Obrněné vozy Humber mk.II a Daimler Dingo

Začátkem druhé světové války byla obrněná auta velmi populární. Zatímco tanky té doby byly většinou buďto velké nepohyblivé obludy, nebo lehké stroje, tak obrněná auta nabízela na zpevněném povrchu v podstatě stejnou ochranu, zato lepší pohyblivost. S těžkým terénem se moc nepočítalo. Obrněná auta měly ve výzbroji snad všechny armády té doby. Je celkem zajímavé sledovat, jak u různých armád měla tato vozidla rozdílnou ideu. Německo mělo obrněný automobilový park celkem komplexní. Od Sd.Kfz.221, později 222, což bylo lehké dvounápravové obrněné auto na podvozku velkého osobního Horcha, přes šestikolové, později osmikolové Sd.kfz.231 a následné typy. Až do vzniku Sd.kfz.234 Puma však měly poměrně slabou výzbroj, buďto pouze kulometnou, nebo kulomet s kanónem ráže 20mm. Když už dostaly zbraň větší ráže, jednalo se o kanóny s velmi krátkou hlavní, sloužící k přímé podpoře pěchoty. Ostatní evropské národy, Hitlerem porobené, nezmiňuji, i když i ony užívaly obrněná auta – například francouzský Panhard 178. Britové používali obrněná auta už dlouho, a dlouho to byla auta, jejichž karosérie byla jen pokryta pancířem, jako byly vozy Rolls-Royce, nebo Fordson. Za druhé světové využívali jen několik – tedy vlastních. Rozdělil bych je do dvou skupin. V té první šlo o vozy dvou značek a navzájem si byly hodně podobné. V obou případech šlo o malé průzkumné vozidlo, a plnohodnotné obrněné auto. Těmi značkami byly Humber a Daimler. Malé průzkumné vozidlo, a zde bych se zastavil, bylo poměrně unikátní záležitostí, kterou neprovozoval nikdo jiný než britové. Typičtější je Daimler Dingo.

Jedná se o vozidlo velikosti zhruba Jeepu, obrněné v rámci možností, s dvoučlenou posádkou. Tu tvořil řidič a pozorovatel/střelec. Stroj byl totiž vyzbrojen lehkým kulometem. Měl rejdovací všechna čtyři kola. Byl malinký, rychlý a obratný. Pravda, i zranitelný, ale trefte ho. Humber byl podobný, jen o malinko větší. A stejně podobné si byly i velká obrněná auta. Obě měla otočnou věž s hlavní zbraní, ne nepodobnou věži tanku. Daimler v ní nesl britskou dvouliberku – stejnou jako Matilda, Humber buďto 15mm těžký kulomet, nebo americkou sedmatřicítku. Obě nesla i lehký kulomet. Ve druhé skupince jsem si nechal jen velké obrněné auto. AEC bylo stejné kocepce jako zmíněné dva stroje, ovšem s kompletní věží z tanku – konkrétně tanku Valentine. Jako hlavní zbraň byla osazena dvouliberka, šestiliberka, nebo ROQF 75mm. Zde vidím jistý rozdíl ve filozofii. Zatímco u němců byla těžšími děly vyzbrojeny pouze osmikolové, tudíž poměrně velké a méně pohyblivé typy, u britů neměla mohutnost výzbroje tak zásadní vliv na rozměry a pohyblivost. Všechna vozidla měla v podstatě podobné parametry, jediný zásadnější rozdíl byl ve výzbroji.
Zmíním se ještě pro úplmnost o USA, ale k Britům se vrátím. Přece jen to zde má být o konkrétních strojích.
Američané – možná to souviselo s pozdějším vstupem do války, a možná je to můj subjektivní pocit, byli tak nějak nejpokročilejší, byť každé vozidlo bylo zcelajiné koncepce. Používali M3 Scout Car, který byl v podstatě normálním automobilem s pancéřovou karosérií (známější je jeho polopásová verze), Staghound byl podobný britským strojům, ale s jeho výzbrojí už se muselo počítat. Začínal na dělu ráže 37mm, přes houfnice, a nejtěžší verze nesla buď šestiliberku, nebo pětasedmdesátku. A té už se musely obávat i lehké tanky. Greyhound sice vypadal jako tank na kolech, na svou dobu moderně, leč bylo to jen lehké vozidlo. Jeho opakem pak byl Boarhound. Velký jako těžký tank, těžký jako střední tank a vyzbrojený lépe než kdejaký lehký tank. Nicméně, těch bylo pár a v podstatě se přišlo na to, že díky váze a rozměrům je to v podstatě zbytečný stroj. Ale kdo ví, třeba položil základy pro dnešní Strykery.

