{"id":3443,"date":"2022-07-06T08:24:42","date_gmt":"2022-07-06T07:24:42","guid":{"rendered":"http:\/\/modely-galerie.dark-net.cz\/?page_id=3443"},"modified":"2022-11-09T21:09:58","modified_gmt":"2022-11-09T20:09:58","slug":"bell-p-39-airacobra","status":"publish","type":"page","link":"https:\/\/modely-galerie.dark-net.cz\/?page_id=3443","title":{"rendered":"Bell P-39 Airacobra"},"content":{"rendered":"
\"A.<\/a>

Patrn\u011b nejslavn\u011bj\u0161\u00ed pilot Airacobry, Alexandr Ivanovi\u010d Pokry\u0161kin, v debat\u011b s dal\u0161\u00edmi letci p\u0159ed svou Airacobrou. \u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee kdy\u017e m\u011bli b\u00fdt jednotky, l\u00e9taj\u00edc\u00ed na Airacobr\u00e1ch, p\u0159ed koncem v\u00e1lky z politick\u00fdch d\u016fvod\u016f p\u0159ezbrojeny na letouny dom\u00e1c\u00ed provenience, hodn\u011b se jim to nel\u00edbilo. Zdroj: Topwar.ru<\/a><\/p><\/div>\n

Bell P-39 Airacobra byl americk\u00fd st\u00edhac\u00ed letoun bojov\u011b nasazen\u00fd v druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lce. Jeho hodnocen\u00ed je velmi rozporupln\u00e9 – v letectvu USA a Velk\u00e9 Brit\u00e1nie m\u011blo velmi \u0161patnou pov\u011bst, naopak sov\u011btsk\u00fdmi letci bylo hodnoceno v\u00fdborn\u011b. Jednalo se o stroj velice neobvykl\u00e9 a zaj\u00edmav\u00e9 koncepce. Motor byl um\u00edst\u011bn a\u017e za pilotn\u00ed kabinou, bl\u00edzko t\u011b\u017ei\u0161t\u011b stroje, p\u0159i\u010dem\u017e mal\u00e9 momenty zlep\u0161ovaly obratnost letounu.
\nBell P-39 Airacobra byl svou konstrukc\u00ed pozoruhodn\u00fd letoun. Jeho nekonven\u010dn\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed spo\u010d\u00edvalo na um\u00edst\u011bn\u00ed motoru v t\u011b\u017ei\u0161ti a v\u00fdzbroji kan\u00f3nem r\u00e1\u017ee 37 mm. A pr\u00e1v\u011b toto zaujalo sov\u011btsk\u00e9 experty, vyb\u00edraj\u00edc\u00ed letadla pro Rudou arm\u00e1du. Byl to letoun pro V\u00fdchodn\u00ed frontu p\u0159\u00edmo ide\u00e1ln\u00ed a jm\u00e9na pilot\u016f jako Pokry\u0161kyn, Klubov, Re\u010dkalov \u010di Lavrin\u011bnkov hovo\u0159\u00ed za sv\u00e9. Do Sov\u011btsk\u00e9ho svazu bylo nakonec dod\u00e1no 4578 t\u011bchto letadel.
\n6. dubna 1938 vzl\u00e9tl na leti\u0161ti Wright Field v Ohiu v USA poprv\u00e9 elegantn\u00ed st\u00edhac\u00ed letoun, kter\u00fd se li\u0161il od ostatn\u00edch stroj\u016f vznikaj\u00edc\u00edch v tomto obdob\u00ed. Pozoruhodn\u00fd byl nejm\u00e9n\u011b ze t\u0159\u00ed d\u016fvod\u016f – jeho motor byl um\u00edst\u011bn za kabinou pilota p\u0159ibli\u017en\u011b v t\u011b\u017ei\u0161ti stroje, letoun byl vybaven do t\u00e9 doby m\u00e1lo vyu\u017e\u00edvan\u00fdm p\u0159\u00ed\u010fov\u00fdm podvozkem a kone\u010dn\u011b bylo pozoruhodn\u00e9 i to, \u017ee zku\u0161ebn\u00ed pilot \u201ena voln\u00e9 noze\u201c Jimmy Taylor vstupoval do pilotn\u00ed kabiny dv\u00ed\u0159ky podobn\u00fdmi dve\u0159\u00edm automobilu.
