{"id":5029,"date":"2023-05-26T18:43:29","date_gmt":"2023-05-26T17:43:29","guid":{"rendered":"https:\/\/modely-galerie.dark-net.cz\/?page_id=5029"},"modified":"2023-05-26T18:43:29","modified_gmt":"2023-05-26T17:43:29","slug":"pz-sfl-v-128-cm-l-61-sturer-emil","status":"publish","type":"page","link":"https:\/\/modely-galerie.dark-net.cz\/?page_id=5029","title":{"rendered":"Pz. Sfl. V 12,8 cm L\/61 Sturer Emil"},"content":{"rendered":"
\"Pz.<\/a>

Zdroj: Alan Wilson<\/a> from Stilton, Peterborough, Cambs, UK – VK30.01(H) \u201cSturer Emil\u201d<\/a>, CC BY-SA 2.0<\/a>, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=63532241<\/a><\/p><\/div>\n

V roce 1938 bylo ji\u017e, aspo\u0148 n\u011bmeck\u00e9mu\u00a0 velen\u00ed, jasn\u00e9, \u017ee bude v\u00e1lka. Bylo tak\u00e9 jasn\u00e9, \u017ee po snaz\u0161\u00edch ko\u0159istech okolo (Rakousko, Polsko, \u010ceskoslovensko) p\u0159ijde na \u0159adu Francie. Francie schovan\u00e1 za spoustou \u017eeleza a betonu jm\u00e9nem Maginotova linie. N\u011bmci ov\u0161em nehodlali pevnosti tohoto obrann\u00e9ho komplexu likvidovat postaru, obl\u00e9h\u00e1n\u00edm a ost\u0159elov\u00e1n\u00edm poln\u00edmi d\u011bly. Cht\u011bli v\u00e9st bleskovou v\u00e1lku, cht\u011bli se k pevnosti nen\u00e1padn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eit, p\u0159esnou palbou (ide\u00e1ln\u011b ze vzd\u00e1lenosti mimo dost\u0159el pevnostn\u00edch d\u011bl) ji zni\u010dit a postupovat d\u00e1l. Jen\u017ee p\u0159esnou palbou z v\u011bt\u0161\u00ed vzd\u00e1lenosti – \u010d\u00edm? Poln\u00ed d\u011bla tenhle prvek z logiky v\u011bci nespl\u0148ovala. Bylo t\u0159eba zbra\u0148 s vysokou \u00fas\u0165ovou rychlost\u00ed, kter\u00e1 st\u0159\u00edl\u00ed co nejplo\u0161\u0161\u00ed k\u0159ivkou. Jistou \u0161anci sk\u00fdtala velkor\u00e1\u017en\u00e1 protiletadlov\u00e1 d\u011bla. M\u011bla dostate\u010dn\u00fd v\u00fdkon na to, aby dostala gran\u00e1t do n\u011bkolikakilometrov\u00e9 v\u00fd\u0161ky, tak\u017ee proti pozemn\u00edm c\u00edl\u016fm m\u011bla b\u00fdt \u00fa\u010dinn\u00e1. Probl\u00e9m byl, \u017ee to nebyly dvakr\u00e1t mobiln\u00ed zbran\u011b. na m\u00edsto se musely dot\u00e1hnout a aspo\u0148 minim\u00e1ln\u011b rozlo\u0159it do palebn\u00e9 konfigurace. To prodlu\u017eovalo dobu, po kterou se d\u011blo i s pos\u00e1dkou promenuje p\u0159ed hlavn\u011bmi nep\u0159\u00e1tel a vystavuje se jejich palb\u011b. Zejm\u00e9na u pos\u00e1dky, kter\u00e1 p\u0159i t\u00e9to \u010dinnosti nen\u00ed nijak chr\u00e1n\u011bna, tak hrozily velk\u00e9 ztr\u00e1ty. To logicky vedlo ke snaze vytvo\u0159it vozidlo, kter\u00e9 kan\u00f3n ponese, tak, aby m\u011bl lep\u0161\u00ed pr\u016fchodivost ter\u00e9nem, ne\u017e taha\u010d a d\u011blo, mohl po p\u0159\u00edjezdu zah\u00e1jit palbu v podstat\u011b bez p\u0159\u00edpravy a m\u011bl panc\u00e9\u0159ovou ochranu, a to jak pro techniku, tak pro pos\u00e1dku.<\/p>\n

