Těžký tank Kliment Vorošilov KV-1

Tank KV vznikl vlastně omylem. V roce 1938 se Rusové snažili nahradit zastaralý T-35. Vymýšleli různá vícevěžová monstra a Stalin jim z nich ty věže zase sundával. Dověděl se, že se tím ušetří sice váha, ale zároveň redukuje výzbroj. Tak byl v roce 1939 schválen projekt jako dvouvěžový. Konstruktér Kotin si byl však vědom nevýhod vícevěžové koncepce, a tak, opíraje se o stalinův názor, razil koncepci s jednou jedinou věží. To ovšem znamenalo problém. Požadavek totiž zněl na dvě děla a v tomto případě to znamenalo obě zbraně umístit do jedné věže.
Vývoj probíhala v leningradském závodě SMK téměř závodním tempem. V únoru byly zahájeny projektové práce a již v září mohly být zahájeny testy prototypu. Jeho podvozek tvořilo šest zdvojených pojezdových kol zavěšených na kyvných ramenech odpružených torzními tyčemi. Vepředu napínalo pás loukoťové kolo, vzadu bylo kolo hnací. Celou sestavu doplňovaly tři podpůrné kladky. Pokud máte pocit, že jste podobný viděli jinde, viděli. KV-2 má naprosto stejný a i podvozek pozdějšího IS-2 je velmi podobný. Pás byl široký 70 cm. Pro srovnání, šíře pásů Tigera byla jen o 2,5 cm větší, ačkoli je Tiger těžší o 20 tun. To se v poli samozřejmě projevilo.Trup i věž byl svařován a nýtován z pancéřových desek různé tloušťky, podle exponovanosti té které části. Za zmínku stojí, že Pz.IV v roce 1939 měl stejně silný čelní pancíř, jako KV dno korby. Tedy 30 mm. V ose tanku a v jeho přední části pak byla věž. To je celkem markantem sovětských tanků, díky umístění celé pohonné soustavy v zadní části byl prostor pro mechanismus věže vepředu. Ta byla v zadní části nejprve zaoblená, pak v rámci zjednodušení hranatá. Když se v roce objevily věže odlévané, byly už zase zaoblené.
Na čelní stěně věže pak půlkulatá maska kryje lafety dvou kanónů. Vlevo ráže 76,2 mm, napravo slabší ráže 45 mm. Od toho bylo pak upuštěno a sériovým tankům už zůstal jen kanón 76,2 mm. Kromě něho se ve věži nacházel kulomet DT ráže 7,62 pro ochranu zadní části tanku.
Tank poháněl lehce upravený motor V-2, o výkonu 600 k. Prototyp ovšem jezdil ještě s neupraveným. Převodovka měla pět rychlostí vpřed a jednu vzad. V trupu vedle sebe seděl řidič a radista, který byl i střelcem z předního kulometu. Ve věži pak pracoval velitel, který byl i nabíječem, střelec a mladší mechanik, který obsluhoval věžový zadní kulomet. Tato organizace nebyla nejlepší, neboť v boji sestupoval mladší mechanik do trupu, kde nebyl k užitku, zatímco velitel měl práce nad hlavu.

