UH-60

Vrtulník UH-60, přepravující americké vojáky 2. eskadry 2. jízdního pluku při nácviku vzdušného pohybu v rámci přípravy na své nadcházející nasazení ve výcvikovém prostoru Grafenwoehr Joint Multinational Training Command v Bavorsku v SRN, 13. srpna 2013. Zdroj: U.S. Department of Defense Current Photoscommons file, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=68331017

Vrtulník UH-60 Black hawk vznikl pro konkurs na Užitkový taktický dopravní letecký systém (Utility Tactical Transport Aircraft System – UTTAS) v roce 1972, jako náhrada za transportní vrtulníky Bell UH-1 Iroquois. V Sikorski Aircraft postavili dvoumotorový,  středně těžký víceúčelový vrtulník se čtyřlistým rotorem. První prototyp vzlétl v roce 1974, v armádě jej označili jako YUH-60 a nakonec jej v roce 1976 vybrali jako vítězný projekt. Od roku 1979 se začaly Black hawky vyrábět sériově. vybrali Black Hawk jako vítězný vrtulník programu v roce 1976. První prototyp vzlétl v říjnu 1974 a sériově se stroje začaly vyrábět v roce 1979 a ve stejném roce se dostaly i do služby.
Ve Vietnamské válce americká armáda poprvé masově nasadila vrtulníky. Vzhledem k místním podmínkám to byl nejrychlejší a nejlepší způsob zasazování jednotek na bojiště. Američané ale za tuto zkušenost platili draze. Z 11 827 nasazených vrtulníků bylo sestřelena skoro polovina, z toho více než 3300 strojů byly nejrozšířenější Belly UH-1. Velení US Army bylo jasné, že podobné nasazení vrtulníků v Evropě by nebylo možné, protože i když dostávali Vietnamci výzbroj od SSSR, pořád šlo víceméně o lehkou výzbroj a možnosti států Varšavské smlouvy na domácí půdě by byly ještě podstatně jiné. Věděli, že by to nebyly ztráty 50% nasazené síly, ale třeba 75%, 90%. Proto hned po skončení konfliktu do vývoje vrtulníků směřovaly velké investice, aby vznikl nový, lepší vrtulník, rychlejší a lépe chráněný.
Nový stroj vyvíjel Boeing-Vertol, pod označením XUH-61, a Sikorsky, pod již zmíněným YUH-60. Stroje si byly poměrně podobné, armáda nakonec upřednostnila XUH-60. První vyrobený UH-60A (zde bych chtěl vysvětlit změnu názvu – pokud je přijat návrh, dostane označení, pod kterým bude případně zařazen a před něj písmeno X. Prototypové stadium pak nese písmeno Y. Po zařezení do služby pak dále nese jen holé označení. Projekt Black Hawk byl tedy XUH-60, prototyp YUH-60 a sériový stroj UH-60) byl dodán v říjnu 1978 a v červnu 1979 byl typ oficiálně zařezen do výzbroje.
Po základní, přepravní verzi byly vyvinuty další varianty. Vrtulníky UH-60 tak mohou provádět široké spektrum misí včetně taktického transportu vojáků, elektronického boje a letecké evakuace. VIP verze známá jako VH-60N se používá k přepravě důležitých vládních činitelů, nebo dokonce amerického prezidenta (ten létá s volacím znakem „Marine One“). Black Hawk může přepravovat 1 200 kg nákladu interně nebo 4 100 kg nákladu zavěšeného externě (UH-60L / M), čímž překonává UH-1, který unesl maximálně 1 800 kg. Vrtulník dokáže při bojových operacích přepravit 11 vojáků s vybavením (nehledě na váhu je vnitřní prostor omezený) nebo houfnici M119 s 30 náboji a čtyřčlennou posádku.
Do služby armády se dostal v roce 1979, kdy nahradil taktický transportní vrtulník Bell UH-1 Iroquois. Následně byly vyráběny varianty vrtulníku Black Hawk na elektronický boj či pro speciální operace. Také byly vyvinuty vylepšené varianty UH-60L a UH-60M. Upravené verze byly vyvinuty pro americkou armádu, letectvo, námořnictvo a pobřežní stráž. Rovněž byly tyto vrtulníky vyváženy do jiných zemí a zúčastnily se i několika bojových konfliktů v Grenadě, Panamě, Iráku, Somálsku, na Balkáně, v Afghánistánu a zemích Blízkého východu. Je užívaný k vzdušným útokům, výsadkům a záchraně vojenských jednotek i civilních osob.
UH-60 je vrtulník klasické koncepce s hlavním a ocasním rotorem, které jsou oba čtyřlisté a jsou poháněny dvěma turbohřídelovými motory General Electric T700. Vrtulník má dlouhý a nízký profil, aby splňoval požadavek armády na přepravu dopravním letadlem C-130 Hercules. Stroj je vybaven pokročilou avionikou včetně navigačního systému GPS.
Co se týče výzbroje, UH-60 může být vybaven křídelním systémem, který se nazývá ESSS (External Stores Support System). Na tato křídla mohou být upevněny externí palivové nádrže nebo různá výzbroj. Na každém křídle jsou dva závěsné body a celkově tak vrtulník dokáže nést čtyři palivové nádrže (2x 870 litrů a 2x 1700 litrů). Pod křídla může být zavěšena i výzbroj do hmotnosti 4500 kg, jako jsou rakety, řízené střely a kulomety. Výzbroj uvniř vrtulníků sestává z bočních kulometů M60, umístěných za kabinou a odpalovače klamných cílů. Na výrobě vrtulníku se od roku 2011 do roku 2019 podílel i největší český výrobce letadel Aero Vodochody, který pro vrtulníky Black Hawk vyráběl kabiny.