V\u00fdvoj takov\u00fdch vozidel tedy prob\u00edhal doslova od prvn\u00edch okam\u017eik\u016f druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky a jako zbra\u0148 byl pou\u017eit v t\u00e9 dob\u011b nejv\u00fdkonn\u011bj\u0161\u00ed protiletadlov\u00fd kan\u00f3n FlAK 18 r\u00e1\u017ee 8,8 cm. Na lo\u017enou plochu polop\u00e1sov\u00e9ho taha\u010de Sd.Kfz.8 um\u00edstili v podstat\u011b kompletn\u00ed zbra\u0148 v\u010detn\u011b p\u016fvodn\u00edho \u0161t\u00edtu. Vozidlo bylo rychle k dispozici a pou\u017eiteln\u00e9 (proto jich taky n\u011bkolik vzniklo, mluv\u00ed se o cca 30 kusech), m\u011blo ale zna\u010dn\u00e9 nev\u00fdhody. Nejv\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed byla nedostate\u010dn\u00e1 ochrana pos\u00e1dky. Ta se mohla tak n\u011bjak kr\u00fdt pouze za \u0161t\u00edtem zbran\u011b, z jin\u00fdch sm\u011br\u016f ji nechr\u00e1nilo nic. Dal\u0161\u00edm v po\u0159ad\u00ed bylo samohybn\u00e9 d\u011blo Dicker Max, tedy Pz.Sfl. IV. V tomto p\u0159\u00edpad\u011b konstrukt\u00e9\u0159i um\u00edstili t\u011b\u017ek\u00e9 d\u011blo r\u00e1\u017ee 10,5 cm na kompletn\u011b p\u00e1sov\u00fd podvozek.<\/p>\n

