Boeing Vertol CH-47 Chinook

Boeing CH-47 Chinook je americký střední transportní vrtulník s tandemovým uspořádáním dvou nosných rotorů. První prototyp vzlétl 21. září roku 1961 a první sériově vyráběné vrtulníky byly dodány koncem roku 1965.
Začal bych u samé pramáti dvourotorových vrtulníků. Focke-Achgelis Fa 223 Drache (Drak) byl dvojmístný německý vrtulník vyvinutý během druhé světové války. Byl to vůbec první sériově vyráběný vrtulník na světě, i když ta série činila nějakých 20 strojů. Po válce samozřejmě začaly s vrtulníky experimentovat vítězné mocnosti. V SSSR Jakovlev, v USA Bell, Sikorski a Piasecki. Nás zajímá právě poslední zmíněný.
Piasecki Helicopter Corporation byla založena v roce 1940 Frankem Piaseckim a dalším studentem letectví Haroldem Venziem jako PV Engineering Forum (zkráceně Piasecki-Venzie), společnost měla ale ještě další čtyři partnery. Prvním návrhem od PV Engineering byl PV-1, stroj poněkud neobvyklé konstrukce, která vzdáleně připomínala dnes klasický typ vrtulníku s jedním nosným rotorem, avšak ocasní rotor zde nahrazovala tryska, ze které proudil vzduch stlačený zužujícím se profilem ocasu. Vzdáleně podobný systém dnes používají vrtulníky McDonnell Douglas. Venzie z firmy odchází v roce 1943.
PV-2 byl stroj klasické koncepce a stal se třetím vrtulníkem, který v USA létal. Jeho cesta do oblak byla ale trnitá – na prezentaci do Washingtonu jej Piasecki, který měl malé pilotní zkušenosti, táhl po ose za vlastním autem. Vyplatilo se to. Námořnictvo se uvolilo financovat vývoj dalšího prototypu – smlouva byla podepsána 1. ledna 1944 a výsledkem byl PV-3. Ten byl námořnictvem přijat jako XHRP-1. Jím také začíná řada dvourotorových vrtulníků. Jelikož byl pro námořníky zajímavý, unesl více, než konkurenční stroje Sikorski, tlačili na jeho výrobu, tedy poté, co se vyřešily určité problémy způsobené poddimenzováním některých součástí. Piasecki ale neměl kapitál na výrobu a tak prodal za půl milionu dolarů většinový podíl pánům du Pontovi a Rockefellerovi, současně s tím se firma přejmenovala na Piasecki Helicopters Corporation. Tento krok se měl později ukázat osudným. Díky němu ale mohl jít stroj do výroby. Vzniklo dvacet strojů s kovovou konstrukcí potaženou látkou, poháněných pístovým motorem P&W R-1340 Wasp o 600 koních, které unesly necelou tunu nákladu. Skutečně sloužily k účelu, ke kterému byly vyrobeny, a to jak u námořnictva, tak u Pobřežní stráže. HRP-1 trpěl řadou problémů se strukturální pevností a stávalo se také, že se odtrhl kus potahu a zapletl se do rotoru. Přesto je konstrukce považována za úspěšnou a vedla k vývoji dalších typů. Prvním je vylepšená verze HRP-2 s celokovovým potahem. To sice vyřešilo problém s odtrháváním potahu a částečně i strukturální problémy, ale protože byl kovový potah pochopitelně těžší a pohonný systém zůstal téměř beze změny – použitý Wright R-1820 Cyclone měl jen o sto koní více –  podával stroj horší výkony. Vyrobylo se jich proto jen 5. Pro nezaměnitelný tvar trupu se strojům HRP začalo přezdívat „Létající banán.“ Tato přzdívka se udržela i pro pozdější modely firmy Piasecki. Tvar měl ovšem ryze praktickou příčinu –  zdvižená záď zajišťovala, aby se listy rotorů za letu „nepotkaly.“ V roce 1949 proto došlo k dalšímu vylepšení, a celkovému přepracování stroje. H-21 byl poháněn motorem Curtiss-Wright R-1820-103 Cyclone o 1063 koních a jeho výkony byly vskutku impozantní. Oproti předchozímu stroji unesl více než dvojnásobek. Vyráběl se od roku 1952 a na třináct let se stal hlavním vrtulníkem armád nejen USA, ale i Francie a Kanady. Přezdívka „Workhorse,“ tedy tažný kůň, byla vskutku přiléhavá. Kromě mírové služby se s armádami Francie a USA dostal i do boje. Ve francouzských barvách do Alžíru a v amerických do Vietnamu. Dlužno říct, že Vietnam byl jediným prostředím, které H-21 nesvědčilo. V horkém a vlhkém prostředí klesaly výkony až na polovinu. I přesto však létaly H-21 nad Vietnamem až do roku 1964, kdy je vystřídaly Bellovy UH-1.

