{"id":3407,"date":"2022-07-02T18:51:18","date_gmt":"2022-07-02T17:51:18","guid":{"rendered":"http:\/\/modely-galerie.dark-net.cz\/?page_id=3407"},"modified":"2022-07-18T20:11:39","modified_gmt":"2022-07-18T19:11:39","slug":"chance-vought-f4u-corsair","status":"publish","type":"page","link":"https:\/\/modely-galerie.dark-net.cz\/?page_id=3407","title":{"rendered":"Chance Vought F4U Corsair"},"content":{"rendered":"
\"Chance<\/a>

Corsair v pov\u00e1le\u010dn\u00e9m obdob\u00ed – F4U-4 na palub\u011b USS Midway n\u011bkdy v roce 1947, nebo 1948. Autor: Charles J. Beggy, Jr., Electronics Technician Second Class, USN (ret.), Public Domain, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=4082389<\/a><\/p><\/div>\n

Dodnes se vedou na str\u00e1nk\u00e1ch letecko-historick\u00fdch pojedn\u00e1n\u00ed spory o tom, zda byl \u010di nebyl st\u00edhac\u00ed-bombardovac\u00ed letoun Chance Vought F4U Corsair (Korz\u00e1r – Pir\u00e1t) t\u00edm nejlep\u0161\u00edm letounem v\u00e1lky v Tichomo\u0159\u00ed. Podle m\u00e9ho soudu byl. Nemus\u00edte se mnou souhlasit, ale jeho bojov\u00e1 hodnota ka\u017edop\u00e1dn\u011b p\u0159isp\u011bla k definitivn\u00ed por\u00e1\u017ece Japonska – podle n\u011bkter\u00fdch pramen\u016f s n\u00edm ameri\u010dt\u00ed piloti dok\u00e1zali v leteck\u00fdch souboj\u00edch zne\u0161kodnit 2 140 nep\u0159\u00e1telsk\u00fdch letoun\u016f p\u0159i vlastn\u00ed ztr\u00e1t\u011b 189 stroj\u016f…
\nCorsair vznikl na r\u00fdsovac\u00edch prknech a ve v\u00fdrobn\u00edch hal\u00e1ch firmy kter\u00e1 nesla jm\u00e9no majitele, pr\u016fkopn\u00edka letectv\u00ed Chance Miltona Voughta. 1. \u00fanora roku 1938 dostali vybran\u00ed v\u00fdrobci detailn\u00ed specifikace sout\u011b\u017ee na v\u00fdvoj nov\u00e9ho st\u00edhac\u00edho palubn\u00edho letounu a firma Chance Vought Aircraft Division nakonec p\u0159edlo\u017eila dva projekty ozna\u010den\u00e9 U-166A a U-166B. Prvn\u00ed p\u0159edpokl\u00e1dal vyu\u017eit\u00ed s\u00e9riov\u00e9ho motoru R-1830 Twin Wasp, ale druh\u00fd m\u011bl vyu\u017e\u00edt p\u0159ipravovan\u00fd dvouhv\u011bzdicov\u00fd osmn\u00e1ctiv\u00e1lec Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp. 11. \u010dervna 1938 byla podeps\u00e1na zak\u00e1zka na v\u00fdrobu prototypu XF4U-1. XF4U-l byl letoun bezesporu zaj\u00edmav\u00fd sv\u00fdm k\u0159\u00eddlem, zalomen\u00fdm do W, vynikal hladk\u00fdm povrchem draku, t\u011bsnou kapot\u00e1\u017e\u00ed motoru – byl postaven doslova kolem motoru – a celkov\u011b robustn\u00ed konstrukc\u00ed. P\u0159edpokl\u00e1dan\u00fd z\u00e1klad v\u00fdzbroje m\u011bly tvo\u0159it dva kulomety r\u00e1\u017ee 12,7 mm v k\u0159\u00eddle a dva r\u00e1\u017ee 7,62 mm nad motorem.
\nPrototyp vzl\u00e9tl 29.5.1940 a 1. \u0159\u00edjna dos\u00e1hl rychlosti 651,7 km\/h. Od po\u010d\u00e1tku bylo z\u0159ejm\u00e9 \u017ee jde o stroj mimo\u0159\u00e1dn\u00fdch kvalit, n\u00e1ro\u010dn\u00e9 ov\u011b\u0159ovac\u00ed zkou\u0161ky v\u0161ak pokra\u010dovaly a byla provedena \u0159ada konstruk\u010dn\u00edch zm\u011bn. V\u00fdzbroj nyn\u00ed sest\u00e1vala ze \u0161esti kulomet\u016f v k\u0159\u00eddle, kabina pilota byla posunuta o 0,8 m vzad a p\u0159ed n\u00ed byla um\u00edst\u011bna centr\u00e1ln\u00ed palivov\u00e1 n\u00e1dr\u017e pro 897 1; d\u00e9lka trupu se tak prodlou\u017eila. Do k\u0159\u00eddla byly instalov\u00e1ny d\u011blen\u00e9 vztlakov\u00e9 klapky, byl upraven p\u0159ekryt kabiny a instalov\u00e1no panc\u00e9\u0159ov\u00e1n\u00ed. N\u00e1dr\u017e pohonn\u00fdch hmot byla opat\u0159ena samosvorn\u00fdm potahem, s konstruk\u010dn\u00edm celkem ostruhov\u00e9ho kole\u010dka byl spojen sklopn\u00fd p\u0159ist\u00e1vac\u00ed h\u00e1k, spaliny z motoru byly svedeny pod trup do ejektor\u016f, kde produkovaly jist\u00fd p\u0159\u00eddavn\u00fd tah. V n\u00e1b\u011b\u017en\u00e9 hran\u011b k\u0159\u00eddla t\u011bsn\u011b u trupu se nach\u00e1zely vstupy vzduchu do karbur\u00e1toru Bendix-Stromberg (resp. kompresoru) a chladi\u010d\u016f oleje a k\u0159\u00eddlo bylo vybaveno mechanizmem skl\u00e1p\u011bn\u00ed. 30. \u010dervna 1941 p\u0159i\u0161la kone\u010dn\u011b od n\u00e1mo\u0159nictva objedn\u00e1vka na v\u00fdrobu 584 s\u00e9riov\u00fdch stroj\u016f.<\/p>\n

