Panzerkampwagen V Panther

Když v červnu 1941 zaútořilo Německo na Sovětský svaz, Dostalo se mu zanedlouho poměrně nepříjemného překvapení, v podobě moderních tanků T-34 a těžkých tanků KV-1 a KV-2, které palebnou sílou i pancéřováním dalece převyšovaly jakýkoliv německý stroj. Sice to není jisté, ale tvrdí se, že Němci neměli o existenci těchto tanků ani tušení, neboť spoléhali na to, že vše co Rusové mají, bylo nasazeno v rusko-finské válce (ve které SSSR moc neuspěl). Výroba zmíněných typů ale začala až po skončení Zimní války – pouze KV-1 byl ve Finsku zkušebně nasazen. Dalším ranou bylo celkové množství tankové techniky, kterým Rudá armáda disponovala. Když do konce roku 1941 zničili kolem 20 000 tanků protivníka, i Hitler uznal, že rusy podcenil.
Situaci částečně řešilo přezbrojení Panzerů III a IV výkonnějšími dlouhohlavňovými kanóny, nicméně bylo potřeba radikálního řešení. Aby Německo zvrátilo poměr sil ve svůj prospěch, museli vyvinout zcela nový, podstatně modernější tank, než byly ty, které používaly dosud. V listopadu 1941 odjela na frontu skupina předních německých strojařských odborníků. Tito pánové měli za úkol prostudovat nepřátelské stroje a rozpoznat, čím přesně nad německými stroji vynikají. Tyto poznatky pak měli aplikovat v návrhu nového stroje. Za základní přednosti T-34 byl označen skloněný pancíř (většina německé techniky té doby měla pancíř k zemi kolmý – podívejte se na Tiger), silný dlouhohlavňový kanón (což podle mého soudu platilo až pro T-34/85. T-34/76 mělo sice dělo delší než třeba StuG III z počátku výroby, nebo Pz. IV, ve srovnání s hlavněmi Tigeru, nebo zmiňovaného Pantheru byla délka sotva poloviční). Dále pak lehký výkonný motor a podvozek s velkými pojezdovými koly.
Zkosený pancíř při stejné síle odolává logicky daleko těžším zásahům, než ten, na který střely dopadají kolmo. Delší hlaveň znamená vyšší úsťovou rychlost, s čímž je spojena vyšší přesnost, průraznost i dostřel. Velká pojezdová kola usnadňovala pohyb v těžkém terénu. Tank se na nich pohyboval plynuleji, což opět zvyšovalo přesnost střelby.
Na základě těchto poznatků vyhlásil Waffenamt v prosinci 1941 výběrové řízení na vývoj a výrobu nového tanku, který se měl stát standardní výzbrojí německé armády. Pokud se měl nový stroj úspěšně postavit početní přesile nepřátel, musel je zásadně kvalitativně překonávat. Zásadním požadavkem se stala síla pancéřování a účinnost výzbroje, která musela násobně překonávat srovnatelné nepřátelské stroje. Do soutěže se nakonec zapojily pouze firmy MAN a Daimler-Benz.

Neměly na práci mnoho času. Návrhy měly předložit už na jaře příštího roku. Daimler-Benz v tomto termínu dodal jen technické výkresy. Tento návrh byl označen VK 3002 (DB) (VK = Vollkettenfahrzeug = plně pásové vozidlo, DB = Daimler-Benz). Stroj byl velmi podobný sovětskému T-34. Na podvozku s osmi velkými pojezdovými koly spočívala nástavba, se zešiknením všech stěn včetně zádě. Dlouhohlavňový kanón KwK 42 L/70 ráže 75 mm opatřený jednokomorovou úsťovou brzdou a štítem Saukopf byl umístěm ve věži, která byla pro němce netypicky umístěna v přední části tanku. Kdo se trochu vyzná v tancích, tomu je podoba s T-34 naprosto zřejmá. Doplňkovou výzbroj měly tvořit dva kulomety MG 34 ráže 7,92 mm. Jeden uchycený koaxiálně napravo od hlavně kanonu, druhý v čelní stěně trupu. Hmotnost stroje se měla podle propočtu pohybovat okolo 34 tun. Stroj měl mít pro němce netypický dieselový motor. Daimler-Benz navrhl pro stroj naftový agregát MB 507 vlastní výroby, který dával maximální výkon 650 koní. V netypičnostech pokračujme – stroj měl hnací kolo vzadu, čímž odpadla dlouhá kardanka a motor s převodovkou byl v jednom bloku v zádi.
