Boeing B-29 Superfortress

Těžký čtyřmotorový bombardovací letoun B-29 Superfortress firmy Boeing náležel k té skupině vojenských letadel, která v době druhé světové války představovala technologickou špičku. Pokročilá konstrukční filozofie, uplatněná při jeho vzniku a výrobě, ovlivňovala letecký průmysl USA (ale také i Sovětského svazu) téměř až do začátku šedesátých let.
Záměr zkonstruovat vysoce výkonný těžký bombardovací letoun se ve vojenských kruzích v USA objevoval již ve druhé polovině 30.let. Konfliktní situace v různých částech světa snahu uspíšila, a tak mohly na sklonku roku 1939 převzít firmy Boeing, Consolidated, Douglas a Lockheed od generálního štábu amerického letectva základní požadavky na výkony nového bombardovacího letadla se schopností dopravit 1 000 kg pum do vzdálenosti 4 000 km, dosáhnout rychlosti až 640 km/h a doletu až 8 600 km. V soutěži obstála firma Boeing, jež získala pro svůj projekt Model 345 (XB-29) v srpnu a prosinci 1940 kontrakt na stavbu tří prototypů. První z nich vzlétl 21. září 1942, v této době však již předběžná objednávka pro americké letectvo, angažované ve válce, zněla na 1 600 strojů.
Vývoj „devětadvacítky“, sledovaný z nejvyšších míst, byl zdlouhavý a komplikovaly jej mimo jiné i potíže s nevyzrálými, avšak výkonnými motory Wright R-3350 Duplex Cyclone. Dne 18. března 1943 došlo navíc k havárii druhého prototypu, při které přišel o život zalétávací pilot „Eddie“ Allen s osádkou. Další nákladný vývoj B-29 se zdál být ohrožen, ale krizi se podařilo překonat mimo jiné i výrazným osobním podílem velitele amerického letectva generála Henryho „Hap“ Arnolda a politicky motivovaným zájmem prezidenta Roosewelta na bombardování Japonska. Sériová výroba se nakonec připravovala velmi velkoryse v závodech Boeing ve Wichitě a Rentonu, v závodech Martin Company ve městě Omaha a Bell v Mariettě. Po čtrnáctikusové ověřovací sérii YB-29 bylo v září 1941 objednáno prvních 250 sériových letadel B-29. První stroje se dostaly k jednotkám v září 1943, zároveň probíhala intenzívní příprava osádek.

Vysoké požadavky na výkony se odrazily v technologické náročnosti konstrukce. V trupu byly umístěny tři přetlakové kabiny, dvě z nich byly propojeny průlezným tunelem nad pumovnicemi. Pro letoun byl vyvinut unikátní komputerizovaný střelecký systém General Electric; kulomety sdružené ve střeleckých věžích byly dálkově ovládány z přední a střední kabiny prostřednictvím reflexních zaměřovačů spojených s řídicí jednotkou a se servomotory. Zbraně v zadní části trupu – zpravidla kanón ráže 20 mm a dva kulomety ráže 12,7 mm – byly ovládány střelcem přímo. Obvyklý palebný průměr jednoho letounu tvořilo 11 500 nábojů pro kulomety a 100 pro kanón. Výcvik střelce trval dvanáct týdnů. Střelecký systém umožnil účinné ostřelování útočícího nepřátelského letounu po celou dobu jeho pohybu okolo B-29. Dvě pumovnice pojaly až 9 072 kg pum.
Do bojových akcí byly jako první zařazeny letouny a osádky 58 bombardovacího křídla, které startovaly ze základen v Indii (první nálet na nádraží Makasan v Bangkoku v Thajsku se uskutečnil 5.6.1944) a v Číně (odtud poprvé 15.6.1944 bombardovalo 68 strojů ocelárny ve městě Jawata v Japonsku). Čínské základny se nesmírně obtížně zásobovaly a také první ofenzivní výsledky svazů B-29 nebyly valné. S postupem bojů v Tichomoří byly dobývány vhodné ostrovy v relativní blízkosti japonských cílů a od konce roku 1944 byly postupně využívány základny na Guamu, Saipanu a Tinianu v Marianách.
Změna podmínek i taktiky leteckých operací přinesla výsledky. Podařilo se do jisté míry odstranit potíže s motory, B-29 přešly na útoky z nižších letových hladin a využití radarů umožnilo noční bombardování s vyšší přesností. K náletům na japonská města bylo ve značné míře využíváno zápalných pum s vysokým účinkem – tak bylo v noci z 9. na 10.3.1945 zničeno 42 km2 zastavěné plochy Tokia. 279 letounů B-29 v náletu, který trval dvě hodiny a připravil o život 84 000 lidí za cenu ztráty 14 strojů. Útoky na japonská města a vojenské cíle se stupňovaly, ale rostly i ztráty B-29 (například ve dnech 23. a 25.5.1945 ztratilo USAAF 43 strojů). Mezi 27. březnem a 10. srpnem 1945 svrhla letadla 313. bombardovacího křídla 13 000 akustických a magnetických min do okolí japonských přístavů a způsobila tak potopení nejméně 85 lodí.

