Republic P-47 Thunderbolt

Republic P-47 Thunderbolt byl americký stíhací letoun, ve své době se stal největší a nejtěžší jednomístnou stíhačkou s pístovým motorem, a to platí dodnes. Během války se stal jedním ze tří symbolů stíhacího letectva USA (spolu s letouny Lockheed P-38 Lightning a North American P-51 Mustang).
U zrodu Thunderboltu v roce 1940 stáli dva konstruktéři ruského původu – vedoucí konstruktér firmy Republic Aviation Corporation pan Alexander Kartveli a jeho dřívější šéf major Alexander P. Seversky, jehož jméno je rovněž spojeno s typovými předchůdci P-47 – stíhacími letouny Seversky P-35 a Republic P-43 Lancer. Oba byly v menších sériích vyráběny ve třicátých létech pro USAAC, ale jejich koncepce se již vymykala požadavkům roku 1940.
Alexander Kartveli původně zamýšlel vybavit nový stíhací stroj (XP-47) řadovým motorem Allison V-1710 a dvěma kulomety. Propočty předpokládaných výkonů však vyšly jako krajně neuspokojivé a tak bylo nutné začít znova. Konstrukce nového typu byla tentokrát odvozena od nejsilnějšího motoru, který byl tehdy k dispozici – byl jím Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp, který musel být pro zachování výkonu ve větších výškách vybaven rozměrným turbokompresorem. Kartveli byl nucen konstruovat trup letounu „okolo“ této pohonné jednotky a jejího příslušenství. Turbokompresor poháněný výfukovými plyny byl umístěn za pilotní kabinou ve spodní části trupu – sem byl potrubím od motoru přiveden vzduch, jenž byl stlačen, ochlazen a odveden zpět ke karburátorům. Motor poháněl mohutnou čtyřlistou vrtuli, kvůli níž muselo být vyřešeno teleskopické prodlužování podvozkových noh. U neobvykle mohutného stroje byla řešena řada dalších problémů – od umístění velké zásoby pohonných hmot výhradně v trupu až po uložení baterie celkem osmi velkorážných kulometů…
6. května 1941 XP-47B poprvé vzlétl. Následovala řada náročných testů, které prokázaly četné, ale odstranitelné nedostatky. Sériová výroba se rozeběhla na jaře roku 1942 a z výrobních hal vycházely P-47 Thunderbolt (Hrom) s motorem R-2800-21. Těchto stojednadedmdesát strojů se v podstatě od prototypu vzhledově nelišilo a některé z nich se dostaly do výzbroje 8. letecké armády ve Velké Británii. Zde byly od 8.4.1943 využívány k dálkovému doprovodu bombardérů ve velkých výškách i k tzv. „sweepům“, což byla taktika volného stíhání s cílem vybojovat vzdušnou nadvládu nad nepřítelem a citelně zasáhnout důležité pozemní cíle.

Podstatné zvýšení doletu vyřešily úpravy zavedené u P-47C-2 vyráběného od září roku 1942. Mohl nést na závěsu pod trupem asi 570 litrů paliva v přídavné nádrži. Kromě toho mělo „céčko“ poněkud prodlouženou přední část trupu a jiný systém zavěšení motoru. Bylo vyrobeno 602 kusů P-47C.
Poptávka po Thunderboltech stoupala – od konce roku 1942 je kromě závodu ve Farmingdale vyráběly i závody Republic v Evansville v Indianě a Curtiss v Buffalu, stát New York. Curtiss vyráběl P-47G-CU, což byla vlastně „céčka“ a později přešel na P-47D, zde označované jako P-47G-1, -5, -10 a -15-CU (celkem 354 kusů takřka identických s P-47D s vestavěnou kabinou). V Evansville výroba začínala s P-47D-I-RA, přičemž verze „D“ se lišila od „C“ motorem R-2800-21 nebo -59, instalací upraveného turbokompresoru, rozšířeným pancéřováním, vrtulí s velkoplošnými listy a dalšími detaily. Vznikly také dva dvoumístné TP-47G.
Některé stroje P-47D a G mohly nést pumu ráže 227 kg pod trupem, později již mohly nést na závěsnících pod každou polovinou křídla po jedné pumě o hmotnosti až 454 kg; některé z těchto strojů nesly jen 6 kulometů. U letounů série -D-15 a dalších mohly být na závěsníky instalovány i tři druhy přídavných nádrží s kapacitou 341 až 682 l. Letoun s maximální zásobou paliva vydržel ve vzduchu při rychlosti 350 km/h až 7,5 hodiny.
Vnější vzhled Thunderboltů podstatně změnila úprava zavedená v létě roku 1943 u P-47D-25-RE a P-47 D-26-RA, opatřených kapkovitým krytem kabiny a létajících obvykle s motorem R-2800-59W s možností vstřikování vody do válců. Stroje z jednotlivých výrobních bloků se také odlišovaly instalovaným typem čtyřlisté vrtule. K RAF přicházely P-47D jako Thunderbolty F Mk.I a FB Mk.II a sloužily téměř výhradně na Dálném východě. Britové převzali celkem 825 Thunderboltů, mnohé z celkem 12 602 vyrobených P-47D sloužily za války v SSSR a v letectvech Mexika a Brazílie. Z celkového počtu bylo 7 179 P-47D dodáno s kapkovitým krytem kabiny. Od série P-47D-27 nesly stroje na trupu protáhlý hřeben, spojující hřbet trupu s kýlovkou, od bloku -35 bylo křídlo vybaveno závěsy pro celkem osm neřízených raket.

