GMC DUKW

Pokud Vám označení je povědomé a připomíná Vám označení GMC CCKW, vězte, že právem. DUKW totiž vychází konstrukčně z CCKW 353. Označení DUKW není vojenská zkratka, ale spíše pochází z používané terminologie GMC: „D“ značí vozidlo určené v roce 1942, „U“ znamená „utility“, tedy něco jako víceúčelové, „K“ je poháněná přední náprava, „W“ zase dvě hnané zadní nápravy.
DUKW (hovorově známý jako Duck) je šestikolový obojživelný nákladní vůz s pohonem všech kol. Byl navržen v rámci partnerství Sparkman & Stephens a General Motors Corporation (GMC), pod záštitou armády Spojených Států, během druhé světové války, pro přepravu zboží a vojáků na vodě i suché zemi a pro překonání pobřeží a pláže v obojživelných operacích.
DUKW byl navržen Rodem Stephensem Jr., z firmy návrhářů jacht Sparkman & Stephens, Dennisem Pulestonem, britským ponorkářem, bydlícím v USA, a Frankem W. Speirem, důstojníkem ROTC. [7 ] Vyvinutý pro Výzkumný Výbor Národní Bezpečnosti a Úřad Vědeckého Výzkumu a Vývoje, ale ozbrojené složky jej zpočátku odmítly. Když na písčině u Provincetownu v Massachusetts ztroskotala hlídka Pobřežní Stráže Spojených Států, experimentální DUKW byl předváděn náhodou ve stejné oblasti. Vítr o rychlosti až 60 uzlů (110 km / h), déšť a silné vlnobití zabraňovalo konvečními prostředky zachránit sedm mužů hlídky. DUKW ale záchranu zvládl bez potíží. Pak už nikdo neměl o kvalitách stroje pochyby. DUKW později demonstruje svou schopnost plavby po moři přeplutím kanálu La Manche.

Prototyp DUKW byl postaven kolem GMC ACKWX, bezkapotové GMC CCKW, s přidáním vodotěsného trupu a vrtule. Finální výrobní design, zdokonalený týmem několika inženýrů u Yellow Truck & Coach v Pontiacu v Michiganu, byl založen na CCKW. Vozidlo bylo postaveno divizí GMC firmy General Motors (která se začátkem války nazývala ještě Yellow Truck & Coach). Bylo poháněno motorem GMC Straight-6 o obsahu 4416 ccm.
DUKW měl pohotovostní hmotnost 6,5 tuny a vyvinul rychlost 80 km/h na souši (na silnici) a 5,5 uzlů (10,2 km/h) ve vodě.
Celkem se vyrobilo 21137 strojů DUKW. Vozidlo nemělo žádné pancéřování, síla plechu se pohybovala mezi 1,6 a 3,2 mm. Byla to daň tomu, aby vozidlo nebylo příliš těžké. Výkonné pumpy pak dokázaly DUKW udržet na hladině i při několika průstřelech ze zbraní do ráže 50 mm. Některé vozy byly vybaveny oběžným kruhem pro kulomet, na kterém byl obvykle lafetován těžký kulomet Browning ráže 0,50″ (12,7 mm).
DUKW bylo první vozidlo, kde mohl řidič měnit tlak v pneumatikách z kabiny. Pneumatiky mohly být plně nafouknuty pro tvrdé povrchy, jako jsou silnice, nebo upuštěny pro měkčí povrchy – hlavně písek. Tato zdánlivá maličkost umocňovala všestrannost tohoto obojživelného vozidla. Dnes je standardem na mnoha vojenských vozidlech.
DUKW byla dodána US Army, US Marine Corps a spojeneckým silám. 2000 jich dostala Velká Británie v rámci Lend-Lease programu, 535 získaly australské ozbrojené síly. 586 bylo dodáno do Sovětského svazu, Sověti pak vyvíjeli své vlastní verze, jako třeba poválečné BAV 485.

Operační nasazení:
DUKW se poprvé objevily na Guadalcanalu a poprvé byly použity jako invazní síla během sicilské operace Husky. Účastnily se vylodění v Normandii, ale také bitvy o Scheldt, Operace Veritable a Operace Plunder. Jejich hlavním úkolem byl převoz zboží a vojáků z lodí na břeh, ale byly používány i pro jiné úkoly, jako je převoz zraněných na nemocniční lodi nebo operace v zaplavených oblastech.