UH-60 Black Hawk IDF

Izraelský Black Hawk přistává v poušti. Zdroj: Yuvalr – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=16825518

K prvnímu bojovému nasazení Black Hawků došlo v roce 1983 během invaze na Grenadu, intervence v Panamě o šest lep později, známé pod názvem „Operace Just Cause,“ se zúčastnil jeden UH-60 a dva námořní MH-60. K významnému nasazení došlo v roce 1991 při první válce v Perském zálivu. Zde se zapojilo více než 300 Black Hawků. Také zde byly první stroje ztraceny, když při záchraně jiných posádek byly dva sestřeleny. Další dva pak byly sestřeleny o dva roky později nad somálským Mogadišo. Black Hawky zde podporovaly americké zvláštní jednotky, které spolu s jednotkami OSN bojovaly proti milicím somálského diktátora Mohameda Farraha Aidida. O této události natočil Ridley Scott poměrně známý film „Černý jestřáb sestřelen.“ Na počátku 90. let létaly UH-60 také nad bývalou Jugoslávií, od roku 2001 létaly během operace Trvalá svoboda a následného téměř dvacetiletého konfliktu a v roce 2003 se vrátily do Perského zálivu. 1. května 2011 se dva upravené Black Hawky zúčastnily operace Neptune Spear, při které měl být zajat, nebo zabit Usáma bin Ládin. Operace byla úspěšná a bin Ládin zemřel, během operace se však jeden z vrtulníků zřítil a posádka ho následně zneškodnila výbušninou, aby nedošlo k úniku technologií.
V roce 2022 použila vrtulník UH-60 DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency, česky Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty) pro zkoušky Systému automatizace práce posádek v kokpitu (Aircrew Labor In-Cockpit Automation System – ALIAS) a 5. února 2022 s vrtulníkem uskutečnila první let bez posádky. Další zkušební bezposádkový let podnikl upravený vrtulník o dva dny později. Byl dodatečně vybaven systémem Sikorsky MATRIX™, který tvoří jádro systému ALIAS.
Od základních pozemních UH-60 Black Hawk bylo odvozeno mnoho verzí:

UH-60A Black Hawk – základní verze, uvedena pro úplnost.
UH-60C Black Hawk – pro řízení a velení modifikovaná modernizovaná verze UH-60L
UH-60J – licenční vrtulníky pro Japonsko
UH-60L Black Hawk – modernizovaná verze
UH-60M Black Hawk – další modernizace
UH-60MU Black Hawk – UH-60M, který byl plně vybaven systémem Fly-By-Wire, vybavený třemi letovými počítači
UH-60Q Black Hawk – verze pro převoz raněných
UH-60V Black Hawk – modernizace UH-60L
AH-60L Arpía – exportní verze pro bojovou podporu
EH-60A Quick Fix – UH-60A upravené pro radioelektronický boj
YEH-60B SOTAS – prototyp UH-60A upravený radioelektronický boj
EH-60C – UH-60A upravené pro řízení a velení
EH-60L Advanced Quick Fix – modernizace verze EH-60A, radioelektronický boj
HH-60A – prototyp verze pro přepravu raněných
HH-60D – prototyp verze pro přepravu raněných
HH-60L MEDEVAC – přeprava raněných
HH-60M MEDEVAC – přeprava raněných
MH-60A Black Hawk – verze pro speciální operace
HH-60G Pawe Hawk – SAR
MH-60G Pawe Hawk – speciální operace SAR
HH-60W Jolly Green I – speciální operace SAR
MH-60K/L Night Hawk – speciální operace
VH-60D Black Hawk – doprava VIP
VH-60N Black Hawk – doprava VIP
S-70A – exportní vrtulníky rodiny UH-60