Projekt firmy Daimler-Benz však v soutěži neuspěl. Důvodů byla hned několik. Jednak to byl samotný fakt, že výrobce nebyl schopen dodat funkční prototyp, který by mohl být podroben testům. Dále bylo překážkou použítí naftového motoru – ačkoli hůře hořel než motor benzinový, a pravděpodobně měl i nižší spotřebu, jeho použití komplikovalo práci mechanikům i zásobovačům. Nadto sovětský motor V-2 byl poměrně unikátní a němcům se nedařilo vyrobit motor s podobnými parametry. Poslední, avšak nejdůležitější výtka patřila přílišné vnější podobnosti s tankem T-34. Vojenští činitelé se právem obávali, že by mohlo dojít snadno k záměně a palbě na vlastní tanky. Posádky totiž rozeznávaly nepřítele zejména podle siluety jeho stroje a ne podle výsostných znaků.
Firmě MAN se povedl husarský kousek. Na jaře 1942 předvedla hned dva plně funkční prototypy. Jejich označení bylo VK 3002 (MAN). I u tohoto stroje byla patrná inspirace sovětským tankem, v žádném případě se však nejednalo o jeho kopii, jak sovětští historici po válce rádi uváděli. Nový stroj převzal přesně ty prvky, které označila odborná komise, design stroje však byl prací konstruktérů firmy MAN a v řešení většiny konstrukčních prvků vycházel z tradice německé tankové školy.
I prototyp MAN měl osm velkých dvojitých pojezdových kol. Sudá a lichá kola se překrývala, a to tak, že liché dvojkolo bylo úzké a tudíž se vešlo do široké mezery mezi díly sudého dvojkola. Při bočním pohledu tak sudá kola částečně zakrývala kola lichá.
Sudá a lichá kola se lišila i designem. Sudá byla prohnutá směrem dovnitř, lichá zase směrem ven. Všechna byla plná, bez odlehčovacích otvorů a s gumovou obručí. Vepředu bylo ozubené hnací kolo, vzadu kolo napínací. Obě loukoťová. Hned za hnacím kolem, v mezeře mezi ním a prvním kolem pojezdovým, byla jediná podpůrná kladka. Jelikož hnací kolo bylo poměrně vysoko nad koly pojezdovými, měla tato kladka usnadnit najetí pásu zuby hnacího kola. Šířka pásů tanku byla 660 mm.

Trup prototypů byl tvořen rovnými ocelovými deskami, které byly svařeny dohromady pod různými úhly. Nejostřeji skloněný byl samozřejmě čelní pancíř. Boky byly zkosené směrem vzhůru a zadní stěna trupu se zvedala od konce podvozku vzhůru směrem dozadu, takže záď tanku byla protažena nad pásy. Vnitřní rozvržení bylo stejné jako u jiných německých tanků. Zcela vpředu byla převodovka, spojená hřídelí s motorem. Za ní byl prostor posádky a vzadu motor a palivové nádrže. Věž se nacházela přibližně veprostřed. Věž se otáčela hydraulicky, hydrauliku poháněl přímo motor tanku. Věž se při plném výkonu otočila kolem dokola za 17 vteřin. Zatímco na trupu k zásadním změnám nedošlo, věž prototypu byla výrazně jiná než pozdější standard. V zadní části byla výrazně zaoblená, což sériové věže už nebyly. Jinak byla také umístěna velitelská věžička. U prototypu zasahovala až do boční stěny věže, u sériových strojů už ne.
Ani výzbroj nebyla definitivní. Byl použit kanon KwK 42 L/70 staršího provedení s jednokomorovou úsťovou brzdou. Vedle kanonu byl instalován kulomet MG 34 ráže 7,92 mm. Další kulomet byl v trupu, nikoli ovšem v klasické střelišti, nýbrž se vysouval z uzavíratelného obdélníkového otvoru v pravé polovině čelní stěny. Jeho obsluhu měl na starosti radista, který v této části trupu seděl. Pohonnou jednotkou byl kapalinou chlazený dvanáctiválec Maybach HL 210 P45 o obsahu 21,3 litru a maximálním výkonu 650 koní při 3000 otáčkách za minutu.
Posádka byla pětičlenná. Vedle již zmíněného radisty seděl řidič. Výhled z vozidla mu umožňoval průzor vepředu, nebo periskopy. ve stropě. Oba měli vlastní průlezy. Zbytek posádky, tedy velitel, střelec a nabíječ, seděli ve věži. Nastupovali dvěma průlezy, a to v zadní stěně a velitelskou věžičkou. Věž byla vybavena velkým elektrickým větrákem. V levé boční stěně se nacházela střílna pro palbu z ručních zbraní.
