{"id":5161,"date":"2023-09-03T08:19:01","date_gmt":"2023-09-03T07:19:01","guid":{"rendered":"https:\/\/modely-galerie.dark-net.cz\/?p=5161"},"modified":"2023-09-07T10:12:33","modified_gmt":"2023-09-07T09:12:33","slug":"slavna-jmena-leteckych-sil-usa-part-1-james-harold-jimmy-doolittle-north-american-b-25-mitchell","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/modely-galerie.dark-net.cz\/?p=5161","title":{"rendered":"Slavn\u00e1 jm\u00e9na leteck\u00fdch sil USA, part 1: James Harold \u201eJimmy\u201c Doolittle – North American B-25 Mitchell"},"content":{"rendered":"
\"James<\/a>

Gener\u00e1lporu\u010d\u00edk James Harold \u201eJimmy\u201c Doolittle, fotografie z obdob\u00ed konce druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky. Public Domain, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=737560<\/a><\/p><\/div>\n

Letce Spojen\u00fdch st\u00e1t\u016f zahajuji postavou vskutku ikonickou a mysl\u00edm, \u017ee i obecn\u011b zn\u00e1m\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jin\u00ed letci, kter\u00e9 v tomto seri\u00e1lu slavn\u00fdch osobnost\u00ed zmi\u0148uji a budu zmi\u0148ovat. Stejn\u011b ikonick\u00e9 je i letadlo, kter\u00e9 Jimmy Doolitle, tedy podplukovn\u00edk James H. Doolittle nau\u010dil startovat z paluby letadlov\u00e9 lodi.<\/p>\n

Narodil se 14. prosince 1896 v Alamed\u011b v Kalifornii, Franku Henrymu Doolittlovi a Rose Cerenah Doolittlov\u00e9 (<\/span>rozen\u00e9<\/span> Shephardov\u00e9<\/span><\/span>)<\/span> sv\u00e9 ml\u00e1d\u00ed pro\u017eil v <\/span>Nome na Alja\u0161ce<\/span>. Brzy se v\u0161ak rodina vr\u00e1tila zp\u011bt do Kalifornie a tak v roce<\/span> 1910 Jimmy Doolittle nav\u0161t\u011bvoval \u0161kolu v <\/span>Los Angeles<\/span>. Zde se tak\u00e9 setkal poprv\u00e9 s letadlem, to kdy\u017e tohoto roku jeho \u0161kola nav\u0161t\u00edvila<\/span> mezin\u00e1rodn\u00ed leteck\u00e9 setk\u00e1n\u00ed v Los Angeles na Dominguez Field<\/span>. Toto setk\u00e1n\u00ed se mu m\u011blo pro dal\u0161\u00ed \u017eivot st\u00e1t osudn\u00fdm. Po absolvov\u00e1n\u00ed <\/span>st\u0159edn\u00ed \u0161koly manu\u00e1ln\u00edho um\u011bn\u00ed<\/span> nav\u0161t\u011bvoval <\/span>Los Angeles City College<\/span> spolu s pozd\u011bj\u0161\u00edm filmov\u00fdm re\u017eis\u00e9rem Frankem Caprou<\/span>. N\u00e1sledn\u011b se zapsal na Kalifornskou univerzitu v Berkeley, a ve sv\u00fdch 21 letech, kdy\u017e\u00a0 roku 1917 vstoupily Spojen\u00e9 st\u00e1ty do prvn\u00ed sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky, se p\u0159ihl\u00e1sil jako kadet letectva v leteck\u00e9 sekci Spojovac\u00edho sboru Spojen\u00fdch st\u00e1t\u016f, tedy budouc\u00edho US Air Force. Nastoupil v \u0159\u00edjnu tohoto roku a pro\u0161el v\u00fdcvikem na \u0161kole vojensk\u00e9ho letectva. Do konce prvn\u00ed sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky pro\u0161el st\u0159ediskem Camp John Dick (“Camp Dick”), <\/span>Texas<\/span> ; <\/span>Wright Field, Ohio<\/span> ; <\/span>Gerstner Field, <\/span>Louisiana<\/span> ; <\/span>Rockwell Field, Kalifornie;<\/span> kde slou\u017eil jako velitel letky a instruktor st\u0159elby. Pozd\u011bji slou\u017eil ve 104. letce na leti\u0161ti Kelly Field v Texasu a v 90. letce u pohrani\u010dn\u00ed str\u00e1\u017en\u00ed slu\u017eby v Eagle Pass. 1. \u010dervence 1920 na z\u00e1klad\u011b dosavadn\u00ed slu\u017eby a slo\u017een\u00ed \u0159\u00e1dn\u00e9 zkou\u0161ky, dostal \u0159\u00e1dn\u00e9 pov\u011b\u0159en\u00ed a byl pov\u00fd\u0161en do hodnosti nadporu\u010d\u00edka.<\/p>\n

V kv\u011btnu 1921 se z\u00fa\u010dastnil expedice, kter\u00e1 m\u011bla naj\u00edt a vyprostit stroj Alexandra Pearsona Jr., kter\u00fd p\u0159i pokusu o transkontinent\u00e1ln\u00ed let musel nouzov\u011b p\u0159ist\u00e1t v Mexiku. Letoun uv\u00edzl v jednom z mexick\u00fdch ka\u0148on\u016f. Stroj objevili t\u0159et\u00edho kv\u011btna ve v\u00edcem\u00e9n\u011b provozuschopn\u00e9m stavu. Expedice se jen musela vr\u00e1tit pro n\u00e1hradn\u00ed motor, se kter\u00fdm ale byly probl\u00e9my tak\u00e9. Pomoc\u00ed po\u0161tovn\u00edch holub\u016f \u017e\u00e1dal Doolittle dal\u0161\u00ed n\u00e1hradn\u00ed d\u00edly, kter\u00e9 mu byly dopraveny vzduchem a shozeny na pad\u00e1ku. Pooprav\u011b stroje a vybudov\u00e1n\u00ed nouzov\u00e9 startovac\u00ed dr\u00e1hy s letadlem James Doolittle vzl\u00e9tl a odlet\u011bl s n\u00edm do Del Rio v Texasu<\/span>. <\/span><\/p>\n