Odstraněn tento nedostatek byl však až u KV-1S. K testům byl KV přistaven s konkurenčními prototypy T-100 a SMK. Ač nebyl KV rozhodně dokonalý, ze tří prototypů byl nejlepší. Do druhéhé kola měly být zapracovány připomínky, než však k němu došlo, vypukla válka s Finskem. Ta byla využita jako zkušební polygon pro všechny tři prototypy. Do Finska jel KV již jen s jedním kanónem, někdo si zjevně uvědomil, že dva spíše překáží, než aby byly k užitku. Tak se místo menší zbraně ve věži ocitá druhý kulomet DT, spřažený s hlavní zbraní. Ve Finsku vytvořily prototypy zkušební rotu. Osádky tvořily z větší části dělníci, kteří tanky vyrobili a jejich výsledky hodnotila zvláštní komise.
Bojové zkušenosti ukázaly, že tank je schopen prorazit obranu nepřítele, odolává palbě protitankových děl, jen na opevněné body úplně nestačí. To později vedlo k vývoji KV-2.Ten byl v té době nazýván jako KV s velkou věží. K označení KV-1 a KV-2došlo až později, počátkem roku 1941. Díky bojovým zkušenostem také byla zapracována také některá zlepšení. Například až v tuto dobu dostává tank trupový kulomet. Po skončení války ve Finsku dostala výroba KV větší prioritu – tanky zjevně zapůsobily dobře. Ovšem své nedostatky měly. Především pohonná soustava byla na samé hranici svým možností. Úpravy se aplikovaly do běžící výroby. Právě díky tomu většina ztracených tanků KV při německém vpádu šla na vrub technických závad.
Během vývoje se obměňovala různá děla. Nejprve L-11, ráže 76,2, ten byl nahrazen typem F-32 stejné ráže. Jejich výroba nestačila a tak KáVéčka dostávala i F-34, kterými byly běžně vyzbrojeny T-34. Od roku 1942, do modelu KV-1S byl pak montován kanón ZIS-5. I ten byl ráže 76,2 mm. Objevoval se i v tancích staršího provedení, kam se dostal při opravách. Váha prvního provedení tanku KV byla 43 tun, měl kapacitu nádrží 600 litrů a na tu zásobu ujel kolem 250 km. Do boje si tank vezl cca. 115 nabojů do děla a 3 000 nábojů pro kulomety. S odlévanouvěží se stal tank odolnějším, citelně ale narostla hmotnost. Tak ztloustnul o 4,5 tuny, což ho v poli zpomalilo. Nastal čas na modernizaci.
Byla provedena analýza zranitelnosti, což vedlo k posílení pancíře na místech exponovaných, na neexponovaných byl naopak užit pancíř slabší. Touto optimalizací se vývojáři dostali až pod původní hmotnost prvního provedení. Zároveň byla vyměněna i převodovka. Tato změna vedla k dosažení rychlosti až 43 km/h. Úpravy byly samozřejmě obsáhlejší. Pásy byly zůženy – o 9 cm, na věži se objevuje velitelská věžička. Zadní věžový kulomet se posunul více doprava, aby z něho mohl střílet velitel. Mladší mechanik nově fungoval jako nabíječ. Tím se zatížení členů posádky poněkud vyrovnalo. Modernizovaný tank byl označen jako KV-1S, jako „skorostnyj”, tedy rychlý. V této verzi se tank vyráběl od srpna 1942 do dubna 1943.

Existence tanů KV byla pro Němce šokem. V boji pak zjistili, že proti nim vlastně nic moc neúčinkuje. Bylo třeba na východní frontu nasadit více protiletadlových děl ráže 88 mm, a také víc výkonnějších protitankových děl. To se projevilo hned a tanky KV byly náhle zranitelné. Tak vznikla jedna sice známá, ale neoficiální, a později dokonce zakázaná verze. Zde ji sice uvádím až po KV-1S, ale ve skutečnosti vznikla dřív, a to pouze na strojích s hranatou věží. KV-1E, neboli „Ekranirovanyj”, ted pancéřovaný. Tato verze byla snadno poznatelná díky hlavám velkých šroubů na věži. Spočívala totiž v navaření ocelových pásků s otvory se závitem na věž. Do těch pak byly přišroubovány desky dodatečného pancíře. Další podobné pláty se nacházely na bocích trupu, v mezeře nad pojezdovými koly. Zní to dobře, ale přídavný pancíř tank zatížil víc, než později litá věž. Díky tomu trpěl podvozek i pohonná soustava. Tank byl pomalejší a hůže pohyblivý. A díky zmíněnému zatížení poruchovější. Proto také došlo k onomu zákazu.
Na bázi KV-1 vznikly také dva plamenometné tanky. Byly označeny jako KV-6 a KV-8. První byl standardním KáVéčkem, vedle děla 76,2 mm byl nainstalován plamenomet. Nádrž byla v interiéru, což mělo hned několik nevýhod. Jednak byla malá, stačila asi jen na patnáct výstřelů. Druhak zmenšila zásobu munice do děla. No a za třetí to nebylo bůhvíjak bezpečné, sedět vedle nádrže s hořlavinou. Druhá verze byla lepší. I ona vychází ze sériového tanku. Nese ovšem menší, jen 45 mm dělo. Díky tomu nebyla zásoba munice o tolik menší, a zbylo víc místa i na nádrž. Problém byl, že tank byl, podle menšího děla snadno identifikovatelný. Proto byla na hlavni děla připevněna trubka, která imitovala dělo větší ráže. Verze KV-8S analogicky vycházela z tanku KV-1S. Specifikace byla podobná, jen zásoba paliva do plamenometu byla mírně redukována za účelem zvětšení zásoby dělostřelecké munice.
Můžeme-li to shrnout, tanky KV byly pro SSSR největším přínosem zezačátku konfliktu, kdy jim Němci v podstatě neuměli ublížit a veškeré ztráty se tak děly díky technickým závadám, nebo nedostatku paliva. Před nasazením těžkých protitankových děl v podstatě jediné úspěchy zaznamenalo letectvo. Také z toho důvodu Němci často používali ukořistěné tanky KV proti původním majitelům. Měli to snadné, Rusové totiž moc nezvládali odtahovat i nepoškozené tanky z bojiště a při rychlém postupu Wehrmachtu to platilo dvojnásob. Některá KáVéčka ukořistili i Finové. Němci je zařazovali do služby pod označením Panzerkampfwagen KV-1 753 (r). Inovované KV-1S pak zařadili jako

