{"id":3634,"date":"2022-07-18T19:53:38","date_gmt":"2022-07-18T18:53:38","guid":{"rendered":"http:\/\/modely-galerie.dark-net.cz\/?page_id=3634"},"modified":"2024-04-23T10:38:06","modified_gmt":"2024-04-23T09:38:06","slug":"messerschmitt-bf-109","status":"publish","type":"page","link":"https:\/\/modely-galerie.dark-net.cz\/?page_id=3634","title":{"rendered":"Messerschmitt Bf-109"},"content":{"rendered":"

Messerschmitt Bf 109 je bezpochyby nejslavn\u011bj\u0161\u00edm st\u00edhac\u00edm letounem Luftwaffe. Byl vyr\u00e1b\u011bn do konce v\u00e1lky a celkem bylo postaveno kolem 33 000 exempl\u00e1\u0159\u016f. Tento stroj zauj\u00edm\u00e1 \u010destn\u00e9 m\u00edsto v historii rozvoje leteck\u00e9 techniky, nebo\u0165 byl jedn\u00edm z prvn\u00edch celokovov\u00fdch jednom\u00edstn\u00fdch dolnoplo\u0161n\u00fdch st\u00edhac\u00edch letoun\u016f a stal se inspirac\u00ed pro \u0159adu dal\u0161\u00edch konstrukc\u00ed sv\u00e9 doby.
\nMesserschmitt Bf 109 V1 – V3<\/u><\/p>\n

\"\"<\/a>

T\u0159et\u00ed prototyp Bf-109, nesl ozna\u010den\u00ed D-IQOY (c\/n 670) a poh\u00e1n\u011bl ho motor Jumo 210 A. Byl to prvn\u00ed ozbrojen\u00fd prototyp, osazen\u00fd dv\u011bma kulomety MG17. Podle n\u011bho se vyr\u00e1b\u011bly stroje verze B. Poprv\u00e9 vzl\u00e9tl v \u010dervnu 1936. Autor: Ad Meskens<\/a> – Self-scanned, CC BY-SA 4.0<\/a>, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=65151135<\/a><\/p><\/div>\n

Jeho historie se za\u010dala ps\u00e1t po\u010d\u00e1tkem roku 1934, kdy Luftwaffenf\u00fchrungsstab vypsal konkurz na novou st\u00edha\u010dku. Objedn\u00e1vky na stavbu prototyp\u016f byly zasl\u00e1ny firm\u00e1m Arado, Heinkel, Focke-Wulf a BFW. V podm\u00ednk\u00e1ch, kter\u00e9 m\u011bl nov\u00fd letoun spl\u0148ovat, Reichsluftfahrtministerium stanovilo dolnoplo\u0161nou koncepci, v\u00fdzbroj tvo\u0159enou dv\u011bma kulomety MG 17 r\u00e1\u017ee 7,92 mm a pohon invertn\u00edm \u0159adov\u00fdm motorem s v\u00e1lci do V Junkers Jumo 210 o v\u00fdkonu 477 kW (640 k).
