Tohle je taková speciální tématická stavba. To tak máte dva modely Curtisse P-40. Jedním je P-40K, stará stavebnice od Směru. Druhým je P-40E od polského MisterCraftu. A po rozbalení máte dva naprosto stejné modely.. No, možná, je dokonce ten MisterCraft o malinko lepší.  Patrně inovovaná forma. Obtiskový aršík Směru a návod umožňuje celkem tři zbarvení. Americké pouštní z Tunisu, britské pouštní odtamtéž a sovětské. Jelikož je pro mne u tohoto letadla sovětské nejexotičtější, zvolil jsem to. Jedná se o stroj v britské specifikaci, Kittyhawk mk.III nadporučíka Nikolaje Fjodoroviče Kuzněcova, na kterém létal v únoru 1943 nad severozápadní částí fronty.

Nikolaj Kuzněcov, to je vůbec příklad toho, jak může chudý, dělnický synek dosáhnout postu, o kterým se mnohým ani nezdá.  Narodil se na konci roku 1916, když vyrostl, vyučil se v továrním učilišti a pracoval jako soustružník. Do Rudé armády vstoupil v roce 1935, o dva roky později dokončilškolu pro letecké techniky. V jedenačtyřicátém ukončil pilotní školu. V tomtéž roce je SSSR napaden Němci, a Kuzněcov je vržen do boje. Jeho asi nejslavnější vzdušný souboj se odehrál v lednu 1943, kdy se postavil pěti německým stíhačům. Němcům se podařilo jeho stroj zapálit, ale Kuzněcov i s hořícím letadlem bojoval dál. Přitom ustupoval zpět ke svým. Když se přiblížil k frontě, tři Němci to vzdali, ale zbylí dva byli rozhonuti ho dorazit. Jednoho z nich taranoval. Druhý zmizel a Kuzněcov se pokusil dotáhnout na letiště, ale když se oheň dostal až do kabiny, bylo jasné, že nedoletí. Spadl hned za frontou a pokračoval pěšky. Ušel sedm kilometrů, než ztrátou krve a únavou omdlel. Pozemní jednotky ho pak dopravily do nemocnice, kde si celkem pobyl. Za tento výkon byl v květnu 1943 udělen titul Hrdiny Sovětského svazu, Leninův řád a Zlatou hvězdu za celkem 213 bojových vzletů, 17 sestřelů a dvanáct asistencí. Válku ukončil jako major a zástupce velitele pluku, s 252 vzlety a 25 sestřely. V květnu 1945 byl navržen na druhý titul hrdiny SSSR, ten však nedostal. Po válce zůstal u letectva, vystudoval Frunzeho Akademii, tu ukončil v roce 1949, v roce 1956 pak Vojenskou akademii Generálního štábu. Začal se angažovat v kosmickém programu, vybudoval centrum pro přípravu kosmonautů a od roku 1963 až do roku 1973 centrum vedl. V roce 1978 odešel do výslužby jako generálmajor letectva a doktor vojenských věd. Napsal několik knih, a to jak válečných vzpomínek, tak o významných kosmonautech. Zemřel v Hvězdném městečku v březnu 2000 Za svůj život byl vyznamenán dvěma Leninovými řády, čtyřmi řády Rudého praporu, řádem Alexandra Něvského, řádem Vlastenecké války I. stupně, třemi řády Rudé hvězdy a mnoha dalšími.

Ale zpět k jeho stroji. Ten je kamuflován hnědě a zeleně shora, a světle šedě zespodu. Dodržel jsem návod, včetně rozložení polí. Vylepšením je otevřená kabina, očouzení suchým štětcem a anténní lanko z vlasce.

Druhý stroj , jeho návod a aršík umožňuje postavit hned tři stroje, všechny americké. Aleutského tygra, a dva zubaté. Jeden z Indie a druhý z Číny. Ten čínský je pochopitelně ex-AVG. Toho už ovšem mám a indický mi přišel dost obyčejný. Nicméně, je-li to stejná stavebnice, jako předchozí  Směr, tudíž z něj musí jít postavit P-40 K, a tudíž mohu použít i obtisky od Směru. Zbývaly mi dva tuniské markingy. Američtí „Černí škorpioni“, 64.FS, a 112, žraločí peruť RAF. A Američany máme. Takže nakonec vyhráli Britové.
Stroj je kamuflován světle modře zespodu, a shora v kombinaci pískové a zemité. I zde jsem dodržel návod, a vylepšil stejně jako u Kuzněcova. Jen kabinku jsem nechal tentokrát zavřenou. Menší legrace byla s obtisky, protože se mi podařilo zkazit marking. Musel jsem tak požádat o pomoc Honzu Pavlíka, který mi poslal náhradní. Akorát to není GA-E, ale GA-Y. Čímž mi ještě nějaký obtisky zbyly, a tak to ještě není do budoucna konec pé čtyřicítek.