North American P-51 Mustang/A-36 Apache

Stíhací letoun North American P-51 Mustang bývá hodnocen v superlativech: nejvýkonnější, nejvyspělejší, nejlepší. Každé takové hodnocení může být spojeno s otazníky, ale je zcela neodiskutovatelné že se Mustang stal jednou z nejznámějších stíhaček druhé světové války.
Vznik Mustangu podnítila vlastně britská nákupní komise, která v lednu 1940 hledala u firmy North American Aviation Co., Inc. z kalifornského Inglewoodu pomoc při licenční výrobě stíhacích letounů Curtiss Hawk 87-A1 (P-40D) pro RAF. Iniciativní společnost však nabídla svůj soukromě vyvíjený projekt, jenž sliboval mnohem lepší výkonnostní parametry než Curtissův Hawk 87. Britové návrh přijali a společnost North American byla sto dostát svému slibu a prototyp dokončit do 120 dnů.
Prototyp NA-73X sice vzlétl až 26.10. 1940 (čekalo se na dodávku motoru Allison V-1710-F3R), ale v té době již RAF měla u společnosti objednávku na 320 sériových strojů NA-73 označovaných jako Mustang Mk.I.
Z nich byl první dokončen v květnu 1941 a do Británie přicházely od listopadu téhož roku. Poněkud zklamaly svými výkony ve větších výškách, ale proti tomu byly hodnoceny pro svoji ovladatelnost a vysokou maximální rychlost. Do Británie brzy začaly přicházet Mustangy Mk.I vyrobené na základě druhé objednávky na tři sta kusů, jež výrobce vzhledem k drobným konstrukčním odlišnostem označoval jako NA-83. Poté se rozeběhla výroba letounů NA-91 vyzbrojených čtyřmi 20 mm kanóny v křídle podle objednávky Velké Británie, uplatněné v září 1940 a požadující dodávku 150 kusů. Tato letadla dostala po přijetí „Zákona o půjčce a pronájmu“ označení Mustang Mk.IA a do Británie nakonec našlo cestu třiadevadesát strojů.
Mustangy v britských službách byly nasazovány do bojových akcí od července roku 1942. avšak jen k útokům na pozemní cíle v přízemních výškách a při taktickém průzkumu. Výzbroj Mustangu Mk I tvořily Čtyři kulomety ráže 12,7 mm a čtyři ráže 7,7 mm – z toho dva velkorážné kulomety byly uloženy po stranách motoru a střílely okruhem vrtule, ostatní zbraně byly uloženy v křídle.
Zatímco se britští letci pokoušeli s nevyzrálými Mustangy sžít, přistupovalo letectvo Spojených státu k novému typu s neobvyklou rozpačitostí. V USAAC sice zkoušeli dva sériové NA-73 pod označením XP-51, nicméně teprve vstup USA do války podnítil skutečný zájem o dodávky tohoto letounu. Americké letectvo si pro svoji potřebu zablokovalo sedmapadesát Mustangů Mk IA s kanóny v křídle z britských dodávek a přidělilo jim označení P-51 (všechny byly později upraveny na ozbrojené průzkumné F-6A instalací dvou kamer K-24). USAAC si již předtím objednalo výrobu 150 P-51 a posléze i 310 P-51A. Měly celkem čtyři kulomety ráže 12,7 mm v křídle a závěsníky pro dvě pumy po 227 kg pod ním. Padesát z těchto letounu bylo odesláno do Velké Británie jako Mustang Mk.II, avšak pro útoky proti pozemním cílům byla lépe přizpůsobena jiná verze s továrním označením NA-97, objednaná a dodávaná v počtu pěti set kusu V USA nesla označení A-36A Apache a byla vyzbrojena celkem šesti velkorážnými kulomety u motoru i v křídle, vybaveném navíc výklopnými brzdicími štíty mřížkového typu, určenými ke snížení rychlosti ve střemhlavém letu. Letouny unesly dvě pumy po 227 kg, ale síly přenášené z otevřených brzdících štítu zatěžovaly křídlo do té míry, že štíty musely být trvale fixovány v zavřené poloze.

