Bloch M.B.152

Letoun Bloch MB-152 byl druhou nejpočetněji zastoupenou stíhačkou ve francouzském letectvu na počátku druhé světové války a jak to už tak ve většině Evropy před válkou bylo, nebyl nijak dramaticky výkonný ani moderní. Tento letoun vznikl na podkladě specifikací ministerstva letectví z 13. července 1934. V továrně Avions Marcel Bloch byl pod vedením konstruktéra Rousela vypracován projekt, který měl uvedeným požadavkům vyhovovat. Dostal označení MB-150-01 a skutečný letoun se začal stavět v září 1935. Stroj poháněl hvězdicový čtrnáctiválec Gnôme-Rhône 14Kfs o výkonu 684 kW (930 k) zakrytý širokým prstencem NACA. Letoun se dále vyznačoval vychýlenou osou motoru (o 2,5 stupňů vlevo) a dosti objemným trupem. Výzbroj se skládala ze dvou kanónů ráže 20 mm (typ Hispano-Suiza HS 404).
Letoun byl připraven k záletu za necelý rok, 17. července 1936, na továrním letišti ve Villacoublay. Přišlo ale fiasko. Vzhledem k malé ploše křídel a nevhodnému nízkému podvozku se nepodařilo vůbec odstartovat. Stroj byl vrácen do továrny k přepracování. Dostal křídla o větší ploše a nový zatahovací podvozek od zkušené firmy Messier. S  takto upraveným prototypem už se vzlétnout podařilo. Stalo se tak 29. září 1937. Pak došlo k poněkud sporné úpravě, kdy do něj byl namontován motor Gnôme-Rhône 14N07, který byl sice spolehlivější, než 14Kfs, ale byl o čtyřicet koní slabší (654 kW / 890 k). Prototyp byl označen MB-150-01M a při zkouškách mu v prosinci 1937 vyvinul maximální rychlost 434 km/h. To ovšem armádu, zcela pochopitelně, neuspokojovalo, a muselo se upravovat dál. Opět byl vyměněn motor, tentokáte za Gnôme-Rhône 14N01 (691 kW / 940 k), což sebou neslo i nový chladič oleje, větší směrovku a jiné koncové oblouky křídla.
Ani tak ovšem letoun nebyl žádný přeborník a vzhledem ke slabým výkonům a k potížím při vývoji by letectvo zřejmě tento typ do výzbroje vůbec nezařadilo, ale tlak událostí byl nekompromisní. V Evropě vzrůstalo politické napětí, a ve Francii byl 15. března 1938 přijat tzv. plán „V,“ který nařizoval ministerstu letectví dodat během jednoho roku 940 moderních stíhacích letadel. A vzhledem k tomu, že ani Morane-Saulnier MS.406 a Dewoitine D.520 neměly cestu k sériové produkci úplně snadnou, muselo ministerstvo objednat i Blochy. Do 7. 4 1938 jich objednalo celkem 478!
Jenže to kupodivu znamenalo, že se bude znovu přepracovávat. Konstrukce prototypu se totiž příliš nehodila k sériové stavbě. Přepracovaný letoun, označený jako MB-151, dostal motor Gnôme-Rhône 14N11 (639 kW / 870 k) s velmi těsným aerodynamickým krytem a třílistou vrtulí Ratier. Nebyl dostatek kanónů a tak byl letoun přezbrojen čtyřmi kulomety MAC 1934. Olejový chladič se přestěhoval pod levé křídlo. Stroj vzlétl 18. srpna 1938 ve Villacoublay (pilot R. Blanc) a kupodivu ani teď nebylo vyhráno. Opět se přišlo na mnoho nedostatků a letoun musel být dále upravován: bylo třeba zvětšit vodorovné ocasní plochy, prodloužit motorové lože, instalovala se nová vrtule Gnôme-Rhône. I přesto se problém nepodařilo uspokojivě vyřešit. Letoun trápila nestabilita ve střemhlavém letu a přehřívání motoru, kterému pod těsným krytem nebylo dobře. I proto stroj nejenže nepřesáhl, ale ani nedosáhl vypočtené rychlosti 480 km/h.