Armádní komise prototyp VK 3002 (MAN) schválila a nechala vyrobit dvacet kusů ověřovací série. Tyto stroje byly téměř totožné s prototypy, nebyly to tedy ještě Panthery, tak jak je známe. Nikdy nebyly bojově nasazeny. Sloužily pouze k testování a později výcviku. Označení těchto strojů znělo původně PzKpfw V Ausf. A, později bylo ale změněno na Ausf. D1. Hmotnost tanků Panzer V nulté série činila 35 tun.
Po zbytek roku 1942 probíhaly intenzivní testy, které odhalily celou řadu dětských nemocí. I přesto byly stroje schváleny do sériové výroby. Do května 1943 jich mělo být pro letní ofenzívu připraveno alespoň 250 kusů. 11.5.1942 bylo novému stroji oficiálně přiděleno jméno Panther.
Sériová výroba byla zahájena v prosinci roku 1942. První sériové provedení bylo označeno jako ausf.D. Proč nešlo značení verzí podle abecedy po celou dobu vývoje tanku dnes neví patrně nikdo. Tento první sériový tank Panther vycházel ze strojů nulté série, modernizace se dočkala jeho věž. Ta byla nyní hranatější se zadní stěnou mírně zapadlou. Jak již zmíněno, mírně se posunula velitelská věžička. Dostal rovněž modernizovanou zbraň. Kanón KwK 42 L/70 ráže 75 mm tentokrát měl nyní dvoukomorovou úsťovou brzdu. Adolf Hitler osobně se zasazoval o to, aby byl pro nový tank použit kanón KwK 42 L/100 stejné ráže avšak s ještě delší hlavní. Tento kanón se však v té době nacházel ve vývoji a tak k jeho použití nedošlo. Ovšem i použiá zbraň byla velmi výkonná. Na vzdálenost 1000 metrů dokázala standardním průbojným granátem prostřelit 111 mm silný pancíř skloněný pod úhlem 30°, byla tak účinnější, než proslulá osmaosmdesátka, kterou disponoval neméně proslulý Tiger. Kromě standardních protipancéřových střel PzGr 39/42 mohly posádky použít ještě podkaliberní protipancéřové granáty PzGr 40/42 a tříštivotrhavé granáty Sprenggranate 34. K zaměřování sloužil střelci binokulární zaměřovač.

Inovován byl i motor. Maybach HL 230 P 30 o obsahu 23 litrů dával maximální výkon 700 koní při 3000 otáčkách za minutu. Převodovka zůstala stejná jako u prototypů. Jednalo se o ZF AK 7-200 se sedmi stupni pro jízdu vpřed a jedním reverzním. Byl zesílen pancíř. Standardní radiostanicí byla Fu 5 o dosahu 6,4 km. Při použití morseovky místo řeči se dosah zvýšil na 9,5 km. Hmotnost verze Ausf. D vzrostla oproti strojům nulté série téměř o deset tun na celkových 44,8 tuny. Stroj však dokázal i přesto vyvinout úctyhodnou rychlost 46 km/h na silnici a cca 30 km/h v terénu. Takový výkon samozřejmě nebyl zadarmo. Ne nadarmo se říká, žere jako tank. Kdo by počítal obligátních 100 l/100 km, krutě by se přepočítal. Na silnici zhltal Panther zhruba 280 litrů benzínu na 100 km, v terénu snadno vyletěla až na sedm set. Při objemu nádrží 720 litrů měl tedy Panther v terénu dojezd kolem 100km.
První Déčko sjelo z výrobní linky 11. ledna 1943. Výroba pokračovala až do září téhož roku a během té doby se vyrobilo velmi pěkných 850 kusů. Proč pěkných ? Německé tanky byly výrobně velmi náročné a jejich měsíční produkce nebyla nijak oslnivá. Cca 100 kusů měsíčně není tak špatný výkon. V průběhu výroby byly tanky různě vylepšovány. Byl aplikován Zimmerit proti magnetickým bombám, nebo představný pancíř chránící boky podvozku nad pásy. Proto byl kratší než u třeba Pz. IV. Ten totiž měl malá pojezdová kola a mezi nimi spoustu zranitelného prostoru. U Panthera fungovala pojezdová kola jako další představný pancíř. Část strojů pozdního data výroby dostala novou velitelskou věžičku,určenou pro stroje dalších verzí.