B\u011bhem sv\u00e9 slu\u017eby absolvoval kurzy<\/span> leteck\u00e9 mechaniky a tak\u00e9 absolvoval n\u011bkolik kurz\u016f leteck\u00e9ho in\u017een\u00fdrstv\u00ed. N\u00e1sledn\u011b se vrac\u00ed na studia, aby v roce 1922 z\u00edskal na Kalifornsk\u00e9 univerzit\u011b bakal\u00e1\u0159sk\u00fd titul. V z\u00e1\u0159\u00ed t\u00e9ho\u017e roku uskute\u010dnil prvn\u00ed z mnoha pr\u016fkopnick\u00fdch let\u016f, kter\u00e9 mu z\u00edskaly mnoho v\u00fdznamn\u00fdch leteck\u00fdch ocen\u011bn\u00ed i mezin\u00e1rodn\u00ed pov\u011bst. Na stroji de Havilland <\/span> DH-4<\/span>, kter\u00fd byl vybaven ran\u00fdmi naviga\u010dn\u00edmi p\u0159\u00edstroji, p\u0159el\u00e9tl z Pablo Beach (nyn\u00ed Jacksonville Beach) na Florid\u011b do San Diego v Kalifornii, na leti\u0161t\u011b Rockwell Field. Let trval 21 hodin a 19 minut a Doolittle jej uskute\u010dnil s jedin\u00fdm mezip\u0159ist\u00e1n\u00edm na Kelly Field, kde doplnil palivo. Za tento let obdr\u017eel vyznamen\u00e1n\u00ed DFC. Kr\u00e1tce po tomto letu pro\u0161el kurzem leteck\u00e9 techniky na <\/span>Air Service Engineering School (p\u0159edch\u016fdce <\/span>Air Force Institute of Technology<\/span>) na z\u00e1kladn\u011b McCook Field v Daytonu v Ohiu. Pro Doolittla m\u011bl tento kurz zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u00fdznam: \u201eP\u0159ihl\u00e1sil jsem se na stroj\u00edrenskou \u0161kolu, proto\u017ee jsem si myslel, \u017ee by mezi leteck\u00fdm in\u017een\u00fdrem a pilotem m\u011bl b\u00fdt lep\u0161\u00ed vztah. Zd\u00e1lo se mi, \u017ee v\u0161ichni in\u017een\u00fd\u0159i maj\u00ed pocit, \u017ee v\u0161ichni piloti mus\u00ed b\u00fdt bl\u00e1zni, jinak by nebyli piloty. Piloti zase m\u011bli pocit, \u017ee in\u017een\u00fd\u0159i neberou v \u00favahu stanoviska pilot\u016f, pokud tedy rovnou nejsou \u00fapln\u011b nekompetentn\u00ed. A \u017ee se postupuje metodou pokus – omyl a v\u00fdsledky takov\u00e9 spolupr\u00e1ce nejsou dobr\u00e9. Z filozofick\u00e9ho hlediska jsem si myslel, \u017ee by bylo dobr\u00e9, aby si in\u017een\u00fd\u0159i a piloti l\u00e9pe rozum\u011bli. Zd\u00e1lo se b\u00fdt \u017e\u00e1douc\u00ed spojit tyto dv\u011b schopnosti v jedn\u00e9 osob\u011b \u2013 a tou osobou jsem cht\u011bl b\u00fdt.\u201c<\/p>\n

<\/sup>V \u010dervenci 1923 nastoupil na jednu z nejrenomovan\u011bj\u0161\u00edch technick\u00fdch univerzit – MIT (Massachusettsk\u00fd technologick\u00fd institut), kde pro\u0161el speci\u00e1ln\u00edmi in\u017een\u00fdrsk\u00fdmi kurzy, aby o pouh\u00e9 dva roky pozd\u011bji z\u00edskal titul doktor v\u011bd v oboru letectv\u00ed a stal se v\u016fbec jedn\u00edm z prvn\u00edch, kter\u00fd tento titul z\u00edskali.<\/p>\n

Pracoval na technick\u00fdch podm\u00ednk\u00e1ch a limitech p\u0159i dosahov\u00e1n\u00ed v\u011bt\u0161\u00ed rychlosti letadel a v b\u0159eznu 1924 slou\u017eil na McCook Field p\u0159i prov\u00e1d\u011bn\u00ed zkou\u0161ek k tomu slou\u017e\u00edc\u00edch. Tyto zkou\u0161ky se staly n\u00e1pln\u00ed jeho diplomov\u00e9 pr\u00e1ce a od arm\u00e1dy za n\u011b obdr\u017eel druh\u00e9 DFC. V \u010dervnu 1925 pro\u0161el speci\u00e1ln\u00edm v\u00fdcvikem na vysokorychlostn\u00edch hydropl\u00e1nech na N\u00e1mo\u0159n\u00ed leteck\u00e9 z\u00e1kladn\u011b ve Washingtonu. Celkov\u011b se zab\u00fdval vysokorychlostn\u00edm l\u00e9t\u00e1n\u00edm a to nejen po pracovn\u00ed str\u00e1nce, ale \u00fa\u010dastnil se jako pilot i mnoha leteck\u00fdch sout\u011b\u017e\u00ed. V roce 1925 vyhr\u00e1l na stroji Curtiss R3C-2 Racer Schneider\u016fv poh\u00e1r, kdy\u017e dos\u00e1hl rychlosti 373 km\/h. V t\u00e9m\u017ee roce obdr\u017eel i Mackay\u016fv poh\u00e1r.<\/p>\n

\"Doolittle<\/a>

Jimmy Doolittle se sv\u00fdm Curtissem R3C-2 Racer, se kter\u00fdm vyhr\u00e1l v roce 1925 Scvhneider\u016fv poh\u00e1r. Fotografie vznikla o t\u0159i roky pozd\u011bji v Langley. Zdroj: LARC\/photographer unknown – Great Images in NASA”<\/a>; http:\/\/grin.hq.nasa.gov\/ABSTRACTS\/GPN-2000-001310.html<\/a>, Public Domain, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=510366<\/a><\/p><\/div>\n