St\u00e1le v\u0161ak panovala obava, \u017ee na nejsiln\u011bj\u0161\u00ed bunkry nebude sta\u010dit ani Dicker Max. Proto u\u017e v roce 1939 za\u010dali uva\u017eovat nad je\u0161t\u011b siln\u011bj\u0161\u00edm d\u011blem. P\u0159i porad\u00e1ch toto pl\u00e1novan\u00e9 vozidlo naz\u00fdvali schwere Betonknacker, tedy n\u011bco jako t\u011b\u017ek\u00fd drti\u010d betonu. Do hled\u00e1\u010dku se p\u0159i tom dostal nov\u00fd protiletadlov\u00fd kanon FlAK 40 r\u00e1\u017ee 12,8 cm, kter\u00fd vyv\u00edjel Rheinmetall-Borsig. Zbra\u0148 se sice je\u0161t\u011b s\u00e9riov\u011b nevyr\u00e1b\u011bla, ale prototyp \u00fasp\u011b\u0161n\u011b splnil arm\u00e1dn\u00ed testy. V\u00fdkon tohoto d\u011bla byl vskutku impozantn\u00ed – dok\u00e1zalo vyp\u00e1lit gran\u00e1t o hmotnosti v\u00edce ne\u017e 26 kg do v\u00fd\u0161ky a\u017e 14 800 m! To sebou bohu\u017eel neslo jist\u00e9 obt\u00ed\u017ee. Zbra\u0148 byla mohutn\u00e1, robustn\u00ed a p\u0159edev\u0161\u00edm velmi t\u011b\u017ek\u00e1. Podle podstavce se pohybovala jej\u00ed hmotnost od t\u0159in\u00e1cti do sedmn\u00e1cti tun. N\u011bmeck\u00e1 arm\u00e1da ale nem\u011bla k dispozici vozidlo, na n\u011bm\u017e by bylo lze lafetovat takto t\u011b\u017ek\u00e9 d\u011blo. I zde tak museli zabrousit mezi projekty, kter\u00e9 se teprve p\u0159ipravovaly. jedn\u00edm z nich byl tak\u00e9 projekt t\u011b\u017ek\u00e9ho tanku, na kter\u00e9m pod ozna\u010den\u00edm VK 30.01 (H) pracovala firma Henschel. I zde byl k dispozici pouze prototyp. Zd\u00e1lo se ale, \u017ee by tento podvozek mohl po\u017eadavky splnit. Ob\u011b firmy byly pov\u011b\u0159eny, aby spolupracovaly a sv\u00e9 v\u00fdrobky upravily tak, aby mohly fungovat spole\u010dn\u011b. V\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed zm\u011bny ale prob\u011bhly sp\u00ed\u0161e u Henschela. D\u00e1 se \u0159\u00edci, \u017ee sp\u00ed\u0161e ne\u017e \u00faprava to byla stavba zcela nov\u00e9ho podvozku s vyu\u017eit\u00edm komponent VK 30.01 (H). Nejpatrn\u011bj\u0161\u00ed zm\u011bnou je prodlou\u017een\u00ed \u0161asi o v\u00edce ne\u017e metr. K p\u016fvodn\u011b sedmi p\u00e1r\u016fm pojezdov\u00fdch kol p\u0159ibyl osm\u00fd a v\u00fdrazn\u011b se zv\u011bt\u0161ila mezera mezi posledn\u00edmi pojezdov\u00fdmi a nap\u00ednac\u00edmi koly. Pojezdov\u00e1 kola byla pln\u00e1, s gumovou obru\u010d\u00ed a byla prokl\u00e1dan\u00e1 podobn\u011b jako na K\u00f6nigtigeru, vz\u00e1jemn\u011b se tedy p\u0159ekr\u00fdvala. Odpru\u017een\u00ed zaji\u0161\u0165ovaly torzn\u00ed ty\u010de, toto \u0159e\u0161en\u00ed se stalo v n\u011bmeck\u00e9 arm\u00e1d\u011b po n\u011bkolika pokusech jin\u00fdm sm\u011brem rychle standardem. Na posledn\u00edch dvou os\u00e1ch bylo odpru\u017een\u00ed zes\u00edleno, nebo\u0165 sem se p\u0159en\u00e1\u0161ela nejv\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st r\u00e1z\u016f p\u0159i v\u00fdst\u0159elu. P\u00e1sy takt\u00e9\u017e poch\u00e1zely z prototypu VK 30.01 (H), musely v\u0161ak b\u00fdt adekv\u00e1tn\u011b prodlou\u017eeny. V z\u00e1znamech se poprv\u00e9 objevuje ozna\u010den\u00ed Sfl. V (Sfl. = Selbstfahrlafette = samohybn\u00e1 lafeta).<\/p>\n

\"Pz.<\/a>

Zdroj: Nezn\u00e1m\u00fd autor – https:\/\/tanks-encyclopedia.com\/ww2\/nazi_germany\/10-5cm-k-18-gp-sfl-dicker-max.php<\/a>, Public Domain, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=107571395<\/a><\/p><\/div>\n

