T\u00e9ma italsk\u00e9 arm\u00e1dy mi tu vis\u00ed jako rest u\u017e n\u011bjakou dobu. Je\u0161t\u011b p\u0159ed st\u011bhov\u00e1n\u00edm a tud\u00ed\u017e nejm\u00ed\u0148 rok. A j\u00e1 vlastn\u011b nev\u00edm odkud za\u010d\u00edt, proto\u017ee si ze stavby pamatuji jen p\u00e1r st\u0159\u00edpk\u016f. Ale no, zkus\u00edm to n\u011bjak poskl\u00e1dat.<\/p>\n
T\u00e9ma vozidel italsk\u00e9 arm\u00e1dy se skl\u00e1d\u00e1 ze t\u0159\u00ed vozidel. Tedy, ze \u010dty\u0159, ale to proto, \u017ee jedno se mi se\u0161lo dvakr\u00e1t. Ztratil jsem toti\u017e kabinku (jo, celou) a tak, kdy\u017e mi stavebnice p\u0159i\u0161la do ruky podruh\u00e9, koupil jsem ji. Tak\u017ee s n\u00ed asi i za\u010dnu. Jde o Lancii 3Ro, s mont\u00e1\u017e\u00ed protiletadlov\u00e9ho d\u011bla Cannone da 90\/53. T\u011b\u017ek\u00fd n\u00e1kladn\u00ed automobil <\/span>Lancia 3Ro<\/span> 4×2 se vyvinul z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed Lancie Ro. Oproti n\u00ed m\u011bl siln\u011bj\u0161\u00ed p\u011btiv\u00e1lcov\u00fd dieselov\u00fd motor, kter\u00fd nahradil dvou a t\u0159\u00edv\u00e1lcov\u00e9 motory, <\/span>vylep\u0161enou p\u0159evodovku a kola s pneumatikami<\/span>. Byl jedn\u00edm z hlavn\u00edch n\u00e1kladn\u00edch automobil\u016f<\/span> kr\u00e1lovsk\u00e9 italsk\u00e9 arm\u00e1dy b\u011bhem druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky. Design Lancie 3 Ro byl jednoduch\u00fd, robustn\u00ed, funk\u010dn\u00ed. Byla pova\u017eov\u00e1na za nejspolehliv\u011bj\u0161\u00ed t\u011b\u017ek\u00fd n\u00e1kladn\u00ed automobil italsk\u00e9 arm\u00e1dy v\u016fbec. <\/span>Krom\u011b naftov\u00e9ho vojensk\u00e9ho modelu se 3Ro vyr\u00e1b\u011bla tak\u00e9 v civiln\u00edch verz\u00edch s benz\u00ednov\u00fdmi a plynov\u00fdmi motory a tak\u00e9 s prodlou\u017een\u00fdm rozvorem karoserie pro autobusy. V\u00fdroba podvozku 3Ro za\u010dala v roce 1939, pokra\u010dovala b\u011bhem druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky a definitivn\u011b skon\u010dila v roce 1949, kdy byla nahrazena <\/span>Lanci\u00ed Esatau<\/span>. D\u011blo 90\/53 poch\u00e1zelo z produkce firmy Ansaldo, bylo celkem modern\u00ed – za\u010dalo se vyr\u00e1b\u011bt v roce 1938 a bylo srovnateln\u011b v\u00fdkonn\u00e9 s n\u011bmeck\u00fdm FlaKem 36 8,8 cm. Oboje dohromady se pak ozna\u010dovalo jako Autocannone Lancia 3Ro da 90\/53. A tuto sestavu vyr\u00e1b\u00ed jako zjednodu\u0161enou stavebnici firma Italeri. Je ur\u010den\u00e1 p\u0159edev\u0161\u00edm pro wargaming, ale celkem p\u011bkn\u011b vypad\u00e1. Vzhledem k tomu, \u017ee jsem m\u011bl dv\u011b, b\u00fdval bych postavil jednu rozlo\u017eenou, v palebn\u00e9 pozici, a druhou v pochodov\u00e9. To bohu\u017eel stavebnice neumo\u017e\u0148uje a p\u0159estav\u011bt to by byla nemal\u00e1 socha\u0159ina. Tak\u017ee jsou ob\u011b v palebn\u00e9. Pro jednu jsem musel vysochat kabinku z desti\u010dek, ta samoz\u0159ejm\u011b nen\u00ed dokonal\u00e1, a tak jsem p\u0159es vozidlo hodil z obvazu maskovac\u00ed s\u00ed\u0165. Stroj je zbarven zelenop\u00edskov\u011b a krom\u011b zna\u010dky s registra\u010dn\u00edm \u010d\u00edslem nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed znaky, tak\u017ee je, d\u00e1 se \u0159\u00edct, anonymn\u00ed. Pou\u017eil jsem ho k dopln\u011bn\u00ed minidior\u00e1my se Savoiou S.M.79 a Macchi M.C.202. Druh\u00e1 Lancia m\u00e1 n\u00e1t\u011br