V září 1943 se začala vyrábět nová verze. Verze Ausf. A dostala novou velitelskou věžičku se sedmi průzory po obvodu. Zároveň na ní přibyl prstenec, sloužící jako oběžný kruh pro kulomet MG 34. Ten sloužil jako improvizovaná protiletecká obrana. Dosud sporadicky se objevující představný pancíř se stal standardem. Byl tvořen 0,5 cm silnými pancéřovými plechy, zavěšenými na boku trupu. Měly iniciovat kumulativní nálož střely dříve, než dorazí k pancíři. Jakmile byly odpáleny předčasně, ztrácely tyto střely na účinnosti. Poměrně malá tloušťka stačila k iniciaci. Nebylo účelem tuto střelu zastavit.
Kulomet v čelní stěně byl uložen obvyklejším způsobem – ve střelišti Kugelblende. Obdélníkový otvor tedy zmizel. Stanoviště střelce bylo vybaveno nvým zaměřovačem, zatímco u ausf.D se jednalo o binokulární přístroj, u ausf.A o monokulární. Zvenčí byla tato změna rozeznatelná – místo původních dvou vývrtů zde byl jen jeden. Tyto vývrty ukrývaly objektivy. Některé stroje byly vybaveny výmetnicí šrapnelových min. Ta byla umístěna ve stropě věže. Byl to způsob, jak chránit tank před útoky pěšáků. Výroba verze ausf.A skončila v březnu 1944 a celkem bylo dokončeno 1340 exemplářů.
Další verzí bylo ausf.G. Sledujete tu abecední posloupnost ? 🙂 Opět docházelo ke změnám. Zmizel řidičův průzor a dva pevné periskopy. Dohomady je nadradil jediný periskop otočný. A to nebylo všechno. Udály se zásadnější úpravy. Zvenčí nejvíce patrná byla změna sklonu bočních stěn trupu i jejich celkového designu v zadní partii stroje. Úhel, pod kterým byla boční stěna skloněná se zvýšil z původních 50° na 61°, a její spodní strana, která byla u starších verzí vodorovná s výstupkem na zádi, byla nově bez výstupku, zato však nikoli vodorovná, nýbrž se svažovala směrem k zádi. Zmenšil se tak prostor nad pásy, neboť hrana boční stěny lépe kopírovala dráhu pásu. Změněn byl rovněž štít děla. Ten, původně pouze zaoblený, dostal ve spodní části rovnou hranu, která měla chráni prstenec věže. Uložení věže bylo citlivým místem, a zásah mohl znemožnit otáčení a v podstatě tak vyřadit tank z boje. Laborovalo se s průlezy řidiča a radisty.

Nedostatek surovin v Německu koncem války poznamenala i Panther. Jedním z nedostatkových materiálů se stala i pryž, takže tanky Panther Ausf. G pozdního data výroby dostaly v rámci úsporných opaření nová celoocelová pojezdová kola. Za zmínku stojí vybavení některých tanků Panther noktovizorem firmy AEG, pracující v infračerveném spektru. Toto zařízení bylo vyvíjeno od roku 1936 a dostalo jméno „Sperber“ (krahujec). Noktovizor sestával z infračerveného reflektoru o výkonu 200 Wattů a s ním spojeného infrazaměřovače, kterým bylo vidět cíl osvětlený reflektorem. Zařízení bylo uchyceno na velitelské věžičce, takže jej mohl využívat pouze velitel tanku, který musel ústními pokyny řídit jízdu i střelbu. Na větší vzdálenost spolupracovaly Panthery s dalším vozidlem. Každou četu čtyř tanků Panther s noktovizory měl doprovázet jeden speciální polopásový stroj SdKfz 251/20, nazývaný „Uhu“. Ten nesl na palubě velký infrareflektor o výkonu 2 kW a dosahu 1500 metrů. Noktovizorem bylo vybaveno pravděpodobně jen několik desítek tanků, které byly nasazeny pokusně v divizi SS LAH. Žádneho většího zvratu tato zbraň nedocílila, nicméně ilustruje technickou úroveň třetí říše. (pozn. Došli jsme tuhle v diskusi s kamarádem k závěru, že přesně to se stalo němcům osudným. Právě to, že všemu věnovali tolik péče, a všechno muselo být pünktlich. Rusové se se svými T-34 tak nemazali a dokázali jich vychlit desetinásobek. Co na tom, že byly poruchové, že nevydržely déle než měsíc, než se něco porouchalo ? Na bojišti je do té doby stejně zničili. A zničený tank byl nahrazen dalším, stejně jednoduchým a v podstatě odfláknutým. A američané na tom byli jen o trochu lépe. Ale oni neprojektovali vozidla, aby fungovala ještě za sto let. I oni dobře věděli, že je lepší ty tanky poslat do bitvy místo toho dva. Horší. Ale dva.)
