Brewster F2A Buffalo

Jak jsem již zmínil v galerii, Brewster Buffalo dokonale ilustruje připravenost USA na válku, do které se jim moc nechtělo. Letadlo, které mělo pouze průměrné vlastnosti, které se měly ukázat nedostačujícími. Jedno z nejproslulejších letadel druhé světové války, bohužel v obou smyslech toho úsloví. Zatímco v rukou spojenců proti Japoncům žalostně zklamal, Finové proti SSSR za kniply Buffal dlouho excelovali, než dostali stodevítky. S Buffaly se těžko loučili.
Brewster s těmito stroji uspěl v tendru v roce 1935. Stál tehdy proti Grummanovu XF4F, který měl však určité problémy a tak překvapivě vyhrál Brewster. Ovšem uplynuly další dva roky, než mohl prototyp vzlétnout. Poměrně malý letoun byl slušně obratný a příjemný na pilotáž. S devítiválcem Wright R-1820-34 Cyclone 9 o 950k nebyl žádný rychlostní přeborník, ale rychlosti kolem 500 km/h dosáhnout dokázal. S rostoucí výškou však rychle ztrácel na výkonu, měl sklony se přehřívat a ze střemhlavého letu se mu nechtělo. O výzbroji se soudilo, že tři kulomety ráže .50 a jeden .30 stačí. Budoucnost měla ukázat, že nestačí. Pro srovnání, P-51 měl výzbroj dvojnásobnou. V červnu 1938 USN přijalo letoun do výzbroje. A to i přesto, že v té době už létal vylepšený XF4F, budoucí Wildcat, a byl lepší. Nicméně nezůstal nepovšimnut a do služby se dostal v roce 1940.
Na jaře 1939 byla novými Brewstery F2A Buffalo vyzbroje VF-3 na palubě letadlové lodi USS Saratoga. U Brewsterů ovšem nespali na vavřínech a průběžně vylepšovali. Osazen byl silnější motor Wright R-1820-40, o výkonu 1200k. Modernizována byla vrtule, kulomet .30 byl nahrazen čtvrtým .50. Letoun také dostal závěsníky pro dvě bomby po 50 kg. Tato verze byla označena jako F2A-2. Stroj ovšem nabral na váze, což se podepsalo na všech parametrech letounu. Navíc trpěl podvozek.

Přebytečné stroje první série byly uvolněny pro prodej do zahraničí. 44 jich koupili Finové. Letadla upravili, například pancéřováním sedačky pilota, reflexním zaměřovačem, vylepšeným chladičem oleje, nebo čtvrtým kulometem ráže .50. Stroje mírně zpomalily, dosahovali maximální rychlosti 480 km/h. Říkali jim ”Taivaan Helmi“, tedy perla nebes. Sestřelili na nich skoro 500 sovětských strojů za cenu ztráty 19 vlastních. Později sice Buffala v první linii nahradily Messerschmitty Bf-109, ale piloti se s Brewstery loučili jen neradi a z výzbroje byly vyřazeny až 3 roky po válce.
40 kusů F2A-2 si objednala Belgie v denavalizované verzi s jednoduchým zaměřovačem, ale nestihly dorazit. Několik jich ukořistili Němci, další se zastavily na Martinique. Po delším handrkování o jejich vlastnictví byly zničeny sabotáží. Zbylých 18 jich převzala Británie, a právě zde dostaly jméno Buffalo. Britové je zpětně navalizovali a nasadili krátce ve Středomoří. Posléze Britové zakoupili dalších 170 kusů, s pancéřováním, větší zásobou munice a reflexním zaměřovačem. Ty se však už na evropském bojišti nasadit neodvážili. Místo toho je poslali do kolonií, kde je dokonce někteří piloti upřednostňovali před Wildcaty a Kittyhawky. Mělo to svůj důvod. Jako nejkompaktnější ze spojeneckých strojů na asijském bojišti byly zdaleka nejobratnější, a všichni si mysleli, že proti japonským letadlům jeho výkony stačí. Nikdo nepočítal s výkony, se kterými japonská letadla vtrhla do války. Nikdo nevěděl, že budou obratnější, než Buffala a výkonnější než Wildcaty a dokonce i P-40. Při konfrontaci to skončilo, jak muselo. Buffala byla smetena početní převahou výkonnějších japonských strojů. Přesto se nedala zadarmo, a sebou vzala zhruba stejný počet nepřátelských letadel, kolik měla vlastních ztrát.

