{"id":5829,"date":"2025-02-28T14:18:37","date_gmt":"2025-02-28T13:18:37","guid":{"rendered":"https:\/\/modely-galerie.dark-net.cz\/?page_id=5829"},"modified":"2025-02-28T14:18:37","modified_gmt":"2025-02-28T13:18:37","slug":"avro-anson","status":"publish","type":"page","link":"https:\/\/modely-galerie.dark-net.cz\/?page_id=5829","title":{"rendered":"Avro Anson"},"content":{"rendered":"
\"Avro<\/a>

Avro Anson Mk I v kamufl\u00e1\u017ei RAF na Aerodromu v Ardmore v roce 2012. Autor: L-Bit<\/a> \u2013 Vlastn\u00ed d\u00edlo, CC BY-SA 3.0<\/a>, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=21772898<\/a><\/p><\/div>\n

Avro Anson<\/b> byl v\u00edce\u00fa\u010delov\u00fd letoun sm\u00ed\u0161en\u00e9 konstrukce, kter\u00fd byl u\u017e\u00edv\u00e1n jak RAF za druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky, tak i civiln\u00edmi letectvy mnoha zem\u00ed sv\u011bta. Jeho po\u010d\u00e1tkem je ale mal\u00fd dopravn\u00ed letoun Avro 652, kter\u00fd byl zal\u00e9t\u00e1n 7. ledna 1935 s dvojic\u00ed hv\u011bzdicov\u00fdch motor\u016f Armstrong Siddeley Cheetah VI s v\u00fdkonem po 213 kW. Tento \u0161estim\u00edstn\u00fd stroj (dva piloti, \u010dty\u0159i cestuj\u00edc\u00ed) l\u00e9tal cestovn\u00ed rychlost\u00ed 266 km\/h. Kr\u00e1tce nato vzl\u00e9tl i druh\u00fd civiln\u00ed exempl\u00e1\u0159 a do roku 1939 oba letouny l\u00e9taly pro Imperial Airways z Croydonu do italsk\u00e9ho Brindisi. Jen o dva m\u011bs\u00edce pozd\u011bji ne\u017e civiln\u00ed\u00a0 verze, vzl\u00e9tl i prototyp verze militarizovan\u00e9. Interi\u00e9r byl upraven pro t\u0159\u00ed\u010dlennou pos\u00e1dku, a na pohled se odli\u0161oval velk\u00fdmi obd\u011bln\u00edkov\u00fdmi okny m\u00edsto p\u016fvodn\u00edch kulat\u00fdch. A samoz\u0159ejm\u011b tak\u00e9 st\u0159eleckou v\u011b\u017e\u00ed na h\u0159bet\u011b trupu. Pou\u017eit\u00e1 v\u011b\u017e Armstrong Whitworth nesla v\u00fdzbroj jednoho kulometu r\u00e1\u017ee 7,7 mm. Dal\u0161\u00ed, stejn\u00fd kulomet byl nainstalov\u00e1n pevn\u011b v p\u0159\u00eddi. Stroj mohl tak\u00e9 n\u00e9st 164 kg pum. Pohonn\u00e9 jednotky z\u016fstaly stejn\u00e9 jako u civiln\u00edho proveden\u00ed, co\u017e v\u00fdkon\u016fm dvakr\u00e1t neprosp\u011blo. P\u0159esto byl prototyp, s ur\u010dit\u00fdmi v\u00fdhradami p\u0159ijat jako Anson mk.I. <\/strong>Pojmenov\u00e1n byl po gener\u00e1lu Georgi Ansonovi.<\/strong> S\u00e9riov\u00fd stroj m\u011bl ur\u010dit\u00e9 odli\u0161nosti. Nejmarkantn\u011bj\u0161\u00ed byl prosklen\u00fd p\u00e1s, kter\u00fd od kokpitu a\u017e ke vstupn\u00edm dv\u011b\u0159\u00edm nahradil samostatn\u00e1 okna. Zv\u011bt\u0161ena byla VOP a instalov\u00e1ny byly siln\u011bj\u0161\u00ed motory Armstrong Siddeley Cheetah IX po 246 kW.<\/p>\n