P\u0159edn\u00ed polovina trupu byla velmi n\u00edzk\u00e1 s t\u00e9m\u011b\u0159 vodorovnou stropn\u00ed deskou, ze kter\u00e9 vy\u010dn\u00edvaly pouze dv\u011b panc\u00e9\u0159ov\u00e9 budky. Lev\u00e1 slou\u017eila \u0159idi\u010di. Ten sed\u011bl dole v trupu, ale hlava mu vy\u010dn\u00edvala nad \u00farove\u0148 stropu a takto byl chr\u00e1n\u011bn. Budka m\u011bla dva pr\u016fzory, vp\u0159edu a vlevo Ty se daly uzav\u0159\u00edt a \u0159idi\u010d pak pou\u017e\u00edval periskop. Prav\u00e1 byla v podstat\u011b fale\u0161n\u00e1 a slou\u017eila ke zmaten\u00ed nep\u0159\u00edtele. Pod n\u00ed se nach\u00e1zel patrn\u011b \u00falo\u017en\u00fd prostor a hrdlo n\u00e1dr\u017ee. V zadn\u00ed \u010d\u00e1sti vozidla se pak nach\u00e1zelpanc\u00e9\u0159ovan\u00fd bojov\u00fd prostor. Ten byl ze v\u0161ech stran uzav\u0159en\u00fd, krom\u011b st\u0159echy. Ta byla jen v p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti. Zde byl um\u00edst\u011bn kan\u00f3n. Za a pod kan\u00f3nem byl ulo\u017een motor. Jeho kryt pom\u011brn\u011b neprakticky vy\u010dn\u00edval do bojov\u00e9ho prostoru. Z\u00e1\u017eehov\u00fd \u0161estiv\u00e1lec Maybach HL 116 S o obsahu 11,6 litru d\u00e1val v\u00fdkon 300 kon\u00ed p\u0159i 3300 ot\u00e1\u010dk\u00e1ch za minutu, co\u017e bylo na toto vozidlo velmi m\u00e1lo. H\u0159\u00eddel\u00ed poh\u00e1n\u011bl \u0161estistup\u0148ovou p\u0159evodovku v p\u0159\u00eddi vozidla. Oproti p\u016fvodn\u00ed p\u0159evodovce prototypu VK 30.01 (H) byl p\u0159evodov\u00fd pom\u011br sn\u00ed\u017een, co\u017e p\u0159isp\u011blo k ovladatelnosti, rychlost v\u0161ak klesla.<\/p>\n

Upraven\u00fd kan\u00f3n, ozna\u010dovan\u00fd te\u010f jako 12,8 cm Kanone 40 zab\u00edral v\u011bt\u0161inu m\u00edsta v bojov\u00e9 kabin\u011b, a\u010d pr\u00e1zdn\u00e1 p\u016fsobila velmi prostorn\u00fdm dojmem. \u02c7Upravami se poda\u0159ilo technik\u016fm Rheinmetallu sn\u00ed\u017eit hmotnost na 7,8 tuny, rozm\u011bry se v\u0161ak nezm\u011bnily. Nap\u0159\u00edklad d\u00e9lka hlavn\u011b \u010dinila t\u00e9m\u011b\u0159 osm metr\u016f a po mont\u00e1\u017ei \u00fas\u0165ov\u00e9 brzdy je dokonce o 30 cm p\u0159ekonala, a byla tak del\u0161\u00ed ne\u017e vozidlo samo. \u00das\u0165ov\u00e1 brzda byla nutnost\u00ed, bez n\u00ed m\u011bl kan\u00f3n z\u00e1kluz rovn\u00fd metr. Zbra\u0148 se mohla v lafet\u011b pohybovat a to v rozsahu od 7\u00b0 vpravo do 5\u00b0 vlevo a od 10\u00b0 vzh\u016fru po 15\u00b0 dol\u016f. To sice nen\u00ed v\u00fdznamn\u00fd rozsah, ale proti nepohybliv\u00fdm c\u00edl\u016fm to m\u011blo sta\u010dit. Zaj\u00edmav\u00fd je negativn\u00ed n\u00e1m\u011br, tedy schopnost sklonit d\u011blo hodn\u011b dol\u016f. To byla jednak nutnost z d\u016fvodu p\u0159\u00edstupu k motoru, jako bonus pak dovoloval schovat se za ter\u00e9nn\u00ed nerovnost\u00ed a v\u00e9st palbu odtamtud, i kdy\u017e vozidlo stoj\u00ed do kopce. Do\u0161lo ke zm\u011bn\u011b st\u0159eliva, p\u016fvodn\u00ed ned\u011blen\u00e9 n\u00e1boje byly metr a p\u016fl dlouh\u00e9 a na manipulaci v bojov\u00e9m prostoru tedy pon\u011bkud nepraktick\u00e9. Do\u0161lo tedy k pou\u017eit\u00ed d\u011blen\u00e9 munice, ani tak ale stroj nenesl velkou z\u00e1sobu, pouh\u00fdch patn\u00e1ct n\u00e1boj\u016f. Zam\u011b\u0159ova\u010de byly periskopick\u00e9 a vy\u010dn\u00edvaly ze st\u0159echy v p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti. Stroj nem\u011bl kulometnou v\u00fdzbroj a proti dot\u00edraj\u00edc\u00ed p\u011bchot\u011b se pos\u00e1dka mohla br\u00e1nit dv\u011bma samopaly MP40 se z\u00e1sobou 384 n\u00e1boj\u016f. Pro kanon byly k dispozici protitankov\u00e9 a t\u0159\u00ed\u0161tivotrhav\u00e9 gran\u00e1ty. Protitankov\u00fd Panzergranate v\u00e1\u017eil 26,4 kg a hlave\u0148 opou\u0161t\u011bl rychlost\u00ed cca 880 m\/s. Na vzd\u00e1lenost jednoho kilometru tento gran\u00e1t prob\u00edjel homogenn\u00ed sklon\u011bn\u00fd panc\u00ed\u0159 o s\u00edle 150 mm a na dva kilometry zdolal panc\u00ed\u0159 siln\u00fd 130 mm. Pos\u00e1dku tvo\u0159ilo p\u011bt voj\u00e1k\u016f. \u0158idi\u010d uvnit\u0159 trupu, zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u010dty\u0159i m\u011bli sv\u00e1 stanovi\u0161t\u011b v bojov\u00e9 kabin\u011b. Nalevo od kanonu st\u0159elec, napravo velitel. Ten m\u011bl k dipozici vlastn\u00ed periskop. Za nimi pak vlevo nab\u00edje\u010d a vpravo radista. Do bojov\u00e9 kabiny se lezlo mal\u00fdmi dv\u00ed\u0159ky v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti. V p\u0159\u00edpad\u011b nep\u0159\u00edzn\u011b po\u010das\u00ed bylo mo\u017en\u00e9 bojov\u00fd prostor zakr\u00fdt celtou.<\/p>\n

