M4/M5 High speed tractor

Ačkoli jsou dělostřelecké tahače velmi speciální vozidla, za války se konstruovala de facto ze zbytků. Na bojišti měla pak pásová vozidla samosebou podstatně větší průchodivost. V drtivé většině případů byly postaveny na podozcích druhosledových, zastaralých tanků. Naprosto typickým příkladem byl britský Crusader mk.I. Jako tank se přežil, ale jako tahač byl velmi úspěšný. Na podvozku tanku Crusader postavili inženýři otevřenou korbu s lavicemi pro posádku a místem pro náklad.
Američané měli velmi rozvinutý automobilový průmysl a tak produkovali velké množství různých, převážně kolových tahačů. Typickým americkým tahačem byl M34, což byl Sherman bez věže. Ačkoli, bylo to složitější. Na podvozku Shermana bylo postaveno vyprošťovací vozidlo M32. Z toho pak bylo sneseno ženijní vybavení a tahač, schopný tahat i velmi těžká děla, byl na světě.
Byly zahájeny podobné práce na zastaralém tanku M2, ale nakonec to s podvozkem M2 dopadlo jinak. Na podvozku oholeném na kost vznikla nová nástavby, uzavřená, skříňová, pro dvanáct osob. To umožňovalo posádce děla cestovat poměrně pohodlně a v zimním období dokonce v teple. Tahač měl na střeše oběžný kruh s kulometem M2, kterým se mohl i poměrně účinně bránit. Za kabinou byl napříč uložen zážehový šestiválec Waukesha 145GZ nebo F817G o výkonu 210 koní. Za ním pak byl nákladní prostor. Vozidlo vážilo přes čtrnáct tun, a dosahovalo rychlosti přes 50 km/h. Zvládl třicetiprocentní svahy, utáhl kolem osmnácti tun a navíc disponoval desetitunovým navijákem.

Tahač M5 vznikl velmi podobně. Jen pro jeho základ posloužil tentokrát M3 Stuart. I tentokrát byla postavena prostorná nástavba, tentokrát s otevřenou kabinou. Její zadní část měla pevnou střechu, neboť i zde byl na oběžném kruhu těžký kulomet. Přední část kabiny měla střechu jen plátěnou. Před řidičem, sedicím vpředu uprostřed, byl skleněný štítek. Kabina pobrala jedenáct lidí, jejich osobní věci, nářadí, ale pro náboje nebylo místo. zadní část zabíral motor Continental R6572, což byl také zážehový řadový šestiválec. Později byla postavena i verze s pevnou střechou. M5 vážil těsně pod 14 tun, a byl i pomalejší než M4, 48 km/h. Zatímco M4 tahal děla až do ráže 240 mm, M5 tahala lehčí stopětapadesátky Long Tom. I on disponoval silným navijákem. M5 se vyráběl do roku 1945, M4 ještě o rok déle. Ač tomu nebylo zvykem – pásové tahače jsou většinou neekonomické a mimo válku se jejich provoz nevyplatí – M4 i M5 byly výjimkami. Jednak se uplatnily jako záchranná a vyprošťovací vozidla, jednak se Spojeným státům náramně hodily v Koreji. Od američanů dostaly tyto stroje i další země. M4 v některých z těchto zemí sloužily ještě nedávno.
Technické údaje:

• M4
  • Výrobce: Allis-Chalmers Manufacturing Co., Milwaukee, Wisconsin, USA
  • Hmotnost: 14 300 kg
  • Délka: 5 230mm
  • Šířka: 2 460mm
  • Výška: 2 515mm
  • Motor: Waukesha 145 GZ
  • Výkon motoru: 210 hp
  • Max. rychlost: 53 km/h
  • Dojezd – na silnici: 290 km
  • Posádka: 1+11 mužů
  • Výzbroj: 1x kulomet Browning M2 ráže 12,7 mm nebo M1919 ráže 7,62 mm
• M5
  • Výrobce: International Harvester Co., Canton, Illinois, USA
  • Hmotnost: 12 837 kg
  • Délka: 4 851 mm
  • Šířka: 2 540 mm
  • Výška: 2 462 mm
  • Motor: Continental R-6572
  • Výkon motoru: 207 hp
  • Max. rychlost: 56 km/hod
  • Dojezd – na silnici:201 km
  • posádka: 1+9 mužů
  • Výzbroj: 1x kulomet Bromwning M2 ráže 12,7 mm, nebo M1919 ráže 7,62 mm

Součástí stavebnice tahače M5 od firmy Hasegawa byly i nějaké figurky. Proto je model trochu oživen, byť je krabičkový. Pro přesnost – jednu z přiložených figurek jsem nepoužil, ale zase jsem dodal jednu z jiné stavebnice. Vozidlo má tedy řidiče, obsluhu lafetovaného 12,7mm kulometu a vzadu na stříšce sedí voják, který má vedle sebe opřený nelafetovaný 7,62mm kulomet. Opět se jedná o vozidlo blíže nespecifikované jednotky, v evropě, po vylodění v Normandii.
M4 vyrobil HobbyBoss, ve chvíli, kdy už jsem ani nedoufal, že tenhle tahač někdo vyrobí v 1/72. Stavebnice byla velmi jednoduchá, téměř easy assembly. Oproti krabičce jsem navíc doplnil zasklení kabiny. Jelikož jsem plánoval vozidlo zasněžit, otvor ve střeše s kulometem jsem zakryl celtou. Nakonec, jak již naznačeno, přišel bílý filtr, vodový, a nakonec sníh. Z prášku do pečiva, jak se mi už osvědčilo. Stroj si představuji v Ardenách, během poslední německé ofenzivy na západní frontě.