V dubnu 1926 uzav\u0159el smlouvu na p\u0159edv\u00e1d\u011bc\u00ed lety pro Curtiss Aircraft. Aby mohl odlet\u011bt do Ji\u017en\u00ed Ameriky, musel si vz\u00edt dovolenou. <\/span>V Chile si zlomil oba kotn\u00edky, kdy\u017e p\u0159i jednom z p\u0159edv\u00e1d\u011bc\u00edch akrobatick\u00fdch let\u016f havaroval. P\u0159esto\u017ee m\u011bl ob\u011b nohy v s\u00e1d\u0159e, let\u011bl znovu, a na Curtissu P-1 Hawk p\u0159edvedl vzdu\u0161n\u00e9 man\u00e9vry, kter\u00e9 dalece p\u0159ed\u010dily konkurenty. Po n\u00e1vratu do USA byl a\u017e do dubna 1927 hospitalizov\u00e1n v arm\u00e1dn\u00ed nemocnici Waltera Reeda. Pot\u00e9 sevr\u00e1til do aktivn\u00ed slu\u017eby a byl p\u0159id\u011blen na McCook Field pro experiment\u00e1ln\u00ed pr\u00e1ci, s dodate\u010dn\u00fdmi povinnostmi jako pilot instruktor u 385. bombardovac\u00ed perut\u011b ze z\u00e1lo\u017en\u00edho letectva. <\/span>B\u011bhem t\u00e9to slu\u017eby, je\u0161t\u011b v roce 1927, jako prvn\u00ed provedl na st\u00edha\u010dce Curtiss obr\u00e1cen\u00fd looping, o kter\u00e9m se v\u011b\u0159ilo, \u017ee se ned\u00e1 prov\u00e9st.<\/p>\n

V z\u00e1\u0159\u00ed 1928 asistoval p\u0159i v\u00fdvoji za\u0159\u00edzen\u00ed pro let bez viditelnosti. Pom\u00e1hal vyvinout dnes b\u011b\u017en\u011b pou\u017e\u00edvan\u00e9 gyroskopy, ur\u010duj\u00edc\u00ed polohu letadla, a uskute\u010dnil prvn\u00ed let pouze za jejich pomoci. Prvn\u00edm IFR letem z\u00edskal velkou medi\u00e1ln\u00ed pozornost a za proveden\u00ed experimentu z\u00edskal Harmonovu cenu. V lednu 1930 pracoval jako poradce arm\u00e1dy p\u0159i budov\u00e1n\u00ed leti\u0161t\u011b Floyda Bennetta v New Yorku. 15. \u00fanora rezignoval na funkci a o m\u011bs\u00edc pozd\u011bji byl jmenov\u00e1n majorem z\u00e1lo\u017en\u00edch leteck\u00fdch sbor\u016f. P\u0159ijal funkci mana\u017eera leteck\u00e9ho odd\u011blen\u00ed ve spole\u010dnosti Shell Oil Company, kde prov\u00e1d\u011bl \u010detn\u00e9 leteck\u00e9 testy. K t\u011bm se ostatn\u011b tak\u00e9 vracel do\u010dasn\u011b do arm\u00e1dy. Za jeho p\u016fsoben\u00ed u Shell Oil Company za\u010dala spole\u010dnost vyr\u00e1b\u011bt 100oktanov\u00fd benzin. P\u0159itom pr\u00e1v\u011b vysokooktanov\u00e9 palivo bylo rozhoduj\u00edc\u00ed pro dal\u0161\u00ed v\u00fdvoj vysoce v\u00fdkonn\u00fdch letoun\u016f vyv\u00edjen\u00fdch p\u0159ed druhou sv\u011btovou v\u00e1lkou.<\/p>\n

Tak\u00e9 v t\u00e9 dob\u011b z\u00e1vodil. V roce 1931 na Lairdu LC-DW500 Super Solution vyhr\u00e1v\u00e1 Bendix\u016fv poh\u00e1r a o rok pozd\u011bji, na ikonick\u00e9m Granvillu Gee Bee Model R Super Sportster, Thompson\u016fv poh\u00e1r, ustavuje p\u0159itom nov\u00fd sv\u011btov\u00fd rychlostn\u00ed rekord – 476 km\/h. Pot\u00e9, co vyhr\u00e1l t\u0159i velk\u00e9 leteck\u00e9 z\u00e1vodn\u00ed trofeje t\u00e9 doby, Schneider, Bendix a Thompson, ofici\u00e1ln\u011b odch\u00e1z\u00ed z leteck\u00fdch z\u00e1vod\u016f s prohl\u00e1\u0161en\u00edm: \u201eJe\u0161t\u011b jsem nesly\u0161el o nikom, kdo by se zapojil do t\u00e9to pr\u00e1ce, a zem\u0159el se\u0161lost\u00ed v\u011bkem\u201c.<\/span> V dubnu 1934 byl Doolittle vybr\u00e1n za \u010dlena Baker Boardu, vy\u0161et\u0159ovac\u00ed komise b\u011bhem skand\u00e1lu Air Mail, kter\u00e1 vy\u0161et\u0159ovala podez\u0159el\u00e9 zad\u00e1v\u00e1n\u00ed st\u00e1tn\u00edch zak\u00e1zek ur\u010dit\u00fdm leteck\u00fdm spole\u010dnostem na p\u0159epravu leteck\u00e9 po\u0161ty a n\u00e1sledn\u00e9ho katastrof\u00e1ln\u00edho pou\u017eit\u00ed arm\u00e1dn\u00edho leteck\u00e9ho sboru USA k doprav\u011b po\u0161ty pot\u00e9, co byly problematick\u00e9 smlouvy vypov\u011bzeny. Leteck\u00fd sbor byl \u0161patn\u011b p\u0159ipraven k doprav\u011b po\u0161ty, zejm\u00e9na k no\u010dn\u00edm let\u016fm a let\u016fm za \u0161patn\u00e9ho po\u010das\u00ed, se kter\u00fdm se musel pot\u00fdkat zejm\u00e9na ze za\u010d\u00e1tku nasazen\u00ed. Army Air Corps Mail Operation utrp\u011bl \u010detn\u00e9 hav\u00e1rie a smrt 13 letc\u016f, za co\u017e byla administrativa prezidenta Roosevelta hojn\u011b ve\u0159ejn\u011b kritizov\u00e1na. Jej\u00edm p\u0159edsedou <\/span>byl b\u00fdval\u00fd <\/span>ministr v\u00e1lky <\/span> Newton D. Baker<\/span>.<\/p>\n

