Arado Ar-96/Ar-396/Avia C-2/SIPA S.11

Cvičné a víceúčelové Arado Ar 96 vzniklo těsně před druhou světovou válkou jako reakce na požadavek na letoun pro pokračovací výcvik. Od španělské kampaně se ve výzbroji Luftwaffe nacházel poměrně výkonný Messerschmitt Bf-109 a výcvik na starších, dvojplošných letadlech na letadla s tak odlišnou pilotáží už prostě nestačil. Proto byl požadován letoun, dolnoplošný, celokovový, který by se svými charakteristikami Messerschmittům aspoň blížil.
Berlínská společnost Arado Flugzeugwerke GmBH přihlásila do soutěže dílo Waltera Bluma, které beze zbytku splňovalo požadavky a bylo bezesporu velmi moderní.  Při konstrukci bylo použito mnoho lehkých kovů a poměrně inovativních řešení. Stroj měl například již od počátku sériové výroby zařízení konstatních otáček vrtule, ovládané větrnou turbínou na místě vrtulového kuželu. První prototyp Ar 96, jak byl projekt označen, vzlétl roku 1937. Později byl označen jako Ar 96A, stejně jako první sériové stroje, další, které proti nim doznaly změn, jako Ar 96B. Ty se začaly k jednotkám dostávat v roce 1939. Prototyp měl podvozek zatahovaný ke koncům křídel, stejně jako Bf-109, ale na cvičném stroji se to ukázalo značně nepraktické, a v podstatě nebezpečné. Přestavba podvozku byla tedy první úpravou, kterou letoun podstoupil.
Prototyp V1 byl poháněn motorem Argus As 10C o výkonu pouhých 176 kW. Prošel zkouškami v Rechlinu během roku 1938. Šestikusová ověřovací série verze Ar 96 A-0 byla vyrobena během roku 1939, ale jejich výkon byl považován za nedostatečný. I přesto se v této podobě rozběhla sériová výroba a od poloviny 1939 do května 1940 vyrobila firma Arado 23 kusů, licenční produkce u firmy Ago Flugzeugwerke, což byla část koncernu Heinkel, dosáhla počtu 69 strojů.
Poté došlo k výměně motoru za silnější, vzduchem chlazený invertní Argus As 410 A-1 o výkonu 342 kW. Vzhledek vyššímu výkonu i váze motoru by došlo ke zhoršení letových vlastností a tak byl prodloužen trup. To zároveň umožnilo nést více paliva. Ar 96B dosahovalo rychlosti 330 km/h (nenechme se mýlit, Bf-109 překonávalo 500 km/h až u verze E), doletu téměř 1 000 km a praktického dostupu 7 200 metrů. Po dvoukusové předsérii Ar 96B-0 přišla do výroby neozbrojená cvičná verze B-1. U Arada, a také licenčně u Ago a protektorátní Avie a Letovu vzniklo celkem 1 381 strojů této verze.

Varianta Ar 96B-2 byla vyzbrojena jedním pevným kulometem MG 17 ráže 7,9 mm na pravé horní straně kapoty motoru a sloužila k nácviku střelby. Stroje, sloužící k přímému nácviku vzdušného boje byly navíc vybaveny ještě radiostanicí FuG 16 a nesly označení Ar 96B-5. Ar 96B-6 a Ar 96 B-7 měly pumové závěsníky a sloužily pro výcvik pilotů střemhlavých a bitevních letounů. Vznikly ještě verze Ar 96B-8 s motorem As 410 A-2, pro stejný účel, jako B-1 a Ar 96C s motorem As 410 C s výkonem 353 kW a okénkem v podlaze, určena pro výcvik pilotů střemhlavých bombardérů a bitevních letounů, vzniklo jich věak jen pár kusů. Ar 96 B/MG, vyzbrojený pohyblivým kulometem MG 15 a určený k výcviku palubních střelců pro spřátelené Bulharsko vznikl dokonce v jediném exempláři.
Celkem bylo vyrobeno kolem 3 500 kusů, u samotného Arada ale jen 224, zbytek byly licence. Pro nás je důležitý Letov (550 kusů) a Avia (1 825 kusů). V Avii se tyto stroje vyráběly po válce až do roku 1951 ve verzích Avia C-2 jakožto civilní, bez výzbroje a Avia C-2B, ozbrojená jedním kulometem stejného typu, jako původní Arado, bylo jich po válce dost. Arada dodávali Němci i svým spojencům Maďarsku, Bulharsku a Slovenskému státu. V tom se ostatně po válce pokračovalo, protože Maďarům byly dodávány i poválečné Avie.

Po válce byla Avia C-2 jedním z nejpoužívanějších letadel v československém letectvu. Až do příchodu proudových strojů zcela vyhovovaly pro pokračovací a bojový výcvik mladých pilotů v leteckém učilišti a LVA a také na udržování techniky pilotáže a bojové připravenosti stíhacích pilotů z války, ať už šlo o ostré střelby, lety v blízkosti terénu, nácvik bombardování, průzkum, fotografování pevnou i ruční kamerou a v neposlední řadě nácvik létání podle přístrojů. Sloužily také u bezpečnostního letectva (letecká složka SNB), především k sestřelování špionážních balónů, nebo balónů s propagandistickými letáky, které ohrožovaly leteckou dopravu. Stroje Avia C-2 sloužily v leteckém učilišti až do 12. prosince 1955, kdy byly po závěrečném přezkoušení žáků vyřazeny a začátkem roku se začalo s přeškolováním instruktorů na nový typ Jakovlev Jak-11. Poslední C-2 létal ve VZLÚ Letňany ještě v roce 1958. Mimo jiné se používal k vlečení kluzáků a zjišťování jejich maximální rychlosti. Vyzbrojená verze Avia C-2B byla vybavena kulometem MG 17, zaměřovačem REVI C-12, pumovými závěsy, fotokulometem, radiostanicí LR-16 se zařízením pro cílový let a světlometem, tedy dá se říct, původním německým vybavením.