Stroje označované jako B-29A (od ledna 1944 vyrobeno 1 119 kusů v závodě Renton) se od „normálních“ B-29 lišily jen konstrukčními detaily křídla s rozpětím větším o 0,3 m, dále instalovanými motory R-3350-57 či -59 a především přední horní střeleckou věží s výzbrojí rozšířenou na čtyři kulomety. V říjnu 1944 se objevily fotoprůzkumné stroje označované F-13 se sadou kamer v pumovnici. Letouny B-29B (311 kusů vyrobených firmou Bell) byly odlehčeny a vyzbrojeny pouze 2 – 3 kulomety v ocasním střelišti. Upravené letouny B-29 „Enola Gay“ a „Bock’s Car“ 393. perutě USAAF, startující z Tinianu, svrhly ve dnech 6.8. a 9.8.1945 jaderné pumy na Hirošimu a Nagasaki.
Supefortressy zničily během devítiměsíčního působení 60 japonských měst; ztráty činily podle některých pramenů 414 strojů při bojových operacích, 104 stroje byly ztraceny při provozních haváriích a 10 strojů bylo ztraceno při přeletech z USA. Celkem bylo do května 1946 vyrobeno 3 960 Superfortressů všech verzí, řada z nich posloužila ve válce v Koreji na začátku 50. let. Desítky strojů byly upraveny pro zvláštní účely.
Technický popis:

• Výrobce: Boeing Airplane Company.
• Typ: těžký výškový bombardovací letoun s osádkou 10 – 14 mužů.
• Motor: 4* osmnáctiválcový hvězdicový motor typu Wright R-3350-23, -23A nebo -41 (resp. -57 nebo -59) Duplex Cyclone, každý vybaven dvěma turbokompresory poháněnými výfukovými plyny, výkon 1 618 kW (2 200 k).
• Výzbroj: čtyři střelecké věže s páry kulometů ráže 12,7 mm (letouny vyrobené v blocích 25 až 90 – B-29A – nesly v přední horní věži 4 kulomety ráže 12,7 mm) zaměřované střelci z přídě a ze střední části trupu, zadní skupina zbraní ve střelišti Bell (zpravidla 1 kanón ráže 20 mm a 2 kulomety ráže 12,7 mm) byly ovládány přímo střelcem.
• Rozpětí: 43,05 m
• Délka: 30,18 m
• Výška: 9,02 m
• Nosná plocha: 161,27 m2
• Hmotnost prázdného letounu: 33 795 kg
• Vzletová hmotnost: 62 560 kg
• Maximální rychlost: 575 km/h
• Cestovní rychlost: 467 km/h
• Dostup: 11 150 m
• Dolet: 3 138 km

B-29 jsem dostal darem. Je to největší a jediné velké letadlo v mé sbírce. Bohužel se také jedná o korejskou záležitost. South Sea Sinner létal v rámci 19. bonbardovací skupiny USAF ve 28. a později 93. letce.
Pokud má někdo slabost pro velká letadla, budiž mu přáno. Ale tohle byla pakárna i natřít, aby to nebylo skvrnité jako hyena. O mnohých radostech při samotné stavbě ani nemluvě…

Edit: Dneska už bych si poradil lépe, spoustu věcí stříkám, i když jen sprejem. Ale tehdy to byl oběs.