Heinkel He-162

Volksjäger měl být další zázračnou zbraní. Zbraní, která měla změnit průběh války. 8. 9. 1944 vydalo říšské ministerstvo letectví požadavek na vývoj proudového stíhacího letounu. Nový stroj měl být levný, výrobně nenáročný, dosahovat rychlosti alespoň 750 km/h s motorem BMW 003 Sturm, nepřesáhnout hmotnost 2 000 kg. Měl umět operovat i z menších letišť, na rozjezd mu mělo stačit 500 m. Ve vzduchu měl vydržet 30 minut a výzbroj měla tvořit dvojice 30mm kanonů. Do výzbroje Luftwaffe musel být připraven vstoupit již v lednu 1945.
Při dobré pilotáži měl takový letoun nejlepší vyhlídky být úspěšný. Byl by dost rychlý, přitom obratný a s dvěma kanóny ráže 30mm dobře vyzbrojený. Třicetiminutová vytrvalost by byla pro přehradný stíhač dostatečná. Volkjägery měly vzlétnout do cesty bombardovacímu svazu, způsobit v jeho řadách pořádnou paseku, vrátit se na základnu a v co nejkratším čase mohl být znovu ve vzduchu, dokončit své dílo. Nestalo se tak. Ale to předbíhám.
Vzhledem k tlaku Spojenců z jedné strany, Sovětů z druhé, neustálému těžkému bombardování a všeobecnému nedostatku surovin stáli konstruktéři před těžkým úkolem. Projekt ostře odmítl Adolf Galland, který požadoval, aby veškeré kapacity byly uchovány pro výrobu Me 262. Podpořili ho Willy Messerschmitt, který se z pochopitelných důvodů odmítl účastnit úplně, a Kurt Tank z Focke-Wulfu. Přesto se úkolu chopila celá řada společností a s nadšením. Projekty firem Arado, Fieseler, Focke-Wulf, Siebel a Junkers byly zamítnuty, a do užšího výběru byly vybrán návrhy firem Blohm & Voss a Heinkel. Vše rozhodl až Göring, když plně podpořil projekt Heinkelu.
Ernst Heinkel navrhl malý letoun s dvojitou směrovkou, motorem umístěným na hřbetě trupu, přetlakovou kabinou s dozadu odklápěným překrytem a inovativním vystřelovacím sedadlem pilota, který dostal označení He 162. Konstrukce byla z lepeného dřeva, což ze začátku byl kámen úrazu, neboť nevhodné, kyselinu obsahující lepidlo rozežíralo dřevo, což vedlo k několika smrtelným nehodám.

Prototyp He 162V-1 poprvé vzlétl 6. 12. 1944 ve Schwetatu. Pilot kapitán Peter s letounem během 20 minut letu dosáhl rychlosti 835 km/h v 6 000 m, ale kvůli odtržení krytu podvozku musel přistát. O 4 dny později se letoun zřítil, když se mu za letu zbortilo křídlo a pilot zahynul. Druhý prototyp He 162V-2 byl 22. 12. zalétán ředitelem Heinkelu Frankem. He 162V-7 měl několik konstrukčních změn. Bylo posunuto těžiště, zesílena křídla a ve verzích V3 a V4 byl změněn jejich tvar přidáním takzvaných Lippischových uší křídel, což bylydolů skloněné winglety na koncích křídel. To vedlo k větší stabilitě stroje. V4 už byla de facto sériová podoba stroje.
Byla naplánována výroba, která měla dát každý měsíc 4 000 letounů. Požadavek ministerstva se tedy podařilo dodržet a v lednu 1945 Luftwaffe opravdu obdržela první stroje He 162. Původně byly He 162 vyzbrojeny dvojicí 30mm kanonů Rheinmetall MK 108 se zásobou 50 nábojů na hlaveň. Pozdější verze He 162A-2 nesly dva 20mm kanony Mauser MG 151/20 se 120 náboji na hlaveň. Výroba probíhala v podzemních továrnách v Nordhausenu, Bernbergu, Rostocku a Tarthunu. Do konce války bylo vyrobeno 300 Salamandrů a dalších 800 zůstalo rozestavěno, což je vzhledem k situaci Německa téměř neskutečné. Konstrukčně byl He 162, i přes některé nedostatky, moderní letoun. Kvůli nedostatku zkušených pilotů a pohonných hmot však již nijak do průběhu války zasáhnout nedokázal. Piloti z řad Hitlerjugend, kteří byli pro nové stíhače vybráni, měli velké problémy těžce ovladatelný stroj zvládnout a vzhledem k jejich nedostatečnému výcviku na kluzácích a maketách se není čemu divit. Po válce se Volksjägery dostaly do vítězných zemí, kde byly důkladně prostudovány. Nadějnému nápadu, kterým tenhle letoun bezesporu byl, zlomila vaz v té době už beznadějná situace Německa. Kdyby přišel dřív, ostatně stejně jako Me-262, kdo ví….
Volksjäger, tedy lidový stíhač není ovšem oficiálním názvem letounu. Výrobce jej pojmenoval Spatz, tedy Vrabec. Salamander, tedy Mlok, bylo krycí označení jeho výrobního programu, ale lze se setkat i s tím, že je letoun takto označen. Název Volksjäger asi nejvíc ve své knize Velký cirkus proslavil Pierre Clostermann.

Technický popis:

• Výrobce: Heinkel; Mittelwerke; Junkers
• Typ: jednomístný přepadový stíhací letoun
• Motor: Proudový BMW 003E-1(E-2) Orkan s tahem 7,85 kN
• Výzbroj: 2*30mm kanon Rheinmetall MK 108 se zásobou 50 nábojů na hlaveň/2*20mm kanoy Mauser MG 151/20 se zásobou 120 nábojů na hlaveň
• Rozpětí: 7,20 m
• Délka: 9,03 m
• Výška: 2,60 m
• Nosná plocha: 11,10 m2
• Hmotnost prázdného letounu: 1 664 kg
• Vzletová hmotnost: 2 800 kg
• Maximální rychlost: 900 km/h
• Stoupavost: 23,41 m/s
• Dostup: 12 000 m
• Dolet: 975 km maximální, 695 bojový

Postavený stroj patří k jedinému útvaru, který byl těmito stroji vybaven, totiž 1./JG 1, tedy I.Gruppe/Jagdgeschwader 1, česky první skupiny prvního stíhacího pluku, který pár měsíců před koncem války s těmito letouny operoval ze základen v Ludwiglustu a Lecku.