Vozidlo v\u00e1\u017eilo 36,5 tuny a jak ji\u017e zm\u00edn\u011bno, pou\u017eit\u00fd motor byl na takovou v\u00e1hu p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd, a tak byl stroj pomal\u00fd a t\u011b\u017ekop\u00e1dn\u00fd. Maxim\u00e1ln\u00ed rychlost se pohybovala okolo 20 km\/h a 450 litr\u016f benzinu v n\u00e1dr\u017ei vysta\u010dilo na zhruba 170 km. V ter\u00e9nu klesla rychlost na polovinu a spot\u0159eba stoupla na dvojn\u00e1sobek. , tak\u017ee s pohonnou jednotkou o v\u00fdkonu 300 kon\u00ed byl zcela jasn\u011b \u201epodmotorov\u00e1n\u201c. I rozm\u011bry byly celkem impozantn\u00ed. \u0160\u00ed\u0159ka 3,15 m a v\u00fd\u0161ka 2, 75 m by se tolik nevymykaly, na rozd\u00edl od celkov\u00e9 d\u00e9lky, kter\u00e1 \u010dinila 9,7 m! Stroj byl veden pod r\u016fzn\u00fdm ozna\u010den\u00edm. O t\u011b\u017ek\u00e9m drti\u010di betonu ji\u017e padla zm\u00ednka, samoz\u0159ejmost\u00ed\u00a0 byly pro po\u0159\u00e1dkumilovn\u00e9 N\u011bmce r\u016fzn\u00e9 tvary slo\u017een\u00e9 z typov\u00fdch ozna\u010den\u00ed podvozku a zbran\u011b, nap\u0159\u00edklad 12,8 cm Selstfahrlafette L\/61 Pz.Sfl. V, p\u0159\u00edpadn\u011b Pz.Sfl. f\u00fcr 12,8 cm K.40 a podobn\u011b. Voj\u00e1ci, kte\u0159\u00ed m\u011bli mo\u017enost se strojem jezdit, ho pojmenovali po sv\u00e9m. Sturer Emil, co\u017e znamen\u00e1 tvrdohlav\u00fd nebo vzdorovit\u00fd Emil, byl reakc\u00ed na zm\u00edn\u011bnou pomalost a t\u011b\u017ekop\u00e1dnost.<\/p>\n