Verze G byla poslední masově vyráběnou verzí. Po ní sice vývoj pokračoval, a vedl k dalším dvěma strojům, ani jeden se však vzhledem k situaci německa koncem války nedostal do sériové výroby. Prvním z nich byl Panther Ausf. F, který představoval další evoluci tanku Panther ausf.G, druhý stroj byl nazván Panther II, a se svým předchůdcem mnoho společného neměl.
Cílem verze Ausf. F bylo podstatné zvýšení aktivní i pasivní bojové hodnoty tanku. Tato verze dostala zcela novou věž, nazývanou „Schmall Turm“. Nová věž byla výrazně užší než ta původní. Tomu ostatně napovídá i název v překladu znamenající štíhlá věž. Zúžení bylo snahou o zmenšení čelní zásahové plochy věže. Bylo to logické. Největší plochu měl sice trup, ten byl však zkosený. Přední strana věže, kde je uchyceno dělo, být zkosená nemůže, takže buď musí být více pancéřovaná, nebo menší. Došlo však i k dalším změnám. V tomto případě šli vývojáři oběma cestami zároveň. Věž byla zúžena, a zároveň došlo i k podstatnému zesílení jejího pancíře. Modernizací prošla i výzbroj tanku. Ausf.F byla vybavena kanónem KwK 44/1 L/70 vyráběným českou škodovkou. Ráže kanónu byla 75 mm a délka hlavně 70 ráží, tedy 5,25 m. Kanón byl opatřen štítem Saukopfblende.

Doplňková výzbroj se změnila jen minimálně. Počet i ráže kulometů byla stejná, jen došlo k výměně za modernější MG 42. Skutečně převratné zlepšení znamenala instalace nového stereoskopického dálkoměru s patnáctinásobným přiblížením. Věž byla na bocích opatřena dvěma kulovitými výčnělky, kde se nacházely objektivy tohoto zařízení. Toto zařízení v kombinaci s velmi výkonným dalekonosným dělem umožňovalo posádkám vést velmi přesnou a účinnou palbu na obrovskou vzdálenost. Panther ausf.F. mohl být další zbraní, která mohla výrazně ovlivnit průběh války, jako většina takových zbraní však přišel pozdě. Podvozek Pantheru Ausf. F byl víceméně shodný s podvozkem verze G. Byla jen zesílena stropní deska.Pojezdová kola měla být výhradně celoocelová. Uvažovalo se o instalaci ještě modernějšího kanónu KwK 44/2 L/70, který byl vybaven poloautomatickým nabíjecím systémem. Toto zařízení umožňovalo teoretickou rychlost palby až 40 granátů za minutu. To dále posiluje pravděpodobnost, že by se Panther ausf.F stal skutečným postrachem obrněncům protivníka. Bylo vyrobeno několik kusů, ale nikdy nebyly zkompletovány. Jediný dokončený prototyp nesl novou věž na podvozku verze G.
Již v roce 1943 se začalo uvažovat o vývoji tanku těžším, než byl Panther, ale zas pohyblivějším než Tiger. Panther II, jak byl návrh tohoto stroje označen, měl využívat co největší počet součástí připravovaného těžkého tanku Königstiger. Měl být vrcholem německé techniky a měl být nadřazen všem ostatním tankům na světě. Trup tanku vycházel z Pantheru, byl ovšem robustnější a měl silnější pancíř. Změn měl doznat podvozek. Pojezdová kola měla být uložena odlišně, a stejně jako u plánovaného ausf.F měla být celoocelová. Jejich počet se nezměnil. Nová měla být také hnací a napínací kola. Na pohonnou jednotku bylo několik kandidátů. Nejvážnějším z nich byl motor Maybach HL 234 o maximálním výkonu 850 koní. Věž vycházela z věže Schmall Turm plánované pro tank ausf.F, měla být však ještě lépe pancéřována. Hlavní zbraní měl být kanón KwK 43 L/71 ráže 88 mm, stejný, jaký měl Königstiger. Předpokládaná hmotnost byla 50 tun. I přesto byl Panther II stále řazen mezi střední tanky. I když jeho hmotnost byla proti Shermanům, T-34 nebo i Pz. IV dvojnásobná. Nevznikl ale ani funkční prototyp, byl dokončen pouze podvozek, který byl pro účely testování osazen standardní věží. Tento poloprototyp padl na konci války do rukou spojenců a dodnes se nachází v muzeu v americkém Fort Knoxu. Pro tento tank platí ve zvýšené míře totéž co pro Panther ausf.F. Přijít dřív, mohl změnit průběh války. Z charakteristik je zřejmé, že by se jednalo o vskutku vyjímečný stroj.

