Pak 36 3,7 cm v automobilovém a technickém muzeu v Sinsheimu. Zdroj: photographer Hugh Llewelyn – PaK 3.7 anti-tank gun, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24387543
Vývoj tohoto, ve své době jednoho z nejlepších protitankových děl, začal v roce 1928 ve firmě Rheinmetall-Borsig. Původně mělo lehkou lafetu a dřevěná loukoťová kola, a bylo určeno pro koňský potah. Bylo zmodernizováno v roce 1934, obdrželo novou lafetu a kovová kola s pneumatikami. V té době také obdrželo oficiální název PanzerabwehrKanone 35/36.
Poprvé v boji se ocitlo ve španělské občanské válce, kde si s přehledem poradilo s tanky T-26 a BT-5 na vzdálenost kolem 700 m. Na začátku druhé světové války už jeho výsledky nebyly tak oslnivé, ukázalo se, že na tanky jako Matilda Mk.II, Char B1, nebo Somua S35 už nestačí. Když v roce 1941 Hitler napadl SSSR, bylo zklamání ještě trpčí. Stroje jako T 34, KV, nebo dokonce JS nezvládalo už vůbec.
Zde dostal nelichotivou přezdívku „Heeresanklopfgerät“, tedy něco jako polní klepadlo, nebo armádní klepadlo. Na moderní sovětské tanky mohly jeho střely tak maximálně uctivě zaklepat. V roce 1943 na něj byl vyvinut Stielgranate 41, kumulativní náboj, který se nasazoval na hlaveň a odpaloval slepým nábojem. Byl sice účinější, ale měl dostřel pouhých 300 metrů, což jej nečinilo příliš v boji použitelným.
Němečtí výsadkáři s PaKem 36 3,7 cm v Itálii v roce 1943. Je možno si povšimnout výsadkářských helem, které se od klasických Stahlhelm výrazně lišily. Zdroj: Bundesarchiv, Bild 101I-575-1805-03A / Seeger, Erwin / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5412869
Výroba PaK 35/36 vbyla zastavena v roce 1942, a dělo bylo nahrazováno 5cm PaK 38, a později 7,5 cm PaK 40. Celkem se vyrobilo na 16 500 kusů. Často jej využívaly výsadkové jednotky pro jeho nízkou hmotnost. Pod označením KwK 36 L45 byl montován do prvních verzí tanku Pz. III.
Technické údaje:
- Ráže: 37 mm L/45
- Celková délka: 3.40 m
- Šířka: 1.80 m
- Výška: 1.17 m
- Bojová hmotnost: 328 kg
- Traverse: 59°
- Úhel sklonu: -8° až + 25°
- Frekvence střelby: 13 výstřelů za minutu
- Úsťová rychlost:
- 760 m/s (PzGr.39)
- 1030 m/s (PzGr.40)
- 110 m/s (StielGr.41)
- Efektivní dostřel: do 1,000 m
- Maximální dostřel: 5500 m
- Průbojnost pancíře s 30° sklonem:
- 35mm (100m), 29mm (500m), 22mm (1000m) (PzGr.39)
- 64mm (100m), 31mm (500m) (PzGr.40)
Dělo je zapřaženo za Krupp Protz, což byl tahač pro tuto zbraň přímo zkonstruovaný. Problémem pro jeho další kariéru bylo, že těžší už neutáhl. Dělo samo ovšem od poloviny války bylo víceméně nanic.
Dělo nese stejnou kamufláž jako tahač, tedy šedobílou zimní. I u něho jsem zkusil udělat bílý wash. Kampfgruppe Guderian, zima 1941-42 před Moskvou.