\"Pz.<\/a>

Zdroj: Wikipedia.ru, u\u017eivatel: \u0413\u0430\u043b\u0438\u043d \u0412\u043b\u0430\u0434\u0438\u043c\u0438\u0440 \u041f\u0435\u0442\u0440\u043e\u0432\u0438\u0447<\/a>, Own work, Public Domain, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=26480521<\/a><\/p><\/div>\n

Objedn\u00e1ny byly dva podvozky, \u010dty\u0159i kan\u00f3ny a berl\u00ednsk\u00fd Alkett m\u011bl sestavit dva ov\u011b\u0159ovac\u00ed stroje, k prosinci roku 1940. To v\u0161ak nevy\u0161lo a mont\u00e1\u017e se nakonec prot\u00e1hla do b\u0159ezna 1942. To se ov\u0161em fat\u00e1ln\u011b podepsalo na osudech typu. Jak zazn\u011blo hned zpo\u010d\u00e1tku, byl vyv\u00edjen k prora\u017een\u00ed Maginotovy linie a ta byla v roce 1942 ji\u017e trochu pass\u00e9. Waafenamt nakonec Emily p\u0159eklasifikoval na t\u011b\u017ek\u00e9 st\u00edha\u010de tank\u016f a v t\u00e9to podob\u011b byly odesl\u00e1ny k testov\u00e1n\u00ed na v\u00fdchodn\u00ed frontu. U 521. praporu st\u00edha\u010d\u016f tank\u016f (Panzerj\u00e4ger Abteilung 521, nebo tak\u00e9 PzJgAbt 521), kam byly p\u0159id\u011bleny, se setkaly se sv\u00fdm p\u0159\u00edbuzn\u00fdm a p\u0159edch\u016fdcem, samohybn\u00fdm d\u011blem r\u00e1\u017ee 105 mm na podvozku tanku Panzer IV, zn\u00e1m\u00fdm jako Dicker Max, kter\u00fd se zde nach\u00e1zel v po\u010dtu jedin\u00e9ho kusu. Z t\u011bchto t\u0159\u00ed stroj\u016f byla vytvo\u0159ena speci\u00e1ln\u00ed t\u011b\u017ek\u00e1 \u010deta. Cel\u00fd prapor se v \u010dervenci 1942 zapojil do operace Fall Blau, tedy n\u011bmeck\u00e9ho \u00fatoku v ji\u017en\u00edm Rusku. Prapor byl sou\u010d\u00e1st\u00ed skupiny arm\u00e1d B, kter\u00e1 sm\u011b\u0159ovala na Stalingrad a bojoval na lev\u00e9m k\u0159\u00eddle Paulusovy 6. arm\u00e1dy.<\/p>\n