\nProjekt firmy BFW vypracovali Willy Messerschmitt, Robert Lusser, brat\u0159i Richard a Hubert Bauerov\u00e9 a Walter Rethel. Konstrukt\u00e9\u0159i vych\u00e1zeli ze zku\u0161enost\u00ed z\u00edskan\u00fdch p\u0159i v\u00fdvoji letounu Bf 108. Nov\u00fd st\u00edhac\u00ed letoun byl samonosn\u00fdm dolnoplo\u0161n\u00edkem celokovov\u00e9 konstrukce se zapu\u0161t\u011bn\u00fdmi n\u00fdty. Trup polosko\u0159epinov\u00e9 konstrukce byl montov\u00e1n ze dvou polovin. Aby se p\u0159ep\u00e1\u017eky nemusely lisovat zvl\u00e1\u0161\u0165, byly lisov\u00e1n\u00edm tvarov\u00e1ny na jedn\u00e9 stran\u011b ka\u017ed\u00e9 sekce trupu, co\u017e p\u0159in\u00e1\u0161elo \u00fasporu \u010dasu. Ka\u017ed\u00e1 polovina trupu byla vyztu\u017eena p\u011bti duralov\u00fdmi pod\u00e9ln\u00edky. Pr\u016f\u0159ez trupu mohl b\u00fdt, d\u00edky pou\u017eit\u00ed \u0159adov\u00e9ho motoru, zmen\u0161en na minimum, co\u017e v\u0161ak s sebou p\u0159ineslo nutnost vyprojektov\u00e1n\u00ed neoby\u010dejn\u011b t\u011bsn\u00e9 kabiny, ve kter\u00e9 pilot zauj\u00edmal polole\u017e\u00edc\u00ed polohu. Pod a za sedadlem pilota se nal\u00e9zala palivov\u00e1 n\u00e1dr\u017e ve tvaru p\u00edsmene L. Kryt kabiny jeho\u017e st\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1st se otv\u00edrala doprava, plynule navazoval na obrys trupu. K\u0159\u00eddlo bylo celokovov\u00e9 jednonosn\u00edkov\u00e9 konstrukce (Messerschmitt\u016fv patent). Na n\u00e1b\u011b\u017en\u00e9 hran\u011b bylo opat\u0159eno automatick\u00fdmi sloty typu Handley Page a na odtokov\u00e9 hran\u011b k\u0159id\u00e9lky a \u0161t\u011brbinov\u00fdmi klapkami. K\u0159\u00eddlo bylo zav\u011b\u0161eno ve t\u0159ech bodech a d\u00edky mal\u00e9 nosn\u00e9 plo\u0161e m\u011blo vysok\u00e9 plo\u0161n\u00e9 zat\u00ed\u017een\u00ed. \u017debra k\u0159\u00eddla byla lisov\u00e1na, potah k\u0159id\u00e9lek i klapek byl pl\u00e1t\u011bn\u00fd. Vodorovn\u00e9 ocasn\u00ed plochy byly zespodu vyztu\u017eeny vzp\u011brou a byly, krom\u011b pohybliv\u00fdch \u010d\u00e1st\u00ed pota\u017een\u00fdch pl\u00e1tnem, kryty duralov\u00fdm plechem. Pilot mohl regulovat \u00fahel nastaven\u00ed stabiliz\u00e1toru. Sm\u011brov\u00e9 i v\u00fd\u0161kov\u00e1 kormidla byla aerodynamicky vyv\u00e1\u017eena. Hlavn\u00ed podvozek s jednoduch\u00fdmi podvozkov\u00fdmi nohami byl hydraulicky zatahov\u00e1n do k\u0159\u00eddla sm\u011brem od trupu. Ostruhov\u00e9 kole\u010dko bylo pevn\u00e9. Prvn\u00ed projek\u010dn\u00ed v\u00fdkresy nov\u00e9 st\u00edha\u010dky vznikly v b\u0159eznu 1934.