Souběžně s vývojem HRP-1 a 2 vznikal také menší dvourotorový vrtulník PV-14. Osy obou rotorů byly u tohoto stroje blíže k sobě, takže se z velké části překrývaly. Stroj měl poměrně omezenou nosnost, s motorem Continental R-975-46A o 550 koních unesl kromě své posádky čtyři cestujícící, to znamená zhruba nějakých 350 kg. Byl ovšem natolik malý, že se vešel do výtahů letadlových lodí. Jeho sériová podoba létala u námořnictva jako HUP-1, i u armády, jako H-25. Dále jej, stejně jako H-21 používala i Francie a Kanada.
V roce 1953 se odehrávají jisté změny v organizaci Piasecki Helicopters. Frank Piasecki se stává předsedou představenstva a ředitelem firmy je jmenován Don R. Berlin. Společnost fakticky dále vede Piasecky. V té době také zahajují projekt velkého transportního vrtulníku PV-15. Ten poprvé vzlétá v září 1953, nejprve se dvěma pístovými motory, které jsou později nahrazeny turbohřídelovými jednotkami Allison. Vypadá slibně, ale v lednu 1956 dochází k nehodě, při které zahynou oba testovací piloti. Následkem nehody je celý projekt zrušen. To také patrně zlomilo vaz Franku Piaseckému. Je smutným osudem zakladatele firmy, že byl čtyři měsíce po nehodě zmíněnými miliardáři z firmy vyštípán. Zakládá novou firmu Piasecki Aircraft Corporation, která, řízena syny Franka Piaseckého, existuje dodnes. Piasecky Helicopters se následně přejmenovává na Vertol.
Již pod hlavičkou Vertolu je od roku 1956 vyvíjen nástupce vrtulníku HUP/H-25 jako Vertol Model 107 (V-107). Má mít větší nosnost a pohon turbohřídelovými motory. Poprvé vzlétl 22. dubna 1958 a na armádu udělal dojem. V červnu objednává prvních deset sériových strojů a o necelý rok později žádá Vertol o vývoj a výrobu větší verze. Tu Vertol začíná vyvíjet jako V 114. Modří už vědí – máme před sebou Ch-46 Sea Knight a CH-47 Chinook. Vývojem a výrobou se však Vertol opět dostává do finančních potíží a 30. března 1960 je pohlcen Boeingem. V této souvislosti je třeba podotknout, že USA nezůstalo příliš mnoho původních výrobců vrtulníků. Hughes, McDonnel Douglas a Vertol patří Boeingu a již nevyrábí pod vlastní značkou, Sikorski vyrábí ještě pod vlastní značkou, patří ovšem firmě Lockheed Martin. Podobně tak Bell, který patří společnosti Textron.
Tolik z historie a vraťme se k Chinooku. Jeho vývoj, jak řečeno, začíná v roce 1959 a vlastně vychází z menšího Sea Knighta. První prototyp CH-47 Chinook vzlétl 21. září roku 1961, v říjnu 1963 byl Chinook formálně označen jako standardní střední transportní vrtulník americké armády, určený k převozu a výsadkům vojsk a středních zbraní a první sériově vyráběné vrtulníky CH-47A s motory Lycoming T55-L-5, každý o výkonu 2 200 koní (1 640 kW) nebo T55-L-7 o výkonu 2 650 koní (1 980 kW) byly dodány koncem roku 1965. Značná část vyrobených Chinooků se po následujících deset let zúčastnila vietnamské války. Je zajímavostí, že nad Vietnamem trpěly stejnými problémy jako H-21 – v horkém prostředí Vietnamu jejich výkony klesaly a tak byl náklad snižován.
Po 350. vyrobeném stroji verze A přišla modernizace. CH-47B dostal motory T55-L-7C, došlo ke zpevnění a aerodynamické optimalizaci draku, dále se objevily nesymetrické listy rotorů a pylon na zádi pro lepší stabilitu. První CH-47B vzlétl v říjnu 1966. Byl standardním transportním vrtulníkem během Vietnamské války, vyzbrojený třemi kulomety M60D (dva v bočních dveřích a jeden na zadní rampě). Některé exempláře byly používány k přepravě pum a k vypouštění napalmu na stanoviště Vietkongu. Strojů verze CH-47B bylo vyrobeno asi 108, pak přešla výroba na verzi CH-47C vyráběnou v letech 1967-1982.