Stroje odvozené od tanku Panther

I z tanku Panther byla odvozena velitelská verze. Panzerbefehlswagen V, jak se nazýval, umožňoval velitelům pohybovat se bezpečně na bitevním poli a přímo z místa řídit pohyb ostatních tanků. Stroj nesl rozšířenou radiovýbavu, která zajišťovala spojení s vyšším stupněm velení stejně jako s útvary dělostřelecké i letecké podpory. Kromě standardní stanice Fu 5 nesl tedy Panzerbefehlswagen V ještě stanici Fu 7 nebo Fu 8. Tyto radiostanice byly výkonnější a tedy i rozměrnější. Zaujaly místo původní Fu5, která se přestěhovala do věže. Došlo k omezení vnitřního prostoru stroje. Přece jen, místo jedné vysílačky tam byly nyní dvě. Díky celkovým proporcím Panthera nebylo nutné obětovat dělo, jako u lehčích strojů, velitelské stroje však postrádaly věžový kulomet a snížena zásoba střeliva. Velitelské tanky se daly od běžných Pantherů odlišit podle trojice prutových antén. První byla umístěna na zadní hraně věže, další dvě potom po stranách trupu nad motorovým prostorem. Jedna z těchto antén na zádi bývala hvězdicově rozvětvená. Přesný počet vyrobených velitelských tanků Panther není známý.
Pro potřeby dělostřelců byl na základě tanku Panther postaven průzkumný a zaměřovací stroj označovaný jako Panzerbeobachtungswagen V. Před pantherem vznikaly stroje tohoto druhu i z jiných německých tanků. Poté co stroj na průzkumu vypátral nepřítele, byly souřadnice rádiem předány dělostřelcům, kteří tak mohli pálit poměrně přesně. Tyto úkoly plnila i řada obrněných automobilů a polopásů, průzkumné tanky však byly silněji pancéřované a šance na přežití v v případě nečekaného setkání se silami nepřítele tak byla vyšší.Ačkoli nebyly primárně k boji určeny, pohybovaly se často za nepřátelskou linií a ke kontaktu tak mohlo dojít velmi snadno. Posádka průzkumného Panthera v takové chvíli mohla spoléhat pouze na sílu svého pancéřování, neboť jejich stroj nedisponoval žádnou těžkou zbraní. Ta byla demontována, padla za oběť dodatečnému rádiovému a optickému vybavení. Stroj nesl sadu několika periskopických dalekohledů a dálkoměrů, a radiostanice Fu 5 a Fu 7. Zvenku viditelné byly dvě prutové antény na zádi. Aby nebylo toto vozidlo na první pohled rozpoznatelné, a nestávalo se tak snadným cílem nepřátelských tanků, snažili se němci, aby vypadalo stejně, jako běžný Panther. V čelní stěně věže byla proto umístěna atrapa hlavně děla. Jako funkční výzbroj zůstaly jen dva kulomety MG 34 ráže 7,92 mm. Nacházely se na standardních místech. Posádku tvořili čtyři muži ve složení řidič, velitel, průzkumný důstojník a radista. Střelec a nabíječ z pochopitelných důvodů chyběli. Tento stroj se nedostal do sériové výroby, vznikl pouze v jednom jediném exempláři.
V dubnu 1943 byla vyvinut vyprošťovací stroj na bázi tanku Panther. Výhody byly jasné. Byl dostatečně výkonný k vyproštění většiny německých tanků, a současně se mohl relativně bezpečně pohybovat v bojové zóně. Z původního tanku byla sejmuta věž a otvor po ní byl obehnán čtvercovou bariérou z dřevěných prken. Tento stroj byl nazván Bergepanther. Na zádi nesl naviják s tahem 40 tun. Pokud by se začal stroj během vyprošťování posouvat, mohl použít stabilizační sklopnou podpěru s hrotem, který se zaryl do země. Dále byl stroj vybaven jeřábem o nosnosti 6t, díky kterému se daly na místě vyměňovat i těžší části stroje. Posádku vyprošťovacího vozu tvořili pouze dva muži – řidič a velitel. Stroj nebyl určen k vedení boje, přsto však některé exempláře nesly na svou obranu kanón ráže 20 mm. Měl jej obsluhovat velitel, a proto byl také upevněn na nosníku nad jeho místem. Některé stroje měly místo kanónu kulomet, ale většina jich zůstala neozbrojených. Bergepanther se do sériové výroby dostal, a celkem jich vzniklo 297 na podvozcích všech standardních verzí.