Zatímco slaběji vyzbrojené P-51A (s kamerami F-6B) byly poháněny motory Allison V-1710-81 se vzletovým výkonem 883 kW (1 200 k) měly A-36A v přídi zabudované silnější Allisony V-1710-87 s výkonem 974 kW (1 325 k). Stroje tohoto typu vycházely z výrobní linky od září 1942 do března 1943 nejdříve pod jménem Apache, později dostaly jméno Invader a nakonec se pro ně používalo i obvyklé bojové jméno Mustang.
Skutečny průlom do vývoje P-51 z hlediska kvalit přinesly zkoušky dvou exemplářů XP-51B, zalétávaných od konce roku 1942 sice bez výzbroje, zato však s motory Packard V-1650-3 Merlin, a to s velkým úspěchem. V polovině téhož roku přibyly do Velké Británie první americké letecké útvary tvořící základy leteckých armád, určených mj. i k rozšíření bombardovací ofenzívy proti Německu. Nadějný doprovodný stíhač P-51B byl již před zalétáním prototypu objednán v množství přesahujícím dva tisíce kusu – série P-51A již nebyla dokončena a od léta roku 1943 se na výrobních linkách závodu Inglewood objevila verze NA-102 (P-51B-I-NA) a v závodech v Dallasu verze NA-103 (P-51C-I-NT), což byly v podstatě shodné stroje poháněné motorem Packard V-1650-3 (resp. -7), lišící se od předchozích zesíleným drakem, větším chladičem pod trupem, čtyřlistou vrtulí atd., ale především velmi dobrými vlastnostmi ve větší výšce a rychlostí až 710 km/h.V křídle nesly celkem 4 kulomety Browning ráže 12,7 mm. V jednotlivých výrobních blocích byly prováděny různé úpravy (zvětšení zásoby paliva, instalace výkonnějších motorů apod.). Od prosince 1943 velmi úspěšně doprovázely bombardovací letouny USAAF (od března 1944 až nad Berlín). Mustang konečně nastoupil svoji slavnou bojovou cestu.
P-51B/C byly ve Velké Británií označovány jako Mustang Mk.III; závod Inglewood vyrobil 1 988 a Dallas 1 750 strojů. V létě 1944 se objevil první upravený P-51B: měl sníženou zadní část trupu, kapkovitou kabinu a zvýšený počet kulometů ze čtyř na šest. Vznikla verze P-51D s motorem V-1650-7 o výkonu 1 095 kW (1 490 k), vyráběná ve velké sérii 7 956 kusů jak v Inglewoodu (6 502), tak v Dallasu (1 454). 1 100 posledních kusů, vyrobených v Inglewoodu, bylo vybaveno závěsy pro neřízené rakety. Ještě předtím někdy Mustangy nosily dvě trojité trubice pro odpalování raket M 8 ráže 114,3 mm. Téměř všechny P-51D již byly vybaveny protáhlým přechodem, spojujícím kýlovku s horní částí trupu – opatření podstatně zlepšilo směrovou stabilitu a přechod byl zpětně instalován i na starší P-51D, B a C. RAF převzala 280 kusů P-51D jako Mustang Mk.IV. V Dallasu bylo upraveno 136 strojů na průzkumnou verzi F-6D a vzniklo též 10 dvoumístných TP-51D s dvojitým řízením pod jedním překrytem kabiny. V Dallasu vyrobili také 1 337 strojů P-51K s vrtulí Aeroproducts o menším průměru a s odlišně tvarovaným překrytem kabiny.

Později vyrobené exempláře byly vybaveny vypouštěcím zařízením pro celkem osm raket; 594 P-51K převzala Velká Británie jako Mustang Mk.IVA. Z celkového množství 1 500 vyrobených P-51K bylo 163 strojů dokončeno v úpravě pro fotografický průzkum (F-6K), přičemž zbraně zůstaly zachovány. Další vývoj přinesl experimentální odlehčené stroje XP-51F, G a J a zkušenosti s nimi získané byly zúročeny u 555 P-51H vyrobených do konce války. Jejich motory Packard V-1650-9 měly výkon až 1 632 kW (2 220 k) a tvarově se poněkud lišily od P-51D; do bojů však již nezasáhly. Konec války zastavil rozeběhnutou výrobu série 1 700 kusů P-51L, které konstrukčně vycházely z verze H. 226 draků P-51 dodal též australský výrobce – společnost Commonwealth.
Mustangy se velice rychle rozšířily na různá válčiště do celého světa – ve výzbroji je nakonec mělo více než 40 stíhacích skupin USAAF a 31 perutí RAF – a jejich bojové nasazení bylo, jak známo, velmi úspěšné. Posledním úspěšným bojištěm se pro ně stala Válka v Koreji, kde jejich kariéra s příchodem proudových letounů skončila.
Tisíce strojů sloužily dlouho po válce v leteckých složkách řady armád. K porážce nepřítele přispělo v průběhu války více než 15 000 vyrobených Mustangů. Řada z nich je zachována v leteckých muzeích, mnohé létají dodnes a co je vůbec nejzajímavější, ještě dnes po padesáti letech se ve světě najdou firmy které je v malých sériích stále stavějí …