CH-47C má zesílený reduktor a pohonnou jednotkou jsou motory Lycoming T55-L-11C, každý o výkonu 3750 koní (2 800 kW). CH-47C unese až 44 vojáků nebo 24 raněných na nosítkách, včetně dvou lékařů. Od roku 1980jej používá britská RAF jako Chinook HC.1. Pozdější verze Super-C byla vybavena ještě silnějšími motory Lycoming T55-L-712 a také novými širšími listy rotorů, které byly vyrobeny ze skelných vláken.  Má také větší palivové nádrže, což znamená zvětšený dolet. Dřívější  stroje A a B byly postupně přestavěny na tento standard.
CH-47D – stroje této verze, která přišla v březnu 1979, jsou vybaveny motory T55-L-712, modernizovanou převodovkou, kompozitními rotorovými listy, zmodernizovaným vybavením pilotní kabiny a dalšími pokročilými systémy a vybavením, včetně systému pro doplňování paliva za letu. Došlo také ke celkovému zpevnění trupu. Verze CH-47D je vybavena třemi háky pro podvěsný náklad do hmotnosti až 9389 kg. Na standard této verze byla přestavěna většina starších strojů CH-47A/B/C. Vrtulník CH-47D sehrál významnou roli během operací v Iráku a Afghánistánu, kde převážel vojáky a zásoby. Během operací v Afghánistánu byl provozován v horách ve výškách ohraničujících použití transportního vrtulníku americké armády Sikorsky UH-60 Black Hawk. Obvykle je CH-47 vysílaný v bojových letech spolu s vrtulníky AH-64 Apache. CH-47D je schopen operovat za jakékoli viditelnosti a i za zhoršených povětrnostních podmínek. První stroje se dostaly k jednotkám v roce 1982. I CH-47D používá i britská RAF, jako HC.2
Další modernizací je CH-47F – opět je zpevněn a upraven trup, aby se snížily vibrace, rotory dostávají nové hlavy s bezúdržbovými závěsy, zadní pylon je demontovatelný pro lepší přepravitelnost, palivové nádrže jsou zvětšeny na téměř dvojnásobek proti předchozí verzi. Nové motory Honneywell T55-L-714A o jednotkovém výkonu 2 039 kW mají ekonomičtější provoz. Hodně se událo také uvitř. Nový je systím řízení motorů FADEC, řídící systém ACMS. Stroj dostal tzv. skleněný kokpit s barevnými vícefunkčními displeji, zařízením GPS/INS, radarovým výškoměrem a dalšími vylepšeními. První CH-47F vzlétl 25. 6. 2001. Tyto úpravy by měly prodlouži životnost typu až do roku 2033. Většinu úprav z této verze má také CH-47SD – Super D, jedná se o exportní vojenskou verzi, kterou provozují letectva například Singapuru, nebo Taiwanu. O dva roky předešla konečnou podobu verze F.
Během vietnamské války vznikla speciální útočná verze ACH-47A – čtveřice zvlášť upravených strojů pro bitevní úkoly. Tyto vertulníky byly vyzbrojeny automatickým granátometem M75 ráže 40 mm, 2 kanony M24A1 ráže 20 mm a pěticí 7,62mm kulometů M60D nebo 12,7mm kulometů M2HB, také mohly nést 2 miniguny M18/M18A1 ráže 7,62 mm nebo stený počet raketnic XM159B/C pro 19 raket ráže 70 mm. Jelikož se mohutné dvourotorové stroje ukáazaly jako ne úplně vhodné pro tyto mise, byly po příchodu AH-1 Cobra staženy. Válku přečkal jediný stroj.
Pro operace speciálních jednotek byly zvlášť vyvinuty verze MH-47D/E – jsou vybaveny zařízením pro doplňování paliva za letu, doplňkovou výzbrojí, pancéřováním a modernější avionikou, která mimo jiné umožnuje lety vysokou rychlostí v minimální výšce. z těchto strojů se za použití mnoha prvků z CH-47F později vyvinula modernizovaná verze MH-47G. Tuto verzi, ochuzenou o některé specifické prvky vybavení, provozuje RAF jako HC.3

