Jagdpanzer IV

Když muselo Německo vzdorovat na všech frontách obrovskému tlaku spojenců, snažilo se rozvíjet své obrněnce, aby podávaly stále lepší výkony. Stroje, které dobývaly Francii, byly v roce 1942 už za horizontem. Tigerů zase nikdy nebylo dost. Panther byl také v plenkách a tak se modernizovalo co bylo. Zvyšoval se výkon, snižoval profil a výrobní náklady. Jednou z cest byla samohybná děla. Byla levnější, tvořila malý cíl – StuG III ukázal, že je to správná cesta. Samozřejmě nemohl ujít zájmu podvozek Panzeru IV. Na něm vznikl StuG IV, ale ten nebyl specializovanou protitankovou zbraní. V roce 1942 Waffenamt zpracoval specifikace nového stroje na podvozku Pz. IV. Ten měl být co možná nejnižší, a měl mít skloněný pancíř.
Práce na vývoji tohoto stroje byly zahájeny počátkem roku 1943 a v květnu byl Hitlerovi předveden dřevěný model. Do října proběhly zkoušky zatím nepancéřovaného prototypu a od prosince se testoval již prototyp pancéřovaný. Podvozek byl převzat z tanku Pz. IV ausf.H. Na podvozku vznikla uzavřená nástavba, svařená ze samostatných plátů. To zlevňovalo a zrychlovalo výrobu.
Ve vnitřním rozvržení stroje došlo také k několika změnám. Mimo jiné se přestěhovaly palivové nádrže, nebo únikový průlez v podlaze. S chybějící věží samozřejmě zmizel pohon otáčení a munice si musela najít nové místo trupu. Zcela nový byl také systém ventilace kabiny.
Pro zvýšení odolnosti byly od září 1944 tyto stroje už ve výrobě opatřovány bočními představnými pancéřovými pláty a pastou Zimmerit proti magnetickým minám. Posádka byla čtyřčlenná – velitel, řidič, střelec a nabíječ. Ti se do vozidla dostávali dvěma průlezy ve střeše. Ven viděli periskopy, ústícími na střeše. Řidič měl k dispozici binokulární průzor v čelní stěně. Hlavní zbraní byl protitankový kanón PaK 39 L/48 ráže 75 mm, chráněný odlévaným štítem Saukopf (pozn. který vozidlu aspoň podle mého soudu dával poněkud nosorožčí vzhled). Kanón byl umístěm mírně vpravo od osy vozidla. Z výroby byl vybaven dvoukomorovou úsťovou brzdou. Tu však posádky někdy samy odstraňovaly. Při výstřelu totiž vznikal oblak kouře, který jednak omezoval viditelnost a jednak snadno prozrazoval pozici stroje nepříteli.