Na dálném východě používali Buffala také Holanďané. Zhruba 70 strojů několika verzí bránilo ostrovy Nizozemské východní Indie, dnešní Indonésii, až do doby jejich obsazení. Při ztrátě 30 strojů sestřelila holandská Buffala 55 japonských letadel, což byl výkon heroický, při výzbroji dvou kulometů 12,7 mm a dvou 7,62 mm a absenci ochrany pilota a nádrží. Svou roli ovšem sehrála i jistá šťastná náhoda. Nejvýkonnější japonská letadla, pověstná Zera, létala především nad Pacifikem a na Filipínách, nad Malajsií a Jávou v menší míře a nad Barmou vůbec. A Buffala létala především nad Malajsií, Jávou a Barmou, kde se setkávala s Ki-27, které byly o něco slabší a Ki-43 Hajabusa, které byly o něco výkonnější. Ale ne tolik jako Zera.
F2A-3 byla poslední verze Buffala. Měla upravený trup, větší nádrže, lepší pancéřování a větší zásobu munice. A také větší váhu a s ní horší výkony. v roce 1941 jich bylo vyrobeno ještě 108. Dvacet z nich ještě koupili Holanďané, ale už je nedostali. Než jim stihly být doručeny, Holandsko kapitulovalo, a Buffala skončila v Austrálii.
Od května 1941 začaly Buffala z palub lodí vytlačovat Wildcaty, a Brewstery se přesunuly na pozemní základny. Což nahrálo na asi největší střet, kterého se Buffala zúčastnila, a to slavné Bitvy o Midway. To byl ovšem strašlivý debakl. Logicky. Proti 108 japonským letadlům se postavilo 19 Buffal a 6 Wildcatů. Sestřeleny byly 3 japonské bombardéry a 2 Zera. Ztraceno bylo 13 Buffal a 4 Wildcaty. Faktorů prohry bylo víc, ale lví podíl byl připsán Buffalu jako jedné z nejhorších stíhaček všech dob. Ne úplně zaslouženě, tak už to ale bývá, F2A není jediné letadlo, kterému se to stalo. Po Bitvě u Midway byla Buffala užívána spíše k výcviku. Celkem bylo vyrobeno 508 ks všech verzí.

Technický popis Brewster F2A

• Výrobce: Brewster Aeronautical Corp., New York, USA
• Typ: jednomístný, jednomotorový stíhací letoun
• Osádka: 1
• Motor: 1x zážehový, vzduchem chlazený, hvězdicový devítiválec Wright R-1820-34 o 950 k (F2A-1), R-1820-40 o 1200 k (F2A-2, F2A-3)
• Výzbroj: 2 kulomety Browning M2 ráže 12,7 mm v křídlech a 1 kulomet Browning M2 ráže 12,7 mm a 1 kulomet Browning M1919 ráže 7,62 mm v kapotě F2A-1, 2 kulomety Browning M2 ráže 12,7 mm v křídlech a 2 kulomety Browning M2 ráže 12,7 mm v kapotě, 100 kg pum F2A-2, F2A-3
• Rozpětí: 10,60 m
• Délka: 7,90 m
• Výška: 3,6 m
• Nosná plocha: 19,4 m2
• Hmotnost prázdného letounu: cca. 1 717 kg (F2A-1), 2 080 kg (F2A-2), 2 145 kg (F2A-3)
• Vzletová hmotnost: cca. 2 440 kg (F2A-1), 3 130 kg (F2A-2), 3 246 kg (F2A-3)
• Maximální rychlost: 500 km/h v 5 500 m (F2A-1), 550 km/h v 8 000 m, 516 km/h (F2A-3)
• Dostup: 9 900 m (F2A-1), 10 300 m (F2A-2), 10 200 m (F2A-3)
• Stoupavost: 950 m/min (F2A-1), 780 m/min (F2A-2), 697 m/min (F2A-3)
• Dolet: 1 600 km (F2A-1), 1 550 km (F2A-2, F2A-3)

Model jsem stavěl z poměrně staré stavebnice Revell, stavbu provázely pouze malé komplikace. Stavěl jsem dle návodu, vybral jsem si předválečnou antikamufláž se žlutými křídly. Se ztvárněným strojem létal velitel třetí letky VF-2 z letadlové lodi USS Lexington na jaře roku 1941. Doplnil jsem jen anténní lanko a očouzení u výfuků.