Na bojov\u00e9m nasazen\u00ed se podepsala jist\u00e1 raritnost vozidla. Emily tak byly v poli doslova oblo\u017eeny n\u00e1hradn\u00edmi d\u00edly, kter\u00e9 se musely v\u00e9zt sebou. Kdy\u017e se n\u011bco porouchalo, nebylo odkud jinak br\u00e1t. Exotick\u00e1 byla i munice, Sturer Emil byl doslova\u00a0 jedin\u00fd, kdo pou\u017e\u00edval d\u011blenou munici r\u00e1\u017ee 12,8 cm. Pos\u00e1dky proto munic\u00ed \u0161et\u0159ili, a pokud prvn\u00ed ranou nep\u0159\u00e1telsk\u00fd tank znehybnili, zpravidla po n\u011bm d\u00e1le nest\u0159\u00edlely. To bylo v\u00fdhodn\u00e9 pro Rusy, kter\u00fdm to d\u00e1valo \u0161anci sv\u00e9 stroje opravit a vr\u00e1tit do boje. Stroje dostaly jm\u00e9na Max a Moritz a na front\u011b str\u00e1vily p\u016fl roku. Do konce roku 1942 ji\u017e neslou\u017eil ani jedin\u00fd. Max byl zni\u010den a Moritz opu\u0161t\u011bn. V \u00fanoru 1943 jej na\u0161li Rusov\u00e9 a odt\u00e1hli jej do Kubinky, kde, a\u017e na kr\u00e1tk\u00e9 v\u00fdlety na r\u016fzn\u00e9 propagandistick\u00e9 v\u00fdstavy, u\u017e z\u016fstal a je tam dodnes. Testov\u00e1n\u00ed d\u00edky ztr\u00e1t\u011b obou stroj\u016f tak nemohlo b\u00fdt dokon\u010deno a \u0159\u00e1dn\u011b vyhodnoceno. I tak ale, kdyby se n\u011bkdo rozhodl pro s\u00e9riovou v\u00fdrobu, musel by se znovu hledat a upravovat podvozek, projekt VK 30.01 (H) byl d\u00e1vno zru\u0161en, nehled\u011b na nev\u00fdhody tohoto podvozku. Nav\u00edc, bylo t\u0159eba v r\u00e1mci \u00faspory zdroj\u016f i \u010dasu pot\u0159ebn\u00e9ho k v\u00fdrob\u011b, sm\u011b\u0159ovat k unifikaci v\u00fdzbroje. To Emil\u016fm zlomilo vaz, Max a Moritz z\u016fstali jedin\u00fdmi z\u00e1stupci sv\u00e9ho druhu.<\/p>\n

Technick\u00e9 \u00fadaje Pz. Sfl. V 12,8 cm L\/61 Sturer Emil:<\/p>\n

Os\u00e1dka: 5 mu\u017e\u016f
\nMotor: z\u00e1\u017eehov\u00fd vodou chlazen\u00fd \u0159adov\u00fd 6v\u00e1lec Maybach HL 116 S
\nV\u00fdkon: 300 k
\nObsah n\u00e1dr\u017ee: 450 litr\u016f
\nDojezd: cca. 170 km \u2013 po silnici, 80 v ter\u00e9nu
\nNejvy\u0161\u0161\u00ed rychlost na silnici: 19 – 25 km\/h
\nV\u00fd\u0161ka: 2,75 m
\nD\u00e9lka: 9,70 m
\n\u0160\u00ed\u0159ka: 3,15 m
\nHmotnost: 36 500 kg
\nV\u00fdzbroj: 1 x kanon 12,8cm Kanone 40, dva samopaly MP 40<\/p>\n

Celkem jednoduch\u00e1 a pom\u011brn\u011b kvalitn\u00ed stavebnice Trumpeter se stav\u00ed celkem dob\u0159e. Vzhledem k pouh\u00fdm dv\u011bma stroj\u016fm, kter\u00e9 vznikly a k nasazen\u00ed u stejn\u00e9ho \u00fatvaru je mo\u017en\u00e9 s nep\u0159\u00edli\u0161 bohat\u00fdm obtiskov\u00fdm ar\u0161\u00edkem postavit kter\u00fdkoli z nich. Model nem\u00e1 \u017e\u00e1dnou patinu a evokuje tak \u010dist\u00fd, o\u0161et\u0159ovan\u00fd Moritz v muzeu v Kubince. Moje p\u0159\u00edtelkyn\u011b, kter\u00e1 model stav\u011bla, se nepou\u0161t\u011bla do \u017e\u00e1dn\u00fdch \u00faprav a je tak postaverno doslova \u201ez krabi\u010dky.” Jak zm\u00edn\u011bno, model ztv\u00e1r\u0148uje stroj Moritz od Panzerj\u00e4ger Abteilung 521, nasazen\u00fd u Stalingradu, v sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b ve sb\u00edrk\u00e1ch muzea v Kubince.<\/p>\n\n\t\t