Stroj kupodivu neměl doplňkovou výzbroj pro blízkou obranu proti živé síle nepřítele. Tahle chyba koukám němce pronásledovala poměrně často a v boji se ukazovala být celkem zásadní. Proto s sebou posádka vozila buď kulomet MG 34 nebo samopaly MP 40. Střelba z ručních zbraní se vedla skrz dvě uzaviratelné střílny v čelní stěně, po obou stranách kanónu. V průběhu výroby byla levá střílna odstraněna. Existovaly i pokusy s montáží kulometu na střechu vozu. Střelec měl být chráněn štítem s průzorem, jaký byl použit u stíhače tanků/samohybného děla Stug III. Toto řešení se však nakonec nerozšířilo.
Pro tuto základní verzi stroje se později užívat označení Jagdpanzer IV/48 k odlišení od pozdější verze vyzbrojené kanónem s delší hlavní. Firma VOMAG (Vogtlandische Maschinenfabrik AG) zahájila sériovou výrobu stroje v lednu 1944. Výroba probíhala do listopadu téhož roku a celkem vzniklo 804 strojů této verze.
Jeden z původních klíčových požadavků Waffenamtu se týkal výšky stroje. Ten se podařilo splnit dokonale. Výška vozidla totiž byla pouhých 195 cm, mimochodem stejně jako Stug III, který ale konstrukčně vycházel z menšího vozidla. Jeho hmotnost činila 24 tun. Pohonnou jednotkou byl motor Maybach HL 120 TRM, který uděloval stroji maximální rychlost 40 km/h.
Druhá verze tohoto stíhače tanků, která přišla do výroby v srpnu 1944, byla vyzbrojena kanónem PaK 42 L/70 ráže 75 mm. Ten, jak už název napovídá, měl delší hlaveň a neměl úsťovou brzdu. Cíl byl jasný. Dále zvýšit úsťovou rychlost, a tím pádem také přesnost, dostřel a razanci. Zbraň konstrukčně vycházela z kanónu KwK 42, použitého u středních tanků Panther. Tato verze měla dvě subverze. Jagdpanzer IV/70 vyráběly dvě firmy – Vomag a Alkett. Každá vyráběla stroj trochu jinak. Zatímco Vomag vyráběl stroj ve víceméně klasickém provedení s dvoudílným, ostře skloněným nosem, u Alkettů používali část nástavby Pz. IV. tím sice zlevnili a zjednodušili výrobu, leč výsledný stroj byl vyšší, čímž ztrácel jednu z hlavních výhod.
Kromě změny výzbroje došlo u nové verze ještě k zesílení čelního pancíře. To spolu s dlouhou hlavní děla způsobilo výraznou změnu těžiště stroje. Váha se hodně přesunula vpřed, což ztížilo pohyb v členitém terénu. Nezřídka se stalo, že se při manévrování zaryl konec hlavně do země. Navíc pojezdová kola s gumovou bandáží tohle snášela jen velmi těžko. Problém s pojezdovými koly byl vyřešen montáží celoocelových kol na první dvě „nápravy“, problém s dělem pak montáží sklopné podpěry, která se používala při přesunu. Problém s pohyblivostí vyřešen nebyl a stroj dostal od svých řidičů přezdívku Guderian Ente – Guderianova kachna.

Oproti starší verzi měl stroj již od začátku pouze jednu střílnu pro ruční zbraň a to vpravo od kanonu. Mnohé stroje této verze byly vybaveny představným pancířem na bocích. Hitlerovi se Jagdpanzer IV velice líbil a přál si dokonce zastavení výroby Panzeru IV ve prospěch tohoto stroje. Produkce měla dosáhnout 800 ks měsíčně. Proti tomu se rázně postavil Heinz Guderian, vrchní velitel tankových vojsk. Dle jeho názoru – celkem oprávněného – měl Pz IV proti Jagdpanzeru své výhody, a i když byl již překonaný, stále odváděl dobrou práci.
Hitlerem požadované úrovně produkce se nikdy nepodařilo dosáhnout. Svůj díl na tom mají i mračna spojeneckých bombardérů. Mezi srpnem 1944 a březnem 1945, kdy byl tento stíhač tanků vyráběn, jich sjelo z linek Vomagu celkem 930, u Alkettu to bylo 278 kusů.
Stíhače tanků Jagdpanzer IV všech verzí bojovaly proti ohromné přesile, valící se na Německo doslova ze všech stran. Bojovaly až do konce, i když nepřítele nemohly porazit. Dokázaly ale nepřítele bolestivě ranit, a těžší vozidla likvidovat na velké vzdálenosti. Patřily mezi nejlepší obrněné stroje, které vznikly za druhé světové války.

Technické údaje:
JgPz. IV L/48

• Osádka: 4 muži
• Motor: 12 válcový Maybach HL 120 TRM
• Výkon: 265 k
• Obsah nádrže: 470 litrů
• Dojezd: cca 210 km – po silnici, v těžkém terénu klesal na 130 km
• Nejvyšší rychlost na silnici: 40 km/h
• Výška: 1,96 m
• Délka: 6,96 m
• Šířka: 3,17 m
• Hmotnost: 24 000 kg

Jadgpanzera IV L/48 jsem dostal od kamaráda Šaliho, v zimní kamufláži, kterou jsem nechtěl předělávat. Snažil jsem se tedy stroj lokalizovat někam, kde by byla využita. Nakonec jsem se rozhodl pro Ukrajinu v březnu 1944, kde se u Kamence podolského probíjela divize SS Das Reich z obklíčení. O stavebnici ani stavbě nemohu nic říci, pravděpodobně se jedná o Trumpeter a byl nejspíše stavěn z krabičky. Já pouze aplikoval „omrzlý“ wash, stejně jako u Tigera a Shermana.