\"Corsairy<\/a>

Corsairy F4U-1A slavn\u00e9 perut\u011b VF-17 “Jolly Rogers” nejsp\u00ed\u0161e nad Bougainvillem v b\u0159eznu 1944. Letadlo \u010d\u00edslo 29 (BuNo. 55995) pilotuje podporu\u010d\u00edk Ira C. Kepford, eso se \u0161estn\u00e1cti sest\u0159ely. S osmi\u010dkou let\u00ed Hal Jackson. \u010c\u00edslo 3 \u0159\u00edd\u00ed Jim Streig. Peru\u0165 “Jolly Rogers l\u00e9t\u00e1 dodnes, jen s trochu jin\u00fdmi stroji. Autor: U.S. Navy – U.S. Navy Naval Aviation News\/(Archive) February 1969, p. 27; U.S. Navy National Museum of Naval Aviation photo No. NNAM.2011.003.272.009; Official U.S. Navy photo 80-G-217817 from the U.S. Navy Naval History and Heritage Command, Public Domain, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=3696045<\/a><\/p><\/div>\n

S nov\u00fdm typem se vyskytly pot\u00ed\u017ee p\u0159i zkou\u0161k\u00e1ch vzlet\u016f a p\u0159ist\u00e1n\u00ed na palub\u011b. Po konstruk\u010dn\u00edch \u00faprav\u00e1ch mu byl nakonec p\u0159ece jen p\u0159id\u011blen certifik\u00e1t pro palubn\u00ed slu\u017ebu, ale n\u00e1mo\u0159nictvo stroje rad\u011bji ur\u010dilo k jednotk\u00e1m letectva n\u00e1mo\u0159n\u00ed p\u011bchoty operuj\u00edc\u00edm zat\u00edm v\u00fdhradn\u011b z pozemn\u00edch z\u00e1kladen. K prvn\u00edmu opera\u010dn\u00edmu letu vzl\u00e9tly Corsairy 13. \u00fanora 1943 z Guadalcanalu. Letouny F4U-l byly vyr\u00e1b\u011bny spole\u010dnost\u00ed Vought ve Stratfordu ve st\u00e1t\u011b Connecticut, d\u00e1le p\u0159ich\u00e1zely od Brewster Aeronautical Corporation s ozna\u010den\u00edm F3A-1 a od Goodyear Aircraft Corporation z Akronu v Ohiu jako FG-l. Verze F4U-1A m\u011bla vypoukl\u00fd kryt kabiny a p\u0159edch\u00e1zelo j\u00ed 689 stroj\u016f F4U-l s rovn\u00fdm, r\u00e1movan\u00fdm p\u0159ekrytem.
\nOd 862. stroje F4U-1A byly do Corsair\u016f montov\u00e1ny motory R-2800-8W se za\u0159\u00edzen\u00edm pro vst\u0159ikov\u00e1n\u00ed vody do v\u00e1lc\u016f a jejich v\u00fdkon stoupl a\u017e na 1 654 kW (2250 k). Letouny verze F4U-1A m\u011bly nav\u00edc m\u00edrn\u011b zv\u00fd\u0161enou nohu ostruhov\u00e9ho kole\u010dka a dal\u0161\u00ed detailn\u00ed \u00fapravy; letouny t\u00e9to verze z produkce Brewsteru byly dod\u00e1v\u00e1ny pod ozna\u010den\u00edm F3A-1A a z\u00e1vody Goodyear dodaly 1 704 kus\u016f FG-1A bez sklopn\u00e9ho k\u0159\u00eddla.