p\u00edskov\u00fd a na dve\u0159\u00edch znak divize Centauro, tedy 131. obrn\u011bn\u00e9. Stav\u011bn\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 bez jak\u00fdchkoli \u00faprav, doplnil jsem pouze p\u0159edn\u00ed okno kabiny a cel\u00fd model na z\u00e1v\u011br lehce p\u0159efoukl p\u00edskovou, abych doc\u00edlil zapr\u00e1\u0161en\u00e9ho vzhledu. K divizi Centeuro bych jen poznamenal, \u017ee vznikla v dubnu 1939 roz\u0161\u00ed\u0159en\u00edm I. obrn\u011bn\u00e9 brig\u00e1dy ( <\/span>italsky<\/span> I <\/span>Brigata Corazzata<\/span><\/i>). Pojmenov\u00e1na byla podle m\u00fdtick\u00fdch bytost\u00ed – kentaur\u016f, p\u016fl lid\u00ed a p\u016fl kon\u00ed. <\/span>Divize se z\u00fa\u010dastnila invaze do Alb\u00e1nie , \u0159ecko-italsk\u00e9 v\u00e1lky a invaze do Jugosl\u00e1vie . V srpnu 1942 byla divize posl\u00e1na do Libye, aby podpo\u0159ila italskou expanzi v oblasti. Po por\u00e1\u017ece vojsk Osy ve druh\u00e9 bitv\u011b u El Alameinu ustoupila spolu s n\u011bmeck\u00fdmi a dal\u0161\u00edmi italsk\u00fdmi jednotkami do Tuniska, kde tyto jednotky musely \u010delit nejen britsk\u00e9mu, ale nav\u00edc i americk\u00e9mu tlaku. Dne 18. dubna 1943 byla 131\u00aa Divisione corazzata “Centauro”<\/i> rozpu\u0161t\u011bna kv\u016fli ztr\u00e1t\u00e1m utrp\u011bn\u00fdm v bitv\u011b u El Guettaru .<\/p>\n <\/sup>Dal\u0161\u00ed v \u0159ad\u011b je Camionetta Sahariana AS-42. Camionetta Desertica Model 42 (nebo tak\u00e9 SPA-Viberti AS.42 nebo Sahariana<\/i>) byl italsk\u00fd pr\u016fzkumn\u00fd v\u016fz. Jako Britov\u00e9 (a Commonwealth, samoz\u0159ejm\u011b) m\u011bli LRDG<\/a>, m\u011bli i Italov\u00e9 svoji verzi d\u00e1lkov\u00e9ho pr\u016fzkumu. Zat\u00edmco ale LRDG pou\u017e\u00edvala v\u00edcem\u00e9n\u011b b\u011b\u017en\u00e1 vozidla, by\u0165 s nutn\u00fdmi \u00fapravami, italsk\u00e1 arm\u00e1da si pro tento \u00fa\u010del nechala postavit speci\u00e1l. AS.42 (Africa Settentrionale = severn\u00ed Afrika) byl vyvinut spole\u010dnost\u00ed SPA – Viberti s pou\u017eit\u00edm stejn\u00e9ho podvozku jako obrn\u011bn\u00fd v\u016fz Autoblinda <\/a>AB 41, kter\u00fd si zachoval n\u011bkter\u00e1 \u0159e\u0161en\u00ed z AB-41. Zachov\u00e1no z\u016fstalo \u0159\u00edzen\u00ed v\u0161ech kol, ne v\u0161ak jejich pohon. Poh\u00e1n\u011bn\u00e1 byla jen zadn\u00ed n\u00e1prava. Vozidlo s sebou vezlo dostat paliva i vody a dal\u0161\u00ed v\u011bci, pot\u0159ebn\u00e9 k p\u0159e\u017eit\u00ed v pou\u0161ti. Nap\u0159\u00edklad r\u016fzn\u00e9 n\u00e1\u0159ad\u00ed a p\u0159\u00edslu\u0161enstv\u00ed pro vypro\u0161t\u011bn\u00ed. Vozidlo je pochopiteln\u011b ozbrojen\u00e9, hlavn\u00ed zbran\u00ed byl 20 mm rychlopaln\u00fd <\/span>kan\u00f3n Breda Model 35<\/span>, nebo 20 mm <\/span>protitankov\u00e1 pu\u0161ka <\/span>Solothurn S-18\/1000, ve v\u00fdjime\u010dn\u00fdch p\u0159\u00edpadech i 47 mm kan\u00f3n <\/span>Breda Cannone <\/span>da 47\/32 modello <\/span>1935. Krom\u011b toho byly vybaveny jedn\u00edm nebo dv\u011bma <\/span>kulomety Breda modello 37 r\u00e1\u017ee 8 mm<\/span>. I tento stroj jsem stav\u011bl ze stavebnice Italeri, tentokr\u00e1t u\u017e ne jednoduch\u00e9 wargamingov\u00e9. Tak\u00e9 v podstat\u011b bez \u00faprav, pokud nepo\u010d\u00edt\u00e1me z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00e9 zapr\u00e1\u0161en\u00ed p\u00edskov\u00fdm sprejem. Podle ozna\u010den\u00ed