Sd.Kfz. 7

Sd.Kfz. 7 mittlerer Zugkraftwagen 8t ve vlasteneckém muzejním komplexu v Kubince v Rusku. Zdroj: Alan Wilson from Stilton, Peterborough, Cambs, UK – Sd.Kfz.7 Half Track – Patriot Museum, Kubinka, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=64118279

Sd.Kfz. 7 (Sonderkraftfahrzeug 7) bylo polopásové vojenské vozidlo, používané německými armádními složkami během druhé světové války. Vývoj Sd.Kfz. 7 může být vystopován k roku 1934, kdy byl dán požadavek na osmitunové (7,87 tun)polopásové vozidlo. Poprvé objevuje v roce 1937, a za celou dobu produkce jich firma Krauss-Maffei vyrobila kolem 12000. Byl určen k použití jako transportér pěchoty, nákladní tahač, ale především jako tahač obávaného děla Flak 36 8,8 cm a 15 cm SFH 18 150 mm houfnic. Sd.Kfz. 7 také stal základem řady samohybných protiletadlových vozidel s různými druhy Flak 20 mm a 37 mm. Dále vzhledem k jeho tažné síle často nacházel použití jako havarijní vůz.
Vozidlo mohlo vézt až 12 mužů posádky děla ve třech řadách sedadel. Pod sedadly se nacházel úložný prostor pro různé nástroje a před sedadly byly namontovány držáky na ruční zbraně posádky. V zadní části vozidla se byl uzavřený prostor pro skladování munice, v boji většinou soupravu tahače s dělem doprovázel ještě nosič munice. Sd.Kfz.7 mohl táhnout náklad až do 8000 kg (17,600 lb) na váhu. Většina z těchto vozidel byla vybavena navijákem. Čelní sklo šlo složit a naopak, za nepřízně počasí mohla být natažena plátěná střecha. Část strojů byla také postavena s pevnou střechou, ale nebylo jich mnoho. U pozdějšího zjednodušeného typu s dřevěným rámem vozu došlo ke změně uspořádání, munice byla uložena za kabinou řidiče a posádce sloužily dřevěné lavice.
Podvozek se skládal ze dvou předních kol s pneumatikami a pásové části se 7 pojezdovými a jedním hnacím kolem vepředu. Kola se překrývala podobně, jako tomu bylo u tanků Tiger. Po celou dobu výroby a provozu docházelo k drobným úpravám, k některým přímo při opravách v poli. Jezdily tak poměrně originální kombinace. V roce 1943 byl motor Maybach HL 62 nahrazen Maybachem HL 64.

Sd.Kfz. 7 táhne FlaK36 8,8 cm

Sd.Kfz. 7 mittlerer Zugkraftwagen 8t táhne protiletadlové dělo FlaK 36 8,8 cm v severní Africe v dubnu 1941. Zdroj: Dörner – File:Bundesarchiv Bild 101I-783-0109-19, Nordafrika, Zugkraftwagen mit Flak.jpg, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=39097121

Použití polopásových takačů pro dělostřelectvo v německých branných silách bylo běžné, ale i jinde. Ve srovnání s kolovými vozidly, polopásy byly náročnější na údržbu, často trpěly poruchami, a byly pomalejší na pozemních komunikacích. Na druhou stranu poskytovaly větší tažnou sílu a vyšší průchodivost terénem.
Sd.Kfz.7 byl používán po celou dobu války, byl viděn v roce 1940 v Paříži přehlídky vítězství a na snímcích německé válečné propagandy, které přispívaly k mýtu o mechanizované Blitzkrieg. Ve skutečnosti jich nikdy nebylo dost, aby plně vybavily německé síly. Tak je používaly dělostřelecké a tankové prvky mechanizovaných jednotek (pancéřových granátníků), zatímco jiné jednotky i nadále závisely na koních, které zapřahaly do svých děl.
Některé Sd.Kfz. 7 byly ukořistěny spojenci a se spojeneckým označením vráceny do služby ještě za války a po ní.
Varianty:

  • Sd.Kfz. 7 – Základní Sd.Kfz. 7, s otevřenou karoserií třemi řadami pro posádku.
  • Sd.Kfz. 7 / 1 – Sd.Kfz. 7 vyzbrojený 2 cm Flakvierling 38 L/112.5, vyskytovaly se verze s otevřenou i obrněnou kabinou.
  • Sd.Kfz. 7 / 2 – Sd.Kfz. 7 vyzbrojený 3,7 cm Flak 37 L/98 zbraň. Opět se vyskytovaly otevřené i obrněné verze.
  • Feuerleitpanzer auf Zugkraftwagen 8t – Pozorovací a velitelské stanoviště pro mobilní odpalovací stanoviště V2(Vergeltungswaffe 2).

Technické údaje:

  • Posádka: 12 mužů
  • Délka: 6,85 m
  • Šířka: 2,35 m
  • Výška: 2,62 m
  • Hmotnost: 11,53 t
  • Pancéřování: 8 mm
  • Motor: Maybach HL 62 benzínový 6-válec
  • Výkon motoru: 140 hp
  • Odpružení: Torzní tyče
  • Max. rychlost (silnice): 50 km/h
  • Dojezd: 250 km na silnici, 150 km v terénu

Sd.Kfz.7 měl v aršíku divizní znaky 5.divize SS-pancéřových granátníků „Wiking“, takže jsem toho využil a udělal podobnou kamufláž a celkově vozidlo zasadil do stejné lokace, doby a útvaru jako Sd.Kfz.222, zmíněný na těchto stránkách. Tedy červenec roku 1943, východní fronta, divize Wiking vedla obranné boje na řece Donu.
Druhý Sd.Kfz.7 je Feuerleitpanzer auf Zugkraftwagen 8t – Pozorovací a velitelské stanoviště pro mobilní odpalovací stanoviště V2 – obrněná nástavba je resinová konverzní sada nejasného původu, posazená na základ ze stavebnice Hasegawa. Natřel jsem tankovou šedí a patinoval olejovým filtrem. Model je součástí diorámatu V-2 Feuerstellung.