M8 Greyhound

Vývoj M-8 začal v červnu 1941, kdy americká armáda uznala potřebu náhrady za M-6, což byl Dodge WC-52 s kanónem ráže 37mm lafetovaným na korbě. Toto vozidlo kromě štítu zbraně postrádalo jakoukoli ochranu posádky a ani jízdní vlastnosti nebyly optimální. To měl nový typ napravit. mezi požadavky patřil šestikolový podvozek se znakem náprav aspoň 6×4, pancéřová ochrana posádky a věžová koncepce s kanónem ráže 37mm a spřaženým kulometem. Tendru se zúčastnily firmy Studebaker, Chrysler a Ford. Vozidla si byla poměrně podobná, zvítězil Fordův návrh.
Byl přijat v dubnu 1942 pod označením M-8. Už ne jako stihač tanků, ale jako průzkumný vůz – patřičné kruhy mezitím uznaly, že kanón ráže 37mm je na stihač tanků slabý, a větší by vozidlo neuneslo. Jeho výrobu tak prosadila jiná složka armády – kavalérie.
Šlo o moderní obrněné vozidlo, s korbou svařenou z ocelových pancéřových plechů, jejich síla se pohybovala od 3mm na stropě do 18mm na čele korby. Válečný vývoj ukázal, že při přímé konfrontaci s obrněncem nepřítele je tato síla nedostatečná, stejně jako 15mm silné dno těžko odolávalo výbuchům min. Čtyčlenou posádku tvořil řidič a radista (případně velitel), kteří měli místo v přední části korby a střelec s nabíječem, kteří pracovali v bojovém prostoru. Ten byl skrze věž shora otevřený. Střelec a nabíječ obsluhovali kanón M-6 ráže 37mm a spřažený kulomet M-1919 ráže 7,62mm. Nad věží na oběžném kruhu se nacházel ještě těžký kulomet M-2 HB ráže 12,7mm. V případě potřeby se do bojového prostoru vešli ještě další dva muži, byly pro ně připravena i sedátka. Věž se mechanicky otáčela v rozsahu 360°.

Za bojovým prostorem se nacházel prostor motorový. K motoru byl přístup skrze dva velké kryty na stropě motorového prostoru. Zážehový šestiválec posílal svůj výkon na kola přes čtyřstupňovou převodovku a dvoustupňovou redukci.
Vozidla byla poprvé nasazena v roce 1943 v Itálii. Kromě US Army je používali i Britové, kteří je dostali v rámci programu Lend & Lease. U britů také dostala bojové jméno Greyhound, odtud je převzali i američtí vojáci, oficiálně se ale v US Army zůstalo jen suché označení M-8. Dále pak Greyhoundy sloužily u Svobodných Francouzů.
Vozidlo mělo několik slabých stránek. Jednou byl již zmíněný slabý pancíř. Posádky si často vystýlaly dno korby pytly s pískem, aby tak minimalizovaly nebezpečí. Traduje se, že generál George S. Patton to velmi nerad viděl – považoval to za zbabělé. Další slabinou byla přetížená přední náprava. S cílem odstranit tyto slybiny byla ve Velké Británii vyvinuta sada, obsahující plechy na podlahu a silnější péra přední nápravy. Než bylo však vyrobeno dost těchto sad, vozidlo se mezitím bojově osvědčilo. Třetí slabina je poněkud pikantní. Je jí nadměrný sklon k defektům pneumatik poslední nápravy. Mělo to celkem prozaický původ. Při střelbě z kulometu M-2 na věži byly vystřílené nábojnice vyhazovány vně vozidla, nezřídka pod kola. Prostřední náprava nábojnici přejetím postavila, a poslední na ni najela. Ostré hrany pak udělaly své. Pamětníci si dozajista vzpomenou na Tatru 111, trpící stejným neduhem.
Greyhoundy se vyráběly od dubna 1943 do července 1945 a dohromady se vyrobilo 8523 kusů. Toto číslo nezahrnuje vozidla odvozená – zde se jedná o spojovací M-20, což byla bezvěžová M-8 s jinak uspořádaným vnitřním prostorem, sloužící jako obrněný transportér. Druhou světovou kariéra Greyhoundů nekončí, sloužily jako okupační vozidla a byly dodány do spousty zemí spojenců, ale i mimo ně. V roce 2002 byly v některých afrických a jihoamerických státech ještě v činné službě.

Technické údaje vozu M-8 Greyhound

• Popis: Lehké průzkumné vozidlo
• Výrobce: Ford Motor Company, Dearborn, Michigan, USA.
• Osádka: 4 muži
• Motor: zážehový šestiválec Hercules JXD o obsahu 5,24 l a výkonu 82kW (110hp)
• Výzbroj: 1x kanón M-6 ráže 37mm, 1x kulomet Browning M-1919 ráže 7,62, 1x kulomet Browning M-2HB ráže 12,7mm
• Max. rychlost: 88 km/h na silnici, v terénu pak zhruba 50 km/h
• Dojezd: 560 km na silnici
• Délka: 5 m
• Šířka: 2,54 m
• Výška: 2,25 m
• Bojová hmotnost: 7,89 t
• Brodivost: 0,6 m
• Svahová dostupnost: 27°
• Pancéřování: 3-19 mm

Greyhounda jsem stavěl z celkem pěkné stavebnice Italeri. Vylepšení bylo hned několik. Hotový model je zabahněn pigmentem „světlá zem”, ozdoben šeříkem z vláčkařského posypu, stejně jako Halftrack M-3. Antény jsou z kartáčové žíně. U markingu jsem volil takový, abych obhájil jeho výskyt v Plzni, v květnu 1945. Nakonec se podle označení jedná o šestnácté vozidlo čety C druhé jízdní divize, která byla součástí 3.armády. Je možné, že konkrétně tento v Plzni nebyl, ale obecně druhá jízdní se v Plzni vyskytovala.