Iljušin Il-2

Šturmovik. Letadlo, které bezesporu měnilo historii. Jeho určení bylo jasné. Stroj blízké podpory, nebo, podle dobového názvosloví, stroj pro přímou spolupráci s pozemními jednotkami. Podobně zaměřené stroje měli sověti už po revoluci, když bojovali proti bělogvardějcům. Už tehdy se osvědčily. Až do třicátých let se však jednalo jen o upravené průzkumné stroje. Ve třicátých letech začal vývoj speciálního stroje. Sergej Vladimirovič Iljušin nejenže tento stroj vyvinul, ale byl i duchovním otcem myšlenky specializovaného stroje. Cesta ovšem byla dlouhá.
Začala u Licence Vultee V-11 GB, která byla do služby zařazena jako BŠ (bronirovannyj šturmovik, tedy pancéřovaný bitevník)-1. Tento stroj se příliš neosvědčil. Proto se Iljušin rozhodl vyvinout vlastní prototyp. Zjistil, že v podstatě z libovolného letounu udělá montáž přídavného pancíře „cihlu”. Tedy stroj neschopný razantnějším manévrem uhnout z palebného pole letounu, který se jej snaží sestřelit. Jelikož cestou absence pancíře jít nemohl, šel cestou opačnou. Jeho uvažování se ubíralo tím směrem, že jestli je přídavný pancíř přílišnou zátěží, co zachovat pancíř a zrušit plášťování trupu a v podstatě i část kostry? Přední část trupu, včetně motorového prostoru byla zhotovena jako pancéřová skořepina, a to až za kabinu pilota. Dále byla koncepce standardní. Cesta se ukázala správnou, manévrovací schopnosti stroje se zlepšily. Výzbroj tvořilo celkem pět kulometů, čtyři mířily vpřed, a jeden chránil zadní polosféru ze střeliště za kabinou pilota. Dále stroj unesl 400 kg pum v pumovnici a dalších až 500 kg na závěsnících. Celkově však prototyp nijak neoslnil.
Bylo rozhodnuto učinit jisté změny. Jednou z těch povedenějších bylo posílení výzdroje. Dva kulomety v křídle zůstaly, dva byly nahrazeny 20 mm kanóny ŠVAK. Další prospěšnou úpravou byla zástavba silnějšího motoru. Tou méně dobrou úpravou bylo odstranění pozice zadního střelce. Letoun byl v rámci úspory hmotnosti přestavěn na jednomístný. V této podobě se, při testech, líbil generalitě více. Dvacítky byly nahrazeny třiadvacítkami Vja. Zhruba v této době zasáhl začátek války. První nasazení bylo ovšem fiaskem. Dílem proto, že zkušenosti posádek byly mizivé, dílem proto, že řemeslná kvalita prvních šturmoviků nebyla valná. Navíc se naplno projevilo chybné rozhodnutí postavit stroj jako jednomístný.

Urychleně se proto přestavovalo zpět. Navíc, po začátku války začal být nedostatek některých materiálů a tak šturmoviky létaly s dřevěnými křídly a záděmi trupů. To se samozřejmě podepsalo drastickým způsobem na strukturální pevnosti strojů. Letouny se tak musely vyztužovat, což ale spolu se střelištěm přineslo zase nárůst hmotnosti. To způsobila nižší nosnost stroje a opětné zhoršení letových vlastností. Přesto se v této podobě letoun osvědčil. Natolik, že sám Stalin prohlásil, že jsou tyto stroje potřebné jako vzduch, který se dýchá a chléb, který se jí. Tento výrok se pojil s absolutní předností pro šrturmoviky, což stálo život některé typy letadel, namátkou třeba MiG-3
Zhruba v době bitvy u Kurska Došlo k posílení výzbroje. Byly pokusy montovat kanóny ráže 37 a dokonce 45 mm. Ty však kupodivu nepřinášejí kýžený efekt. Jsou těžké a mají příliš velký odpor. Na šturmovicích se poprvé objevují rakety RS-82, nebo RS-132, případně jejich protipancéřové verze RBS. Mimochodem to byly příbuzné budoucích Kaťuší. Nejprve letouny nesly čtyři rakety, s výkony letadla jejich počet stoupal. Do výzbroje přibyly také protipancéřové bombičky PTAB, kterých se do pumovnice vešlo skoro 200, což umožnovalo doslova kobercové bombardování pancéřových útvarů.
S postupem války, s rostoucími výkony šturmoviků, postupným vylepšováním letadel a stále lepší taktikou se šturmoviky stávaly obávanými stroji. Koncem války, kdy už pod ochranou vlastních stíhačů nemilosrdně drtily německé síly, si patrně vysloužily německou přezdívku Černá smrt Výzbroj se ustálila na třech kanónech a dvou kulometech mířících vpřed, jednoho kulometu vzad, bomb a raket. Letouny Il-2 po válce přešly do výzbroje prakticky všech zemí socialistického bloku. Po válce jej nahradil Il-10, ten si zaválčil ještě v Koreji, ale mezi proudovými stíhačkami byl spíše lovnou zvěří. Šturmoviků Il-2 bylo vyrobeno více než 36 000.

Technické údaje Il-2m3:

• Výrobce: Iljušin, SSSR.
• Typ: jednomotorový dvojmístný bitevní letoun.
• Osádka: 2
• Rozpětí: 14,60 m
• Délka: 11,60 m
• Výška: 4,17 m
• Nosná plocha: 38,50 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 4 625 kg
• Vzletová hmotnost: 6 160 kg
• Maximální rychlost: 405 km/h
• Dostup: 5 500 m
• Dolet: 720 km
• Motor: 1× vidlicový kapalinou chlazený dvanáctiválec Mikulin AM-38F
• Výkon motoru: 1 750 hp (1 287 kW)
• Výzbroj: 1x kulomet UBS ráže 12,7 mm, 2x kulomet ŠKAS ráže 7,62. 2x kanón Vja-23 ráže 23mm, 1x kanón ŠVAK ráže 20 mm. Zpravidla nesl 8 raket RS-82 nebo 132, případně RBS. V pumovnici unesl až 400 kg pum.

Stavba tohohle modelu byla opravdu zážitek. Je složen ze dvou stavebnic, jedné ruské a jedné polské. Původně měl být jen z té polské, ta se ale ukázala natolik strašnou, že jsem ji musel tou druhou vylepšovat. Bylo to peklo a výrobce modelů MisterCraft rozhodopádně doporučit nemohu. Stroj jsem nakonec postavil ve zbarvení 1. perutě 3. útočného pluku 1.smíšené československé vzdušné divize z dubna 1945. Model je silněji patinován, potřeboval jsem skrýt nedostatky, které byly i přes veškerou snahu patrné.