Panzerkampfwagen KV-1S 755 (r). A byly používány jak ve své původní podobě, tak docházelo i k úpravám. Běžně docházelo k montážím německých velitelských věžiček, různých podpůrných zbraní a podobně. Došlo i k montáži německého děla KwK 40 L/43 ráže 7,5 cm, kterým byl vyzbrojen Panzer IV ausf.G. Jediná další armáda, která tanky KV obdržela, a to v počtu pouhých pěti kusů, byla armáda polská. Ta je však obdržela až počátkem roku 1945, kdy tanky KV ztratily bojovou hodnotu. Tank Kv se nikdy nestal hlavní zbraní, protože stejnou výzbrojí disponoval i menší, levnější, pohyblivější a rychlejší T-34. S montáží děla ráže 85 mm, se situace nezměnila, neboť dělo obržel i T-34. A když se laboruje s větším dělem, nakonec to zase není KV, kdo jej dostane. Oblíben není ani u posádek, neboť je méně spolehlivý, než T-34, pomalý, špatně se ovládá….
Nejúspěšnější je ve statickém obraném postavení, dobře kryt, využívajíce momentu překvapení, tak, jak se stalo v srpnu 1941 v Krasnogvardějsku u Leningradu, kde čtyři KV-1 vlákaly do pasti kolem čtyřiceti Panzerů II a III, které kompletně zničily bez vlastních ztrát.

Technické údaje: KV-1/KV-1S

• Typ: těžký tank
• Motor: V-2 (domnívám se, že šlo o verzi V-2-34, tedy stejný motor, jaký byl v T-34, pouze se zvýšeným výkonem), vznětový vidlicový dvanáctiválec 38 880 cm³
• Výkon motoru: 600 hp při 1 800 ot/min
• Délka: 6,95 m
• Šířka: 3,32 m
• Výška: 2,71/2,64 m
• Hmotnost: 43-47,5/42,5 t
• Posádka: 5
• Maximální rychlost : 35/43 km/h
• Dojezd na silnici : cca 225-250/330 km
• Dojezd v terénu : 150/160 km
• Výzbroj: kanón L-11, F-32, F-34 ráže 76,2 mm/kanón ZIS-5 ráže 76,2 mm; 3x kulomet DT ráže 7,62 mm

Mám dvě KV-1. Oba jsou to stroje s odlévanou věží, obě ze stavebnice Trumpeter, téměř shodné. Liší se podstatným detailem. První je sovětské KV-1, údajně model 1942, ale KV-1S to není. Je postaven „z krabičky”, s použitím původního obtiskového aršíku. Na věži tak lze nalézt nápis „Džerzinec” Zatím se mi nepodařilo identifikovat nějakou jednotku. Navíc je jen zašpinění olejovými barvami suchým štětcem a zabahnění pigmentem světlá zem.
Druhý je pak kořistní Pz.kpfw KV-1 756 (r), tedy Stejný tank jako v prvním případě, ale vybavený německým dělem. Ten je postaven s článkovými pásy, místo původních gumových, Základní písková barva je pak patinována stejným způsobem. Stroj je v této podobě identifikován jako tank 22.Pz.Div., Pz.Reg.204. Mohl být tedy nasazen v rámci 6.armády u Rostova na Donu, nebo ve Stalingradu.