a barevn\u00e9ho proveden\u00ed by m\u011bl v\u016fz spadat pod Raggruppamento sahariano “Mannerini”, co\u017e byl \u00fatvar o asi 6000 mu\u017e\u00edch, kter\u00fd bojoval proti Spojenc\u016fm po \u00fastupu do Tuniska. Byl slo\u017een ze zbytk\u016f r\u016fzn\u00fdch zdecimovan\u00fdch a rozpr\u00e1\u0161en\u00fdch \u00fatvar\u016f a v jeho \u010dele st\u00e1l gener\u00e1l Alberto Mannerini. \u00datvar byl zcela zni\u010den p\u0159i boj\u00edch na linii Mareth. T\u0159et\u00edm vozidlem tohoto t\u00e9matu je Semovente da 75\/18 su scafo M13\/40. Tedy, samohybn\u00e9 d\u011blo, vyzbrojen\u00e9 kan\u00f3novou houfnic\u00ed Ansaldo Obice da 75\/18 Modello 35 na podvozku tanku Carro Armato M13\/40. Jedn\u00e1 se patrn\u011b o nej\u00fasp\u011b\u0161n\u011bj\u0161\u00ed italsk\u00fd obrn\u011bn\u00fd prost\u0159edek druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky. Os\u00e1dku tvo\u0159ili t\u0159i mu\u017ei a obsluhovali zbra\u0148 o r\u00e1\u017ei 75 mm a d\u00e9lce hlavn\u011b 18 r\u00e1\u017e\u00ed. Pro tuto zbra\u0148 vezli 44 n\u00e1boj\u016f. Pro obranu p\u0159ed p\u011bchotou bylo vozidlo vyzbrojeno dv\u011bma kulomety Breda 38 r\u00e1\u017ee 8 mm s 1104 n\u00e1boji. Samohybn\u00e1 houfnice byla poh\u00e1n\u011bna vzn\u011btov\u00fdm motorem FIAT o v\u00fdkonu 125 kon\u00ed, co\u017e j\u00ed d\u00e1valo rychlost 32 km\/h. Dojezd \u010dinil 200 km. Konkr\u00e9tn\u011b tohoto typu se postavilo jen 60 kus\u016f, ale vznikaly i na jin\u00fdch podvozc\u00edch. Dal\u0161\u00edch 162 kus\u016f se postavilo na podvozku M14\/41 a 245 na podvozku M15\/42, z toho 55 po kapitulaci It\u00e1lie a okupaci \u010d\u00e1sti zem\u011b N\u011bmci, pro jejich pot\u0159ebu.
\n<\/span><\/p>\n
\nZde byla stavba trochu obt\u00ed\u017en\u011bj\u0161\u00ed, jedn\u00e1 se o stavebnici o rok star\u0161\u00ed, ne\u017e jsem j\u00e1. Boj byl s lec\u010d\u00edm – od spasov\u00e1n\u00ed modelu, n\u011bkter\u00e9 stavebnice ESCI se dost br\u00e1n\u00ed – a\u017e po v\u011bkem ztvrdl\u00e9 p\u00e1sy a t\u00e9m\u011b\u0159 nepou\u017eiteln\u00e9 obtisky. Po ur\u010dit\u00fdch \u00faskal\u00edch jsem model dokon\u010dil a patinoval olejov\u00fdm filtrem. Odli\u0161n\u00e1 technologie byla pou\u017eita proto, \u017ee jsem Semovente stav\u011bl podstatn\u011b d\u0159\u00edve, ne\u017e ostatn\u00ed stroje a jen mi tu pom\u011brn\u011b dlouho le\u017eel. Stroj jsem stav\u011bl bez z\u00e1sadn\u00edch \u00faprav, Vlastn\u011b jsem jen otev\u0159el horn\u00ed poklopy. Ty jsou zaj\u00edmav\u00e9,\u00a0 Semovente je toti\u017e tank Fiat s novou n\u00e1stavbou bez v\u011b\u017ee, kter\u00e1 m\u016f\u017ee b\u00fdt shora cel\u00e1 otev\u0159en\u00e1. Ne v\u017edy se to ale hod\u00ed a tak ji bylo mo\u017en\u00e9 uzav\u0159\u00edt t\u011bmito velk\u00fdmi a patrn\u011b t\u011b\u017ek\u00fdmi poklopy. D\u011blo bylo pohybliv\u00e9 u\u017e od v\u00fdrobce. Nepoda\u0159ilo se mi bohu\u017eel zjistit n\u011bjakou jednotkovou p\u0159\u00edslu\u0161nost, kdyby dok\u00e1zal n\u011bkdo identifikovat \u010d\u00edslo E.I. 102120m budu r\u00e1d. Jedin\u00e9, co jsem v n\u011bjak\u00e9m zastr\u010den\u00e9m \u010dl\u00e1nku na netu na\u0161el, je domn\u011bnka, \u017ee stroj mohl bojovat u Tobruku. Povrchov\u00e1 \u00faprava mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b dozn\u00e1 zm\u011bn, ale nejd\u0159\u00edv mus\u00edm trochu vyklidit st\u016fl.<\/p>\n\n\t\t