\nBell P-39 byl druh\u00fdm typem, kter\u00fd vyv\u00edjela leteck\u00e1 firma Bell Aircraft Corporation zalo\u017een\u00e1 Lawrencem D. Bellem v roce 1935. Konstrukt\u00e9\u0159i P-39 opustili obvykl\u00e9 konstruk\u010dn\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed a vedeni snahou um\u00edstit leteck\u00fd kan\u00f3n r\u00e1\u017ee 37 mm v ose p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti nov\u00e9ho letounu, zabudovali pohonnou jednotku co nejbl\u00ed\u017ee k t\u011b\u017ei\u0161ti stroje – za kabinu pilota. Toto \u0159e\u0161en\u00ed p\u0159edpokl\u00e1dalo, \u017ee vrtule bude poh\u00e1n\u011bna dlouhou h\u0159\u00eddel\u00ed a \u017ee p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1st letounu bude tak\u00e9 vyu\u017eita pro um\u00edst\u011bn\u00ed p\u0159edn\u00ed podvozkov\u00e9 nohy a dvou kulomet\u016f r\u00e1\u017ee 12,7 mm. Vojensk\u00e9 letectvo USA (Army Air Corps) podepsalo s firmou Bell smlouvu na v\u00fdrobu prototypu XP-39 dne 7 \u0159\u00edjna 1937.
\nPrototyp byl zal\u00e9t\u00e1n bez v\u00fdzbroje a jeho vzletov\u00e1 hmotnost p\u0159edstavovala pouze 2 517 kg. Letov\u00e9 v\u00fdkony XP-39 byly velmi povzbudiv\u00e9. Do v\u00fd\u0161ky 6 100 metr\u016f byl schopen nastoupat b\u011bhem p\u011bti minut a v t\u00e9to v\u00fd\u0161ce dosahoval maxim\u00e1ln\u00ed rychlosti 628 km\/h. Velitelstv\u00ed Army Air Corps objednalo ji\u017e 27 dubna 1939 ov\u011b\u0159ovac\u00ed s\u00e9rii 12 kus\u016f YP-39. Firma Bell ve snaze zv\u00fd\u0161it v\u00fdkony letounu provedla na prototypu \u0159adu \u00faprav. Stroj byl p\u0159ezna\u010den na XP-39B a jeho hmotnost vzrostla na 2 930 kg. V letounu byl zamontov\u00e1n \u0159adov\u00fd motor Allison V-1710-39, kter\u00fd d\u00e1val ve v\u00fd\u0161ce 4 055 m v\u00fdkon 802 kW (1 090 k), nebyl v\u0161ak vybaven kompresorem. Stoupavost i rychlost XP-39 sice poklesly, ale velitelstv\u00ed Army Air Corps trvalo na v\u00fdrob\u011b upraven\u00fdch YP-39B bez kompresoru.<\/p>\n

\"P-39<\/a>

Bell P-39 Q na leti\u0161ti Will Rogers Field, Oklahoma City, v roce 1944. Autor: Frank Bond – Bond Photograph Library, Public Domain, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=77265051<\/a><\/p><\/div>\n

13. z\u00e1\u0159\u00ed 1940 vzl\u00e9tl prvn\u00ed stroj ov\u011b\u0159ovac\u00ed s\u00e9rie YP-39 s motorem V-1710-37 a s plnou v\u00fdzbroj\u00ed, kterou tvo\u0159il jeden kan\u00f3n Oldsmobile M 4 r\u00e1\u017ee 37 mm s 15 n\u00e1boji, dva kulomety r\u00e1\u017ee 12,7 mm se 200 a dva kulomety r\u00e1\u017ee 7,62 mm s 500 n\u00e1boji na hlave\u0148. Pilot byl chr\u00e1n\u011bn lehk\u00fdm panc\u00e9\u0159ov\u00fdm \u0161t\u00edtem. Hmotnost stroje se v\u0161ak zv\u00fd\u0161ila na 3 285 kg a dosahoval nejvy\u0161\u0161\u00ed rychlosti 590 km\/h.
