SOMUA S-35

Na počátku druhé světové války byla německá tanková taktika, prosazená Heinzem Guderianem poměrně unikátní. Všichni ostatní aktivní účastníci konfliktu dělili tanky na dvě skupiny. Jedna skupina byly rychlé útočné stroje, hůře pancéřované, ale pohyblivé, a pak tanky na přímou podporu pěchoty, pomalé, těžce vyzbrojené, silně pancéřované. I francouzi používali tohle dělení. Měli tanky pěchotní, a tanky jezdecké – tento název pramení z původního určení jimi vybavených útvarů, tedy kavalerie. S.O.M.U.A (Société d’Outillage Mécanique et d’Usinage d’Artillerie) S-35 byl poměrně přelomový model. Spojoval výhody obou skupin. Byl silně pancéřovaný, zároveň ale pohyblivý a jeho zbraň umožňovala napadat nepřátelské tanky. Zároveň měla dostatečnou ráži pro přímou podporu. Vývoj začal v roce 1934, ještě téhož roku byl vyzkoušen prototyp, a sériová výroba začala už v roce 1935, tedy nebývale rychle.
S-35 byla přelomová ještě v něčem. Byl to vůbec první sériově vyráběný tank s odlévaným pancířem. Ten byl složen ze tří částí, které byly snýtovány. Tvarování bylo velice dobré, to ostatně Francouzi uměli. Uvnitř se nic převratného neudálo, S-35 se nelišila od ostatních francouzských tanků.

V korbě seděl řidič (vlevo) a radista. Paradoxně se ve většině S-35 dost nudil, nebo byl využit jinak, neboť vysílaček bylo na začátku války málo a většina S-35 je tak nedostala. Do korby se nastupovalo dveřmi z levé strany, nouzově opustit ji šlo únikovýmn poklopem v podlaze. Prostor pro posádku byl protipožární přepážkou oddělen od motorového prostoru, kde se nacházel benzinový motor o výkonu 190k. Podvozek vypadal díky kompletnímu zakrytování poměrně neobvykle, nebyl ale jinak nijak převratný. Tvořily ho na každé straně čtyři vozíky po dvou kolech, jednoho samostatného kola, předního napínacího kola a zadního hnacího. Pás v horní části podpíraly dvě kladky. To byla v té době klasická konstrukce, dost podobně byl řešen podvozek našeho LT vz. 35.
V přední části korby se pak nacházela poměrně malá věž, stejná, jaká byla třeba na tanku B-1. Byla odlévaná, stejně jako pancíř tanku a otáčela se elektricky. V ní byl usazen kanón Puteaux SA-35, ráže 47 mm, s délkou hlavně 32 ráží. Ten byl ohrožením i pro Panzery III a IV, pro I a II byl smrtelně nebezpečný. Doplňoval ho kulomet Chatellerault ráže 7,5 mm. Zde spočívá největší slabina tanku. Věž byla pouze jednomístná, nacházelo se v ní

stanoviště velitele tanku. Ten tak musel obsluhovat všechny zbraně a ještě velet. Druhou jeho slabinu tvořila paradoxně jeho přednost. Totiž litý pancíř. Ač byl silný, dobře tvarovaný a odolný, při zásahu do spoje spodný a vrchní části v přídi tanku docházelo k utržení celé horní části tanku. Navíc pancíř zněl. Totiž, i při zásahu ze zbraně menší ráže celá korba zvonila jako kostelní zvon. Na posádku to mělo neblahý dopad. A dalším nedostatkem byl chybějící poklop na věži. Velitel tak nejenže nemohl vyhlédnout ven a musel si vystačit s průzory, tak při opouštění tanku musel prolézt celý stroj.
Francouzi měli v roce 1940 500 tanků S-35, z toho polovinu v koloniích. To bylo proti německé síle poměrně málo, když si uvědomíme, že většina ostatních francouzských tanků byla méně zdařilá. Co bylo horší, byl způsob nasazení. S-35 byly organizovány do kyrysnických a dragounských pluků, jeden pluk měl 44 vozidel. Pluky byly sdruženy do lehké mechanizované divize. Ta obsahovala šest pluků typicky takto: Dva pluky S-35, dva pluky lehkých tanků Hotchkiss H-35, jeden pluk lehkých tanků AMR-33 a jeden pluk obrněných aut Panhard. Tyto jednotky byly ale nasazovány bez součinnosti s ostatními složkami armády, což byla, jak se brzy ukázalo, velká chyba.
Němci také považovali konstrukci S-35 za zdařilou a proto je po porážce Francie zařadili do výzbroje Wehrmachtu jako Panzerkampfwagen 35S 739(f). Němci si ovšem stroje upravili a některé nedostatky odstranili. Spoustu S-35 pak od Němců dostali Italové a Chorvati. Mimo jiné si pak německé S-35 zabojovaly se spojenci po vylodění v Normandii. S-35 tak bojovaly o Francii dvakrát. PO skončení války se S-35 ještě na nějakou dobu vrátily do výzbroje francouzských ozbrojených sil.
Technické údaje:

• Osádka: 3 mužů
• Motor: 8 válcový zážehový Somua AC4
• Výkon: 190 k
• Obsah nádrže: 410 litrů
• Dojezd: cca. 240 km – po silnici, v těžkém terénu klesal na 110 km
• Nejvyšší rychlost na silnici: 57 km/h
• Výška: 2,62 m
• Délka: 5,38 m
• Šířka: 2,12 m
• Hmotnost: 20 100 kg
• Výzbroj: 1x kanon Puteaux, model SA 35, ráže 47 mm L/32 (84 nábojů, max. 118), 1x kulomet Chatellerault, model 31, ráže 7,5 mm (1250 nábojů, max 3000)

Kamufláž postaveného modelu S-35 by měla odpovídat 2. kyrysnickému pluku třetí DML v květnu 1940. Kamufláž je standardní, tovární. Byla nansesena patina olejovou barvou a zejména podvozek byl decentně zabahněn. Neprováděl jsem žádná vylepšení.