\nNa podzim t\u00e9ho\u017e roku byla zah\u00e1jena stavba prototypu kter\u00fd byl dokon\u010den v kv\u011btnu 1935. K jeho pohonu byl pou\u017eit britsk\u00fd kapalinou chlazen\u00fd motor Rolls-Royce Kestrel V o maxim\u00e1ln\u00edm v\u00fdkonu 518 kW (695 k) vybaven\u00fd pevnou dvoulistou d\u0159ev\u011bnou vrtul\u00ed firmy Schwarz. Prvn\u00ed prototyp Bf 109 Vl (Werk-Nr.758) obdr\u017eel civiln\u00ed pozn\u00e1vac\u00ed zna\u010dku D-IABI a poprv\u00e9 vzl\u00e9tl 28. kv\u011btna 1935 z tov\u00e1rn\u00edho leti\u0161t\u011b v Augsburgu. Pilotoval ho zal\u00e9t\u00e1vac\u00ed pilot Hans-Dietrich \u201eBubi\u201c Knoetzsch. Hlavn\u00ed podvozek letounu byl opat\u0159en p\u0159\u00ed\u010dnou rozp\u011brkou, kter\u00e1 znemo\u017enila jeho zatahov\u00e1n\u00ed. V\u00fdsledky zkou\u0161ek byly uspokojiv\u00e9. Prvn\u00ed zkou\u0161ky zatahov\u00e1n\u00ed a vysouv\u00e1n\u00ed podvozku, a z toho vypl\u00fdvaj\u00edc\u00ed starty a p\u0159ist\u00e1n\u00ed bez v\u00fdztu\u017en\u00e9 rozp\u011brky, v\u0161ak uk\u00e1zaly, \u017ee hlavn\u00ed podvozek je \u201eAchillovou\u201c patou letounu. K dal\u0161\u00edm zkou\u0161k\u00e1m p\u0159el\u00e9tl Knoetzsch 15. \u0159\u00edjna 1935 letoun do zku\u0161ebn\u00edho st\u0159ediska v Rechlinu. P\u0159i p\u0159ist\u00e1v\u00e1n\u00ed byl po\u0161kozen lev\u00fd hydraulick\u00fd tlumi\u010d podvozku. Zal\u00e9t\u00e1vac\u00ed piloti z Rechlinu kritizovali \u0161patn\u00fd v\u00fdhled z pilotn\u00ed kabiny b\u011bhem poj\u00ed\u017ed\u011bn\u00ed. Byli tak\u00e9 zasko\u010deni velk\u00fdm, v t\u00e9 dob\u011b nezvykl\u00fdm, plo\u0161n\u00fdm zat\u00ed\u017een\u00edm k\u0159\u00eddla, kter\u00e9 \u010dinilo 117,8 kg\/m2.
\nO dal\u0161\u00edch osudech Bf 109 m\u011blo rozhodnout jeho srovn\u00e1n\u00ed se st\u00edhac\u00edmi letouny konkuren\u010dn\u00edch firem. Hned na po\u010d\u00e1tku byly z konkursu vy\u0159azeny letouny Arado Ar 80 a Focke-Wulf Fw 159. Proto byly porovn\u00e1v\u00e1ny jen Messerschmitt Bf 109 a Heinkel He 112, kter\u00fd, p\u0159esto\u017ee m\u011bl oproti sv\u00e9mu konkurentovi ni\u017e\u0161\u00ed maxim\u00e1ln\u00ed rychlost (asi o 27 km\/h), jej podle n\u00e1zor\u016f pilot\u016f E-Stelle Rechlin p\u0159evy\u0161oval lep\u0161\u00edmi vlastnostmi p\u0159i poj\u00ed\u017ed\u011bn\u00ed, obratnost\u00ed (plo\u0161n\u00e9 zat\u00ed\u017een\u00ed k\u0159\u00eddla tohoto stroje \u010dinilo 99,1 kg\/m2), stoupavost\u00ed a v\u011bt\u0161\u00edm pohodl\u00edm pilotn\u00ed kabiny. Proto bylo rozhodnuto objednat v\u00fdrobu Heinkelu He 112.
\nPrototyp Bf 109 V1 se vr\u00e1til do mate\u0159sk\u00e9 tov\u00e1rny v Augsburgu-Haunstettenu. Nehled\u011b na rozhodnut\u00ed RLM Messerschmitt pokra\u010doval v prac\u00edch na druh\u00e9m a t\u0159et\u00edm prototypu. V \u0159\u00edjnu 1935 byl dokon\u010den Bf 109 V2 (Werk-Nr.7591 D-IUDE) poh\u00e1n\u011bn\u00fd motorem Junkers Jumo 210 A o maxim\u00e1ln\u00edm v\u00fdkonu 449 kW (610 k), kter\u00fd m\u011bl pozm\u011bn\u011bn\u00fd tvar krytu motoru a zes\u00edlen\u00fd podvozek. Stroj byl zal\u00e9t\u00e1n v lednu 1936. Na z\u00e1klad\u011b informac\u00ed, kter\u00e9 z\u00edskala n\u011bmeck\u00e1 vojensk\u00e1 rozv\u011bdka, o tom, \u017ee britsk\u00e9 letectvo (RAF) objednalo 310 kus\u016f nov\u00e9ho, velmi v\u00fdkonn\u00e9ho st\u00edhac\u00edho letounu Spitfire, se RLM rozhodlo dodate\u010dn\u011b objednat u firmy Messerschmitt deset st\u00edha\u010dek Bf 109 A vyzbrojen\u00fdch dv\u011bma trupov\u00fdmi kulomety MG 17 r\u00e1\u017ee 7,92 mm. Vzorem pro tyto st\u00edha\u010dky m\u011bl b\u00fdt prototyp Bf 109 V2, kter\u00fd byl 1. srpna 1936 v Berl\u00edn\u011b p\u0159edstaven ve\u0159ejnosti. P\u0159i p\u0159\u00edle\u017eitosti zah\u00e1jen\u00ed 11. olympijsk\u00fdch her p\u0159edvedl nad stadi\u00f3nem neoby\u010dejn\u011b efektn\u00ed letovou uk\u00e1zku.
