Renault B.1

Renault B.1, neboli Char B.1 byl pravým opakem Renaultu FT-17. I když jeho vývoj začal o pouhých deset let později. Ovšem k jednotkám se dostal až v roce 1934. Char B.1, ač měl své mouchy, byl asi nejlepším tankem, který mohli Francouzi proti Němcům nasadit.
Počátek vývoje sahá do roku 1921, kdy byl vydán požadavek na nový typ silně pancéřovaného pěchotního tanku. Ten měl provádět průlomové akce, měl být velmi odolný a dobře vyzbrojený. Roku 1926 se uskutečnilo výběrové řízení, toho se zúčastnily tři firmy se svými návrhy. Zvítězil návrh Renaultu. Tři další roky trvalo Renaultu, než dokázal postavit prototyp. A dalších pět let, než se začal vyrábět sériově. Vzhledem tak silně připomíná tanky první světové války, u kterých pásy obíhaly prakticky celý bok tanku. Tím však podobnost končí. Char B.1 je osazen plně otočnou věží. V ní se však, paradoxně, nenachází hlavní zbraň tanku. Ta je umístěna v přídi korby, a tvořil jí kanón ABS nebo St. Chamond ráže 75 mm. Byl určen k ničení nepřátelských opevnění a neměl možnost odměru, seřiditelný byl jen náměr. Do stran bylo třeba pootočit celým tankem. Tank pro něj vezl zásobu 74 nábojů. U kanónu se nacházel kulomet Chatellerault ráže 7,5 mm, pro který se vozilo okolo 5000 nábojů. Ve věži se pak nacházela protitanková zbraň – kanón SA-34 ráže 47 mm, spolu s druhým kulometem stejného typu,

jako v korbě. Pro kanón zde byla také zásoba, nejprve 50, ke konci až 72 nábojů, pro kulomet dalších 5000. Tank byl poměrně dobře pancéřovaný, a pancéřové pláty kryly i pojezdové ústrojí, což byla jedna z výhod archaicky působící konstrukce. Německé tanky si s B.1 moc nevěděly rady, k jejich zničení bylo třeba buď slavné FlAKy ráže 88mm, nebo nálet Stuky. Věž byla poměrně moderně řešená, a odlévaná. Tank poháněl motor Renault o 250k, který stroji udal rychlost do 30 km/h. Tanků B.1 se postavilo 35 kusů.
V roce 1937 byl tan modernizován na verzi B.1 bis. Ta dostala silnější pancíř, silnější motor (307 k) a novou věž se silnějším dělem SA-35 stejné ráže. Těchto strojů se vyrobilo přes 400, a byly to právě B.1 bis, se kterými se setkávali Němci při napadení Francie v roce 1940.
Byla v plánu další modernizace, stroj měl být označen jako B.1 ter, vznikly prototypy, pak ale přišli Němci, a bylo po všem. B.1 ter měl mít motor o výkonu 350 k, korba měla být více zaoblená, měla být vylepšena lafetace spodního kanónu a samozřejmě zesíleno pancéřování.
Pro Němce byly tanky B.1 velkým překvapením, po pravdě, nepříjemným. Spoustu jich ovšem ukořistili nepoškozených či opravitelných a tak jim dobře posloužily. Některé byly přestavěny na plamenometné, jiné na samohybná děla, a některé nasadili Němci tak jak byly.

Nasazeny byly například na Balkáně, nebo v Sovětském svazu. Bez zajímavosti není ani nasazení proti spojeneckým silám při vylodění v Normandii.
Tanky B.1 měly i slabiny, které Němcům v roce 1940 v boji pomohly. Byly konstrukčně velmi složité a náročné na údržbu, což se projevilo na jejich provozní spolehlivosti. Posádky musely být perfektně secvičené, protože díky rozměrům tanku seděli členové posádky daleko od sebe, což ztěžovalo vzájemnou komunikaci. Posádka pak byla přetížena, protože jednak velitel obsluhoval jako střelec věžový kanón, což bylo neduhem mnoha francouzských tanků a velitele to odvádělo od jeho hlavní úlohy, koordinovat posádku v boji. Dále pak byl spodní kanón obsluhován řidičem. Střílelo-li se, nejelo se. Rychlé manévry, jako vyjet z úkrytu, vystřelit a zase se schovat, byly tímto vyloučeny. Nabíječ nabíjel oba kanóny, což snižovalo rychlost střelby z obou. Nejméně práce tak měl radista. Tanky také při přesunu nedosahovaly kdovíjak vysoké rychlosti. Průměr se pohyboval kolem 25 km/h. Na levém boku stroje byl umístěn chladič, který nebyl úplně dobře chráněn. Posádky tak musely v boji dávat pozor, aby příliš tento zranitelný bok nepříteli neodhalovaly. Kromě popsaných dobrých i špatných vlastností tanku lze jako zajímavost uvést, že přes archaický vzhled disponoval i některými inovativními konstrukcemi. Například, od počátku byly nádrže vybaveny samosvornými obaly, což po zásahu zamezovalo úniku paliva a tím snižovalo riziko požáru. Požární prevenci se vůbec věnovala velká pozornost. Stroj byl také vybaven systémem centrálního mazání, který složitou údržbu poněkud zjednodušoval.
Char B.1 byl patrně nejlepším předválečným francouzským tankem, ale vzhledem k nevhodnému nasazení mu to nebylo příliš platné. Některé tanky se po osvobození Francie vrátily do služeb francouzských ozbrojených sil, ale konce války se dočkalo jen několik strojů. Technické údaje B.1 bis:

• Osádka: 4 muži
• Motor: 6 válcový zážehový Renault
• Výkon: 307 k
• Dojezd: cca. 130 km – po silnici
• Nejvyšší rychlost na silnici: 25 km/h, v terénu klesala na 10 km/h
• Výška: 2,79 m
• Délka: 6,37 m
• Šířka: 2,58 m
• Hmotnost: 31 520 kg
• Výzbroj: 1x kanon ABS modèle 1929 nebo St.Chamond modèle 1935 ráže 75 mm (74 nábojů), 2x kulomet Chatellerault, model 31, ráže 7,5 mm (2x 5000 nábojů), 1x kanon Puteaux SA-35 ráže 47 mm (72 nábojů)

Postavený tank by měl znázorňovat tank Nivernais II první obrněné divize, 37. praporu bitevních tanků, 3. roty. Tank byl zničen 15. května 1940 poblíž Deneé v Belgii. Kamufláž je standardní, byla nanesena patina olejovou barvou.Neprováděl jsem žádná vylepšení kromě návodem nabízeného otevření věže a usazení velitele.