Heinkel He 219 Uhu<\/i> (v\u00fdr) vznikl paradoxn\u011b p\u016fvodn\u011b jako st\u00edhac\u00ed bombard\u00e9r, av\u0161ak v t\u00e9to roli p\u0159ijat nebyl. Kdy\u017e v\u0161ak britsk\u00e1 RAF p\u0159e\u0161la na no\u010dn\u00ed bombardov\u00e1n\u00ed a vyvstal po\u017eadavek na no\u010dn\u00ed st\u00edha\u010de, jevil se jako mo\u017en\u00e1 varianta. Letoun byl dostate\u010dn\u011b rychl\u00fd, aby plnil st\u00edhac\u00ed roli a z\u00e1rove\u0148 dost velk\u00fd a v\u00fdkonn\u00fd, aby nesl radar. Po\u017eadavek na tento letoun byl vznesen u\u017e v roce 1942 gener\u00e1lem Kammhuberem, av\u0161ak v\u00fdvoj byl br\u017ed\u011bn osobn\u00edmi z\u00e1sahy Erharda Milcha, kter\u00fd up\u0159ednost\u0148oval Junkers 188. Letoun nesl pom\u011brn\u011b impozantn\u00ed v\u00fdzbroj a nez\u00e1visl\u00fd pozorovatel by soudil, \u017ee to je skv\u011bl\u00fd stroj. Ale takhle to v T\u0159et\u00ed \u0159\u00ed\u0161i nefungovalo. Milch blokoval jakoukoli v\u00fdrobu. Zlom nastal a\u017e na po\u010d\u00e1tku roku 1943, kdy se v simulovan\u00e9m souboji utkal t\u0159et\u00ed prototyp He 219 pr\u00e1v\u011b s Junkersem Ju 188. P\u0159esto\u017ee se Milchova klika vyznamenala a zkreslila hodnocen\u00ed, kter\u00e9 vysoce vyzdvihovalo Junkers\u016fv letoun, u Heinkela na\u0161la pouze chyby a zcela vynechala hodnocen\u00ed pilot\u016f – kte\u0159\u00ed Heinkel naopak chv\u00e1lili, ba dokonce iniciovala vznik no\u010dn\u00ed verze Messerschmittu Bf-110 (copak o to, pozd\u011bji se hodil i ten), RLM nakonec stejn\u011b 127 kus\u016f objednalo.<\/p>\n
Stroj svou existenci obh\u00e1jil, kdy\u017e si po jeho vstupu do slu\u017eby p\u0159ipsali piloti hned n\u011bkolik husarsk\u00fdch kousk\u016f, jako sest\u0159el p\u011bti Lancaster\u016f za jedin\u00fd let, nebo v\u00edt\u011bzstv\u00ed nad do t\u00e9 doby nedosti\u017en\u00fdmi Mosquity. Bylo ale p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b a omezen\u00ed n\u011bmeck\u00e9ho pr\u016fmyslu na konci v\u00e1lky znamenalo konec i pro tato letadla. U n\u00e1s se vyr\u00e1b\u011bly v tov\u00e1rn\u011b v Chebu a po v\u00e1lce se z r\u016fzn\u00fdch zbytk\u016f poda\u0159ilo po v\u00e1lce zkompletovat dva stroje. Ty byly ozna\u010deny jako LB-79. Jeden, s pln\u00fdm radiovybaven\u00edm l\u00e9tal jako ostraha hranic z plze\u0148sk\u00e9ho leti\u0161t\u011b, ale ji\u017e v roce 1953 byl odeps\u00e1n. Druh\u00fd nejprve l\u00e9tal u V\u011bdeck\u00e9ho leteck\u00e9ho \u00fastavu, pozd\u011bji byl \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b vybaven zbran\u011bmi a radiovybaven\u00edm. Byl odeps\u00e1n v podobn\u00e9 dob\u011b, jako prvn\u00ed stroj, \u00fadajn\u011b pro natankov\u00e1n\u00ed nevhodn\u00e9ho paliva, kter\u00e9 po\u0161kodilo n\u00e1dr\u017ee. Oba \u010deskoslovensk\u00e9 stroje trp\u011bly zna\u010dnou poruchovost\u00ed. Tolik kr\u00e1tce k historii.<\/p>\n