\nAmerick\u00e9 arm\u00e1dn\u00ed letectvo objednalo ji\u017e v srpnu 1939 s\u00e9rii 80 stroj\u016f pod ozna\u010den\u00edm P-45, kter\u00e9 se brzy zm\u011bnilo na P-39C. Dod\u00e1vky za\u010daly v lednu 1941 s\u00e9ri\u00ed 20 kus\u016f. Pak v\u00fdroba pokra\u010dovala \u0161edes\u00e1ti kusy verze P-39D se samosvorn\u00fdmi potahy palivov\u00fdch n\u00e1dr\u017e\u00ed, kter\u00e1 m\u011bla v k\u0159\u00eddle \u010dty\u0159i kulomety r\u00e1\u017ee 7,62 mm s 1 000 n\u00e1boji pro zbra\u0148, d\u00e1le dva kulomety r\u00e1\u017ee 12,7 mm a kan\u00f3n M 4 r\u00e1\u017ee 37 mm se 30 n\u00e1boji v p\u0159\u00eddi trupu. Stroj mohl n\u00e9st na centr\u00e1ln\u00edm z\u00e1v\u011bsu pumu o hmotnosti 227 kg nebo odhazovatelnou palivovou n\u00e1dr\u017e s kapacitou 283 litr\u016f. Takto upraven\u00fd letoun v\u0161ak ztr\u00e1cel ve v\u00fd\u0161k\u00e1ch nad 5 000 m dobr\u00e9 bojov\u00e9 vlastnosti. V\u00fdstup do v\u00fd\u0161e 4 500 m trval 5,7 min a v t\u00e9to v\u00fd\u0161ce nedosahoval vy\u0161\u0161\u00ed rychlosti ne\u017e 590 km\/h. Firma Bell vyrobila celkem 923 kus\u016f P-39D.
\nZ\u00e1jem o n\u00e1kup Airacobry projevila Francie a Velk\u00e1 Brit\u00e1nie. Zat\u00edmco k dod\u00e1vce stroj\u016f pro francouzsk\u00e9 letectvo nedo\u0161lo, Britov\u00e9 objednali 675 kus\u016f exportn\u00ed verze nazvan\u00e9 Caribou Mk.I. Jm\u00e9no se v\u0161ak neujalo, a tak nad Brit\u00e1ni\u00ed l\u00e9taly Airacobry Mk.I – Britov\u00e9 toti\u017e p\u0159evzali p\u016fvodn\u00ed bojov\u00e9 jm\u00e9no, p\u0159id\u011blen\u00e9 typu P-39 v USA.
\nAiracobra Mk.I byla tak\u0159ka identick\u00e1 s verz\u00ed P-39D s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee v letounu byl zabudov\u00e1n kan\u00f3n Hispano M 1 r\u00e1\u017ee 20 mm s 60 n\u00e1boji a motor Allison V-1710-E4 s v\u00fdkonem 846 kW (1 150 k); \u0161est kulomet\u016f m\u011blo v tomto p\u0159\u00edpad\u011b r\u00e1\u017ei 7,7 mm. Jeden\u00e1ct nov\u00fdch letoun\u016f bylo po p\u0159ekon\u00e1n\u00ed probl\u00e9m\u016f spojen\u00fdch s mont\u00e1\u017e\u00ed a zal\u00e9t\u00e1n\u00edm p\u0159ed\u00e1no 601. squadron\u011b RAF \u201eCounty of London\u201c v z\u00e1\u0159\u00ed 1941. \u010cty\u0159i stroje zah\u00e1jily bojov\u00e9 operace nad Franci\u00ed, ale Britov\u00e9 s nimi nebyli spokojeni, i kdy\u017e oce\u0148ovali jejich man\u00e9vrovac\u00ed schopnosti. Stroje nedosahovaly p\u0159edpokl\u00e1dan\u00fdch v\u00fdkon\u016f, nepomohly ani \u010detn\u00e9 \u00fapravy, a tak byly 11. \u0159\u00edjna 1941 sta\u017eeny z bojov\u00fdch akc\u00ed a v prosinci dokonce ze slu\u017eby v RAF. 212 britsk\u00fdch Airacober bylo dod\u00e1no do SSSR a \u010d\u00e1st je\u0161t\u011b nedodan\u00fdch p\u0159evzalo americk\u00e9 arm\u00e1dn\u00ed letectvo, pod ozna\u010den\u00edm P-400, kter\u00e9 jimi pos\u00edlilo mj. i sv\u00e9 jednotky v Tichomo\u0159\u00ed kde 7. prosince vypukly v\u00e1le\u010dn\u00e9 operace.