\nNa podzim 1936 byl dokon\u010den t\u0159et\u00ed prototyp Bf 109 V3 (Werk-Nr.760, D-IOQY), kter\u00fd jako prvn\u00ed obdr\u017eel v\u00fdzbroj tvo\u0159enou dv\u011bma kulomety MG 17 r\u00e1\u017ee 7,92 mm (ka\u017ed\u00fd se z\u00e1sobou 500 n\u00e1boj\u016f) um\u00edst\u011bn\u00fdmi nad motorem. Po\u010d\u00edtalo se s mo\u017enost\u00ed doplnit v\u00fdzbroj letounu kan\u00f3nem MG FF r\u00e1\u017ee 20 mm um\u00edst\u011bn\u00fdm za motorem a st\u0159\u00edlej\u00edc\u00edm osou vrtule. K tomuto \u00fa\u010delu byl proto zkonstruov\u00e1n nov\u00fd vrtulov\u00fd ku\u017eel. V Rechlinu byl uspo\u0159\u00e1d\u00e1n \u201eleteck\u00fd souboj\u201c mezi Bf 109 V3 a \u010dty\u0159mi Heinkely He 51. Uk\u00e1zka prob\u011bhla p\u0159ed zvl\u00e1\u0161\u0165 vybran\u00fdmi vy\u0161\u0161\u00edmi d\u016fstojn\u00edky pozemn\u00ed arm\u00e1dy a letectva za p\u0159\u00edtomnosti Hermanna G\u00f6ringa. Bf 109 pilotovan\u00fd Ernstem Udetem bez probl\u00e9m\u016f \u201esest\u0159elil\u201c v\u0161echny Heinkely.<\/p>\n

\n
\"Messerschmitt<\/a>

Bf-109 B v barv\u00e1ch Legie Condor, kterou vyslal Hitler na pomoc \u0161pan\u011blsk\u00e9mu dikt\u00e1torovi Francovi. Autor nezn\u00e1m\u00fd – Biblioteca Virtual de Defensa: Guerra Civil. Tomo II (MUE-202443) page 145<\/a>, CC0<\/a>, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=52820181<\/a><\/p><\/div>\n

Messerschmitt Bf 109 B (Berta), C (C\u00e4sar) a D (Dora)<\/u>
\nKoncem roku 1936 byla zah\u00e1jena v\u00fdroba p\u0159eds\u00e9riov\u00e9 verze ozna\u010den\u00e9 Bf 109 B-0 (vzhledem k tomu, \u017ee vzorem pro vyr\u00e1b\u011bn\u00e9 stroje byl prototyp V3, bylo pou\u017eito k identifikaci verze p\u00edsmeno B, verze A, kter\u00e9 m\u011bl za vzor slou\u017eit prototyp V2 nebyla nikdy vyr\u00e1b\u011bna). V\u0161ech deset stroj\u016f varianty B-0 dostalo nav\u00edc prototypov\u00e9 ozna\u010den\u00ed, nap\u0159. Bf 109 B-01 (Werk-Nr.878, D-IALY) – Bf 109 V4, Bf 109 B-02 (Werk-Nr.879, D-IIGO) – Bf109 V5, Bf109 B-03 (Werk-Nr.880, D-IHHB) – Bf 109 V6, atd. Exempl\u00e1\u0159e V5 a V6 byly m\u00edsto d\u0159ev\u011bn\u00fdch vrtul\u00ed Schwarz vybaveny staviteln\u00fdmi kovov\u00fdmi vrtulemi VDM. V\u0161echny letouny byly poh\u00e1n\u011bny motorem Junkers Jumo 210 B o vzletov\u00e9m v\u00fdkonu 477 kW (640 k). V \u00fanoru 1937 se k Jagdgeschwader 132 