Stavebnice Revell, ze kter\u00e9 jsem Uhu stav\u011bl, poch\u00e1z\u00ed z p\u016fvodn\u011b Frogovsk\u00e9 stavebnice z roku 1966. Formy Frogu pak p\u0159evzal Revell a drahn\u00e1 l\u00e9ta je pou\u017e\u00edval. Maxim\u00e1ln\u011b obm\u011bnil krabici, \u010di obtiskov\u00fd ar\u0161\u00edk, ale v\u00fdlisky z\u016fstaly stejn\u00e9. To sebou nese odd\u011blen\u00e9 pohybliv\u00e9 plochy (ve\u0161ker\u00e1 k\u0159id\u00e9lka a kormidla, v p\u0159\u00edpad\u011b k\u0159id\u00e9lek opravdu pohybliv\u00e1 a tak\u00e9 pohybliv\u00fd podvozek, na druhou stranu tak\u00e9 jist\u00e9 nedostatky. nas\u00e1vac\u00ed otvory v k\u0159\u00eddlech, krom\u011b s\u00e1n\u00ed pro kompresory, vypadaj\u00ed, jako kdy\u017e tam kus plastu chyb\u00ed. sv\u011btla p\u0159\u00edli\u0161 nepasuj\u00ed do n\u00e1b\u011b\u017en\u00fdch hran a do kabiny je z podvozkov\u00e9 \u0161achty vid\u011bt. Tak\u00e9 kokpit je velmi jednoduch\u00fd, v sedmdes\u00e1t\u00fdch letech se na detailn\u00ed kokpity moc nehr\u00e1lo. D\u00edky kokpitu v sam\u00e9m nose a p\u0159\u00ed\u010fov\u00e9mu podvozku je tak\u00e9 tak\u0159ka nemo\u017en\u00e9 model vyv\u00e1\u017eit. Doslova jsem trup za kabinou a p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti motorov\u00fdch gondol vyplnil akrylem a ol\u016fvky a stejn\u011b jsem musel hlavn\u00ed podvozek zalepit v pozici m\u00edrn\u011b posunut\u00e9 vzad, aby nepadal na ocas. Celkem spokojen\u00fd jsem s kamufl\u00e1\u017e\u00ed. a obtisky, a\u017e na jeden, kter\u00fd mi m\u00edrn\u011b po\u0161kodil lak. V\u00fdst\u0159eln\u00e9 otvory jsem d\u011blal a\u017e na hotov\u00e9m modelu, nejsou tedy p\u0159\u00edli\u0161 pe\u010dliv\u011b proveden\u00e9. O\u010doudil jsem rozmaz\u00e1n\u00edm m\u011bkk\u00e9 tu\u017eky.<\/p>\n
Letoun s ozna\u010den\u00edm G9+MK byl nasazen v listopadu 1944 u II.\/NJG 1. ze z\u00e1kladny v M\u00fcnsteru – Handorfu, a pilotoval ho poru\u010d\u00edk Kurt Heinz Fischer. Jako oper\u00e1tor radaru byl ur\u010den rotn\u00fd Hermann Bauer. Letadlo bylo sest\u0159eleno ji\u017e 28. 11. 1944 na cvi\u010dn\u00e9m letu Tempestem RAF (US-B, v.\u010d. EJ536<\/em>,\u00a056. peru\u0165 RAF) pilotovan\u00fd, kapit\u00e1nem A.F. Moorem. Stroj po z\u00e1sahu vzplanul a poru\u010d\u00edk Fischer se pokusil o nouzov\u00e9 p\u0159ist\u00e1n\u00ed, p\u0159i kter\u00e9m zahynul. Stejn\u011b tak zahynul rotn\u00fd Bauer, kter\u00fd se sice katapultoval, ale neotev\u0159el se mu pad\u00e1k.<\/p>\n\n\t\t