Skládací houfnice M1 ráže 75 mm

Tahle houfnice se do téhle podoby formovala už po I. světové válce, kdy odborná komise doporučila pro boj v náročném, zejména horském terénu novou skládací houfnici ráže 75 mm. Skládací proto, že ji bylo možné rozložit na šest kusů, které se daly transportovat na mezcích. Hlaveň se pak přepravovala ve zvláštním žlabu, upevněná krytem, který byl na složené zbrani nasazen na horní straně hlavně a dával houfnici nezaměnitelný vzhled. Lafeta byla maximálně jednoduchá, mechanismus odměru byl upevněn rovnou na nápravě. Celá zbraň byla maximálně odlehčená. Houfnice byla schválena do služby v roce 1927. Později loukoťová kola, na nichž se houfnice mohla pohybovat, nahradily plechové disky s pneumatikami. To samozřejmě obnášelo i změnu lafety. Ale i ta byla rozkládací. Tato houfnice se stala první zbraní spojeneckých výsadkářů.
Mohla být vysazována jak rozebraná na (tentokrát) devět dílů na padácích, nebo častěji a praktičtěji v kluzáku. Tak byly vysazeny například u Arnhemu. Operace Market Garden je asi nejslavnějším nasazením těchto houfnic. Dalším výsadkovým využitím byly obojživelné vyloďovací operace. Většina nasazení ale byla podstatně prozaičtější. Většinou totiž bojovaly v pěchotních jednotkách. Horského nasazení si tedy, krom Jugoslávie, kde je používali Titovi partyzáni, moc neužily. Díky své nízké hmotnosti mohly být transportovány stejně jako v době začátků své kariéry, nebo mohly být taženy za Jeepem. Dokázaly vystřelit až šest ran za minutu na vzdálenost až neuvěřitelných bez 70 metrů devět kilometrů! Kromě výbušných a kouřových granátů mohly střílet i kumulativní protitankové, čímž se staly patrně účinnější protitankvoou zbraní, než později vyvinuté protitankové dělo M3.

Během druhé světové se vyrobilo na pět tisíc těchto houfnic a kromě USA je používala Čína, Velká Británie, Francie, Austrálie a některé země Jižní Ameriky. Britové je vyřadili z aktivní služby až koncem padesátých let. Zajímavé epizody kariéry této houfnice skýtá třeba 2. (italský) pluk SAS, což byla jednotka složená z bývalých válečných zajatců, nepřátelských dezertérů a podobných jedinců. Dělo, které jim shodili z letadla, pojmenovali „Molto stanco”, a prováděli s ním diverzní útoky. V jednom případě dokonce s touhle jedinou houfnicí obsadili město, přes nepřátelskou přesilu. Ještě zajímavější historii ovšem měly čínské houfnice, které krom běžného využití byly využívány izolovanými ostrovními posádkami jako pobřežní děla. Některé byly poskytnuty také Vietnamcům, kteří je nasadili proti Francouzům u Dien Bien Phu, a později i proti Američanům. Houfnice M1A1 a jejich poválečné verze M116 vůbec sloužily dlouho po válce a leckde slouží dodnes. Japonci, kteří je dostali po válce, ve vyřadili až v osmdesátých letech. Chorvati je pro slavnostní salvy užívají dodnes. Turci je použili proti separatistickým Kurdům v roce 2010. Zajímavé je jejich použití ke spouštění lavin, dříve než nebezpečně narostou. Takto se používaly v některých lyžařských resortech na západě USA. Ke slavnostním účelům používá tyto houfnice i Norwich University.
Houfnice M1A1 se v některých svých verzích dočkala i montáže na vozidla.
Technické údaje:

• Ráže: 75 mm
• Váha: 653 kg
• Náměr: 5° – 45°
• Odměr: 3° na každou stranu
• Délka: cca 3680 mm
• Šířka: cca 1220 mm
• Úsťová rychlost: 381 m/s
• Dostřel: 8925 m
• Rychlost střelby: 3 – 6 v/min
• posádka: minimálně 6 mužů

Opět zbraň, která byla součástí jiné stavebnice. Opět Jeepu, jen tentokrát Airfixího. I tentokrát jsem nechal dvojici pospolu, a houfnice je tak zapřažena za výsadkovým Jeepem. Normandie, červen 1944. 6. výsdková divize byla prostřednictvím kluzáků vysazena během vylodění do týlu nepřítele. Houfnice je patinována a obahněna stejně jako Jeep.