\n200 vyroben\u00fdch F4U-1C bylo vyzbrojeno \u010dty\u0159mi kan\u00f3ny r\u00e1\u017ee 20 mm, verze F4U-1D (FG-1D a F3A-1D), op\u011bt se \u0161esti kulomety mohla n\u00e9st na centr\u00e1ln\u00edm z\u00e1v\u011bsn\u00edku n\u00e1dr\u017e s kapacitou a\u017e 662 l nebo pumu o hmotnosti 454 kg; dva z\u00e1v\u011bsn\u00edky se stejnou nosnost\u00ed byly instalov\u00e1ny pod centropl\u00e1nem, zde v\u0161ak b\u00fdvaly zav\u011b\u0161ov\u00e1ny men\u0161\u00ed p\u0159\u00eddavn\u00e9 n\u00e1dr\u017ee s kapacitou nejv\u00fd\u0161e 606 litr\u016f. N\u011bkter\u00e9 F4U-lD a FG-1D mohly n\u00e9st pod k\u0159\u00eddlem osm raket HVAR. Dvaat\u0159icet F4U-l bylo upraveno na no\u010dn\u00ed st\u00edhac\u00ed F4U-2 s ant\u00e9nou radiolok\u00e1toru AN\/APS-4 v kapkovit\u00e9m pouzd\u0159e, vetknut\u00e9m do n\u00e1b\u011b\u017en\u00e9 hrany na konci prav\u00e9 poloviny k\u0159\u00eddla. Tyto s \u00fasp\u011bchem vyu\u017e\u00edvan\u00e9 stroje byly obvykle vyzbrojeny jen \u010dty\u0159mi \u010di p\u011bti kulomety r\u00e1\u017ee 12,7 mm.
\nNa konci roku 1943 je\u0161t\u011b nebyly Corsairy za\u0159azeny do slu\u017eby na letadlov\u00fdch lod\u00edch. Z\u00e1le\u017eitost se sice vy\u0159e\u0161ila na ja\u0159e roku 1944, ale Corsairy letectva americk\u00e9 n\u00e1mo\u0159n\u00ed p\u011bchoty mohly vzl\u00e9tat z palub letadlov\u00fdch lod\u00ed a\u017e od ledna 1945. Naproti tomu britsk\u00e9 Corsairy mohly startovat z palub o dev\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f d\u0159\u00edve ne\u017e americk\u00e9. Britov\u00e9 projevili z\u00e1jem o celkem 95 F4U-1B (Corsair Mk.I), 510 F4U-1A (Corsair Mk.II), 430 F3A-1D (Corsair Mk.III) a 977 FG-1D (Corsair Mk.IV), dodan\u00e9 stroje za\u0159adili k devaten\u00e1cti squadron\u00e1m. 425 Corsair\u016f p\u0159evzali Novoz\u00e9landan\u00e9 a pou\u017e\u00edvali je ve t\u0159in\u00e1cti squadron\u00e1ch po\u010d\u00ednaje kv\u011btnem 1944.<\/p>\n