Jako prvn\u00ed jimi byla vyzbrojena v \u00fanoru 1936 48.Sqdn RAF v Manstonu. M\u011bl slou\u017eit p\u0159edev\u0161\u00edm k leteck\u00e9mu hl\u00eddkov\u00e1n\u00ed nad pob\u0159e\u017e\u00edm a k bombardov\u00e1n\u00ed. Nakonec se uk\u00e1zalo, \u017ee daleko lep\u0161\u00ed je v roli pozorovac\u00ed a p\u0159epravn\u00ed.\u00a0Prvn\u00edm zahrani\u010dn\u00edm u\u017eivatelem se v listopadu 1936 stalo australsk\u00e9 RAAF, kter\u00e9 odebralo nejprve 12 Anson\u016f, aby pozd\u011bji p\u0159idalo dal\u0161\u00edch 36. T\u0159i Ansony zakoupilo Finsko, dva Irsko a jeden Egypt. Turecko cht\u011blo p\u016fvodn\u011b 25 stroj\u016f, ale do za\u010d\u00e1tku v\u00e1lky dostalo jen \u0161est a pak byly dod\u00e1vky zastaveny. Stroje ale byly vyrobeny a tak on\u011bch zbyl\u00fdch 19 obdr\u017eelo \u0158ecko. Odtud se pak n\u011bkter\u00e9 dostaly do Egypta.<\/p>\n

\"Interi\u00e9r<\/a>

Royal Air Force Transport Command, 1943-1945. \u201eProstorn\u00fd a pohodln\u00fd\u201c interi\u00e9r Ansonu C.mk.XI, s\u00e9riov\u00e9 \u010d\u00edslo PH693, kter\u00fd l\u00e9tal u 167. perut\u011b RAF v Hendonu, Middlesex. Zdroj: Royal Air Force official photographer, Miller (Flt Lt) – http:\/\/media.iwm.org.uk\/iwm\/mediaLib\/\/53\/media-53730\/large.jpg<\/a>. This photograph CH 16482<\/a> comes from the collections of the Imperial War Museums<\/a>, Public Domain, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=30852368<\/a><\/p><\/div>\n

Na za\u010d\u00e1tku v\u00e1lky byly Ansony ve v\u00fdzbroji 12 perut\u00ed. Ji\u017e 5. z\u00e1\u0159\u00ed 1939 jeden z Anson\u016f bombardoval n\u011bmeckou ponorku a pozd\u011bji t\u00e9ho\u017e m\u011bs\u00edce jin\u00fd dokonce sest\u0159elil n\u011bmeck\u00fd hydropl\u00e1n Dornier Do-18. Bylo ale z\u0159ejm\u00e9, \u017ee vzhledem k p\u0159ekotn\u00e9mu v\u00fdvoji Ansony rychle zastar\u00e1vaj\u00ed. P\u0159esto jako pob\u0159e\u017en\u00ed protiponorkov\u00e9 hl\u00eddkov\u00e9 letouny slou\u017eily a\u017e do roku 1942, ne\u017e byly nahrazeny v\u00fdkonn\u011bj\u0161\u00edmi stroji, zejm\u00e9na Lockheedy Hudson a Consolidated Catalinami. Velmi v\u00fdznamnou roli hr\u00e1ly Ansony ve v\u00fdcviku os\u00e1dek v\u00edcemotorov\u00fdch letoun\u016f. Snad v\u0161ichni piloti bombard\u00e9r\u016f, kte\u0159\u00ed pro\u0161li v\u00fdcvikem za v\u00e1lky, s l\u00e1skou vzpom\u00ednaj\u00ed na \u201eFaithful Annie,\u201c jakkoli to byl letoun pomal\u00fd, hlu\u010dn\u00fd a byla v n\u011bm v\u011b\u010dn\u011b zima. V t\u00e9to roli jej posl\u00e9ze nahradil AirSpeed Oxford, ale to p\u0159edb\u00edh\u00e1me. V roce 1939 bylo objedn\u00e1no 1500 cvi\u010dn\u00fdch Anson\u016f pro v\u00fdcvik letc\u016f ve Velk\u00e9 Brit\u00e1nii, Kanad\u011b a Austr\u00e1lii, kde byla n\u00e1sledn\u011b zah\u00e1jena licen\u010dn\u00ed v\u00fdroba. 14. srpna 1941 zal\u00e9tal pilot RAF J. B. Douglas prvn\u00ed kanadsk\u00fd licen\u010dn\u011b vyroben\u00fd Anson Mk.II<\/b> s hv\u011bzdicov\u00fdmi sedmiv\u00e1lci Jacobs L6MB po 242 kW s dvoulist\u00fdmi vrtulemi. Je\u0161t\u011b v roce 1941 bylo dod\u00e1no 88 kus\u016f, v roce 1942 pak 1344 a v roce ukon\u010den\u00ed v\u00fdroby 1943 je\u0161t\u011b 400 stroj\u016f. N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed verz\u00ed se stal Anson Mk.III<\/b> produkovan\u00fd ve Velk\u00e9 Brit\u00e1nii. Kanadsk\u00e1 v\u00fdroba pokra\u010dovala verz\u00ed Anson Mk.IV<\/b> s instalovanou dvojici motor\u016f Wright Whirlwind R-760-E1 po 220 kW a verzemi Anson Mk.V<\/b> a Anson Mk.VI<\/b> s motory Pratt & Whitney R-985-AN-12B, nebo AN-14B po 230 kW. Kanadskou v\u00fdrobu zaji\u0161\u0165ovaly firmy Federal Aircraft Ltd. a Canadian Car & Foundry Co. Ltd. v Montrealu, de Havilland Aircraft of Canada Ltd. v Torontu, Victory Aircraft Ltd. v Maltonu, Ottawa Car & Aircraft Co. Ltd. v Ottaw\u011b a McDonald Bros. ve Winnipegu.<\/p>\n

