Za druhé světové války dodával Austin celou řadu vozidel pro potřeby armády. Zatímco K2 byl stroj o velikosti Dodge WC, nebo Morrise C.8, K3 a K4 byly kapotové vozy zhruba o velikosti Opelu Blitz. K5 Byl bezkapotový vůz velikosti Bedfordu QLD. A K6 byl z celé řady nejtěžší. Jednalo se o třínápravový těžký nákladní vůz, zhruba stejně velký jako naše poválečná Praga V3S. Já se dále budu zabýva K2 a K6, neboť je tu mám, že. Austiny K2 byly užívány především jako ambulance. Pobraly až čtyři ležící pacienty. Existovaly ale také varianty jako pomocný hasičský vůz. Vozily žebříky, nářadí, hadice a další věci, které se na stříkačky nevešly.
Austin K6 byl osazován širokou škálou nástaveb, od prostého valníku s plachtou, přes dílenské vozy, radiovozy, radarové
vozy, jeřáby, vyprošťovací vozy, navijáky pro balóny a také vůz se zdrojem elektrické energie. A samozřejmě, také na jeho podvozku vznikla hasičská stříkačka. Byť ta, kterou nabízí airfix ve své stavebnici je těsně poválečná. Některé vozy užívala i Rudá armáda a několik jich sloužilo v amerických službách. Celkem se do roku 1945 vyrobilo na 13 000 Austinů K6.
Technické údaje K2:
- Délka: 5490 mm
- Šířka: 2260 mm
- Výška: 2790 mm
- Hmotnost: 3124 kg
- Motor: šestiválcový řadový o obsahu 3462 cm3
- Max. rychlost: 80 km/h
- Pohon: 4×2
Technické údaje K6:
- Délka: 7010 mm
- Šířka: 2108 mm
- Výška: 2286 mm
- Hmotnost: 7874 kg
- Motor: šestiválcový řadový o obsahu 3995 cm3
- Max. rychlost: 80 km/h
- Pohon: 6×4
Austin K6: Vozidlo je dle návodu. Požární vůz na základně RAF, pravděpodobně někdy brzy po válce. Kromě ne úplně vydařené patiny a zakrytí střešního poklopu kabiny nemá žádné vylepšení. Posádka se do kabiny pro změnu nevešla.