Pro výcvik nových posádek Pantherů existovala školní verze. Byla nazvána Fahrschulepanzerwagen V. Vzhledem k nedostatku benzinu byly školní stroje přestavěny na plynový pohon, to bylo celkem běžnou praxí. Ani školní Panther nebyl výjimkou. Plynový pohon sice nebyl tak výkonný, ale pro výcvik dostačující. Na samé zádi trupu proto byly instalovány tlakové nádoby, po třech na každé straně.
V jediném exempláři vznikl zajímavý velitelský tank založený na podvozku tanku Panther. Na podvozku Panthera byla usazena věž Panzeru IV včetně představného pancíře a původního 75 mm děla. Stroj patrně vznikl improvizací v poli, tudíž neměl ani oficiální označení.
Další originální úpravou byl stroj na odklízení trosek z ulic německých měst po bombardování. Stroj pozbyl výzbroj a místo ní obdržel prohrnovací radlici. I tento stroj patrně vzniklo pouze v jediném exempláři. Byl označován jako Panzer-Strassenräumgerät Panther nebo také Ramschaufelpanzer Panther.
Plánovány byly plamenometné či jeho ponorné varianty. Ani jedna však nebyla realizována. Nebyl realizován ani návrh použít pro pohon Pantherů letecký motor BMW. Je nutno zmínit použití věží Pantherů jako opevněných stanovišť. Tak byly užívány jak věže tanků jinak zničených, tak i věže nové. Byly instalovány na betonové nebo ocelové základy zapuštěné do země. Otáčení bylo manuální. Takto použitá věž byla poměrně nízká, a tudíž tvořila nesnadný cíl. Zároveň neztratila nic z účinnosti svého děla. Aspoň proti technice nepřítele. Proti pěchotě byla prakticky bezbranná. Celkem bylo takto na různých obranných liniích instalováno 268 tankových věží. Dalších 12 bylo přímo v ulicích Berlína.
V souvislosti s německou ofenzivou v Ardenách se čtyři Panthery staly obětí velmi kuriózní úpravy. Součástí této ofenzívy byla i diverzní operace Greif, které velel proslulý velitel speciálních jednotek Otto Skorzeny. Tato operace měla vnést zmatek mezi americké jednotky a dostat je tak do dvojího tlaku. V jejím rámci bylo upravováno dopravní značení, přerušovány komunikační linky, předávány falešné zprávy a prováděny další sabotáže. Nasazeny byly desítky dobrovolníků v amerických uniformách. Podmínkou byla samozřejmě perfektní zanlost angličtiny. Na jejich podporu bylo nasazeno množství kořistní americké obrněné techniky. Ovšem ani zdaleka jí neměli tolik, kolik by si Skorzeny pro svoji operaci představoval. A v jeho hlavě se zrodil nápad upravit tanky německé. Velení jeho plán schválilo a k dispozici mu dalo čtyři Panthery ausf.G. (pozn. což ho dozajista velmi vytrhlo, celé čtyři tanky…). Tyto tanky byly přestavěny do přibližné podoby stíhače tanků M10 Wolwerine, a to pomocí plechových konstrukcí. Samozřejmě byl přizpůsoben i nátěr strojů. Ty byly označeny Ersatz M10, neboli náhražka M10. Přestavba zjevně účel nesplnila, neboť při prvním kontaktu byl „převlek“ odhalen a v přestřelce byl jeden tank zničen. Ostatním se sice podařilo uniknout, ovšem operace byla prozrazena a další nasazení těchto strojů již bylo zbytečné.
Tank Panther prošel byl poprvé nasazen do boje v rámci operace Zitadelle u Kurska. Bylo to v červenci 1943 a celkem jich bylo nasazeno kolem dvou set. Ačkoli do nich němci vkládali obrovské naděje, bylo jejich nasazení spíše debaklem. Polovina nasazených Pantherů odpadla kvůli technickým poruchám už první den. Projevilo se zde, v jakém spěchu celý vývoj od výkresů k prvním sériovým strojům probíhal. Nasazeným tankům verze Ausf. D předcházel pouze prototyp a jedna malá testovací série. Němci se ale učili rychle. Mouchy postupně vychytávali a Panthervelmi rychle vyzrál a stal se tím, čím měl být. Stal se neobyčejně účinnou zbraní a velmi obávaným protivníkem pro kteréhokoliv nepřátelského obrněnce. Stal se patrně nejlepším nejlepším německým tankem druhé světové války (pozn. Osobně mám raději Tiger, ale vím, že je to citovka, Panther byl prostě lepší) Dokázal protivníkovi zasazovat tvrdé rány a velmi často úspěšně bojoval i proti několikanásobné přesile.

