LRDG

Long Range Desert Group (LRDG, Skupina dálkového pouštního průzkumu) byla britská průzkumná a přepadová jednotka působící v severoafrické Západní poušti. Dá se směle označit za první moderní jednotku speciálních sil. Byla velice efektivní a při svých misích způsobovala silám Osy daleko významnější škody než konvenční jednotky o stejné síle. Při minimálních vlastních ztrátách.
Největší bitvy na severoafrickém bojišti za druhé světové války se udály v pouštních oblastech přiléhajících k pobřeží Středozemního moře. Stejně důležité operace však probíhaly i hluboko v poušti, což je obrovské území s minimem života. V Libyjské poušti, poněkud zvláštně pojmenované jako Západní poušť, táhnoucí se od pobřeží 1500 km na jih až k Tibesti a Džebelu a od údolí Nilu 1900 km na západ k tuniským a alžírským horám. Přes den zde teplota stoupá nad 60 stupňů, v noci klesá pod bod mrazu. V poušti je minimum vody, studny se nachází daleko od sebe, i beduíni si musí vozit zásobu sebou, natolik je dostupnost vody nejistá. Jen pouhé cestování po Západní poušti bylo riskantní. A právě zde prokázali v bojových akcích svou odvahu a mistrovství příslušníci LRDG.
U zrodu legendární jednotky v roce 1940 stáli skuteční znalci Západní pouště. Major Ralph Alger Bagnold, angličan, veterán první světové války, absolvent Královské vojenské akademie ve Woolwichi. Byl spíš výzkumník než voják, byl přijat do Královské geologické společnosti díky své originální práci o pohybech písečných dun. Během své vojenské služby v Egyptě v meziválečném období probádal neznámý terén Západní pouště a zjišťoval možnosti pro používání motorových vozidel a lehkých letounů v podmínkách této specifické krajiny. Spolu s ním se na tomto průzkumu účastnili Guy Prendegast, tehdy kapitánem RTR. Později se stal velitelem nové jednotky. Bill Kennedy-Shaw, tehdy oblastní důstojník Súdánské politické složky, později vykonával funkci zpravodajského důstojníka LRDG, a kapitán Patrick Andrew Clayton, ir. Tito čtyři muži zmapovali tuto oblast a vyvinuli zásady cestování s motorovými vozidy v poušti – používání slunečního kompasu, vodního chladiče (ona pro pouštní vozidla tak typická válcová nádoba před chladičem – toto opatření zvyšovalo výkon chlazení a zabraňovalo ztrátě vody při přehřátí), protipískového žlabu a ukládání zásob potravin, vody a benzínu.

Když pak vypukla druhá světová válka, a boje se přenesly i do těchto končin, Bagnold se tyto zkušenosti rozhodl využít a vypracoval návrh na vytvoření speciální jednotky pro průzkum a výpady do týlu protivníka. Předložil jej tehdejšímu veliteli britských sil na Středním východě generálovi siru Archibaldu Wavellovi. Ten s návrhem souhlasil a aktivně jej podporoval. 3. července 1940 vznikla 1. Long Range Patrol (LRP) a Bagnold se stal jejím prvním velitelem. Zpočátku tvořily LRP tři hlídky (bojové hlídky „T“ a „W“ a podpůrná hlídka „R“). V prosinci téhož roku byla jednotka přejmenovaná na Long Range Desert Group.
Jednotka byla dobrovolnická. V náborové oběžníku stála tato slova: „Hlásit se mohou pouze muži, jimž nevadí tvrdý život, skrovné jídlo, nedostatek vody a spousta nepohodlí, muži vytrvalí a iniciativní“. Ve frontách onoho léta 1940 stáli dobrovolníci po stovkách. Ale dostat se do jednotky nebylo až tak snadné. Z jedné skupiny 700 uchazečů bylo přijato pouhých dvanáct. Nicméně, ač by se tak dalo usuzovat, kritéria nebyla až tak přísná. Skupina nehledala dobrodruhy, ale solidní, vyzrálé muže, na které bylo v nouzi spolehnutí, schopné bojové činnosti i v extrémních situacích, nejen v nebezpečí, ale také při únavě, strádání a nedostatku. Cenila se odvaha, agresivita a drsná válečnická strohost, ale i vynalézavost, duchapřítomnost, trpělivost, otužilost, nebo smysl pro humor.
Bagnold dostal tip využít „ovčí farmáře“ – příslušníky novozélandské divize. Doma na Novém Zélandu se uměli pohybovat s malými náklaďáky (dnes bychom řekli pickupy) v krkolomném terénu a uměli si je i sami opravit. Právě tohoto talentu chtěl Bagnold využít. Přesvědčil velitele divize generála Freyberga, aby mu povolil nábor dobrovolníků, kterých se přihlásilo více než tisíc a nad výběrem těch nejlepších dohlíželi dva mladí novozélandští důstojníci. Bruce Ballantyne a David Steele. Tito důstojníci se následně sami osvědčili při velení hlídkám v poušti.
Dobrovolníci museli projít náročným výcvikem. Krom běžných vojenských dovedností zahrnoval techniky přežití v poušti, radiotechniku a komunikaci, demolice a řízení vozidel v písečných dunách. Tento výcvik většinou probíhal v kasárnách Abbassia nedaleko Káhiry.