50 Anson\u016f mk.II, tedy kanadsk\u00fdch, s motory Jacobs R-915-7 po 242 kW nakoupilo v roce 1943 USAAF a pou\u017e\u00edvalo je pod ozna\u010den\u00edm Federal AT-20 Anson. <\/b>Tolik k bojov\u00fdm verz\u00edm.<\/p>\n

\"Civiln\u00ed<\/a>

Civiln\u00ed Avro 652A Anson Mk.19 (G-AIKM), BSAAC v Ringway 26. b\u0159ezna 1949. Autor: RuthAS<\/a> \u2013 Vlastn\u00ed d\u00edlo, CC BY 3.0<\/a>, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=9640750<\/a><\/p><\/div>\n

Avro Anson C.Mk.X<\/b> byla dopravn\u00ed neozbrojen\u00e1 varianta se siln\u011bj\u0161\u00ed podlahou kabiny. V roce 1944 vznikly je\u0161t\u011b z vojensk\u00e9 zak\u00e1zky verze Anson C.Mk.XI<\/b> s motory Cheetah 19 o v\u00fdkonu po 290 kW a Anson C.Mk.XII<\/b> s motory Cheetah 15 po 313 kW s vy\u0161\u0161\u00ed kabinovou \u010d\u00e1st\u00ed trupu. C.mk.XII po v\u00e1lce l\u00e9taly jako\u00a0 Avro 652A Mk.19<\/b> (tak\u00e9 Avro 19 Series 1) s kabinou pro 9 cestuj\u00edc\u00edch, kdy\u017e Avro v roce 1945 nab\u00eddlo p\u0159ebyte\u010dn\u00e9 stroje k civiln\u00edmu provozu. Prvn\u00ed vzlet byl proveden v lednu 1945 (G-AGNI). Po nahrazen\u00ed d\u0159ev\u011bn\u00e9ho k\u0159\u00eddla kovov\u00fdm vznikla dopravn\u00ed varianta Avro 19 Series 2<\/b>.<\/p>\n

I kdy\u017e Anson nebyl nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 skv\u011bl\u00fd stroj, na\u0161el ve v\u00e1le\u010dn\u00fdch letech sv\u00e9 uplatn\u011bn\u00ed. Byl vyr\u00e1b\u011bn v r\u016fzn\u00fdch verz\u00edch a\u017e do roku 1952 a dod\u00e1v\u00e1n do mnoha zem\u00ed sv\u011bta. celkov\u011b se vyrobilo na 11 000 kus\u016f.<\/p>\n

Anson byl zaj\u00edmav\u00e1 v\u00fdzva, u\u017e proto, o jak star\u00fd model jde, i kdy\u017e byl re\u00e1ln\u011b vyroben v devades\u00e1t\u00fdch letech. Bohu\u017eel jsem se s n\u00edm tak\u00e9 dost nazlobil, \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b svou vinou. Stav\u011bl jsem britsk\u00fd stroj s imatrikulac\u00ed MW-Y, kter\u00fd l\u00e9tal u 321. perut\u011b Coastal Commands, ze z\u00e1kladny St. Eval v roce 1940. Op\u011bt jsem stav\u011bl v\u00edcem\u00e9n\u011b z krabi\u010dky. P\u0159id\u00e1val jsem v\u00fdfuky z ucho\u0161\u0165ouru a ant\u00e9nn\u00ed lanko. Patina pouze o\u010douzen\u00edm. A jakkoli jsem ze stavby nem\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 dobr\u00fd pocit, vyk\u0159esal jsem z toho, co se dalo a v\u00fdsledek celkem ujde.<\/p>\n\n\t\t