Richthofen, um\u00edst\u011bn\u00e9 na z\u00e1kladn\u011b J\u00fcterbog-Damm, dostaly prvn\u00ed s\u00e9riov\u00e9 exempl\u00e1\u0159e Bf 109 B-1. Stroje m\u011bly d\u0159ev\u011bn\u00e9 vrtule Schwarz a motory Junkers Jumo 210 Da s dvoustup\u0148ov\u00fdm kompresorem o vzletov\u00e9m v\u00fdkonu 500 kW (680 k). Palivov\u00e1 n\u00e1dr\u017e o objemu 250 dm3 byla um\u00edst\u011bna v trupu za a pod pilotn\u00edm sedadlem. Chladi\u010d oleje se nach\u00e1zel pod lev\u00fdm k\u0159\u00eddlem. Pilot m\u011bl k dispozici zam\u011b\u0159ova\u010d Carl Zeiss Revi C\/12 C a radiostanici FuG VI 1 s dr\u00e1tovou ant\u00e9nou nata\u017eenou mezi ant\u00e9nn\u00edm sto\u017e\u00e1rkem a konci stabiliz\u00e1toru a k\u00fdlovky. V pr\u016fb\u011bhu v\u00fdroby se za\u010dala pou\u017e\u00edvat prodlu\u017eovac\u00ed c\u00edvka, kter\u00e1 umo\u017enila zkr\u00e1tit ant\u00e9nu na \u00fasek mezi vrcholem k\u00fdlov\u00e9 plochy a ant\u00e9nn\u00edm sto\u017e\u00e1rkem.
\nOhromn\u00e9ho \u00fasp\u011bchu dos\u00e1hla n\u011bmeck\u00e1 v\u00fdprava, startuj\u00edc\u00ed s p\u011bti letouny Bf 109 na mezin\u00e1rodn\u00edch z\u00e1vodech v Curychu konan\u00fdch ve dnech 23. \u010dervence a\u017e 1. srpna 1937. N\u011bmci vyhr\u00e1li skupinov\u00fd rychlostn\u00ed z\u00e1vod s pr\u016fm\u011brnou rychlost\u00ed 376 km\/h, rychlostn\u00ed z\u00e1vod jednotlivc\u016f 4 x 50 km (Carl Francke na V8), rychlostn\u00ed z\u00e1vod jednotlivc\u016f na 367 km dlouh\u00e9 trase D\u00fcbendorf-Thun-Bellinzona-D\u00fcbendorf (Hans Seidemann na V8 rychlost\u00ed 388 km\/h) a sout\u011b\u017e ve stoup\u00e1n\u00ed a n\u00e1sledn\u00e9m sestupu (Carl Francke na V13, kter\u00fd b\u011bhem 2 minut a 5 sekund vystoupal do 3 000 m a pot\u00e9 st\u0159emhlav\u00fdm letem sestoupil do v\u00fd\u0161ky 150 m).Na ja\u0159e 1937 za\u010daly zkou\u0161ky Bf 109 V3 s kan\u00f3nem MG FF r\u00e1\u017ee 20 mm, b\u011bhem nich\u017e se zjistilo, \u017ee p\u0159i st\u0159elb\u011b kan\u00f3nu vznik\u00e1 chv\u011bn\u00ed, kter\u00e9 zp\u016fsobuje po\u0161kozen\u00ed motorov\u00e9ho lo\u017ee. V druh\u00e9 polovin\u011b b\u0159ezna 1937 byl Bf 109 V7 vybaven motorem Junkers Jumo 210 G s p\u0159\u00edm\u00fdm vst\u0159ikov\u00e1n\u00edm paliva do v\u00e1lc\u016f. Tento motor dosahoval vzletov\u00e9ho v\u00fdkonu 522 kW (700 k) a maxim\u00e1ln\u00edho v\u00fdkonu 504 