Tank Reanault FT-17 v Bruselském muzeu armády. Zdroj: Paul Hermans – Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=53312
Když se v roce 1917 objevily první Renaulty FT-17, znamenaly naprostou revoluci. Ve srovnání s neohrabanými tanky Schneider CA1, německými A7V či britskými Mark I až V, byl FT-17 hbitý, obratný a co hlavně, měl zbraně v otočné věži. Tento směr, se měl stát ve vývoji tanků tím správným. Dá se říci, že byl prvním tankem moderní koncepce. Do konce války však už mnoho času nezbývalo a Renault FT-17 uspěl. Dokonce natolik, že zůstal ve výzbroji až do počátku války druhé. I když, to se dá spíše připsat neuvěřitelné meziválečné francouzské zkostnatělosti.
Za vývojem lehkého tanku Renault FT vzor 1917, neboli char léger Renault FT modèle 1917, stál generál Jean-Baptiste Estienne, kterého ke konci první světové války napadlo, že lehký, pohyblivý tank by mohl podporovat pěchotu při dobývání opevněných bodů. Nápad se ujal, a tak vzniklo malé, lehké vozidlo pro dva muže. Jeden vozidlo řídil a druhý vyhledával cíl, obsluhoval zbraň a vozidlu velel. V odlévané věži bl kulomet Hotchkiss ráže 8mm. V roce 1918 byl pak vyzbrojen krátkohlavňovým kanónkem Puteaux ráže 37mm. Ještě později byla odlévaná věž v rámci zjednodušení výroby nahrazena nýtovanou. Tank poháněl benzinový motor o výkonu 35k. Do konce první světové války se jich vyrobilo 3200, po válce pak dalších 600.
V meziválečném období byly Renaulty FT-17, jak bylo
Renaulty FT-17 ve výzbroji československé armády, krátce po vzniku samostatné ČSR. Zdroj: Unknown author – Vojenské dějiny Československa, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5768803
jejich označení zkracováno, vyváženy do mnoha zemí, a také licenčně vyráběny. Američané sice licenci nekoupili, vyvinuli vlastní vozidlo, ale inspirace Ft sedmnáctkou byla více než patrná. Renaulty FT-17 užívala i naše armáda, v celkovém počtu sedmi kusů. Ty přicházely postupně, a další objednány nebyly, neboť tank začal zastarávat. Posloužily k výcviku tankových osádek, a v tomto určení posloužily dobře, ač podléhaly nadměrnému opotřebení. V roce 1927 tak musely být podrobeny generálním opravám. Byly postupně vyřazovány, jak přicházel na scénu tank vlastní výroby LT-34. V době okupace byly ve výzbroji ještě tři, o které Wehrmacht nejevil zájem. Snad proto válku přežily, krátce po ní však byly sešrotovány. Jinde je ovšem nasadili proti Němcům. Jak to dopadlo, si asi každý domyslí. Na začátku druhé světové války už byl stroj tak hodně za horizontem, jak to jenom bylo možné. Vlastně nebylo na všech bojištích zastaralejšího stroje (když tak mne opravte, rád se poučím).
Technické údaje:
- Osádka: 2 muži
- Motor: 4 válcový zážehový Renault 18HP
- Výkon: 35 k
- Dojezd: cca. 60 km po silnici
- Nejvyšší rychlost na silnici: 8 km/h
- Výška: 2,14 m
- Délka: 4,10 m, případná ostruha vzadu prodloužila vozidlo na rovných pět metrů
- Šířka: 1,74 m
- Hmotnost: 6 500 kg, tank s kanónem byl o 200 kg těžší.
- Výzbroj: 1x kulomet Hotchkiss ráže 8 mm se zásobou nábojů 4800 ks, nebo 1x kanón Puteaux SA 18 kalibru 37 mm se zásobou 237 nábojů
Zbarvení postaveného stroje by mělo odpovídat podobě jednoho ze strojů, který se v květnu 1940, během operace Fall Gelb, marně bránily náporu výborně organizovaných německých tanků. Bohužel jsem nedokázal dohledat konkrétní jednotku. Patinoval jsem olejovými barvami.Model je postaven ze skutečně prastaré stavebnice Matchbox.