V roce 1940 se Doolittle st\u00e1v\u00e1 prezidentem Institutu leteck\u00fdch v\u011bd. V \u010dervenci t\u00e9ho\u017e roku se vrac\u00ed do aktivn\u00ed slu\u017eby v <\/span>US Army Air Corps<\/span><\/a> v hodnosti majora. <\/span>Byl p\u0159id\u011blen jako asistent okresn\u00edho dozorce Central Air Corps Procurement District v Indianapolis<\/a> a Detroitu<\/a> , kde spolupracoval s velk\u00fdmi v\u00fdrobci automobil\u016f na p\u0159em\u011bn\u011b jejich z\u00e1vod\u016f na v\u00fdrobu letadel. V srpnu pak odj\u00ed\u017ed\u00ed do Anglie jako \u010dlen speci\u00e1ln\u00ed mise, aby p\u0159ivezl zp\u011bt informace o jejich vzdu\u0161n\u00fdch sil\u00e1ch, jejich organizaci a vojensk\u00fdch stavb\u00e1ch jin\u00fdch zem\u00ed. Po reorganizaci arm\u00e1dn\u00edho leteck\u00e9ho sboru na USAAF a kr\u00e1tce po Pearl Harboru, ji\u017e 2. ledna 1942 je pov\u00fd\u0161en do hodnosti podplukovn\u00edka a p\u0159evelen k Velitelstv\u00ed arm\u00e1dn\u00edch leteck\u00fdch sil, kde je pov\u011b\u0159en napl\u00e1nov\u00e1n\u00edm prvn\u00edho n\u00e1letu na Japonsk\u00e9 ostrovy.<\/p>\n

Je t\u0159eba poznamenat, \u017ee tento n\u00e1let nem\u011bl z\u00e1sadn\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdznam, co do zni\u010den\u00ed a po\u0161kozen\u00ed japonsk\u00e9 v\u00e1le\u010dn\u00e9 ma\u0161in\u00e9rie, m\u011bl v\u0161ak v\u00fdznamn\u00fd vliv na mor\u00e1lku Ameri\u010dan\u016f, t\u011b\u017ece ot\u0159esenou \u00fatokem na Pearl Harbor, a ur\u010dit\u00fd vliv na mor\u00e1lku Japonc\u016f, kter\u00fdm bylo v\u0161t\u011bpov\u00e1no, \u017ee se americk\u00e9 bombard\u00e9ry nikdy nedostanou nad Japonsko. Na tento n\u00e1let se Doolittle s\u00e1m p\u0159ihl\u00e1sil a se svolen\u00edm gen. H. H. Arnolda vedl \u00fatok 16 bombard\u00e9r\u016f B-25 Mitchell, kter\u00e9 odstartovaly zpaluby letadlov\u00e9 lodi USS Hornet, co\u017e byl kousek, kter\u00fd se do t\u00e9 doby nikomu nepovedl, a od t\u00e9 doby vlastn\u011b tak\u00e9 ne. Bylo to poprv\u00e9 a naposledy, co velk\u00e9 a pom\u011brn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 bombard\u00e9ry, nep\u0159izp\u016fsoben\u00e9 palubn\u00ed slu\u017eb\u011b, bez pomoci katapult\u016f, odstartovaly z paluby letadlov\u00e9 lodi. Tento let prob\u011bhl 18. dubna 1942 a letouny zas\u00e1hly c\u00edle v Tokiu, Jokoham\u011b, Jokosuce, K\u00f3be, \u00d3sace a Nagoji. Jednosm\u011brn\u00e1 mise byla velmi riskantn\u00edm podnikem, bylo toti\u017e od po\u010d\u00e1tku jasn\u00e9, \u017ee Mitchelly nebudou m\u00edt palivo na n\u00e1vrat, nehled\u011b na to, \u017ee by nebyly s to na Hornetu p\u0159ist\u00e1t, a bylo tud\u00ed\u017e rozhodnuto, \u017ee budou pokra\u010dovat do sp\u0159\u00e1telen\u00e9 \u010c\u00edny. Kv\u016fli nep\u0159\u00edzniv\u00fdm okolnostem – Hornet byl objeven japonsk\u00fdmi hl\u00eddkami – museli odstartovat d\u0159\u00edve a n\u011bkter\u00e9 pos\u00e1dky ani do \u010c\u00edny nedolet\u011bly. Jin\u00e9, jako ta Doolittlova, dolet\u011bli doslova na suchu s palivem a poda\u0159ilo se jim nouzov\u011b p\u0159ist\u00e1t na \u010d\u00ednsk\u00e9m \u00fazem\u00ed. Mnoho \u00fa\u010dastn\u00edk\u016f mise – v\u0161ichni to byli dobrovoln\u00edci – zahynulo, a\u0165 u\u017e na mo\u0159i, kdy\u017e jim do\u0161lo palivo, p\u0159i nouzov\u00e9m p\u0159ist\u00e1n\u00ed, nebo p\u0159i st\u0159etech s Japonci. Za tuto akci byl Doolittle byl pov\u00fd\u0161en na brig\u00e1dn\u00edho gener\u00e1la a z\u00edskal i medaili cti, kterou mu v B\u00edl\u00e9m dom\u011b ud\u011blil osobn\u011b prezident Roosevelt. Citace k medaili zn\u011bla: \u201eZa v\u00fdzna\u010dn\u00e9 v\u016fdcovstv\u00ed nad r\u00e1mec povinnosti, shrnuj\u00edc\u00ed osobn\u00ed odvahu a neboj\u00e1cnost p\u0159i extr\u00e9mn\u00edm \u017eivot ohro\u017euj\u00edc\u00edm nebezpe\u010d\u00ed. Se zjevnou jistotou b\u00fdt p\u0159inucen p\u0159ist\u00e1t na nep\u0159\u00e1telsk\u00e9m \u00fazem\u00ed nebo skon\u010dit v mo\u0159i, vedl podplukovn\u00edk Doolittle osobn\u011b letku vojensk\u00fdch bombard\u00e9r\u016f, obsazen\u00fdch dobrovolnou pos\u00e1dkou, ve vysoce ni\u010div\u00e9m n\u00e1letu na japonskou pevninu.\u201c Vysok\u00e1 vyznamen\u00e1n\u00ed obdr\u017eeli tak\u00e9 ostatn\u00ed \u00fa\u010dastn\u00edci Doolittlova n\u00e1letu.<\/p>\n