Ale zpět k Humberu mk.II a Daimleru Dingo. Daimler scout car, bojovými jednotkami nazývaný Dingo, začal vznikat roku 1938, kdy byl firmou B.S.A. navržen tento speciální bojový vůz s vynikající průchodností terénem. Malá korba tohoto automobilu byla lehce pancéřována. Pancéřování motorového prostoru bylo ještě slabší, aby se ušetřila hmotnost. Vůz byl poháněn motorem o výkonu 55hp, přes preselektivní převodovku (podobně řadily například naše LT vz.38), rozdělovačí převodovku k rozvodovkám v nápravách. Všechna kola byla nezávisle zavěšena a všechna byla řiditelná, což spolu s velkou světlou výškou a nízkým těžištěm přispělo k výborným jízdním vlastnostem i v terénu. Spodek vozidla byl navíc víceméně hladký, takže po najetí na terení nerovnost přesahující limity vozu se po ní jednoduše setrvačností svezl, než aby tam zůstal za podvozek viset.Prostor pro posádku byl vybaven odsouvací střechou, která byla v dalších verzích nahrazena skládací a pak zcela odstraněna a nahrazena celtou. V dalších verzích též automobil přišel o řízení kol zadní nápravy, zato však dostal silnější motor, který byl uložen vodotěsně, díky čemuž došlo ke zlepšení brodivosti. Bylo též posíleno pérování. Výzbroj zpravidla tvořil kulomet Bren ráže 7,62mm, který měl své místo ve střílně vedle řidiče. Sedalo řidiče bylo spolu s volantem mírně natočeno do strany pro lepší výhled řidiče přes průzor v korbě během couvání. Celkem bylo až do roku 1945 vyrobeno 6626 obrněných automobilů Daimler Scout Car všech verzí. Nasazeny byly na všech bojištích, kde se objevila britská armáda. Hojně používány byly i u ostatních zemí Commonwealthu.
Obrněný automobil Humber měl trochu pohnutější historii.Automobilka Humber byla za druhé světové války největším výrobcem kolových obrněnců pro britskou armádu, jakož i pro armády států Commonwealthu. Humber Armoured Car byl v počtu přibližně 5400 kusů nejpočetnějším typem této kategorie. Trochu pikantní tak je, že se nejedná o původní návrh firmy Humber, ale spojení dvou víceméně úspěšných vozidel. Jedním z nich je Guy wheeled tank z předválečného období. Měl moderní stavbu ze svařovaného pancíře, a jednalo se o celkem úspěšný stroj. Jeho jedinou slabinou byl nepříliš povedený podvozek, který měl nízkou průchodivost terénem. Značka Guy měla také kapacitní problémy s realizací větších objednávek armády. Druhým strojem byl dělostřelecký tahač Karrier KT4.

To bylo velmi povedené vozidlo se skvělými terénními vlastnostmi. Humber vzal konstrukci korby Guy a přizpůsobil ji na podvozek Karrier. Vznikl kvalitní obrněný vůz, který byl v počtu 500ks objednán armádou. První vozy byly předány v roce 1941 a nesly jméno Humber Armoured Car Mk I. Mezi typické znaky patřila značná světlá výška a mohutná otočná věž. Trojčlenná posádka byla tvořena velitelem a střelcem, jejichž místo bylo ve věži, a řidičem, který seděl v přední části korby. Maximální mohutnost pancíře vozidla byla 15mm. v níž seděli velitel a střelec, zatímco řidič měl místo v přední části korby (a měl k dispozici zvláštní odklopný průzor ke sledování dění vzadu). Vozidlo chránil ocelový svařovaný pancíř o maximální tloušťce 15 mm.
Vůz byl vyzbrojen dvěma ve věži lafetovanými kulomety BESA. Jeden měl ráži 15mm, druhý pak 7,92mm. Tyto kulomety byly licencí československého kulomety ZB-53, v naší armádě označeného jako „těžký kulomet vz.37”. S postupem času docházelo k modernizacím, ty byly více či méně ku prospěchu. Vůz tak dostal pancíř skloněný pod větším úhlem, trojmístnou věž, kam přibyl radista, nebo, po africkém nasazení, kdy se došlo k závěru, že výzbroj je slabá, dělo ráže 37mm s níž se palebnou silou vyrovnal lehkému tanku. V této podobě se poprvé objevil při invazi na Sicílii. Vyráběl se též v Kanadě jako Fox Armoured Car Mk I. Místo kulometů BESA však obdržel americké kulomety Browning ráže .30″ a .50″. Od vozidla Humber byly odvozovány i různé speciální varianty. Známá je například protiletadlová verze se čtyřmi kulomety BESA ráže 7,92mm. Nebo mobilní pozorovací stanoviště, lisící se výzbrojí – mělo dva kulomety BESA 7,92mm.
Vozidla Humber Armoured Car zůstala ve službě ještě dlouho po válce a mnoho se jich také vyvezlo. Jejich největším úspěchem v boji však zůstává nasazení během druhé světové války.
Technické údaje vozu Daimler Scout Car – Dingo