Fotokulomet byl v aerodynamickém krytu a pravé straně trupu. Motor byl M-410 (což byl opět původní, německý Argus As-410A) o výkonu 342 kW, který byl po válce vyráběn Leteckými závody n.p., závod 01 Jinonice (dříve Walter, od 1.1. 1948 Motorlet n.p.). Vrtule Letov L-22 (Opět víceméně původní Argus) byla automatická se zařízením konstantních otáček, které se dalo z kabiny nastavit do dvou poloh. Vzletové, kdy držela otáčky 3100 ot./ min a letové o 2820 ot./min. Regulátor udržující stálé otáčky vrtule byl umístěn v kuželu vrtule a poháněný větrnou turbínou, která se roztáčela proudem vzduchu. Velmi hezký exponát této vrtule v řezu, s objasněním funkce, najdete ve VHÚ v Praze – Kbelích.
Arada Ar 96B Němci používali jak v leteckých školách, tak u třinácti cvičných letek JG 101 až JG 110 a JG 114 až JG 116, důstojnických škol Luftwaffe LKS a doplňovací stíhací eskadry. 110 jich létalo v maďarském letectvu a čtyři na Slovensku u 3. pluku v Piešťanech. Byly vyvíjeny modifikované verze, výrobně jednodušší a z méně deficitních surovin, například Ar 296 a Ar 396, jejich nasazení se už ale nestihlo. Po válce se právě Ar 396 chopili Francouzi, kteří v továrně SIPA (Société Industrielle Pour l’Aéronautique) vyráběli víceméně kusově nejprve typ S.10, což byla francouzská verze Arado Ar.396, postavená jako první poválečný produkt společnosti. Vyrobeno jich bylo dvacet osm. Následný typ S.11 (50 vyrobených pro francouzské letectvo) a S.111 byly upravené verze S.10, které dostaly lepší motor Renault 12S. To byl v zásadě Argus As-411, jehož výroba za války probíhala z většiny právě ve Francii a který se tedy vyráběl dál, jen pod značkou Renaultu a po sloučení francouzských podniků pod snačkou SNECMA. Poskytoval 440 kW výkonu. K celokovové koncepci původního Arada 96 se vrátil S.12. Pro francouzské letectvo bylo postaveno 52 S.12 spolu s 58 lehkými deriváty S.121. Pro nasazení v Alžírské válce byla řada S.111 a S.121 upravena pro nesení raket a pum pro pozemní útok pod označením S.111A a S.121A a v konfliktu zaznamenala jisté úspěchy.
Arado Ar 96 bylo aktérem jedné z tragédií československého odboje, za druhé světové války. 11. října 1944 se jednoho stroje, zalétaného a připraveného k přeletu k jednotce, zmocnili dva zaměstnanci letňanské Avie. Osmadvacetiletý Josef Kužela, konstruktér a pomocný zalétávací pilot a dvacetiletý Jiří Matička. S letounem chtěli přeletět na Slovensko a přidat se k SNP. Aby se vyhnuli zachycení stíhači, letěli nízko. Na Moravě, poblíž obce Rajnochovice, Ar 96B-2, výrobní číslo 450673, bez jednotkového označení, vlétlo do úbočí kopce a havarovalo. Josef Kužela zahynul na místě, zraněného Jiřího Matičku umučilo Gestapo.

Technický popis Ar 96/Avia C-2

• Výrobce: Arado Flugzeugwerke, Berlin, Německo (licenčně Ago Flugzeugwerke, München, Německo a také Avia a Letov, Praha, Protektorát Čechy a Morava)
• Typ: dvoumístný, jednomotorový cvičný a víceúčelový letoun
• Osádka: 2
• Motor: zážehový, vzduchem chlazený, vidlicový dvanáctiválec Argus As 410/Motorlet M 410 o maximálním výkonu 342 kW (465 k), dvoulistá automatická vrtule Argus/Letov
• Výzbroj: 1× pevný kulomet MG 17 ráže 7,92 mm, možnost nést 2x 70 kg bomby pod křídlem 2 × 70 kg.
• Rozpětí: 10,96 m
• Délka: 9,13 m
• Výška: 2,59 m
• Nosná plocha: 17,30 m2
• Hmotnost prázdného letounu: cca. 1 295 kg
• Vzletová hmotnost: 1 819 kg
• Maximální rychlost: 310 km/h
• Dostup: 7 100 m
• Dolet: 685 km

První Arado, které jsem postavil, ovšem není Arado, ale letňanská Avia C-2. Postavil jsem ji ozbrojenou, v barvách bezpečnostního letectva. Letoun s imatrikulací OK-BSF létal pravděpodobně v roce 1948 coby letecká hlídka, nepodařilo se mi ovšem zjistit, na jakou základnu patřil. Model je vylepšen o anténní lanko a decentně očouzen.
Druhé už je opravdu Arado, konkrétně B-7, která sloužila ke cvičným úkolům u 102. bitevní eskadry, dislokované v Havlíčkově, tehdy Německém Brodě, v zimě 1944/45. Také zde jsem decentně očoudil, anténní lanko jsem nenatahoval.