Schwerer Zugkraftwagen 9 18 t

Se svými 18 tunami byl SdKfz 9 nejtěžším německým polopásovým tahačem druhé světové války. Stroj byl dokonce těžší než ranné verze nejtěžšího německého tanku té doby PzKpfw IV. Enormní hmotnosti odpovídaly i rozměry. Délka polopásu byla plných 8,32 metru, šířka 2,60 metru a výška činila 2,85 metru. Pohonnou jednotkou byl benzínový motor Maybach HL 108, který dokázal stroji udělit maximální rychlost až 50 km/h.
SdKfz 9 byl vyráběn firmou FAMO za spolupráce firem Vomag a Tatra a to od roku 1936 do roku 1944. Robustní konstrukce a silný motor předurčovaly SdKfz 9 k vlečení nejtěžších polních děl, přepravě hmotných nákladů a k vyprošťování jiné těžké techniky. Kromě toho ale na jeho podvozku vznikla v průběhu roku 1943 i jedna těžká samohybná zbraň.
Heereswaffenamt zadal r. 1935 firmě Fahrzeug und Motorenbau GmbH (FAMO) Breslau vývoj nového těžkého polopásu o váze 18 tun. Měl být schopen vléci dělo nebo přívěs až do hmotnosti 22 tun.
R. 1936 staví FAMO první prototyp označení FM gr 1, po jeho zkouškách je zahájena sériová výroba. R. 1938 vzniká další verze F2, ta se liší zvětšenými rozměry, silnějším motorem a dalšími vylepšeními. Pohonnou jednotkou FM gr 1 i novější F2 tvořil vodou chlazený vidlicový 12ti válec Maybach HL 98 TUK o obsahu 9 780 ccm. U FM gr 1 dosahoval motor při 2 600 ot./min. výkon 220 koňských sil. U F2 dával při 3 000 ot./min. výkon 250 koňských sil. Spotřeba 18ti tuny byla 100 litrů na 100 km, avšak v těžkém

terénu až 300 litrů. R. 1939 je ve výrobě poslední základní modifikace F3 s novým motorem Maybach HL 108 TUKRM, opět vidlicový 12ti válec se sklonem válců 60°, o obsahu 10 838 ccm, který dával výkon 270 koňských sil při 3 000 ot./min. Spotřeba paliva stoupla na 120 litrů/100 km, v terénu 310 litrů/100 km. Stejně jako u předchozích verzí měl stroj hlavní nádrž 230 litrů a pomocnou na 60 litrů.
Celková produkce od roku 1936 až do zastavení (1944) činila přibližně 2 500 vozů, nejpočetnější byla varianta F3. V průběhu výroby se F3 vizuálně pozměňoval. První verze měla stále mohutné blatníky, stejně jako starší typy, později se však blatník nad kolem s pneumatikou zkracuje. Pozdější stroje dostávají i nárazník, vyrobený z mohutné ocelové tyče.
SdKfz. 9 se dělily na podvarianty podle určené činnosti:

• pro dělostřelectvo měl v nákladovém prostoru 3 řady sedaček, na kterých se přemísťovaly obsluhy těžkých děl tažených za polopásem. Produkce byla v menším množství.
• standardní verze SdKfz. 9 měla za řidičskou kabinou jen jednu řadu sedaček, za kterými se nacházel nákladový prostor, na který bylo možno uložit náklad o hmotnosti 2,8 tuny. Tato varianta byla ze všech nejpočetnější. Na omezený počet byla umístěna rozměrná ocelová radlice, která se nacházela na zádi vozidla. Za vozidlo zapřahovali vedle děl i přívěsy. Kromě čtyřnápravového Sd. Anh. 116 o nosnosti 22 tun, tak i menší Sd. Anh. 115 o nosnosti 10 tun. Na větším přívěsu bylo možno přepravovat např. střední tank Panzer IV. V případě odtažení těžkého Tigeru bylo nutné zapřáhnout tři polopásy za sebou.
• SdKfz. 9/1 nesla v místě nákladového prostoru otočný jeřáb (firmy Billstein) o nosnosti 6 tun.
• SdKfz. 9/2 nesla jeřáb (firmy Demag) silnější a rozměrnější, o nosnosti 10 tun.
• SdKfz. 9/6 měl být verzí vybavenou výkonným navijákem o tahu 40 tun.
• Nejzajímavější – protiletadlová verze se od dosavadních značně lišila. Nechráněný prostor řidiče a spolujezdce nyní nahrazuje masivní plně pancéřovaná kabina z ocelových plátů o tloušťce 14,5 mm. Obdobný pancíř chránil i motorový prostor. Na místě původního nákladového prostoru vzniká dělostřelecká plošina, na níž je otočně lafetován protiletecký kanón Flak 37 ráže 88 mm. Zásoba munice činila 40 nábojů. Hmotnost vozidla stoupla z 18 na 25 tun. Bylo zkompletováno 14 exemplářů u firmy Waserhütte v Bad Oyenhausen.

Technické údaje:

• Osádka: 8 mužů
• Motor: 12 válcový Maybach HL 108
• Výkon: 270 k
• Obsah nádrže: 290 litrů
• Dojezd: 250 km – po silnici, v těžkém terénu klesal až na 90 km
• Nejvyšší rychlost na silnici: 50 km/h
• Výška: 2,85 m
• Délka: 8,25 m
• Šířka: 2,60 m
• Hmotnost: 18 000 kg

Byť si nejsem jistý, zda Fama s Sd.Ah.116 v africe sloužila, výrobce stavebnice zastává zjevně názor, že ano, neboť pískové zbarvení bylo zmíněno jako jedna z možností v návodu. Tato možnost se mi zalíbila. Na bocích nese tahač znak Afrikakorpsu. Přiloženy byly obtisky divizních znaků, ale při nejlepší vůli se mi nepodařilo identifikovat, o jakou jednotku by se jednalo. Takže – Afrikakorps, Lybie, období neurčité.
Nově jsem se stroj pokusil vybavit plachtou. Nepovedla se mi úplně jak jsem chtěl, ale co už…