GAZ AA/AAA

Cesta zrodu GAZu AA je vlastně vemi podobná, jako u ZISu-5. I zde se hledalo auto, které by mohl mladý Sovětský svaz masově vyrábět, a které by pomohlo státu v rozkvětu, tak velký a překotně se rozvíjející stát potřeboval spousty náklaďáků. A i zde, nakonec, ač neradi, museli Sověti sáhnout po licenci vozu z imperialistických Spojených států. Vzorem byl tentokrát Ford, model AA, nákladní verze modelu A. Vůz měl produkovat zcela nově postavený Nižněnovgorodský automobilový závod. Výroba začala v roce 1932, zprvu z dovezených amerických dílů. Od roku 1933 už byly vozy montovány kompletně z domácích dílů. GAZ AA se od Fordu mírně lišil. Některé díly, jako třeba spojka a řízení, bylo třeba přizpůsobit místním podmínkám a udělat je robustnější, jako nutnost se ukázala montáž vzduchového filtru.Do roku 1934 byla kabina dřevěná, později pak plechová. V roce 1938 dochází k modernizaci, vozidla jsou pak označována jako MM. Modernizace zahrnovala mimo jiné i nový motor, zvenku však nelze rozeznat od verze nemodernizované. Z veze MM je pak odvozena válečná zjednodušná veze MM-V. Ta například místo dveří kabiny měla jen celtové plachty, Blatníky bylo z ohnutého plechu, místo lisovaných tvarovaných, vůz měl jen jeden reflektor, pouze zadní brzdy či korbu s pevnými postranicemi. K předválečnému standardu se začal vůz vracet v roce 1944. Speciálně dveře byly na plechové budce dřevěné. Z té doby

také patrně pochází postavený model. Výroba byla v Gorkém, jak byl mezitím Nižnyj Novgorod přejmenován, ukončena v říjnu 1949. Ještě další rok se GAZy AA, nebo spíše MM, montovaly v Uljanovsku. Během let 1932, až 1949 byl vyroben bez 15 000 rovný milion vozů GAZ AA a jeho verzí.
Vůz byl opět klasické, rámové koncepce se znakem náprav 4×2. Rám byl snýtován z úhelníků, tuhé nápravy byly odpruženy listovými pery. Výkon motoru se přenášel kardanovým hřídelem na zadní nápravu. Zde se pozastavím, zatímco přední náprava byla odružena víceméně klasicky, byla zavěšena metodou Cantilever. To znamená, že na rozdíl od klasického systému, kdy je pružina ukotvena za konce a náprava uprostřed, u Cantileveru je pružina uchycena za prostředek a jeden konec, a na druhém konci je uchycena náprava. To je do jisté míry výrobně jednodušší, ale vede to k vyššímu opotřebení. Opotřebovávala se ale i přední náprava. Malou životnost měl také akumulátor a startér, proto se často startovalo klikou. Motor sám byl ovšem spolehlivý a nenáročný. Spolkl i velmi nekvalitní benzin či jiná náhrdní paliva. Velkou bolestí byly pneumatiky. V té době byl kvalitních pneu v SSSR velký nedostatek. Vydržely 8-9000 kilometrů, přitom představa byla podstatně vyšší.

GAZ-AA vznikl ve spoustě verzí a s mnoha nástavbami. Modernizovaná verze byla označena GAZ-MM, sanitka, vyráběná ve válečných letech, byla označena GAZ-55. GAZ-42 byl upraven na pohon dřevoplynem. GAZ-60 byl polopás, a GAZ-410 byl sklápěč. Ten byl zajímavý. Sklápění bylo mechanické – korba byla umístěna v téměř labilní poloze s čepem na konci rámu a vepředu zajištěna. Náklad byl naložen na zadní části korby. Samotné sklopení se provádělo odjištěním korby a následně trhnutím vozu vpřed. Sklápět bylo možno jen dozadu.
GAZ-03-30 byl šestnáctimístný autobus. Na podvozky GAZu-AA se montovalo například kulometné čtyřče Maxim. Tahle poměrně známá a typická zbraň byla zamýšlena jako protiletadlová, nicméně se ukázala jako neúčinná. Jakýsi účinek však měla proti pěchotě. Později byla podobným způsobem lafetována čtveřice kulometů DŠK. V poli bylo třeba servisovat veškerou techniku, a tak bylo třeba pojízdných dílen. Montovaly se i na GAZ-AA. Takto upravený vůz byl označen jako PM-3. BZ-42 byla cisterna na benzin, mimochodem naprosto stejná se montovala na ZIS-5. Nesmím zapomenout na požární PMG-1. A asi nejzásadnější byl GAZ-AAA. To však nebyla verze, ale spíš sourozenec. Spíše než z GAZu-AA vycházel z původní tříosé americké verze Ford-AAA. Tříosá verze uvezla o tunu více a měl, co se odpružení týče, poněkud klasičtější konstrukci. O GAZu-AAA platí totéž, co o jeho menším bráškovi, co se modifikací týče. Bylo postaveno necelých 40 tisíc vozů.

Technické údaje GAZ-AA/AAA:

• Délka: 5 335 mm
• Šířka: 2 030 mm
• Výška: 1 870/1 935 mm
• Hmotnost: 1 800/2 500 kg
• Nosnost: 1 500/2 000 kg
• Motor: zážehový čtyřválcový řadový o obsahu 3 285 cm3 a výkonu 29,5 kW (42 k)
• Max. rychlost: 70/60 km/h
• Dojezd: 215/170 km
• Pohon: 4×2/6×4

Můj model GAZu-AA jsem dostal pod značkou Komintern Models. Bohužel se mi nepodařilo o výrobci zjistit více, než že je z Ukrajiny. S mírnými zádrhely byl docela dobře slepitelný. Postavil jsem jej takzvaně z krabičky, jen dveře jsem přilepil v otevřené poloze. Kamufláž i obtisky pochází ze stavebnice a návodu. Bohužel není identifikován konkrétní vůz a lze jej lokalizovat jen přibližně. Vůz jsem řádně zašpinil – jarní a podzimní sovětské cesty bývají velmi blátivé. Vůz se tak mohl vyskytovat na cestách během některého spíše pozdějšího válečného jara v SSSR.