M3 Halftrack

Chceme-li jít po stopách velmi rozšířeného polopásového transportéru M3, musíme začít ve Francii, kde se roku 1879 narodil vynálezce Adolphe Kégresse. V roce 1905 emigroval do carského ruska, kde vynalezl polopásový podvozek. Ten měl usnadnit pohyb vozidel v náročném ruském terénu. Po socialistické revoluci se vrátil do Francie. Byl zaměstnán u společnosti Citröen, kde ve své práci pokračoval a navrhl několik polopásových vozidel. Jedním z nich byl model Autochenille B2, který roku 1923 překonal Saharu.
Ve dvacátých letech zakoupila americká armáda ve Francii několik těchto vozidel. Byly s nimi úspěšně vykonány rozsáhlé zkoušky,které vedly k vývoji vlastního amerického polopásového transportéru. Po dalších zkouškách,z nichž vznikla řada vývojových modelů,byla na Kégressův podvozek připevněna korba čtyřkolového průzkumného vozu M2 se zvýšenou siluletou v přední části. Toto spojení vypadalo slibně a po zvýšení pancéřových plátů na bocích a vzadu vzniklo rané provedení amerického polopásového automobilu M2 half track,který se začal sériově vyrábět roku 1941. Tento stroj se velmi osvědčil jako dělostřelecký tahač, na přepravu pěchoty však nebyl příliš vhodný – mimo jiné díky absenci nástupních dveří vezené pěchoty. Další evolucí z něj tedy vzniká M3. Oproti M2 je přizpůsoben pro transport pěchoty, je delší, prostornější. Na zádi jsou nástupní dvířka. Na bocích přibyly držáky na vybavení, vozidlo obdrželo naviják. Byl sériově vyráběn společnostmi White, Autocar a Diamond. Dodávaly jej nejen americkým pozemním silám a námořnictvu, ale také spojencům, včetně SSSR. Když roku 1945 válka skončila,všechny stroje,nasazené během války na všech bojištích, ještě dlouho poté zůstaly ve službě. Některé z nich také sloužily v armádách některých zemí Varšavské smlouvy.

Na kabinu byla později montována nástavba s oběžným kruhem pro kulomet M2HB .50, takzvaný pulpit (kazatelna). Tím vznikla verze M3A1. Vůz se samozřejmě nadále vyvíjel, a byl základem mnoha dalších verzí. Zde je jejich přehled:

• M3E2/M5 – Half-Track od firmy International Harvester, určené pro vývoz do Velké Británie, Kanady a SSSR.
• T12/M3 75 mm GMC – samohybné dělo se 75mm kanónem.
• T12 HMC – M3 s houfnicí ráže 75 nebo 105 mm, používán u americké námořní pěchoty.
• T48 57 mm GMC – M3 s protitankovým kanónem ráže 57 mm. Celkem bylo vyrobeno 962 ks, 60 jich bylo dodány v rámci programu Lend-Lease do Velké Británie a 650 do SSSR, kde sloužily po názvem SU-57.
• T30 75 mm HMC – M3 s houfnicí ráže 75 mm.
• T38 105 mm HMC – M3 se 105mm houfnicí.
• T19 105 mm HMC – M3 se 105mm houfnicí.
• T19/M21 81 mm MMC – M3 s 81mm minometem.
• T1E4/M13 MGMC – protiletadlová varianta s 2 kulomety M2HB.
• M14 MGMC – M13 MGMC varianta, postavená na podvozku M5. Dodáváno zejména do Velké Británie.
• M16 MGMC – protiletadlová varianta M3 se 4 kulomety M2HB.
• M17 MGMC – M16 MGMC varianta, postavená na podvozku M5. Dodáváno zejména do SSSR.
• T28E1 CGMC – M3 vybavena jedním M1A2 37mm automatickým kanónem M1A2,a dvěma kulomety M2WC.
• M3 Mk. A – M5 APC – M3 určené pro Izrael po druhé světové válce. V různých obměnách dodávány Izraeli až do 60. let.

Celková produkce M3 činila téměř 41000 vozidel.

Technické údaje verze M3A1:

• Délka: 6341 mm
• Šířka: 2223 mm
• Výška: 2692 mm
• Celková hmotnost: 9299 kg
• Motor: šestiválcový řadový o obsahu 6330 cm3
• Max. rychlost: 72 km/h
• Dojezd: 322 km
• Kapacita: 10 mužů plus posádka 3 muži

Halftrack M3A1 jsem se rozhodl zpodobnit jako jeden z vozů, které v květnu 1945 dorazily do Plzně. A že jich tu bylo, aspoň podle fotek, požehnaně. Takže máme jeden standardní M3A1, lehce zablácený, tu a tam na něm šeříková větvička. Přidáno celkem šest vojáků.