Zdařilý typ posloužil po přestavbách pro experimentální účely. Tak XP-47F byl zkoušen s křídlem s laminárním profilem, dva XP-47H byly zkoušeny s motorem Chrysler XIV-2220-1, což byl šestnáctiválcový řadový vidlicový motor s výkonem 1 837 kW (2 500 k). Nejrychlejším z experimentálních strojů byl XP-47J s rychlostí 801 km/h (!). Ze tří ověřovacích YP-47M vznikla stotřicetikusová série P-47M – rychlostních strojů s motorem R-2800-57/C/ o výkonu až 2 058 kW (2 800 k). Vznik těchto letadel s maximální rychlostí 756 km/h a zpravidla jen se šesti kulomety, si vyžádala existence letounových střel V-l a německých raketových a proudových letadel. Poslední sériovou verzí byl P-47N, vyráběný speciálně pro Tichomoří s ohledem na dolet. Typ měl překonstruované křídlo se zabudovanými integrálními nádržemi a s rozpětím zvětšeným o 0,56 m, jeho hmotnost se pohybovala okolo devíti tun. Bylo vyrobeno 1 816 exemplářů, všechny mohly nést pod křídlem 6 – 10 neřízených raket. V souvislosti s kapitulací Japonska byla v prosinci 1945 výroba P-47N ukončena a zbylé objednávky byly stornovány. Souhrnná produkce tří výrobních závodů obsáhla 15 683 Thunderboltů všech verzí.

Technický popis:

• Výrobce: Republic Aviation Corporation, Farmingdale, Long Island, stát New York, USA. Výroba probíhala ve Farmingdale (RE), a v licenci u firmy Curtiss-Wright v Buffalu (CU)
• Typ: jednomístný stíhací a stíhací-bombardovací letoun
• Motor: u typu P-47B jeden dvouhvězdicový osmnáctiválcový motor Pratt & Whitney R-2800-10 Double Wasp s výkonem 1 471 kW (2 000 k); u verzí P-47C a většiny P-47D později instalovány motory R-2800-10W se zařízením pro vstřikování vody do válců – krátkodobý nejvyšší výkon až 1 690 kW (2 200 k). Verze P-47M a N pak verzí R2800-57 resp. -77 s výkonem až 2058 kW (2800k).
• Výzbroj: 8 kulometů Colt-Browning M 2 ráže 12,7 mm v křídle, zásoba nábojů 267 – 425 kusů pro zbraň (verze P-47M pouze šest kulometů stejné ráže)
• Rozpětí: 12,43m B, C, D; 12,98m N
• Délka: 10,67m B; 11,03 C, D, N
• Výška: 3,84m B; 4,30m C, D; 4,47m N
• Nosná plocha: 27,87 m2
• Hmotnost prázdného letounu: 4 237kg B; 4 858kg C, D; 4 990kg N
• Vzletová hmotnost: 6 059kg B; 8 800kg C, D; 9 390kg N
• Maximální rychlost: 690km/h B; 700km/h C, D; 752km/h N
• Stoupavost: 15,75m/s
• Dostup: 12 800m B, C, D; 13 106m N
• Dolet: 1 770km B; 2 776km C, D; 3 800km N

První postavený stroj. Jedná se o stroj Duana E. Buchholze, 509. stíhací peruť, 405. stíhací skupina. Bojoval v Evropě v roce 1945. Jedná se o P-47D-25-RE, což byl první „Bubble top“. Dřívější verze, tzv. „Razorback“, měly kabinu podobnou třeba P-40 a vysoký trup za kabinou. U „Bubble topu“ došlo ke snížení trupu a nahrazení krytu kabiny bublinou z plexiskla. RE je označení výrobního závodu Farmingdale. Model pochází z dřevních dob mého lepení, kdy jsem ještě pečlivě neevidoval. Jedná se nejspíše o stavebnici Academy.
Druhý postavený stroj je výše zmíněný Razorback, operující v rámci 317.stíhací perutě 325.stíhací skupiny 15. letecké armády, operující v roce 1944 z Foggie v Itálii. S vyobrazeným letounem létal podplukovník Robert Lee Baseler. Model pochází ze stavebnice Hasegawa a je postaven víceméně z krabičky. Patina je tvořena očouzením suchým štětcem.
Třetím postaveným strojem je opět Bubbletop, tentokrát ve své patrně nejrychlejší verzi P-47M. Stroj patřil do výzbroje 62. stíhací perutě 56. stíhací skupiny 8.letecké armády. Stroj létal ze základny Boxted v Anglii a létal s ním Lt. Donald Henley jr..