\"Jimmy<\/a>

James H. Doolitle a jeho Granville Gee Bee Super Sportser, se kter\u00fdm vyhr\u00e1l Thompson\u016fv poh\u00e1r roku 1932. Zdroj: SDASM Archives – https:\/\/www.flickr.com\/photos\/sdasmarchives\/14250456851\/<\/a>, No restrictions<\/a>, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=89036753<\/a><\/p><\/div>\n

Posl\u00e9ze byl pov\u011b\u0159en velen\u00edm 12. leteck\u00e9 arm\u00e1dy v Severn\u00ed Africe, pozd\u011bji tak\u00e9 velel spojen\u00fdm odd\u00edl\u016fm strategick\u00e9ho letectva USA a Spojen\u00e9ho kr\u00e1lovstv\u00ed v t\u00e9to oblasti. S posunem ohniska boj\u016f do It\u00e1lie byl pov\u011b\u0159en velen\u00edm 15. leteck\u00e9 arm\u00e1d\u011b. V lednu 1944 byl p\u0159evelen do Velk\u00e9 Brit\u00e1nie, kde a\u017e do konce v\u00e1lky a kr\u00e1tce po n\u00ed velel 8. leteck\u00e9 arm\u00e1d\u011b. V b\u0159eznu 1944 byl pov\u00fd\u0161en na gener\u00e1lporu\u010d\u00edka. V\u00fdznamn\u00e9 je povolen\u00ed zm\u011bny taktiky doprovodn\u00fdch st\u00edha\u010d\u016f, kte\u0159\u00ed z\u00edskali v\u011bt\u0161\u00ed volnost a mo\u017enost voln\u011b \u00fato\u010dit, p\u0159i n\u00e1vratu na z\u00e1kladnu, na n\u011bmeck\u00e9 st\u00edha\u010de, co\u017e t\u011bmto zp\u016fsobovalo t\u011b\u017ek\u00e9 ztr\u00e1ty, kter\u00e9 si v t\u00e9 dob\u011b ji\u017e nemohli dovolit.<\/p>\n

Po v\u00e1lce, v lednu 1946 se Doolittle vr\u00e1til do stavu neaktivn\u00ed z\u00e1lohy v arm\u00e1dn\u00edm letectvu v hodnosti gener\u00e1lporu\u010d\u00edka, co\u017e bylo a je pom\u011brn\u011b vz\u00e1cn\u00e9, d\u016fstojn\u00edci v z\u00e1loze b\u00fdvaj\u00ed obvykle omezeni na hodnost gener\u00e1lmajora nebo kontraadmir\u00e1la. Vr\u00e1til se tak\u00e9 do spole\u010dnosti <\/span>Shell Oil, nejprve jako viceprezident a pozd\u011bji jako \u0159editel.<\/p>\n

27. b\u0159ezna 1946, po\u017e\u00e1dal ministr v\u00e1lky <\/span>Robert P. Patterson<\/span> Doolittla, aby vedl komisi pro vztahy mezi d\u016fstojn\u00edky a voj\u00e1ky v arm\u00e1d\u011b s n\u00e1zvem \u201eGI Gripes Board\u201c, kter\u00e9 bylo, kv\u016fli jeho osob\u011b p\u0159ezd\u00edv\u00e1no \u201eDoolittle board\u201c. Komise vydala spoustu doporu\u010den\u00ed, kter\u00e1 byla v pov\u00e1le\u010dn\u00e9 arm\u00e1d\u011b realizov\u00e1na. \u010cinnost komise a realizace jej\u00edch doporu\u010den\u00ed je vn\u00edm\u00e1na dost kontroverzn\u011b, <\/span>mnoho profesion\u00e1ln\u00edch d\u016fstojn\u00edk\u016f a podd\u016fstojn\u00edk\u016f si myslelo, \u017ee \u010dinnost komise \u201ezni\u010dila k\u00e1ze\u0148 arm\u00e1dy\u201c. Novin\u00e1\u0159 <\/span>Hanson Baldwin<\/span> tehdy doslova \u0159ekl, \u017ee Doolittle Board \u201ezp\u016fsobil v\u00e1\u017en\u00e9 po\u0161kozen\u00ed \u00fa\u010dinnosti slu\u017eeb doporu\u010den\u00edmi ur\u010den\u00fdmi k \u201ademokratizaci\u2018 arm\u00e1dy \u2013 co\u017e je koncept, kter\u00fd si s\u00e1m odporuje\u201c. <\/span><\/p>\n