Po druhé světové válce byly sníženy počty DUKW v aktivní službě armád Spojených států, Británie, Francie a Austrálie a mnoho jich bylo sešrotováno. Austrálie převedla mnoho stojů k Citizens Military Forces, tedy něco jako Národní gardě.
Americká armáda aktivovala a nasadila několik stovek DUKW při vypuknutí korejské války. DUKW přivezly značné množství zásob během bitvy o Pusanský ​​Perimetr. Zůčastnily se také vylodění u Inchonu.
Některé stroje US Army byly při snížení stavu po druhé světové válce předány Francii, do služby v Troupes de marine and naval commandos. Mnoho z nich bylo použito ve francouzských zámořských územích. Například ve francouzské Indočíně během První války v Indočíně. Některé francouzské DUKW dostaly v roce 1970 nové trupy. Poslední byl vyřazen v roce 1982.
Británie nasadila DUKW v Malajsii během Malajského incidentu v letech 1948-60. Mnoho z nich bylo pak převeleno na Borneo během Indonésko-Malajské konfrontace v letech 1962-1966. Royal Marines ovšem i nadále používalo čtyři z těchto vozidel pro výcvikové účely u 11. (Amphibious Trials and Training) Squadron, 1 Assault Group v Instow v severním Devonu. Zde se školili vojáci všech hodností, v dovednostech ovládání lodí a obojživelných vozidel při plavbě a výsadkových operacích.

Hlavní vojenští uživatelé:

• Austrálie – 535 strojů
• Kanada – přibližně 800
• Francie – blíže neurčený počet původně amerických strojů
• Sovětský svaz – 586 strojů
• Velká Británie – přibližně 2000 strojů
• Spojené státy americké – většina vyrobených strojů

Mírové užití:

Ačkoli DUKW byly použity převážně pro vojenské účely, mnoho jich používají civilní organizace, jako jsou policejní útvary, požárních útvary a záchranné jednotky. Australská armáda půjčila dva DUKW i s posádkou australskému národnímu antarktickému výzkumnému ústavu v roce 1948 pro expedici na Macquarie Island. Australské DUKW prováděly zásobovací plavby v Antarktické oblasti až do roku 1970. Od roku 1945 do roku 1965 také využívá bývalé armádní stroje Australian Commonwealth Lighthouse Service, pro plavby ze zásobovací lodě Cape York k majákům na vzdálenějších ostrovech.
Zajímavé využití DUKW připravili rybáři v San Luis, Obispo County, Kalifornie, kteří takto přepravovali úlovky z lodí rovnou na trh a ušetřili si tak dvojí překládání, tedy na menší plavidla, a na břehu zase na auta.
DUKW byly také velmi dobře vybaveny a konstruovány pro použití při živelných pohromách, neboť mohou zachraňovat oběti na souši i na vodě. Stroje, které měla australská armáda v rezervě (u nás by vhodně vystihoval situaci termín uloženky) značně přispěly při záplavě v roce 1955 v Hunter Valley.
Jeden z posledních DUKWs vyrobených v roce 1945 byl zapůjčen na požární oddělení během potopy v roce 1993. V roce 2005 Duck Riders (Jezdci na kačerech) z Grapevine v Texasu pomáhali při odstraňování následků hurikánu Katrina. DUKW byly dobře vybaveny k manévrování v povodňových vodách. Jezdci sbírali oběti uvězněné na střechách jejich domů, lokalizované z vrtulníků v celém New Orleans. Některé DUKW, jako například „Moby Duck“ byly upraveny jako rekvizity místními skupinami, jako jsou Seafair Pirates ze Seattle pro použití v různých kulturních akcích. V současné době je jeden DUKW v použití THW z Germersheimu v Německu („Technisches Hilfswerk“, veřejná organizace poskytování technické podpory).

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let Speir, nyní projektový inženýr armádního obojživelného bojového programu, pracoval na „větších a lepších“ obojživelných vozidlech, jako je například „Super kachna“, „Drake“ a mamutí BARC.
V roce 1952 SSSR vyvíjí derivát DUKW přidáním zadní nakládací rampy – továrna ZIS vyrábí stroj BAV 485 na podvozku ZiS-151. Výroba pokračovala až do roku 1962 s více než dvěma tisíci dodaných jednotek.
DUKW se dodnes používají také jako obojživelné autobusy, především na přepravu turistů v přístavech a říční městech. První „kachna tour“ společnost byla založena v roce 1946 Melem Flathem v Wisconsin Dells, Wisconsin. Společnost stále funguje, pod jménem Original Wisconsin Ducks.
Technické údaje:

• Hmotnost: 6 750 kg
• Přepravní kapacita: 2500 kg
• Délka: 9450mm
• Šířka: 3060mm
• Výška: 2680mm
• Motor: GMC 270 Straight-6
• Výkon motoru: 95 hp
• Max. rychlost: 72 km/h na silnici, 10,5 km/h na vodě
• posádka: 2 muži
• výzbroj: 1x kulomet M2 ráže .50 (12,7 mm)

DUKW jsem udělal víceméně krabičkové. Navíc je tam jen figurka střelce. Stroj je důkladně orezen – předpokládá se, že kontakt s mořskou vodou oceli nesvědčí. Kola a blatníky jsou znečištěné od bláta.
Stroj se zúčastnil vylodění v Normandii, operace Overlord. Je zdokumentován v Arromanches v roce 1944.