\nLetouny verze P-39D se vyr\u00e1b\u011bly v n\u011bkolika modifikac\u00edch. P-39D-l (336 kus\u016f) nesla kan\u00f3n M 1 r\u00e1\u017ee 20 mm a vyzna\u010dovala se zaoblen\u00fdm p\u0159echodem z k\u00fdlov\u00e9 plochy do h\u0159betu trupu. P-39D-2 (156 kus\u016f) m\u011bla motor V-1710-63 o v\u00fdkonu 975 kW (1 325 k). Bitevn\u00ed P-39D-3 a D-4 m\u011bly panc\u00e9\u0159ovan\u00e9 chladi\u010de oleje a glykolu. Vznikly tak\u00e9 t\u0159i experiment\u00e1ln\u00ed XP-39E a ur\u010dit\u00fd po\u010det dvoum\u00edstn\u00fdch stroj\u016f vych\u00e1zej\u00edc\u00edch p\u0159edev\u0161\u00edm z verze P-39Q.<\/p>\n

\"Bell<\/a>

Bell P-39N Airacobra (s\/n 42-8896), v roce 1943. Letadlo pojmenovan\u00e9 Ill Winds pat\u0159ilo do sestavy 353. st\u00edhac\u00ed perut\u011b 354. st\u00edhac\u00ed skupiny. Tato peru\u0165 l\u00e9tala na Airacobr\u00e1ch jen nad USA, kdy\u017e byla v roce 1943 p\u0159evelena do Anglie, byla p\u0159ezbrojena Mustangy. Fotografie tedy poch\u00e1z\u00ed z jara 1943 a byla po\u0159\u00edzena patrn\u011b na leti\u0161ti Hamilton Field v Kalifornii. Zdroj: USAAF – Official U.S. Air Force photo no. 080128-f-3927s-028 [1], Public Domain, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=4945722<\/a><\/p><\/div>Airacobra byla vyu\u017eita americk\u00fdm arm\u00e1dn\u00edm letectvem v Tichomo\u0159\u00ed zejm\u00e9na p\u0159i \u00fatoc\u00edch na pozemn\u00ed c\u00edle – od kv\u011btna 1942 s nimi nap\u0159\u00edklad l\u00e9tali piloti 35. st\u00edhac\u00ed skupiny USAAF v oblasti Port Moresby. Od ledna 1943 byla Airacobra nasazena v oblasti boj\u016f ve St\u0159edomo\u0159\u00ed a ji\u017e d\u0159\u00edve byla vyu\u017eita p\u0159i pln\u011bn\u00ed bitevn\u00edch \u00fakol\u016f v r\u00e1mci vy lod\u011bn\u00ed Spojenc\u016f v severn\u00ed Africe (operace \u201eTorch\u201e). Airacobry l\u00e9taly na Alja\u0161ce, Islandu, Havajsk\u00fdch ostrovech, v It\u00e1lii a jin\u00fdch m\u00edstech. Od roku 1942 vyu\u017e\u00edvalo 22 stroj\u016f australsk\u00e9 letectvo a 18 internovan\u00fdch stroj\u016f za\u0159adilo do sv\u00e9 v\u00fdzbroje letectvo portugalsk\u00e9.
