Avro Anson

Avro Anson byl víceúčelový letoun smíšené konstrukce, který byl užíván jak RAF za druhé světové války, tak i civilními letectvy mnoha zemí světa. Jeho počátkem je ale malý dopravní letoun Avro 652, který byl zalétán 7. ledna 1935 s dvojicí hvězdicových motorů Armstrong Siddeley Cheetah VI s výkonem po 213 kW. Tento šestimístný stroj (dva piloti, čtyři cestující) létal cestovní rychlostí 266 km/h. Krátce nato vzlétl i druhý civilní exemplář a do roku 1939 oba letouny létaly pro Imperial Airways z Croydonu do italského Brindisi. Jen o dva měsíce později než civilní  verze, vzlétl i prototyp verze militarizované. Interiér byl upraven pro tříčlennou posádku, a na pohled se odlišoval velkými obdělníkovými okny místo původních kulatých. A samozřejmě také střeleckou věží na hřbetě trupu. Použitá věž Armstrong Whitworth nesla výzbroj jednoho kulometu ráže 7,7 mm. Další, stejný kulomet byl nainstalován pevně v přídi. Stroj mohl také nést 164 kg pum. Pohonné jednotky zůstaly stejné jako u civilního provedení, což výkonům dvakrát neprospělo. Přesto byl prototyp, s určitými výhradami přijat jako Anson mk.I. Pojmenován byl po generálu Georgi Ansonovi. Sériový stroj měl určité odlišnosti. Nejmarkantnější byl prosklený pás, který od kokpitu až ke vstupním dvěřím nahradil samostatná okna. Zvětšena byla VOP a instalovány byly silnější motory Armstrong Siddeley Cheetah IX po 246 kW.

Jako první jimi byla vyzbrojena v únoru 1936 48.Sqdn RAF v Manstonu. Měl sloužit především k leteckému hlídkování nad pobřežím a k bombardování. Nakonec se ukázalo, že daleko lepší je v roli pozorovací a přepravní. Prvním zahraničním uživatelem se v listopadu 1936 stalo australské RAAF, které odebralo nejprve 12 Ansonů, aby později přidalo dalších 36. Tři Ansony zakoupilo Finsko, dva Irsko a jeden Egypt. Turecko chtělo původně 25 strojů, ale do začátku války dostalo jen šest a pak byly dodávky zastaveny. Stroje ale byly vyrobeny a tak oněch zbylých 19 obdrželo Řecko. Odtud se pak některé dostaly do Egypta.

Na začátku války byly Ansony ve výzbroji 12 perutí. Již 5. září 1939 jeden z Ansonů bombardoval německou ponorku a později téhož měsíce jiný dokonce sestřelil německý hydroplán Dornier Do-18. Bylo ale zřejmé, že vzhledem k překotnému vývoji Ansony rychle zastarávají. Přesto jako pobřežní protiponorkové hlídkové letouny sloužily až do roku 1942, než byly nahrazeny výkonnějšími stroji, zejména Lockheedy Hudson a Consolidated Catalinami. Velmi významnou roli hrály Ansony ve výcviku osádek vícemotorových letounů. Snad všichni piloti bombardérů, kteří prošli výcvikem za války, s láskou vzpomínají na „Faithful Annie,“ jakkoli to byl letoun pomalý, hlučný a byla v něm věčně zima. V této roli jej posléze nahradil AirSpeed Oxford, ale to předbíháme. V roce 1939 bylo objednáno 1500 cvičných Ansonů pro výcvik letců ve Velké Británii, Kanadě a Austrálii, kde byla následně zahájena licenční výroba. 14. srpna 1941 zalétal pilot RAF J. B. Douglas první kanadský licenčně vyrobený Anson Mk.II s hvězdicovými sedmiválci Jacobs L6MB po 242 kW s dvoulistými vrtulemi. Ještě v roce 1941 bylo dodáno 88 kusů, v roce 1942 pak 1344 a v roce ukončení výroby 1943 ještě 400 strojů. Následující verzí se stal Anson Mk.III produkovaný ve Velké Británii. Kanadská výroba pokračovala verzí Anson Mk.IV s instalovanou dvojici motorů Wright Whirlwind R-760-E1 po 220 kW a verzemi Anson Mk.V a Anson Mk.VI s motory Pratt & Whitney R-985-AN-12B, nebo AN-14B po 230 kW. Kanadskou výrobu zajišťovaly firmy Federal Aircraft Ltd. a Canadian Car & Foundry Co. Ltd. v Montrealu, de Havilland Aircraft of Canada Ltd. v Torontu, Victory Aircraft Ltd. v Maltonu, Ottawa Car & Aircraft Co. Ltd. v Ottawě a McDonald Bros. ve Winnipegu.

50 Ansonů mk.II, tedy kanadských, s motory Jacobs R-915-7 po 242 kW nakoupilo v roce 1943 USAAF a používalo je pod označením Federal AT-20 Anson. Tolik k bojovým verzím.

Avro Anson C.Mk.X byla dopravní neozbrojená varianta se silnější podlahou kabiny. V roce 1944 vznikly ještě z vojenské zakázky verze Anson C.Mk.XI s motory Cheetah 19 o výkonu po 290 kW a Anson C.Mk.XII s motory Cheetah 15 po 313 kW s vyšší kabinovou částí trupu. C.mk.XII po válce létaly jako  Avro 652A Mk.19 (také Avro 19 Series 1) s kabinou pro 9 cestujících, když Avro v roce 1945 nabídlo přebytečné stroje k civilnímu provozu. První vzlet byl proveden v lednu 1945 (G-AGNI). Po nahrazení dřevěného křídla kovovým vznikla dopravní varianta Avro 19 Series 2.

I když Anson nebyl nijak zvlášť skvělý stroj, našel ve válečných letech své uplatnění. Byl vyráběn v různých verzích až do roku 1952 a dodáván do mnoha zemí světa. celkově se vyrobilo na 11 000 kusů.

Anson byl zajímavá výzva, už proto, o jak starý model jde, i když byl reálně vyroben v devadesátých letech. Bohužel jsem se s ním také dost nazlobil, částečně svou vinou. Stavěl jsem britský stroj s imatrikulací MW-Y, který létal u 321. perutě Coastal Commands, ze základny St. Eval v roce 1940. Opět jsem stavěl víceméně z krabičky. Přidával jsem výfuky z uchošťouru a anténní lanko. Patina pouze očouzením. A jakkoli jsem ze stavby neměl příliš dobrý pocit, vykřesal jsem z toho, co se dalo a výsledek celkem ujde.