Technický popis:

• Výrobce: North American Aviation Inc., Inglewood, Kalifornie, USA. Vyráběn v Inglewoodu (NA), v Dallasu (Texas, NT) v USA a u Commonwealth Aircraft Corporation v Austrálii
• Typ: jednomístný stíhací, stíhací-bombardovací a průzkumný letoun
• Motor: u typu P-51A jeden dvanáctiválcový vidlicový, kapalinou chlazený Allison V-1710-39, -81 resp. -87 846 kW (1 150 k) až 974 kW. U typu P-51B a P-51D jeden dvanáctiválcový Packard V-1650 (Merlin) 1 029 kW (1 400 k) při vzletu u verze V-1650-3 až 1 246 kW (1 695 k) u verze V-1650-7.
• Výzbroj: typ P-51A, B/C 4 kulomety ráže 12,7 mm v křídle, typ P-51D pak 6 kulometů ráže 12,7 mm.
• Rozpětí: 11,28m
• Délka: 9,83m
• Výška: 3,71m A; 4,16m D
• Nosná plocha: 21,83 m2
• Hmotnost prázdného letounu: 2 920kg A; 3 196kg D
• Vzletová hmotnost: 4 810kg A; 5 220kg D
• Maximální rychlost: 628km/h A; 703km/h D
• Stoupavost: 11,68m/s A; 17,70m/s D
• Dostup: 9 480m A; 12 780m D
• Dolet: 2 011km A; 3 687km D

Postavený model je letoun 487. stíhací peruti, 352. stíhací skupiny , známé jako „The Blue-nosed Bastards of Bodney“ (Modronosí pancharti z Bodney, sídlící v Bodney ve Velké Británii.
Během bitvy v Ardenách v prosinci 1944, byla jednotka přesunuta z Bodney na letiště Y-29 u Asche v Belgii. 1. ledna 1945, dvanáct P-51 Mustang, pod vedením pplk Johna Meyera, během německého útoku Bodenplatte, dokázalo odstartovat a napadnout asi 50 Bf-109 a Fw-190 a napáchat mezi jejich řadami slušné škody. Za to 487. peruť přijala Distinguished Unit Citation, jako jediná stíhací peruť v 8. Letecké Armádě byla takto vyznamenána.
Jedná se přímo o stroj pplk. Meyera, P-51B, HO-M „Lambie II“. Na třetím snímku v textu je stroj stejné perutě, resp. jeho replika, létající dodnes.
Druhý stroj pilotoval 1Lt Spurgeon Ellington, patřil pod 100. stáhací peruť se základnou v italském Ramitelli. Jednalo se o první letecký útvar, jehož personál kompletně tvořili afroameričané. Model je krabičkový, pouze jsem otevřel kokpit. Ale moc toho tam k vidění není. S patinou jsem se neobtěžoval.
Třetí stroj je britský Mustang I, neboli NA-73. Stavebnice Model News není moc kvalitní a model podle toho vypadá. Abych zlepšil dojem, nahradil jsem hlavně injekčními jehlami, celý stroj jsem suchým štětcem očoudil. Stroj patří 613. peruti RAF, základna Odiham, červen 1942.
Čtvrtý stroj je F-6A, s americkým označením, ze stejné stavebnice jako ten třetí. Dopadl o něco lépe. I ion je očouzen stejným způsobem. Podle návodu letadlo patří 154. peruti v severní Africe, v roce 1943, ale moc se mi to nezdá.