Kr\u00e1tce po druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lce mluvil Doolittle na konferenci American Rocket Society, kter\u00e9 se z\u00fa\u010dastnilo velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed z\u00e1jemc\u016f o raketovou techniku. T\u00e9matem byla pr\u00e1ce Roberta Goddarda. Doolittle prohl\u00e1sil, \u017ee v t\u00e9 dob\u011b \u201e… my [obor letectv\u00ed v USA] jsme p\u0159\u00edli\u0161 nev\u011b\u0159ili ohromn\u00e9mu potenci\u00e1lu raketov\u00e9 techniky.\u201c Doolittle se s oborem vesm\u00edrn\u00e9 v\u011bdy p\u0159itom sezn\u00e1mil v sam\u00fdch jej\u00edch po\u010d\u00e1tc\u00edch. Ve sv\u00e9 autobiografii napsal: \u201eO v\u00fdvoj raket jsem se za\u010dal zaj\u00edmat ve 30. letech, kdy\u017e jsem potkal Roberta H. Goddarda , kter\u00fd polo\u017eil z\u00e1klady [v USA]. … Zat\u00edmco se spole\u010dnost\u00ed Shell [Oil] jsem s n\u00edm pracoval na v\u00fdvoji typu [raketov\u00e9ho] paliva.\u201c P\u00e1nov\u00e9 Harry Guggenheim , jeho\u017e nadace sponzorovala Goddardovu pr\u00e1ci, a Charles Lindbergh, kter\u00fd podporoval Goddardovu snahu, tehdy sjednali s Doolittlem, aby s Goddardem probral speci\u00e1ln\u00ed palivovou sm\u011bs. Ten p\u0159il\u00e9tl do Roswellu v Nov\u00e9m Mexiku v \u0159\u00edjnu 1938 – mimochodem, pilotoval samoz\u0159ejm\u011b s\u00e1m – a krom\u011b zm\u00edn\u011bn\u00e9 diskuse o vhodn\u00e9m palivu si stihl prohl\u00e9dnout Goddardovu d\u00edlnu a absolvoval stru\u010dn\u00fd \u00favod do raketov\u00e9 techniky a cestov\u00e1n\u00ed vesm\u00edrem. Pot\u00e9 napsal pozn\u00e1mku, v\u010detn\u011b pom\u011brn\u011b podrobn\u00e9ho popisu Goddardovy rakety. Na z\u00e1v\u011br \u0159ekl: “meziplanet\u00e1rn\u00ed doprava je pravd\u011bpodobn\u011b snem velmi vzd\u00e1len\u00e9 budoucnosti, ale s M\u011bs\u00edcem jen \u010dtvrt milionu mil daleko – kdo v\u00ed!” Dnes u\u017e v\u00edme, \u017ee ta slova byla pom\u011brn\u011b prorock\u00e1 a ani to netrvalo z\u00e1sadn\u011b dlouho. V \u010dervenci 1941 Doolittle napsal Goddardovi, \u017ee se st\u00e1le zaj\u00edm\u00e1 o v\u00fdzkum raketov\u00fdch pohon\u016f, ale arm\u00e1da se v tuto chv\u00edli zaj\u00edmala pouze o pomocn\u00e9 startovac\u00ed rakety.
\n<\/span><\/p>\n

V l\u00e9t\u011b 1946 odjel Doolittle do <\/span>Stockholmu<\/span> , kde se radil o \u201e<\/span>raket\u00e1ch duch\u016f<\/span>\u201c, kter\u00e9 byly pozorov\u00e1ny nad <\/span>Skandin\u00e1vi\u00ed<\/span>. Spekulovalo se tehdy o UFO \u010di meteorick\u00fdch roj\u00edch, s dne\u011bn\u00edmi informacemi se pravd\u011bpodobn\u011b jednalo o ran\u00e9 sov\u011btsk\u00e9 raketov\u00e9 testy. <\/span>V roce 1947 se Doolittle stal prvn\u00edm prezidentem Air Force Association , organizace, kterou pom\u00e1hal vytvo\u0159it. V roce 1948 Doolittle obhajoval desegregaci americk\u00e9 arm\u00e1dy. Napsal: \u201eJsem p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee \u0159e\u0161en\u00edm situace je zapomenout, \u017ee jsou barevn\u00ed (ve v\u00fdznamu ignorovat barvu pleti). V pr\u016fmyslu ji\u017e k integraci doch\u00e1z\u00ed a arm\u00e1da k tomu bude donucena tak\u00e9. Jen oddalujete nevyhnuteln\u00e9, ale m\u016f\u017eete to p\u0159ijmout s gr\u00e1ci\u00ed.\u201c V b\u0159eznu 1951 byl Doolittle jmenov\u00e1n zvl\u00e1\u0161tn\u00edm asistentem n\u00e1\u010deln\u00edka \u0161t\u00e1bu letectva, kter\u00fd slou\u017eil jako civilista ve v\u011bdeck\u00fdch z\u00e1le\u017eitostech, jeho \u010dinnost se t\u00fdkala balistick\u00fdch, raketov\u00fdch a vesm\u00edrn\u00fdch program\u016f letectva. Po s\u00e9rii t\u0159\u00ed leteck\u00fdch ne\u0161t\u011bst\u00ed b\u011bhem dvou m\u011bs\u00edc\u016f v Elizabeth v New Jersey v roce 1952 ho prezident Spojen\u00fdch st\u00e1t\u016f, Harry S. Truman, jmenoval veden\u00edm prezidentsk\u00e9 komise zkoumaj\u00edc\u00ed bezpe\u010dnost m\u011bstsk\u00fdch leti\u0161\u0165. <\/sup> Zpr\u00e1va t\u00e9to komise, \u201eLeti\u0161t\u011b a jejich soused\u00e9,\u201c vedla k po\u017eadavk\u016fm na z\u00f3nov\u00e1n\u00ed budov v bl\u00edzkosti p\u0159ibl\u00ed\u017een\u00ed, k po\u017eadavk\u016fm na v\u010dasnou kontrolu hluku a k po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edm prac\u00edm na \u201esuperleti\u0161t\u00edch\u201c s p\u0159ist\u00e1vac\u00edmi dr\u00e1hami 10 000 stop, vhodn\u00fdmi pro letadla o nosnosti 150 tun.<\/p>\n

V roce 1953 byl James Doolittle jmenov\u00e1n do\u017eivotn\u00edm \u010dlenem MIT Corporation, univerzitn\u00ed spr\u00e1vn\u00ed rady. Byl tedy \u010dlenem dlouh\u00fdch 40 let, jakkoli bylo u MIT do\u017eivotn\u00ed jmenov\u00e1n\u00ed neobvykl\u00e9.<\/sup><\/p>\n

