Petljakov Pe-2

Kořeny Petljakova Pe-2 je třeba hledat ještě před válkou. V té době byly poměrně populární těžké stíhací typy, které vznikaly snad všude, tedy krom USA. Prototyp VI-100 „vyšnyj istrebitěl“ byl výškový přepadový stíhač, s přetlakovou kabinou, na svou dobu pozoruhodně výkonný. Stroj poháněný dvěma motory Klimov M-105 s turbokompresory dosahoval v 10 000 m rychlosti 623 km/h. Sovětský svaz se však poučil z průběhu bojů. Možná lépe než ostatní. Pod vlivem zkušeností bojujících armád v Evropě došli Sověti k závěru, celkem správnému, že se dvoumotorová těžká stíhačka v boji nevyrovná jednomotorové. Může být rychlá, ale v tom ji jednomotorové jednomístné stroje mohou dostihnout. Naopak dvomotorový, vícemístný stroj nikdy nedosáhne stejné obratnosti a pohyblivosti, jako jednomotorové stroje. Pod vlivem této zkušenosti letecké síly SSSR změnily zadání a žádaly rychlý střemhlavý bombardér. Stroj dostal jiné motory bez turbokompresorů, aerodynamické brzdy, a došlo k lehké změně geometrie pro zvýšení stability. Byla omezena útočná výzbroj a posílena obranná. Stroj byl přeznačen jako PB-100 „pikirujuščij bombardirovščik“ a od něho už byl k Pe-2 jen krůček.
Pe-2 měl trojčlenou posádku, pilota a dva střelce. Podle různých zdrojů byl stroj vyzbrojen třemi, nebo čtyřmi kulomety ŠKAS ráže 7,62 mm, jeden v horním střelišti, jeden ve spodním na výklopném držáku a jeden nebo dva pevné, dopředu mířící. Byly použity motory M-105R. Letoun byl velmi rychlý a obratný, ale také náročný na pilotáž.

V červnu 1941, kdy na SSSR zaútočilo Německo, bylo již postaveno kolem 500 letounů, ale neskutečně vázly jejich dodávky k jednotkám. Tato situace se začala zvolna vylepšovat až v době bojů o Stalingrad. V téže době také vzniká nová verze stroje. Je označena Pe-2FT „Frontovoje trebovanije“. Stroj je přezbrojen kulomety UBT na všech stanovištích. Tyto zbraně mají ráži 12,7 mm. Toto přezbrojení bylo vedeno snahou o lepší ochranu před nepřátelskými stíhači. Stejnou snahou bylo vedeno i zesílení pancéřování pilotního prostoru. Horní kulomet byl také nově umístěn v otočné střelecké věži, což zvýšilo rozsah možností palby do boků. Dále stroj dostal od února 1943 výkonnější motory VK-105PF a také aerodynamičtější kryty motorů. Letadlu to přidalo na rychlosti 40 km/h. Koncem roku 1943 vzniká verze Pe-2FZ s modifikovanou střeleckou věží, Pe-2R jako dálkový průzkumný, Pe-2UT, s dvojím řízením, což byl stroj pochopitelně cvičný a konečne Pe-2VI, což byl stroj zpětně přestavěný na výškový stíhací. Ten se následně vyráběl jako Pe-3. Pe-2I a Pe-2M byly stíhací bombardéry, s výkonnějšími motory VK-107A.
Po svém rozšíření sehrály Petljakovy Pe-2 všech verzí významnou roli ve všech kampaních, kterých se Sovětský svaz do roku 1945 zúčastnil.
Celkem vzniklo více než 11 000 strojů, které kromě SSSR létaly ve Finsku, Bulharsku, Jugoslávii, Polsku a také u nás. Ve našich službách létaly až do poloviny roku 1951.

Technický popis Petljakova Pe-2FT

• Výrobce: OKB Petljakova, Ulan-udský letecký závod, SSSR
• Typ: dvoumotorový lehký bombardovací letoun
• Osádka: 3
• Motor: 2× 12válcový zážehový, kapalinou chlazený vidlicový motor Klimov VK-105R o výkonu 1100k každý
• Výzbroj: 3x -4x kulomet UBT ráže 12,7 mm, jeden nebo dva pevné, vpřed mířící a dva pohyblivé, mířící vzad. Až 1 200 kg pum
• Rozpětí: 17,20 m
• Délka: 12,66 m
• Výška: 3,50 m
• Nosná plocha: 40,50 m2
• Hmotnost prázdného letounu: 5 870 kg
• Vzletová hmotnost: 8 520 kg
• Maximální rychlost: 540 km/h v 3 000 m
• Dostup: 8 800 m
• Stoupavost: 436 m/min
• Dolet: 1 200 km

Model je postaven ze staré stavebnice Airfix, víceméně z krabičky, jen s vysunutým podvozkem. Stavěl se celkem dobře, i přesto, že jde o starý Airfix. U téhle značky je to prostě buď a nebo. Navíc je jen lanko antény, tažené od stožárku ma kabině třemi směry. To se neobešlo bez mnohého sakrování, neboť se mi ten stožárek třikrát zlomil, než jsem to natáhl. Stroj nese sovětské zbarvení, jednotku se mi nepodařilo zjistit. V tomto bych uvítal jakoukoli informaci na mailu modely@dark-net.cz. Patinováno jen očouzením.