Grumman J2F Duck

Grumman J2F Duck byl patrně jediným dvojplošníkem ve válečné službě, který se vyráběl až do konce války. Chceme-li projít jeho historii od začátku, musíme se vrátit do roku 1933. 24. dubna tohoto roku vzlétl prototyp XJF-1. Jednalo se o amfibii s centrálním plovákem, který byl integrální součástí trupu. Zároveň byl vybaven kolovým podvozkem, který se zatahoval do boků onoho plováku. Podobný mechanismus zatahování u Grummanů později použili i na známé stíhačce F4F Wildcat.
Vzpěrový dvojplošník byl poháněn hvězdicovým čtrnáctiválcem Pratt & Whitney R-1535-98 Twin Wasp o výkonu 700 H.P. (522 kW). Letoun měl dvoučlennou posádku, pilota a pozorovatele, který zároveň ovládal pohyblivý kulomet ráže .30″, což byla jediná hlavňová výzbroj letounu. Pod každou polovinou spodního křídla pak mohl nést pumu nebo hlubinnou nálož o hmotnosti 45,4 kg (100 lb). V zadní části trupu byl prostor pro dva cestující. To tehdy nebylo ojedinělé řešení, podobný prostor se nachází například ve stíhací P-35. Ostruhové kolečko bylo propojeno se směrovým komidlem a při pohybu na vodě fungovalo jako kormidlo. Bylo počítáno s použitím na letadlových lodích a tak byl letoun vybaven záchytným hákem. Prototyp nevykazoval zásadní vady, mírná směrová nestabilita byla vyřešena zvětšením a změnou tvaru SOP.
V této podobě byl letoun přijat do výzbroje jako JF-1 a námořní letectvo objednalo 27 strojů, osazených motory Pratt & Whitney R-1830-62 Twin Wasp (najít tenhle motor byla docela fuška a zdá se, že s touto subverzí – tedy 62 – létaly právě a pouze JF-1) s velmi podobným výkonem. Ty se dostaly na palubu letadlové lodi USS Lexington (CV-2) v červenci 1934.

Americká pobřežní stráž (USCG) dostalo 14 strojů. Ty byly ovšem poháněny motory Wright Cyclone R-1820-G102 o výkonu 775k (578 kW). Byly označeny jako JF-2 a jeden další stroj zakoupila námořní pěchota. Osm jich bylo pod označením G-20 vyvezeno do Argentiny. 10. prosince 1934 jeden z těchto strojů stanovil rychlostní rekord pro letouny své třídy, když nad zátokou Chesapeake dosáhl 306,8 km/h.
V dalším roce dodala firma Grumman pět letounů námořnictvu. Tentokrát je poháněl motor Wright Cyclone R-1820-80 opět o výkonu opět 700k (522 kW). Byly označeny jako JF-3. FIrma v očekávání dalších objednávek přistoupila k celkové modernizaci. V červenci 1935 vzlétl prototyp XJ2F-1. Ten poháněl o trošku výkonnější motor Wright R-1820-20 o 750k (559 kW). Splnil očekávání a objednávky přišly. US Navy objednalo 89 strojů. Námořní pěchota požadovala 30kusů, avšak J2F-2. Tuto variantu poháněl motor Wright R-1820-30, o výkonu 800k (589 kW), který roztáčel stavitelnou vrtuli Hamilton Standard. Dále byla posílena výzbroj o pevný, vpřed mířící, trupový kulomet stejného typu i ráže, jako byl ten pohyblivý. V roce 1939 bylo devět strojů upraveno na standard J2F-2A. Tyto stroje obrdžely dva pumové závěsníky navíc a jejich pohyblivý kulomet byl vyměněn za zdvojený. Tyto letouny byly umístěny u VMS-3 na Panenských ostrovech a dohlížely na dodržování neutrality nad Karibským mořem. Námořní letectvo si vzalo 21 letounů J2F-3. Ty poháněly motory Wright R-1820-26, se zvýšeným plnícím tlakem, výkonem 862 koní (634 kW) a zařízením konstantních otáček vrtule. Dále pak 31 kusů J2F-4 s navijáky pro vlekání vzdušných terčů, s motory Wright R-1820-36 o 886 koních (652 kW). Čtyři stroje J2F-4 v exportní verzi v roce 1939 zakoupila také Argentina. Tam létaly jako G-15.