\"James<\/a>

James H. Doolittle jako velitel \u00fato\u010dn\u00e9 skupiny dr\u00e1tuje japonskou medaili na 500 librovou pumu b\u011bhem ceremonie na palub\u011b lodi USS Hornet kr\u00e1tce p\u0159ed nalo\u017een\u00edm na jeden z \u0161estn\u00e1cti B-25B, kter\u00e9 let\u011bly na Japonsko. Letadla odl\u00e9tla 18. dubna 1942. Zdroj: US Navy \u2013 Official U.S. Navy Photograph (Photo #: 80-G-41191<\/a> retrieved from the Naval Historical Center<\/a>, Voln\u00e9 d\u00edlo, https:\/\/commons.wikimedia.org\/w\/index.php?curid=15631993<\/a><\/p><\/div>\n

V roce 1954 po\u017e\u00e1dal prezident Dwight D. Eisenhower Doolittla, aby provedl studii o \u00dast\u0159edn\u00ed zpravodajsk\u00e9 slu\u017eb\u011b; v\u00fdsledn\u00e1 pr\u00e1ce byla zn\u00e1m\u00e1 jako Doolittleova zpr\u00e1va, 1954 a byla uzn\u00e1v\u00e1na po \u0159adu let.<\/p>\n

V letech 1957 a\u017e 1958 byl p\u0159edsedou N\u00e1rodn\u00edho poradn\u00edho v\u00fdboru pro letectv\u00ed (NACA). V t\u00e9to dob\u011b se ve vesm\u00edru objevily prvn\u00ed v\u00fdzkumn\u00e9 sondy, jako Sputnik , Vanguard \u010di Explorer. Byl posledn\u00ed osobou, kter\u00e1 zast\u00e1vala tuto pozici, proto\u017ee NACA byla nahrazena NASA. Doolittle byl po\u017e\u00e1d\u00e1n, aby slou\u017eil jako prvn\u00ed administr\u00e1tor NASA, ale odm\u00edtl to.<\/p>\n

Doolittle definitivn\u011b ode\u0161el z arm\u00e1dy, tedy i ze z\u00e1loh 28. \u00fanora 1959. Z\u016fstal aktivn\u00ed v jin\u00fdch funkc\u00edch, v\u010detn\u011b p\u0159edsedy p\u0159edstavenstva TRW Space Technology Laboratories.<\/p>\n

Co se t\u00fd\u010de jeho rodiny, o\u017eenil se s Josephine “Joe” E. Danielsovou 24. prosince 1917. Na oslav\u011b po jeho slavn\u00e9m prvn\u00edm p\u0159\u00edstrojov\u00e9m letu v roce 1929 po\u017e\u00e1dala Josephine Doolittle sv\u00e9 hosty, aby j\u00ed podepsali b\u00edl\u00fd dama\u0161kov\u00fd ubrus. <\/span>Pozd\u011bji jm\u00e9na vy\u0161\u00edvala \u010dern\u011b. V t\u00e9to tradici pokra\u010dovala a nasb\u00edrala stovky podpis\u016f ze sv\u011bta letectv\u00ed. Ubrus byl darov\u00e1n Smithsonovu Institutu. Josephine Doolittle, po 71 letech man\u017eelstv\u00ed, zem\u0159ela 24. prosince 1988, p\u011bt let p\u0159ed sv\u00fdm man\u017eelem. Doolittlovi m\u011bli dva syny, Jamese Jr. a Johna. Oba se stali vojensk\u00fdmi d\u016fstojn\u00edky a piloty. James Jr. byl pilot A-26 Invader ve vzdu\u0161n\u00fdch sil\u00e1ch americk\u00e9 arm\u00e1dy b\u011bhem druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky a pozd\u011bji st\u00edhac\u00ed pilot v americk\u00e9m letectvu na konci 40. a\u017e 50. let 20. stolet\u00ed. V roce 1958 ve v\u011bku 38 let sp\u00e1chal sebevra\u017edu. V dob\u011b sv\u00e9 smrti byl James Jr. majorem a velitelem 524. st\u00edhac\u00ed bombardovac\u00ed perut\u011b , l\u00e9taj\u00edc\u00ed na F-101 Voodoo.<\/p>\n

Druh\u00fd syn, John P. Doolittle, ode\u0161el z letectva jako plukovn\u00edk a jeho syn, vnuk Jimmyho Doolittla, plukovn\u00edk James H. Doolittle III, byl z\u00e1stupcem velitele letov\u00e9ho zku\u0161ebn\u00edho st\u0159ediska letectva na Edwardsov\u011b leteck\u00e9 z\u00e1kladn\u011b v Kalifornii .<\/p>\n

James H. \u201eJimmy\u201c Doolittle zem\u0159el na mrtvici ve v\u011bku 96 let v Pebble Beach, Kalifornie, 27. z\u00e1\u0159\u00ed 1993, a je poh\u0159ben na Arlingtonsk\u00e9m n\u00e1rodn\u00edm h\u0159bitov\u011b ve Virginii , pobl\u00ed\u017e Washingtonu, DC , vedle sv\u00e9 man\u017eelky. Na jeho po\u010dest p\u0159i poh\u0159bu nad h\u0159bitov\u00e9m p\u0159el\u00e9tl osamocen\u00fd B-25 Mitchell \u201eMiss Mitchell\u201c a bombard\u00e9ry 8. Air Force USAF z Barksdale Air Force Base v Louisian\u011b . Po kr\u00e1tk\u00e9 bohoslu\u017eb\u011b u hrobu za\u010dal Doolittl\u016fv kolega ze slavn\u00e9ho n\u00e1letu z roku 1942, Bill Bower, kter\u00fd byl v t\u00e9 dob\u011b posledn\u00edm \u017eij\u00edc\u00edm pilotem z t\u00e9to operace (zem\u0159el v roce 2011) hr\u00e1t na polnici z\u00e1v\u011bre\u010dnou poctu. N\u00e1sledn\u011b na polnici zahr\u00e1l Doolittl\u016fv pravnuk Paul Dean Crane, Jr., tentokr\u00e1t Taps, tedy n\u011bco jako ve\u010derku.<\/p>\n