\"FG-1D\"<\/a>

F4U-1D, vyr\u00e1b\u011bn\u00fd v licenci u firmy Goodyear jako FG-1D. Autor: USN – U.S. Navy Naval Aviation News March 1953 [1], Public Domain, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=3698071<\/a><\/p><\/div>Od verze Corsair Mk.II byly stroje dod\u00e1v\u00e1ny s k\u0159\u00eddlem zkr\u00e1cen\u00fdm o 0,36 m tak, aby se ve\u0161ly i do hang\u00e1r\u016f mal\u00fdch britsk\u00fdch doprovodn\u00fdch letadlov\u00fdch lod\u00ed. V obdob\u00ed let 1943 – 1944 prob\u00edhal v\u00fdvoj \u0161estn\u00e1cti v\u00fd\u0161kov\u00fdch letoun\u016f XF4U-3 a FG-3, vybaven\u00fdch motorem XR-2800-16C s turbokompresorem a mohutn\u00fdm lapa\u010dem vzduchu pod trupem. Ty v\u0161ak nikdy do v\u00fdzbroje za\u0159azeny nebyly. Vrcholnou v\u00e1le\u010dnou verz\u00ed byl F4U-4 s motorem R-2800-18W s\u00e9rie C a se \u010dty\u0159listou vrtul\u00ed. S\u00e9riov\u00e9 v\u00fdrob\u011b p\u0159edch\u00e1zely zkou\u0161ky prototyp\u016f F4U-4XA a F4U-4XB prov\u00e1d\u011bn\u00e9 od dubna 1944. Hrdlo vstupu vzduchu ke karbur\u00e1toru bylo um\u00edst\u011bno do spodn\u00ed \u010d\u00e1sti motorov\u00e9ho krytu; motor s\u00e1m m\u011bl vzletov\u00fd v\u00fdkon 1 522 kW (2 070 k) a maxim\u00e1ln\u00ed horizont\u00e1ln\u00ed rychlost, kterou mohl letoun dos\u00e1hnout, \u010dinila 717 km\/h. V\u00fdzbroj \u0161esti kulomet\u016f a mo\u017enost n\u00e9st rakety a pumy z\u016fstala zachov\u00e1na. Verze F4U-4B (296 kus\u016f, ozna\u010dov\u00e1na tak\u00e9 F4U-4C) m\u011bla v k\u0159\u00eddle \u010dty\u0159i kan\u00f3ny M 3 r\u00e1\u017ee 20 mm. Pro no\u010dn\u00ed st\u00edh\u00e1n\u00ed slou\u017eily F4U-4E a -4N s radiolok\u00e1torem, k pr\u016fzkumu byly vyu\u017e\u00edv\u00e1ny F4U-4P. Firma Goodyear vyr\u00e1b\u011bla typy F4U-4 pod ozna\u010den\u00edm FG-4 a na konci v\u00e1lky vyvinula speci\u00e1ln\u00ed typy F2G-l a FD2G-2, kter\u00e9 byly ur\u010deny k boji proti \u00fato\u010d\u00edc\u00edm japonsk\u00fdm letadl\u016fm pilotovan\u00fdm letci sebevrahy. Jejich pohonnou jednotkou byl pozoruhodn\u00fd \u010dty\u0159hv\u011bzdicov\u00fd dvacetiosmiv\u00e1lec P&W R-4360-4 Wasp Major. Vzhledem ke konci v\u00e1lky bylo vyrobeno jen deset exempl\u00e1\u0159\u016f. Od konce roku 1944 do roku 1947 bylo dod\u00e1no na 2 365 letoun\u016f F4U-4 a odpov\u00eddaj\u00edc\u00edch subvariant. Po\u010dty letoun\u016f typu F4U-1 v\u010detn\u011b subvariant, vyr\u00e1b\u011bn\u00fdch za v\u00e1lky byly pochopiteln\u011b vy\u0161\u0161\u00ed: Vought dodal 4 102, Good-year 3 808 a m\u00e1lo produktivn\u00ed Brewster 735 exempl\u00e1\u0159\u016f.
\nV pov\u00e1le\u010dn\u00fdch verz\u00edch Corsairu dominoval F4U-5 (prototyp vzl\u00e9tl 4. 4. 1946) s motorem R 2800-32W s dvoustup\u0148ov\u00fdm kompresorem, vyroben\u00fd v s\u00e9rii 568 stroj\u016f v\u010detn\u011b no\u010dn\u00edch a pr\u016fzkumn\u00fdch subvariant. Pro v\u00e1lku v Koreji bylo vyrobeno 110 F4U-6 (AU-l) a pro francouzsk\u00e9 n\u00e1mo\u0159n\u00ed letectvo bylo v tomt\u00e9\u017e roce (1952) vyrobeno \u010dty\u0159iadevades\u00e1t F4U-7 s v\u00fdjimkou motor\u016f identick\u00fdch s F4U-6.
\nBohat\u00e1 historie \u201eokinawsk\u00e9ho mil\u00e1\u010dka\u201c (Sweetheart of Okinawa), jak byl Corsair p\u0159ezd\u00edv\u00e1n p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edky n\u00e1mo\u0159n\u00ed p\u011bchoty USA, skon\u010dila v roce 1964, kdy byly posledn\u00ed stroje sta\u017eeny z vojensk\u00e9 slu\u017eby ve Francii. Celkem bylo do roku 1952 vyrobeno 12 571 Corsair\u016f. Jist\u00fd po\u010det exempl\u00e1\u0159\u016f byl v 60.l\u00e9tech v USA upraven pro rychlostn\u00ed l\u00e9t\u00e1n\u00ed na civiln\u00edch leteck\u00fdch sout\u011b\u017e\u00edch.
\nTechnick\u00fd popis:<\/p>\n