M3 Scout Car

Průzkumné vozidlo M3 je už od pohledu příbuzné s Halftrackem M3. Také jej vyráběla stejná firma, tedy White. Obě vozidla také poháněly stejné motory, White 160AX a Hercules JXD. Průzkumná verze uvezla 8 vojáků včetně řidiče, i s jejich osobními zbraněmi. Vozidlo samotné bývalo vybaveno kombinací několika kulometů ráží 7,62mm (.30), a 12,7mm. Ty nebyly upevněny na obvyklém oběžném kruhu, jaký měla na kazatelně polopásová verze a většina neobrněné techniky, nýbrž na jakési kolejnici vedoucí kolem dokola celé korby vozidla, po které bylo možno kulomet přesunout tam, kde jej bylo právě zapotřebí. Vozidlo chránil pancíř v síle od 6,5 do 12.5mm, chránil tedy posádku před palbou z ručních zbraní. Pancéřové desky chránící pracovistě řidiče byly sklopné. Při zavřených krytech bylo možno pozorovat dvěmi průzory vpřed a po jednom na každé straně. V nepříznivých klimatických podmínkách mohlo být vozidlo opatřeno plátěnou střechou. Většina vozů (a také některé exempláře polopásové verze) byla vybavena v přední části zvláštním odpruženým válcem. Měl sloužit ke snadnějšímu překonávání dun v pouštních podmínkách. Nakolik to ovšem fungovalo, nevím.

M3 scout car neplnil zdaleka jen průzkumné úkoly, používali je zbrojíři, mechanici, provianťáci i lékaři, zejména ve frontové oblasti, kde se mohla zvýšená ochrana hodit. Vozidlo bylo používáno v mnoha naprosto rozdílných rolích – od vozidla pro sběr a přepravu raněných (armoured ambulance) až např. po vozidlo s nástavbou pro „psyops“ (s rozhlasovou aparaturou a obrovskými reproduktory) či vozidlo pro zaměřování palebných stanovišť dělostřelectva protivníka z měření dráhy letu a dopadu jeho granátů (tzv. Sonic Scout). Dobové snímky dokazují, že jako pravděpodobně největší nedostatek byl osádkami „Scoutů“ vnímán shora otevřený bojový prostor (plachta prostě nezvládne vše). To v praxi vedlo k různým úpravám a „zabydlování“ vozidel…
Výroba probíhala v letech 1941 až 1944 a vyrobilo se téměř 21 000 vozů. Používali je američané, britové, kanaďané, v rámci programu lend-lease bylo dodáno kolem 3000 kusů i do SSSR, kde je užívala nejen Rudá armáda, ale i Polská armáda formovaná v SSSR. Pravděpodobně 24 kusů bylo i ve výzbroji Československé samostatné obrněné brigády. V období po r. 1945 koupily Scout Cary armády dalších států, například Austrálie, Belgie, Francie, Itálie, Kanady. Byly však také ve výzbroji armád Chile, Laosu, Mexika, Peru, Turecka. Armáda Izraele používala větší množství vlastních přestaveb Scout Carů.
Technické údaje:

• Délka: 5620 mm
• Šířka: 2200 mm
• Výška: 2040 mm
• Celková hmotnost: 4500 – 6000 kg podle verze
• Motor: šestiválcový řadový o obsahu 6330 cm3
• Max. rychlost: 81 km/h
• Dojezd: 403 km
• Kapacita: 8 včetně řidiče

Podle nárazníkového kódu by měl vůz patřit druhé obrněné divizi, 82. obrněnému průzkumnému praporu, rotě C. Ve Francii, nebo Německu po vylodění v Normandii. Vůz je orezen a lehce zablácen. Přiloženou posádku jsem se rozhodl nepoužít, naopak jsem využil možnosti otevřít dveře kabiny řidiče.