Verze J2F-5 šla snadno rozlišit podle prodlouženého, válcovitého krytu motoru. Pod ním se ukrýval motor Wright R-1820-50 o 862 koních (634 kW). V roce 1941 jich bylo objednáno celkem 144. Většina z nich létala u USCG, jeden v roce 1942 v Novém Skotsku a na Newfoundlandu jako OA-12 nasadilo armádní letectvo. V roce 1948 zakoupila 22 letounů této verze Argentina.
Od roku 1943 se výroba přesunula ke Columbia Aircraft Corp. Tam se vyráběla už jen poslední verze. J2F-6 byl nejvýkonnějsí verzí s motorem Wright R-1820-64 s výkonem 1050 koní (783 kW). Tato verze se vyráběla až do konce války, převážně pro námořní letectvo. Po válce byly některé stroje odprodány. V roce 1948 bylo pět strojů odebráno Argentinou, dalších pět bylo upraveno na standard OA-12A pro práci v arktických oblastech. Tři stroje obrdžela Kolumbie a tři Mexiko. Ještě na počátku šedesátých let jeden J2F-6 létal operačně v Peru. Od roku 1934 do roku 1945 bylo společným úsilím Grummanu a Columbie vyrobeno 46 letounů typu JF a 585 letounů typu J2F. Pro potřeby námořnictva sloužily tyto stroje v celé řadě rolí, pro spojení s plavidly na volném moři, vlečení vzdušných terčů, námořní záchrannou službu, jako sanitní letadla a pro neoperační průzkum. Dále pak tato letadla používala pro svou činnost Pobřežní stráž. Jejich úlohou se staly i protiponorkové hlídky, při nichž nosily dvě 147 kg hlubinné nálože. Ve druhé polovině války sloužily už víceméně výhradně na pozemních základnách a tak novější letouny už nenosily přistávací záchytný hák. Byl demontován i z mnoha starších strojů. Grumman Duck je typickým zástupcem kategorie „dříč v pozadí.” Tyto letouny nedobývaly vzdušná vítězství, nesváděly každodenní zápas s letouny nepřítele. Ale udělaly mnoho dobré práce a nejeden zachráněný sestřelený pilot jim vděčí za život.

Technický popis J2F-6:

• Výrobce: Grumman Aircraft Engineering Corp., Bethpage, USA
• Typ: Tří – čtyřmístný víceúčelový obojživelný letoun
• Motor: devítiválcový hvězdicový motor Wright Cyclone R-1820-64 o výkonu 783 kW (1050 koní)
• Výzbroj: většinou létaly bez výzbroje, případně měly 2x kulomet 7,62 a 2x hlubinnou pumu o hmotnosti 147 kg.
• Rozpětí: 11,89 m
• Délka: 10,37 m
• Výška: 4,62 m
• Nosná plocha: 38,05 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 2 472 kg
• Vzletová hmotnost: 3 310 kg
• Maximální rychlost: 306 km/h
• Stoupavost: 6,8 m/s
• Dostup: 8 140 m
• Dolet: 1086 km

Grumman J2F-6 ze stavebnice Airfix se stavěl celkem dobře, i když skrývá jistá úskalí (více v galerii). Proti krabičce naznal model jen málo úprav. Neosadil jsem pohyblivé části kabiny, doplnil posádku a natáhl anténní lanka. Ta jsou na tomto letounu poměrně složitá. Lehce jsem očoudil a jinak je model ztvárněn dle návodu jako stroj US Navy ze základny NAS Patuxent River poblíž Washingtonu. V roce 1943 v této podobě hlídkoval podél východního pobřeží USA.