• Popis: Lehké průzkumné vozidlo
• Výrobce: Daimler Company, Coventry, West Midlands, Velká Británie.
• Osádka: 2 muži
• Motor: zážehový šestiválec Daimler o obsahu 2,5 l a výkonu 41kW (55hp)
• Výzbroj: 1x kulomet Bren ráže 7,62, nebo protitanková puška Boyse ráže .55″
• Max. rychlost: 72 km/h
• Dojezd: 320 km
• Délka: 3,18 m
• Šířka: 1,715 m
• Výška: 1,5 m
• Pohotovostní hmotnost: 3 t
• Brodivost: 0,5 m, po prípravě 1,1m.>
• Pancéřování: 2-20 mm

Technické údaje vozu Humber AC Mk I

• Popis: Těžké průzkumné vozidlo
• Výrobce: Humber, Coventry, West Midlands, Velká Británie
• Osádka: 3 muži
• Motor: zážehový šestiválec Rootes o výkonu 67kW (90hp)
• Výzbroj: 1x kulomet BESA ráže 7,92 mm, 1x kulomet BESA ráže 15 mm
• Max. rychlost: 80 km/h na silnici
• Dojezd: 400 km
• Délka: 4,57 m
• Šířka: 2,15 m
• Výška: 2,34 m
• Pohotovostní hmotnost: 6,85 t
• Pancéřování: 5-15 mm

Rád bych se na závěr zmínil o způsobu použití obrněných automobilů v armádách Velké Británie a nacistického Německa. Němci a Britové nasazovali svoje kolové obrněnce zásadně odlišně. V německé armádě se velmi projevila skutečnost, že taktika Blitzkriegu čerpala z postupů, jež Němci využili už na konci první světové války, jen se generačně posunuli, omladili, takže lehké obrněné automobily přišly na místo, kde dříve sloužila lehká kavalerie, a podle toho se i využívaly. Jejich úkolem bylo postupovat daleko před vlastními jednotkami, získávat informace o nepříteli, ale v případě konfrontace okamžitě ustoupit, nebojovat. Staly se případy, že německá obrněná auta s nepřítelem bojovala, klidně i úspěšně, ale bylo to považováno za taktické selhání. Teprve změna situace na bojišti donutila Němce používat i jako vozidla palebné podpory, či týlového zajištění. Proto si také německá obrněná auta dlouho vystačila s lehkou výzbrojí.
Oproti tomu Britové používala své kolové obrněnce tímto způsobem od začátku, byť průzkum se bral jako primární úkol. Proto se britská obrněná auta boji nevyhýbala. Také měla od počátku těžší výzbroj a i lehká průzkumná vozidla nosila protitankovou výzbroj. V Africe se obrněná auta velmi často používala k akcím typu „udeř a uteč”, proti měkkým pozemním cílům, jako byla třeba letiště, velitelství, nebo zásobovací konvoje.

Dingo je ze stavebnice Matchbox, patří do sady se štábním náklaďákem Bernarda Montgomeryho. Postavil jsem jej ve zbarvení druhého oddílu švadrony B, 1. Household Cavalry, což je jeden z tradičních britských dříve jízdních, později motorizovaných útvarů. Ten byl zařazen do 12. sboru 21. armádní skupiny. To je samozřejmě západní evropa těsně před koncem války, v dubnu 1945. Ponechal jseml otevřený překryt kabiny posádky, a před kabinu odložil kulomet. Patinu tvoří lehké zabahnění světlým bahnem.
Humber je také ze staré stavebnice, pro změnu se jedná o Hasegawu a patří podle označení 7. obrněné divizi, 5.RTR, 4. obrněné brigádě, což je Afrika. Pouštní krysy. Někdy v roce 1942. Kamufláž tomu odpovídá, krabičkový model je vylepšen pískovým pigmentem a anténami z kartáčové žíně.