V září 1943 sedm tanků Panther patřících k 2. SS Panzerdivision Das Reich v celkem přibližně hodinovém boji se sedmdesáti tanky T-34 zlikdvidovalo 28 strojů, aniž by sami ztratili jediný. Zbylé T-34 kvapně ustoupily.
Zatímco na východní frontě šly oběti v řadách německých tanků na vrub těžkých strojů, jako byly KV a IS, na západě nic takového spojenci neměli. První M26 Pershing přišly až na jaře 1945. Zato měli Typhoony, Thunderbolty a Mustangy. Vyzbrojené raketami. Většina Pantherů ve Francii padla právě jejich rukami.
Na obou frontách navíc měli spojenci obrovskou převahu a byli si jí dobře vědomi. Za přípustné ztráty na pozemní zničení jednoho Panthera bylo považováno pět zničených M4 Sherman. Mohli je totiž snadno nahradit. V případě němců to ale bylo jiné. Neustále bombardované továrny nedokázaly vyrábět dostatek strojů. A co víc, docházeli rovněž zkušení tankisté. Ani takové skvělé zbraně, jakými byly tanky Panther, v rukou nováčků nezmohly nic…tedy skoro nic.
Do konce války bylo vyrobeno celkem 5928 tanků Panther všech verzí. To nebylo množství, které by mohlo plně nahradit starší tanky Panzer IV, jak bylo původně plánováno. Oba typy byly u tankových jednotek kombinovány a v bojích se musely navzájem doplňovat.
Oba nejrozšířenější stroje protivníka, tedy tank T-34/76 na východě a tank Sherman na západě, dokázal Panther zlikvidovat na vzdálenost kolem 2000 metrů. Aby zničili oni jeho, museli se příblížit na vzdálenost poloviční. Spojenci se proto Panthera velmi obávali a každý ukořistěný stroj byl velmivaným protivníkem a každý jeho funkční ukořistěný kus byl velmi ceněn. V Rudé armádě dokonce ukořistěnými Panthery vybavovali nejúspěšnější tankové posádky jako jistou odměnou za zásluhy. Pro tyto sovětské posádky byl dokonce do ruštiny přeložen i manuál k tomuto tanku.
Ukořistěné Panthery nasazovali do služby i na západní frontě. Zde jich ovšem nebylo tolik. PzKpfw V Panther byl brilantní zbraní, která inspirovala mnoho poválečných tanků. Po roce 1945 sloužily Panthery v armádách několika zemí včetně Francie, Československa, Bulharska nebo Jugoslávie. V padesátých letech dokonce uvažovali činitelé německého Bundeswehru o obnovení výroby tohoto tanku, samozřejmě patřičně modernizovaného. Zřejmě částečně i z politických důvodů k tomu ale nakonec nedošlo. Tank Panther se stal základem pro konstrukci velmi úspěšného stíhače tanků Jagdpanther a pro plánovaný, protiletadlový tank Coelian, který se ale na rozdíl od Jagdpanthera nikdy nevyráběl.

Technické údaje:
Ausf. A

• Osádka: 5 mužů
• Motor: 12 válcový Maybach HL 230 P30
• Výkon: 700 k
• Obsah nádrže: 720 litrů
• Dojezd: cca. 230 km – po silnici, v těžkém terénu klesal na 100 km
• Nejvyšší rychlost na silnici: 46 km/h/ v terénu 30km/h
• Výška: 2,99 m
• Délka: 8,66 m
• Šířka: 3,27 m
• Hmotnost: 44 800 kg

Stavebnice Hasegawa byla pro mne poněkud zklamáním. Co se týče zbarvení a označení, návod nabízel poměrně nevyklou variantu. Jednalo se o stroj štábní roty 1. pancéřové divize SS Liebstandarte Adolf Hitler. Konkrétně o osobní stroj Hauptsturmführera Hanse Gruhleho, adjutanta velitele divize Jochena Peipera. Ten sám používal Panther s označením R 01. Udělal jsem celkem úspěšný pokus o tříbarevkou kamufláž, a wash zkusil nanést metodou vyzkoušenou na PzJg. IV. Žel efekt tmavého washe není tak výrazný. Ve velitelské věžičce je figurka v černé uniformě.
Normandie, léto 1944.