kW (675 k) ve v\u00fd\u0161ce 3 800 m. V\u00fdrobce motor\u016f, firma Junkers v\u0161ak nebyl schopen zajistit rychl\u00fd n\u00e1b\u011bh jejich s\u00e9riov\u00e9 v\u00fdroby. V l\u00e9t\u011b 1937 po vyroben\u00ed asi t\u0159iceti kus\u016f Messerschmittu Bf 109 B-l byla zah\u00e1jena v\u00fdroba upraven\u00e9 varianty ozna\u010den\u00e9 Bf 109 B-2. Letouny t\u00e9to varianty byly opat\u0159eny kovov\u00fdmi dvoulist\u00fdmi staviteln\u00fdmi vrtulemi typu VDM (licence firmy Hamilton).
\nSou\u010dasn\u011b se zah\u00e1jen\u00edm v\u00fdroby motor\u016f Jumo 210 Ga o vzletov\u00e9m v\u00fdkonu 522 kW (700 k) u firmy Junkers se rozb\u011bhla i v\u00fdroba letoun\u016f verze Bf 109 C-1, kter\u00e9 byly t\u011bmito motory poh\u00e1n\u011bny. V\u00fdzbroj verze C byla roz\u0161\u00ed\u0159ena o dva kulomety MG 17 r\u00e1\u017ee 7,92 mm um\u00edst\u011bn\u00e9 v k\u0159\u00eddle. Nov\u00fd syst\u00e9m v\u00fdzbroje byl testov\u00e1n ji\u017e d\u0159\u00edve na prototypech V7 (D-IALY) a V8 (D-IPLU). Kulomety byly um\u00edst\u011bny za podvozkov\u00fdmi \u0161achtami a veden\u00ed n\u00e1bojov\u00fdch p\u00e1s\u016f bylo ulo\u017eeno za nosn\u00edkem pod\u00e9l jeho horn\u00ed a doln\u00ed \u010d\u00e1sti. Z\u00e1soba st\u0159eliva \u010dinila 420 n\u00e1boj\u016f na zbra\u0148. Verze C se tak\u00e9 vyzna\u010dovala nov\u00fdmi, upraven\u00fdmi v\u00fdfuky. Varianty C-2 a\u017e C-4 existovaly pouze v prototypov\u00fdch exempl\u00e1\u0159\u00edch a nebyla zah\u00e1jena jejich s\u00e9riov\u00e1 v\u00fdroba. Bf 109 C-2 byl vybaven p\u00e1t\u00fdm kulometem MG 17 r\u00e1\u017ee 7,92 mm st\u0159\u00edlej\u00edc\u00edm kan\u00e1lem v bloku motoru a osou vrtule. Prototyp Bf109 C-3 (Bf109 V9) byl vyzbrojen dv\u011bma kan\u00f3ny MG FF r\u00e1\u017ee 20 mm se z\u00e1sobou 60 n\u00e1boj\u016f na zbra\u0148. Kan\u00f3ny byly um\u00edst\u011bny v k\u0159\u00eddle m\u00edsto kulomet\u016f MG 17. Jejich bubnov\u00e9 z\u00e1sobn\u00edky byly zespodu zakryty kapkovit\u00fdmi krytkami. V\u00fdzbroj varianty C-3 dopl\u0148ovaly trupov\u00e9 kulomety MG 17 ulo\u017een\u00e9 nad motorem. Bf 109 C-4 byl, krom\u011b \u010dty\u0159 kulomet\u016f MG 17 um\u00edst\u011bn\u00fdch na stejn\u00fdch m\u00edstech jako u varianty C-1, vyzbrojen rovn\u011b\u017e kan\u00f3nem MG FF r\u00e1\u017ee 20 mm st\u0159\u00edlej\u00edc\u00edm osou vrtule.
