V roce 1939 Americký Proviantní Sbor přišel k několika americkýcm výrobcům nákladních vozů s požadavkem na nové vozidlo o nosnosti 2,5 tuny s pohonem 6×6. Z předložených návrhů jednotlivých výrobců bylo nakonec vybráno vozidlo ACKWX-353 od firmy GMC. To vycházelo z civilního vozidla ACX-353. V roce 1940 šlo pak vozidlo ACKWX-353 do výroby, během které se ho vyrobilo 2,466 kusů. V lednu roku 1941 pak byla pak přední náprava těchto vozidel nahrazena silnější nápravou typu „banjo“, což si vyžádalo značné úpravy v desingu čelní části vozidla. Po těchto úpravách byla pak vozidla do služby přijata už pod označením CCKW-353. Nedlouho po svém zařazení do služby si vozidlo vysloužilo přezdívky jako „Jimmy“ nebo „Deuce and Half“.
CCKW-353 byl poháněn šestiválcovým motorem GMC 270 o obsahu 4,420 cc s výkonem 104 k. Maximální rychlost byla 72 km/h. Dojezd bylaž 400 km. Motor pak poháněl podvozek s náhonem na všech šest kol (6×6). Ten umožňoval přepravovat na nezpevněných silnicích přes dvě tuny nákladu. Na zpevněných silnicích to byl dvojnásobek. Jak už je u nákladních vozů obvyklé, jejich podvozky doplňuje nepřeberné množství různých nástaveb, jako byly cisterny, mobilní dílny nebo sklápěcí vozy. Standartní valníková nástavba se vyráběla ve třech různých verzích. První, vyráběná do léta 1942, byla celokovová. Od srpna 1942 se pak montovaly na vozy dřevěné korby. Od začátku roku 1945 se opět vyráběly ocelové korby, tantokrát ale s dřevěnou podlahou. Obyčejně korba pojmula až 16 plně vyzbrojených mužů, ale při přemisťování na větší vzdálenosti byla vozidla doslova nacpána jestě více muži.

GMC CCKW 352

GMC CCKW 352 na veteránské akci. Zdroj: Leif Jørgensen – Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=49471369

Vozidlo se také vyrábělo s dvěma typy kabin. Do poloviny roku 1943 byly vyráběny plechové kabiny s vyklápěcími čelními skly, ty byly na stropě často vybaveny kruhovým poklopem, nad kterým bylo standartní kruhové střeliště pro .50 cal (12,7mm) kulomet Browning M2HB. Ten posloužil především jako protiletadlová ochrana vozidla. Od července roku 1943 byly pak kabiny vyráběny s plátěnou střechou a dveřmi. Některá vozidla byla také vybavena vpředu umístěným navijákem.
Vozidla CCKW-353 byla v letech 1941 až 1945 vyrobena v ohromném množství, čítající přes 800 tisíc vozidel, takže se s jejich použitím během Druhé světové války setkáme prakticky po celém světě. Nejvíce strojů přitom vyrobila firma GMC Truck (562,750 vozidel). Kromě hlavního odběratele, US Army, bylo množství kusů dodáno i spojeneckým armádám, včetně Sovětského Svazu. V těchto zemích pak vozidla sloužila ještě mnoho let po válce. V USA je vyřadily na začátku 50. let, ve Francii až v roce 1985 a v Taiwanské a Filipínské armádě jsou dokonce ve službě dodnes. Vozidlo se stalo velmi rozšířeným kouskem i u civilních uživatelů.
CCKW-352 – Verze s kratším rozvorem (3683mm oproti 4165mm u CCKW-353). Tato varianta byla vyvinuta především jako tahač 75mm a 105mm kanónů. Kvůli menší delce se palivová nádrž z pravé strany podvozku přesunula přimo za kabinu. Stejně tak tomu bylo i s rezervním kolem, které se u CCKW-353 nachází na levé straně podvozku. Bylo vyrobeno přes kolem 50.tisíc kusů. GMC CCKW 352 byl jedním ze vzorů naší proslulé Pragy V3S

Technické údaje verze 353:

  • Délka: 6928 mm
  • Šířka: 2235 mm
  • Výška: 2200 mm
  • Hmotnost: 5420kg
  • Motor: šestiválcový řadový o obsahu 4420 cm3
  • Max. rychlost: 72 km/h
  • Dojezd: 400 km
  • Pohon: 6×6

Mám dvě verze CCKW 353, jednu s dřevěnou korbou a plechovou kabinou a druhou s dřevěnou korbou a dřevěnou kabinou. Obě patří k takzvanému Red Ball Expresu, což byl spojenecký zásobovací systém, fungující do otevření belgických přístvů spojencům. Čítal téměř 6000 vozidel a fungoval tři měsíce. Jednalo se o konvoje ne méně než pěti náklaďáků, jedoucích po koridoru vyznačeném červenými značkami. Většina řidičů Red Ball Expressu byla tmavé pleti.
Součástí jedné ze stavebnic byla spousta příslušenství, které mi bohatě vyšlo na oba náklaďáky. Zatímco starší plechová verze je neozbrojená, a se staženou plachtou, novější dřevěná má plachtu nasazenou a nad kabinou má lafetovaný kulomet M2. Dále jsem si ze stavebnice Halftracku M3A1 vypůjčil přívěs Ben Hur, které džimsy poměrně často tahaly. Ben hur byl jeden z nejpoužívanějších přívěsů ve druhé světové. Je zapřažen za verzí s dřevěnou kabinou. Tatáž verze má i posádku. Obě CCKW 353 – západní fronta, Red Ball Express, těsně po vylodění v Normandii.
Nově zde mám ještě palivovou cisternu na podvozku GMC CCKW 353. Svým způsobem třetí budka. Je to sice standardní dřevěná, ale zatímco valníková verze střechu nasazenou nemá, tak cisterně jsem ji dal. Působit mohla na kterémkoli americkém letišti. Také tato verze má posádku.