Námořní vrtulníky rodiny SH-60 Seahawk:

SH-60B Seahawk – námořní protiponorkový vrtulník (exportní označení S-70B)
HH-60H Rescue Hawk – bojová záchranná verze
HH-60J Jayhawk – záchranná verze pro pobřežní stráž
SH-60F Ocean Hawk – protiponorkový pro operace z letadlových lodí
MH-60S Knighthawk – námořní víceúčelový vrtulník
SH-60R Romeo –námořní protiponorkový vrtulník

Kromě armády Spojených států používají Black Hawky armády spousty dalších států. Mezi významné uživatele patří Austrálie, Mexiko a také Izrael. V Evropě je to Rakousko, Portugalsko, Slovensko, Chorvatsko, Španělsko a také Ukrajina a Lotyšsko. V latinské Americe létají s Černými Jestřáby Argentinci, Brazilci, Chilané a Kolumbijci. V Asii najdeme stroje rodiny H-60 v Japonsku, na Filipínách, v Jižní Koreji a na Tchaj-wanu, překvapivě také ale v Číně. Dále v Malajsii, Bruneji, Thajsku a překvapivě v Afghánistánu. V době, kdy tam panovala jakás takás demokracie, obdržela Afghánská vláda 33 UH-60, po stažení amerických sil se však vrátil k moci Taliban. Některé stroje byly zničeny v bojích, některé uletěly do Uzbekistánu. Minimálně tři Black Hawky si Taliban nechal.
Na Blízkém východě používá Black Hawky Egypt, Jordánsko, Bahrajn, a Saúdská Arábie. V Africe Maroko. Na své vrtulníky čeká také Turecko, patrně to budou licenční stroje, vyrobené v Turecku.

Technický popis UH-60L:

  • Výrobce: Sikorsky Aircraft Corporation, Stratford, Connecticut, USA
  • Typ: víceúčelový vrtulník
  • Motor: 2× turbohřídelový motor General Electric T700-GE-701C, 1 410 kW (1 890 hp) každý
  • Posádka: 4 muži, 2 piloti a 2 střelci
  • Výzbroj: poměrně pestré kombinace různých systémů, od kulometů M60 v bočních oknech až po sofistikované systémy na křídelních podvěsech
  • Průměr rotoru: 16,36 m (plocha 210 m²)
  • Délka: 19,76 m (včetně rotoru)
  • Délka trupu: 15,27 m
  • Výška: 5,13 m
  • Hmotnost prázdného stroje: 4 819 kg
  • Vzletová hmotnost: 10 660 kg
  • Užitečná zátěž: 1 200 kg vnitřního nákladu, včetně 11 osob nebo 6 nosítek, nebo 4 100 kg nákladu venku
  • Maximální rychlost: 294 km/h, rychlostní limit 357 km/h
  • Dostup: 5 790 m
  • Dolet: 1 184 km, přeletový dolet s přídavnými nádržemi 2 220 km

Model Black Hawka jsem dostal kdysi dávno, zhruba v roce 2000 od kamaráda, dávno předtím, než jsem založil tento web a začal tak nějak dokumentovat stavby modelů. Nemám tudíž žádné fotografie ze stavby. Fotografie z fotostanu jsou aktuální, po opravě, kdy při stěhování přišel Black Hawk o horizontální stabilizátor. Postavený je ze stavebnice Hasegawa z roku 1999, která umožňuje postavit Stroj 9. AVN Battalionu US Army, tedy 9. vzdušného praporu US Army. Stroj se zřítil 18. října 1983 poblíž Mt. Rainier v Kaskádovém pohoří ve státě Washington, při nácviku letu s nočním viděním. Došlo patrně k požáru na palubě, stroj se následně zřítil. Stroj jsem postavil čistě z krabičky, stavebnice umožňovala otevřít dveře, což jsem učinil. Bez patiny.