Junkers Ju – 52/3m D-AQUI Fritz Simon (D-ABIS Kurt Wolff)
Že se bude jednat o Junkers Ju – 52/3m bylo znalcům jasné – imatrikulace D-AQUI je poměrně známá. Možná jsem si trochu zavařil, mám zde totiž armádní verzi a ještě musím nastudovat, co všechno budu muset předělat. A ještě není vyloučeno, že stávající stavebnici Airfix nahradí jiná, civilnější. Což ale nic nemění na zbarvení a provedení, výsledek by měl vypadat víceméně stejně. Skutečný letoun měl celkem pohnutý osud. Byl vyrobeno v Dessau a měl vskutku magické výrobní číslo. 5555. V dubnu 1936 začal létat v barvách Lufthansy jako D-AQUI „Fritz Simon“. Pak byl převeden k norské D.N.L. jako LN-DAH „Falken“, opatřený plováky. K Lufthanse se vrací čtyři roky po své premiéře, opět v dubnu, ale 1940. U Lufthansy létá pod původní imatrikulací. Po válce se přesunuje zase k D.N.L., tentokrát jako LN-KAF „Askeladden“. V roce 1947 byl podroben generální opravě – za pomoci kanibalizace jiné Ju-52. V Norsku sloužil až do roku 1956. Následně byl prodán letecké společnosti Transport Aéros Orientales v Quito, Ecuador, kde nosil imatrikulaci HBC-ABS „Amazonas“.
Letadlo bylo odstaveno z provozu po 8000 letových hodinnách v Quitu v roce 1963. Roku 1969 ho koupil Lester Weaver, a důkladně zrekonstruoval. Poté létal pod americkou značkou N130LW. V roce 1975 ho koupil Martin Caidin a provozoval ho hlavně na leteckých dnech s imatrikulací N52JU „Iron Anny“. Nakonec se při příležitosti oslav 60-tých narozenin společnosti Lufthansa v roce 1984 dostalo opět zpět do Německa. V říjnu toho roku představenstvo Lufthansy rozhodlo o zakoupení letounu. Letoun přelétl do Německa vlastní silou a po překonání více než 8000 km přistál 28. prosince v Hamburku. U lufthansy letoun prošel kompletní rekonstrukcí, ještě důkladnější, než byla ta v USA. Není divu. Do zásahu amerického majitele od války chátral. Tato rekonstrukce trvala celé dva roky. Tante Ju, jak bylo Junkersům tohoto typu přezdíváno za války, znovu vzlétla na apríla roku 1986. Slouží ke krátkým vyhlídkovým letům. Zvláštností je, že nese dvojí imatrikulaci. Jednak novou D-CDLH, zároveň ale i původní D-AQUI s názvem „BERLIN-TEMPELHOF“. Letoun vlastní nadace Deutsche Lufthansa Berlin-Stiftung (DLBS), která se od roku 1986 o stroj stará. Cílem této nadace je rozvíjet odkaz německého civilního letectví.
Zde jsme doznali jistých změn. Jak jsem předesílal, podařilo se mi sehnat originál civilní verzi, což sebou nese několik pozitivních věcí. 1.) nebudu muset předělávat vojenskou verzi, 2.) nemusím po všech čertech shánět obtisky. Má to i svá negativa, tedy jedno. Nebude to chronicky známý Fritz Simon, ale podstatně méně proslulý Kurt Wolff, o kterém se mi zatím podařilo zjistit jen, že byl vůbec první Ju 52 Lufthansy v Norsku a po válce byl odprodán do Argentiny, kde se doteď nachází, byť poškozený, v muzeu. Kdyby se mi podařilo zjistit víc, doplním.
