Na podvalníku Sd.Ah. 115 taženém polopásovým tahačem (patrně Sd.Kfz. 9) se veze Sturmpanzer I. Fotografie nejspíše z Francie 1940. Zdroj: Reddit.com, uživatel pauldtimms. Vzhledem ke stáří fotky by mělo jít o volné dílo.
Po větší část války dosahovala většina transportérů obrněné techniky nosnosti 22 až 23 tun. Byly vyvinuty a standardizovány i typy s nosností 45 tun a 60 tun, ale nikdy nebyly nasazeny do služby. Vyskytlo se několik exemplářů podvalníků s nosností 68 tun – mohly transportovat i těžké tanky Tiger II, ovšem pouze po zpevněných komunikacích (pozn.: Culemeyer Strassenroller Sd.Ah. 121).
Již před válkou se používaly přívesy s nosností 8 a 10 tun (zejména pro přepravu Panzerů I a II), pod označením Sd.Ah.115. Jednalo se o lehké podvalníky s jednou nápravou s dvojmontáží vpředu a jednou vzadu. Přední náprava byla uspořádána pro sedlové řízení a umožnovala spuštění přední části nakládací plošiny na zem. Při použití ramp, umístěných mezi plošinu a zvýšenou přední část mohl podvalník fungovat jako rampa pro nakládání tanku na železnici, nebo na korbu těžkého nákladního auta Faun L.900 D567. Byl vyráběn firmou Wagen-und Maschinen AG vorm. Busch ve městě Bautzen.
Technické údaje Sd.Ah.115
- Vlastní hmotnost přívěsu: 5t
- Délka: 9,45m
- Šířka: 2,44m
- Výška (bez nákladu): 1,45m
Na speciálním podvalníku Sd.Ah. 116 je naložena britská Matilda. V zadní části je dobře patrné místo pomocného řidiče. Zdroj: Oberfeldarzt Dr. Paul Calwer (1903–1983) – Persönlicher NachlassUploader is autho’s child and legal heir., CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=115197749
Přívěs s kapacitou 22, později 23 tun pro převoz obrněné techniky, označený jako Sd.Ah.116 se od předchozího modelu lišil v tom, že se plošina nacházela mezi dvěma podvozky, které měly po dvou nápravách. Obě přední nápravy byly řízené – řízení ovládala oj. V podstatě se jenalo o mechanické řešení téhož systému, jaké je použito na dnešních podvalnících. I zadní dvě nápravy mohly být řízeny – ručně, z kryté budky na zadním podvozku. Řízení mělo pneumatický posilovač – vzduch byl dodáván od tahače, vlastní vzduchojem se nacházel na podvozku. Pro ovládání řízení bylo zapotřebí řidičské oprávnění skupiny 2. Pro zvedání a spouštění plošiny se používaly ruční navijáky, později pak hydraulické zvedáky. Řízení zadní části se mohlo uzamknout ve středové poloze. Ranější exempláře byly vybaveny speciálními rampami, aby mohly být použity pro nakládku železničních vagónů, stejně jako typ 115. Vyráběla jej vagónka Roberta Schenka ve Stuttgartu-Feuerbachu.
Technické údaje Sd.Ah.116
- Vlastní hmotnosti přívěsu: 11,75t
- Délka:13,84m
- Šířka: 2,96m
- Výška (bez nákladu): 2,44m