\nAiracobra se d\u00e1le vyv\u00edjela. Verze P-39F (229 kus\u016f) m\u011bla podobn\u011b jako P-400 dvan\u00e1ct v\u00fdfuk\u016f na ka\u017ed\u00e9 stran\u011b a vrtuli Aeroproducts m\u00edsto p\u016fvodn\u00ed Curtiss Electric. U jednotek tyto stroje upravovali instalac\u00ed panc\u00e9\u0159ov\u00e9 desky pod b\u0159icho trupu a dvou fotokamer do z\u00e1d\u011b trupu. Takto upraven\u00e9 stroje byly ozna\u010dov\u00e1ny P-39F-2. 25 vyroben\u00fdch kus\u016f P-39J bylo nav\u00edc vybaveno automatick\u00fdm regul\u00e1torem plnic\u00edho tlaku.
\nVerze P-39G, H a I vyr\u00e1b\u011bny nebyly, zato P-39K a\u017e N se li\u0161ily instalovan\u00fdmi motory a vrtulemi, p\u0159i\u010dem\u017e stroj\u016f verze N bylo vyrobeno 2 095 kus\u016f s motorem o v\u00fdkonu 1 044 kW (1 420 k). \u00dapravami rostla neust\u00e1le hmotnost letounu, tak\u017ee verze -N m\u011bla hmotnost a\u017e 4 120 kg a musela b\u00fdt p\u0159ijata opat\u0159en\u00ed ke sn\u00ed\u017een\u00ed hmotnosti za cenu zmen\u0161en\u00ed z\u00e1soby pohonn\u00fdch hmot. Verze P-39Q byla ur\u010dena pro dod\u00e1vky do SSSR a po\u010det vyroben\u00fdch kus\u016f \u010dinil 4 905 (SSSR dostal celkem 4 758 Airacober v\u0161ech verz\u00ed). Jejich v\u00fdroba byla zad\u00e1na v z\u00e1\u0159\u00ed 1942 a prvn\u00ed stroje vy\u0161ly z tov\u00e1rn\u00ed haly v b\u0159eznu 1943 s motory V-1710-85. P-39Q m\u011bla kan\u00f3n r\u00e1\u017ee 37 mm a dva kulomety 12,7 mm v p\u0159\u00eddi a pod k\u0159\u00eddlem nesla v\u011bt\u0161ina t\u011bchto stroj\u016f v pouzdrech dal\u0161\u00ed dva kulomety stejn\u00e9 r\u00e1\u017ee. Jednotliv\u00e9 subvarianty P-39Q, na kter\u00fdch byly v pr\u016fb\u011bhu v\u00fdroby provedeny v\u00edce \u010di m\u00e9n\u011b v\u00fdznamn\u00e9 konstruk\u010dn\u00ed \u00fapravy, byly ozna\u010dov\u00e1ny v rozmez\u00ed od P-39Q-l do P-39Q-30.
\nV SSSR se staly Airacobry posl\u00e9ze obl\u00edben\u00fdmi stroji a piloti zde s nimi dosahovali pozoruhodn\u00fdch bojov\u00fdch \u00fasp\u011bch\u016f p\u0159i pln\u011bn\u00ed st\u00edhac\u00edch a bitevn\u00edch \u00fakol\u016f. S P-39Q l\u00e9tali od \u00fanora 1944 i piloti 332. st\u00edhac\u00ed skupiny USAAF v It\u00e1lii. Airacobra slou\u017eila od kv\u011btna 1943 tak\u00e9 v letectvu Svobodn\u00e9 Francie (165 letoun\u016f verz\u00ed N a Q) a It\u00e1lie (v\u00edce ne\u017e 220 kus\u016f od kv\u011btna 1944).
\nV\u00fdroba P-39 byla ukon\u010dena v z\u00e1\u0159\u00ed 1944 a v t\u00e9 dob\u011b kon\u010dila i jejich \u010dinnost v prvoliniov\u00fdch jednotk\u00e1ch. Koncepce P-39 byla v\u00fdchodiskem pro konstrukci ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 palubn\u00ed verze XFL-1 Airabonita (ta nebyla nikdy za\u0159azena do s\u00e9riov\u00e9 v\u00fdroby) a p\u0159edev\u0161\u00edm typov\u00e9 \u0159ady Bell P-63 Kingcobra. Celkem bylo postaveno 9 558 Airacober v\u0161ech verz\u00ed.
\nTechnick\u00fd popis:<\/p>\n