Již brzy po vzniku obdržela jednotka první „ostré“ úkoly. Během italského vpádu do Egypta pronikla v září 1940 do Libye, kde monitorovala pohyby italských jednotek a potvrdila britskému velení fakt, že Italové nemají v této oblasti ofenzivní plány. Přitom stihla zničit italské polní letiště se zásobami benzínu a bomb.
Po prvních úspěších se útvar začal rozrůstat o další hlídky. Kromě Novozélanďanů je tvořili i příslušníci jiných útvarů britské armády a dobrovolníci z Rhodesie. Ti měli podobnou kvalifikaci jako Novozélanďané. I oni byli farmáři, navyklí pobytu a pohybu v náročných podmínkách. Později přibyli i indičtí vojáci. V LRDG sloužil i jeden Čechoslovák – bývalý příslušník francouzské cizinecké legie četař Szanto.
V roce 1941 již LRDG čítala 10 hlídek ve složení 2 důstojníci a 28-35 příslušníků mužstva. Z nenápadných průzkumníků se stali „piráti pouště“, kteří dokázali citelně škodit nepříteli.
Hlídky nezřídka strávily v poušti několik týdnů a dokázaly ujet i více než 3000 km. Během těchto misí prováděli průzkum, pozorovali nepřátelské přesuny, ničili sklady zásob, a prováděli nájezdy na německé a italské základny. Jako odborníci na navigaci v nepřehleném pouštním terénu zajišťovali přepravu agentů zpravodajské služby a dalších spojeneckých zvláštních jednotek.
Za zmínku stojí účast na operaci Flipper. Jednalo se o útok na Beda Littoria s cílem zajmout nebo zlikvidovat velitele německého Afrikakorpsu generála Erwina Rommela. Tento útok mělo provést 11. komanda (skotské), a po útoku měly hlídky LRDG tuto údernou jednotku odvézt. Ta ale v boji o budovu, kde Rommel vůbec nebyl, utrpěla těžké ztráty. Část přeživších pak zabili proněmecky orientovaní Beduíni. Z celého útvaru nakonec přežili jen dva muži.
LRDG působili v Západní poušti od srpna 1940 do dubna 1943 a v tomto období se jednotka pouze 15 dní neúčastnila operační činnosti. Na počátku tvořilo útvar pouhých 11 důstojníků a 76 mužů s 43 vozidly, v březnu již 25 důstojníků a 324 mužů se 110 vozidly. Do konce bojů v Africe nikdy nepřevýšil počet vojáků pět set. Během bojových akcí jich za celou dobu padlo pouhých 17.

Výzbroj LRDG

Vozidla

Ze začátku používaly hlídky v poušti Fordy (F30 a F8), v létě 1942 k nim přibyly Jeepy Willys. Ovšem nejlepším vozidlem a symbolem LRDG se stal výkonný a velmi odolný nákladní vůz Chevrolet 1533X2. Ten v březnu 1942 zcela nahradil poslední Fordy. Upravené, těžce vyzbrojené vozy bychom dnes označili jako Gun trucky.

Ruční zbraně

Důstojníci používali revolvery Smith and Wesson 38, Enfield Revolver No. 2 Mk. I a Webley Mk. IV, oblíbená byla i pistole Colt 1911 A1. Z pušek byly ve výzbroji především karabiny Lee Enfield v několika verzích, také s granátometnými nástavci. Populární byly i americké samopaly Thompson M 1928.

Kulomety

Charakteristickou zbraní na vozidlech LRDG se stal kulomet Lewis Mk. I, používaly se i různé modifikace kulometů Vickers (zejména dvouhlavňová verze K) a později i Browning M1919 A4 a Browning M2 HB.

Výbušniny

Standardní byl ruční granát Mills vz. 36., k diverzím na komunikacích byly používány protitankové miny GS Mark V., na útoky proti letištím se používaly časované nálože „Lewes Bomb“.

Těžké zbraně

Těžké zbraně nebyly pro LRDG úplně typické, přesto se na některých vozidlech objevovaly. Jedalo se zejména o italské rychlopalné protiletadlové kanony Breda 35 ráže 20 mm a protitankové kanony Bofors ráže 37 mm. Dále protitankové pušky Boyse ráže 14 mm a pěchotní minomety ráže 51 mm s dostřelem do 500 m.
Mně se zatím z LRDG týká jen Jeep a Chevrolet. Jeepu se věnujeme jinde.

Technické údaje 30cwt Chevrolet 1533×2:

• Délka: 5,30 m
• Šířka: 2,10 m
• Výška: 1,80 m
• Hmotnost: cca 1,5 t – tento údaj se mohl mírně lišit.
• Motor: řadový zážehový šestiválec o obsahu 3539, nebo 3850 ccm a výkonu 85hp, resp. 123 hp.
• Pancéřování: žádné, LRDG spoléhali na pohyblivost a maskování.
• Výzbroj: Variabilní – různé kombinace kulometů Lewis, Vickers a Colt. Plus osobní zbraně posádky. Více v textu.
• Max. rychlost: cc 80 km/h
• Dojezd 390 km na vestavěnou 20galonovou nádrž. LRDG s sebou vozili dost paliva mimo nádrž v kanystrech

Mé dva stroje podle označení a návodu patřily k hlídce T, oddílu C v roce 1942. Oba modely jsou víceméně krabičkové, zaprášené pigmentem CMK a to je víceméně všechno.