Opel Blitz

Opel Blitz (Blesk, či Kfz.385) byl německým nejrozšířenějším nákladním automobilem střední třídy za druhé světové války. V roce 1930 představila automobilka Opel svůj první model, model Blitz. Výroba se pak přesunula do severovýchodu země, z Russelheimu do Brandenburgu, supermoderní haly. Vzniklo mnoho verzí(povíme si na konci) a pásová modifikace Maultier. Oficiální název zněl:Lastkraftwagen (Lkw) 3-Tonner Opel-Blitz, Typ 3,6 – 6700 A.
Jednalo se třítunový nákladní vůz, který sice byl lehčí konstrukce, ovšem ne na úkor spolehlivosti. Právě pro svoji spolehlivost a výkony byl u vojáků velmi oblíben. Opel Blitz se také vyznačoval nízkým měrným zatížením na půdu, čímž byl vůz rychlejší a ovladatelnější. I přes svoji lehkou konstrukci, která nebyla na škodu, jak se později ukázalo, byl schopen vézt i těžké náklady a přitom si zachovat dostatečnou rychlost. Koneckonců, v jednoduchosti je síla. Pro Wehrmacht byla nejčastěji vyráběna a dodávana verze S (náhon 4×2), které se vyrobilo nejvíce. Výkon mu zajištoval (nejdříve americký od General Motors, později od Opelu) šestiválcový benzinový motor.

Výroba probíhala tedy v Brandenburgu, od dubna 1937 až do srpna 1944. Celkem se vyrobilo asi 100.000 kusů, přičemž 82 356 je verze,zbylých 17644 připadalo na verzi A (náhon 4×4).Vzhledově se prakticky nelišily.
Vzniklo mnoho verzí: sanitka, štábní vůz, vůz pro důstojníky, zásobovací vozidla, cisterna(B-Stoffwagen), která vozila palivo pro rakety V-2, také jako základ protiletadlových děl Flak 30 a Flak 38 a mnoho dalších…
V roce 1943 byla také postavena verze na dřevoplyn a ke konci války se říkalo, že náklaďák na dřevoplyn měl cenu tanku – šetřil totiž vzácný benzín…
Opel Blitz sloužil kromě Západní a Východní fronty take v Afrikakorpsu, kde čelil britským stíhačkám a všudypřítomnému písku, ve kterém musel jezdit zásobovací trasy i delší jak 2000 km.
Opel Blitz, díky své jednoduchosti, svými výkony byl oblíben vojáky a to mu dopomohlo, aby se stal legendou mezi nákladními automobily 2.světové války.

Technické údaje

• Délka: 6,1 m
• Šířka: 2,265 m
• Výška: 2,85 m
• Hmotnost: 5800 kg
• Hmotnost přívěsu: do 2000 kg
• Rozvor: 3,6 m
• Palivo: benzín
• Zásoba paliva: 82 l
• Výkon: 68 koní
• Max.rychlost: 85 km/h
• Dojezd…kolem 150 km

Moje ztvárnění Opelu Blitz je krabičkové, dodělával jsem zasklení kabiny. Na to Airfix nějak zapomněl. Barva měla být původně pancéřová šedá, ale ujela mi ruka, vůz jsem udělal o odstín světlejší a rozhodl jsem to vydávat za zimní verzi 🙂 Jen kolem divizních znaků je originál Panzergrau – vypadá to jako umyté, aby byly znaky vidět. Podle označení patří ke třetí pancéřové divizi na Rusi, někdy zpočátku ruské kampaně.
Kromě transportu nákladů, sloužil Blitz i jako tahač lehkých děl, a to má připřaženo i můj model. Konkrétně Pak 40.
Druhý blitz v mé sbírce je tankwagen, cisterna, dopňující palivo do letadel. Stavebnice měla tři specifika, všechny jsem beze zbytku využil. Prvním byla preciznost zpracování. Zejména podvozek byl propracován do velkých detailů. Dal jsem si záležet, abych to svými nepřesnostmi nepokazil. Druhým specifikem je fakt, že Academy používá stejný rámeček na podvozek a kabinu u cisterny, i u nákladní verze. Díky tomu jsem mohl přidat schránky a rezevní kolo, kteréžto součásti v návodu vůbec nejsou, a pochybuji, že by je skutečné auto postrádalo. A konečně – stavebnice umožňuje postavit část krytů a dvířek v otevřené poloze. Zde jsem se rozhodl pro kompromis. Otevřel jsem dvířka vzadu u čerpadla, zatímco za kabinou, kde kryjí zásuvky, patrně s nářadím, jsem nechal zavřené. Na otevřená zadní dvířka jsem umístil ještě hasící přístroj a do kousku volného místa hever. Kamufláž jsem zvolil tříbarevnou, posuďte sami, jak se povedla.
Třetí Blitz je autobus, který na prodlouženém podvozku Opelu Blitz, označeném číslem 3,6-47, vyráběla firma Ludewig v Essenu, a podle jejich dokumentace i Opel sám. Celkem se vyrobilo více než 9000 kusů několika verzí, z nichž se pravděpodobně do dnešních dnů nedochoval ani jediný. Tyto autobusy kromě běžné, autobusové role sloužily taktéž jako sanitní, či jako v mém případě, štábní vozidla. Můj model ztvárňuje štábní vozidlo neznámé jednotky DAK, koncem roku 1942v severní Africe. Vylepšen je krom krabičkových leptů nákladem na střeše a některými detaily interiéru. zespodu je zašpiněn hnědočerným washem a zaprášen pískovým pigmentem.
Čtvrtý z rodiny ve sbírce je Maultier. Stejně jako bus pochází ze stavebnice Roden a tentokrát to byla ale strašlivá facha. Vozidlo je – víceméně, s mnohou improvizací – krabičkové. Aplikován byl černohnědýfiltr, který je ovšem nevýrazný oproti důkladnému obahnění. Vozidlo má znázorňovat stroj v podobě, v jaké se mohl někdy během podzimní rasputice 1944 pohybovat na východní frontě. Jednotka neznámá.
Další dva Opely jsou cisterny, dvou různých druhů, sloužící k přepravě kapalin potřebných k vypuštění rakety V-2. Jedním je T-stoffwage, přepravující silně žíravý koncentrovaný peroxid vodíku, druhý je Flugbetriebsstoff-Kesselwagen, k přepravě směsi metylalkoholu s vodou. Oboje jsou resinové modely od firmy Planet models, T-stoffwagen s pevnou kabinou, v hadovité kamufláži, patinovaný filtrem z akrylové barvy, Flugbetriebsstoff-Kesselwagen, s dřevěnou kabinou s plátěnou stříškou, v tankové šedi, bez patiny. Jednotka neznámá, patrně nějaký dělostřelecký pluk, který byl pověřen odpalováním V-2 na spojenecké cíle.