V Japonsku se u firmy Kawasaki licenčně vyráběly CH-47A pod označením KV-107-II. Po modernizaci, obnášející vybavení radarem, infračerveným senzorem AN/AAQ-16 a zvětšenými palivovými nádržemi se vyráběly jako CH-47JA
Chinook byl v době svého vzniku unikátní svou rychlostí. S maximálkou 315 km/h předstihoval většinu svých současníků, rychlejší byla jen AH-1 Cobra. Do dnešních dnů bylo vyrobeno kolem 1200 strojů všech verzí. Prostorný trup se dvěma protiběžnými rotory v tandemovém uspořádání, poháněnými dvěma turbohřídelovými motory, spojenými společnou převodovou skříní a se zdviženým ocasem, který jednak umožňuje listům rotorů se bezpečně míjet a zároveň dělá prostor pro nakládací rampu, dává Chinooku typický, nezaměnitelný tvar. Do trupu se kromě zmíněných 44 vojáků nebo 24 raněných na nosítkách dají naložit i vozidla či kusový náklad a to až do hmotnosti 8164 kg. Náklad lze rovněž zavěsit na háky na spodní části trupu. Chinook lze vybavit 7,62mm kulomety M60 upevněnými ve dveřích a na nákladní rampě, v této podobě ostatně ve Vietnamu dosti často létaly. Jeho hlavní rolí je přesun skupin vojáků, dělostřelectva a doplňování zásob na bojišti. Často bývá také používán k vyprošťování sestřelených letadel nebo vrtulníků. Kromě vojenských složek USA létají Chinooky v mnoha verzích u mnoha uživatelských zemí, například Argentině, Austrálii, nebo Velké británii, ale také v Egyptě, Íránu, Singapuru, Španělsku, Thajsku, Jižní Koreji nebo ve Vietnamu. Chinook patří mezi několik málo strojů, které, ač vznikly před více než padesáti lety, jsou stále ve výrobě a jsou stále používány v první linii. Jako další příklady mohu zmínit například čtyřmotorový turbovrtulový transportní letoun Lockheed C-130 Hercules nebo vrtulník Bell UH-1 Iroquois.

Technický popis CH-47D:

• Výrobce: Boeing Vertical Lift, Ridley Park, Pennsylvania, USA
• Typ: střední transportní a víceúčelový vrtulník
• Motor: 2× turbohřídelový motor Lycoming T55-GA-712, každý o výkonu 3 750 koní (2796 kW)
• Posádka: 3 muži, 2 piloti a palubní inženýr
• Výzbroj: 3x kulomet M240, nebo M60 ráže 7,62 mm v bočních oknech a na nákladové rampě. Výzbroj útočné verze ACH-47A popsána v textu
• Průměr rotoru: 18,30 m (plocha 260 m²)
• Délka: 30,10 m (včetně rotoru)
• Délka trupu: 15,54 m
• Výška: 5,70 m
• Hmotnost prázdného stroje: 10 185 kg
• Vzletová hmotnost: 22 680 kg
• Užitečná zátěž: 10 500 kg nákladu uvnitř či na venkovních hácích, nebo až 55 vojáků s plnou výstrojí, nebo nebo 24 polních nosítek se 3 členy obsluhy
• Maximální rychlost: 315 km/h
• Dostup: 5 640 m
• Dolet: 741 km, přeletový dolet 2 252 km

Chinooka stavěla Týnka ze stavebnice Italeri, a jde o verzi pro zvláštní operace MH-47E. Stavba měla jistá úskalí, ale ve finále dopadla dobře. Model je nastříkán jednolitým černým zbarvením, což se sice liší od zbarvení v návodu, ale tak nějak jsme si říkali, že tyhle speciály dost často létají černé. Téměř s jistotou se dá říci, že podobný Chinook létá u 160. leteckého pluku zvláštních operací (výsadkového), operujícího ze základny Fort Campbell v Oak Grove v Kentucky. Model je postaven v podstatě bez úprav, bez patiny.