Krom\u011b nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edho n\u00e1rodn\u00edho vyznamen\u00e1n\u00ed, z\u00edskal Doolittle tak\u00e9 dv\u011b v\u00fdznamn\u00e9 slu\u017eebn\u00ed medaile, St\u0159\u00edbrnou hv\u011bzdu, t\u0159i leteck\u00e9 k\u0159\u00ed\u017ee, bronzovou hv\u011bzdu, \u010dty\u0159i leteck\u00e9 medaile, a jin\u00e1 vyznamen\u00e1n\u00ed od Velk\u00e9 Brit\u00e1nie, Francie, Belgie, Polska, \u010c\u00edny a Ekv\u00e1doru.<\/p>\n

\"Bokorys<\/a>

Bokorys Doolittlova B-25 B Mitchell. Pos\u00e1dku, krom\u011b Jamese H. Doolittla, coby kapit\u00e1na, tvo\u0159ili druh\u00fd pilot poru\u010d\u00edk Richard E. Cole, navig\u00e1tor poru\u010d\u00edk Henry A. Potter, bombomet\u010d\u00edk ser\u017eant Fred A. Braemer a in\u017een\u00fdr\/st\u0159elec ser\u017eant Paul J. Leonard. Obr\u00e1zek poch\u00e1z\u00ed z p\u0159ebalu jin\u00e9ho modelu tohoto letounu.<\/p><\/div>\n

Ze v\u0161ech Doolittlov\u00fdch letadel jsem stav\u011bl patrn\u011b nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00ed, B-25 B z n\u00e1letu na Japonsko. Za z\u00e1klad poslou\u017eila stavebnice B-25 B\/C od \u010desk\u00e9 firmy B\u00edlek, co\u017e je p\u0159ebal od Italeri. Je to zaj\u00edmav\u00e1 n\u00e1hoda, nebo\u0165\u00a0 druh\u00fd Mitchell, kter\u00fd budu stav\u011bt, je takt\u00e9\u017e Italka. Italka se mi obecn\u011b stav\u00ed pom\u011brn\u011b dob\u0159e a tak ani tenhle model nebyl v\u00fdjimkou. A\u017e na drobn\u00e9 v\u00fdjimky v\u0161echno pom\u011brn\u011b dob\u0159e pasuje. Trochu probl\u00e9m je model vyv\u00e1\u017eit, aby nepadal na ocas, olovo je doslova v\u0161ude. Pod podlahou kokpitu, za p\u0159ep\u00e1\u017ekou… P\u0159i nat\u00edr\u00e1n\u00ed – model je \u0161t\u011btcovan\u00fd – jsem si usnadnil pr\u00e1ci maskami KV Models, zasklen\u00ed modelu je rozs\u00e1hl\u00e9 a kreslit to v\u0161echno od ruky by byl docela pocuc. Stroj je vyveden v kominaci arm\u00e1dn\u00ed olivov\u011b zelen\u00e9 na svrchn\u00edch ploch\u00e1ch a \u0161ed\u00e9 naspodu. Dek\u00e1ly jsem pou\u017eil z produkce DK Decals, kter\u00e9 umo\u017e\u0148uj\u00ed stavbu osmi r\u016fzn\u00fdch letadel z Doolittle Raid. Stavbu prov\u00e1zelo n\u011bkolik drobn\u00fdch nedorozum\u011bn\u00ed, nap\u0159\u00edklad, kdy\u017e jsem p\u0159ehl\u00e9dl ve stavebnici v\u00fdfuky a vyr\u00e1b\u011bl vlastn\u00ed, \u010di zapomn\u011bl nalepit podvozkov\u00e9 kryty a lepil je na posledn\u00ed chv\u00edli. Obvykl\u00fd byl tak\u00e9 koncert upadl\u00fdch a zlomen\u00fdch ant\u00e9n, pitotov\u00fdch trubic a hlavn\u00ed. U ant\u00e9n dv\u011b ze t\u0159\u00ed, pitotka mi upadla a je\u0161t\u011b se zlomila a hlave\u0148 jsem zlomil jen jednu. Co m\u011b ov\u0161em neuv\u011b\u0159iteln\u011b nakrklo, byla skute\u010dnost, \u017ee t\u011bsn\u011b p\u0159ed dokon\u010den\u00edm modelu jsem si zatla\u010dil p\u0159edn\u00ed kulomet dovnit\u0159. V\u0161echny tyto nehody se mi povedlo opravit a\u017e na tuhle. Nenapad\u00e1 m\u011b zp\u016fsob, jak kulomet zase vyt\u00e1hnout ven, ani\u017e bych musel roz\u0159ezat, nebo od\u0159\u00edznout p\u0159edn\u00ed zasklen\u00ed. Tak\u017ee jsem to nechal tak. nat\u00e1hl jsem lanko ant\u00e9ny, mo\u017en\u00e1 \u0161patn\u011b, proto\u017ee na n\u011bkolika zdroj\u00edch je ant\u00e9na zn\u00e1zorn\u011bna n\u011bkolika zp\u016fsoby. Nakonec jsem se rozhodl pro variantu kdy lanko vede od prvn\u00edho sloupku ke druh\u00e9mu, kde se rozdvoj\u00ed a vede k ob\u011bma sm\u011brovk\u00e1m. Svod je u p\u0159edn\u00edho sloupku, vedle stropn\u00edho ok\u00e9nka. Model je t\u00e9m\u011b\u0159 bez patiny, jedin\u00e9 tvo\u0159\u00ed o\u010douzen\u00ed za v\u00fdfuky, kter\u00e9 jsem vytvo\u0159il m\u011bkkou tu\u017ekou a ucho\u0161\u0165ourem. A\u010d rozhodn\u011b nen\u00ed dokonal\u00fd, pova\u017euji Doolittlova Mitchella za jeden z hodn\u011b poveden\u00fdch model\u016f.<\/p>\n\n\t\t