\nVerze Bf 109 D byla vyr\u00e1b\u011bna jako p\u0159echodov\u00fd model mezi letouny Bf 109 C poh\u00e1n\u011bn\u00fdmi motorem Junkers Jumo 210 a letouny Bf 109 E s motorem Daimler-Benz DB 601, kter\u00e9 m\u011bly p\u0159edstavovat standardn\u00ed st\u00edha\u010dku. V \u010dervnu 1937 byl prototyp Bf 109 V10 m\u00edsto motoru Jumo 210 G opat\u0159en motorem Daimler-Benz DB 600 Aa o vzletov\u00e9m v\u00fdkonu 716 kW (960 k) vybaven\u00fdm kovovou t\u0159\u00edlistou stavitelnou vrtul\u00ed VDM. Tento stroj se z\u016f\u010dastnil z\u00e1vod\u016f v Curychu. Stejn\u00fdm motorem byly poh\u00e1n\u011bny tak\u00e9 prototypy V11, V12 (oba bez v\u00fdzbroje), V13 (D-IPKY) a V14 (D-ISLU). Proto\u017ee byl nov\u00fd motor del\u0161\u00ed ne\u017e dosud u\u017e\u00edvan\u00fd bylo nutno zm\u011bnit tvar motorov\u00e9ho krytu. Dva chladi\u010de glykolu byly um\u00edst\u011bny pod k\u0159\u00eddlem, chladi\u010d oleje pod motorem dostal nov\u00fd, men\u0161\u00ed a aerodynamicky l\u00e9pe tvarovan\u00fd kryt. Uk\u00e1zalo se v\u0161ak, \u017ee motory DB 600 nespl\u0148uj\u00ed v\u0161echna o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed a nebudou proto s\u00e9riov\u011b vyr\u00e1b\u011bny. Vzhledem k tomu, \u017ee na vylep\u0161enou verzi DB 601 bylo nutno je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu \u010dekat, Reichsluftfahrtministerium rozhodlo vyu\u017e\u00edt z\u00e1sob motor\u016f Junkers Jumo 210 Da a zah\u00e1jit s\u00e9riovou v\u00fdrobu p\u0159echodov\u00e9 verze ozna\u010den\u00e9 Bf 109 D. Letouny t\u00e9to verze byly, stejn\u011b jako stroje varianty C-1, vyzbrojeny \u010dty\u0159mi kulomety MG 17 r\u00e1\u017ee 7,92 mm a vybaveny zam\u011b\u0159ova\u010dem Revi C 12\/D. Oproti p\u0159edchoz\u00edm verz\u00edm m\u011bly vylep\u0161en\u00e9 zav\u011b\u0161en\u00ed ostruhov\u00e9ho kole\u010dka. Popsan\u00e9 stroje obdr\u017eely ozna\u010den\u00ed Bf 109 D-1. V letech 1940-41 byly letouny upraveny instalac\u00ed v\u00fdfuk\u016f charakteristick\u00fdch pro verzi Bf 109 E. Deset Bf 109 D-1, kter\u00e9 zakoupilo \u0160v\u00fdcarsko bylo vyzbrojeno \u0161v\u00fdcarsk\u00fdmi kulomety r\u00e1\u017ee 7,45 mm se z\u00e1sobou 480 n\u00e1boj\u016f pro ka\u017ed\u00fd trupov\u00fd kulomet a 418 n\u00e1boj\u016f pro ka\u017ed\u00fd kulomet um\u00edst\u011bn\u00fd v k\u0159\u00eddle. Verze D byla licen\u010dn\u011b vyr\u00e1b\u011bna z\u00e1vody Focke-Wulf v Br\u00e9m\u00e1ch, kter\u00e9 dodaly asi 200 kus\u016f.
\nTechnick\u00fd popis:<\/p>\n