V  říjnu 1938 byl dokončen další prototyp – MB-152-01, který plně odpovídal objednávce z dubna 1938. Poháněl jej motor Gnôme-Rhône 14N21 o výkonu 757 kW (1030 k), od kterého si konstruktéři slibovali dosažení rychlosti až 520 km/h. První let s tímto letounem vykonal opět R. Blanc, 15. prosince 1938. Motoro se však opět přehříval a tak v lednu došlo k dalšímu „přemotorování“ – letoun dostal další verzi motoru Gnôme-Rhône 14N – a to 14N25 (735 kW / 1000 k). Tento motor byl méně výkonný, ale přehříval se také. Letoun nedosahoval vyšší rychlosti než 470 km/h. Konstruktéři nakonec, ač patrně neradi, přistoupili v rámci dalších úrav i ke zvětšení motorového krytu o 25 cm na průměru. Dobře věděli proč neradi. S volnějším krytem bylo sice možné využít plný výkon motoru, ale významně vzrostl aerodynamický odpor. Změna přinesla pouhých 12 km/h. I přesto nakonec v této podobě šly do sériové výroby, nebylo možné již dále čekat. Později letouny MB-152 dostávaly opět silnější motory Gnôme-Rhône 14N49 o výkonu 808 kW (1100 k) a novou za letu stavitelnou vrtuli Chauviere 371. Na výkonech se také projevila další verze krytu motoru. Konstruktéři naznali, že zvětšení o 25 cm na průměru bylo zbytečně moc a zase ho o 15 cm zmenšili. Průměr se ustálil na 0,85 m, což byl kompromis, který vyhovoval potřebě chlazení a zároveň nepřinášel tak velký odpor. Tento se pak zpětně montoval i na dříve vyrobené letouny.
Teprve od výrobního čísla 501 dostaly MB-152 upravené výškové plochy a až těmto letounům byla velením přiznána plná bojová hodnota (první dodán 5. března 1940, šest let po zahájení vývoje!). Výroba MB-152 byla zastavena na jaře 1940 po vyrobení 482 kusů, kdy měly být na výrobní lince nahrazeny modernějšími Blochy MB-155. Místo MB 155 však v květnu přišli Němci.
Souběžně vznikaly verze s jinými, než francouzskými motory Gnôme-Rhône. MB-153-01 poháněný americkým motorem Pratt & Whitney R-1830 SC3G Twin Wasp a vrtulí Hamilton Standard vzlétl ve Villacoublay 8. dubna 1939 a poté se intenzivně zkoušel, do sériové výroby však nakonec přijat nebyl. Bloch MB-154, který měl být poháněn dalším americkým motorem – Wright R-1820 Cyclone, skončil ještě hůře a nebyl ani dokončen. V době francouzské kapitulace vznikl další evolucí typu M.B.155, to už ale osobně považuji za jiný příběh. Ostatně, vzniklo jen 30 kusů, které sloužily ve Vichystickém letectvu a pak je zabavila Luftwaffe. Od stodvaapadesátek se lišily hladkým krytem motoru (bez boulí pro vahadla ventilů) a mírně vzad posunutou kabinou. Zhruba ve stejnou dobu byl dokončen výkonný motor Gnôme-Rhône 14R o výkonu 1700k. Konstruktéři jej zkusili namontovat do draku M.B.152, čímž vznikl projekt M.B.156, ale zjistili, že nemá dostatečnou technologická rezervu pro tak výkonný motor, a tak stošestapadesátku zavrhli a kolem motoru začali stavět zbrusu nový drak. Prototyp M.B.157 byl dokončen koncem května 1940… A zabaven Němci. Další vývoj pod německou kuratelou probíhal laxně a pomalu. Prototyp nakonec letěl až v roce 1942, aby byl následně zničen při náletu a v pracech se dále nepokračovalo. Je to celkem škoda, protože jeho výkony byly impozantní.
Sériová výroba se rozbíhala velmi pomalu a teprve 7. března 1939 byl čtvrtý předsériový letoun předán francouzskému vojenskému letectvu (Armée de l´Air). Předesílám, že šlo o M.B.151C.1. Tento typ byl určen pro výcvik na M.B.152, které měly přicházet k bojovým jednotkám. Do poloviny května bylo dokončeno 22 letounů, z nichž letectvo převzalo jen 10. Závada na vodorovné ocasní ploše tyto stroje tyto stroje vyřazovala z operační služby.
První a také do začátku války (té podivné) 3. září 1939 jedinou jednotkou vyzbrojenou novými Blochy byla Groupe de Chasse (stíhací peruť) GC I/1, která je začala dostávat v červnu 1939. Do zmíněného data bylo vyrobeno 249 MB-151 a MB-152. Ani zavádění do výzbroje neprobíhalo hladce. K onomu 3. září jich armáda z různých důvodů převzala jen polovinu. Jedním z podstatných důvodů byly váznoucí dodávky vrtulí. Ke 3. říjnu 1939 nemělo ze 162 dodaných letounů 47 vrtuli žádnou, 40 létalo s nestavitelnými Chauviere 5414, dalších 40 mělo Gnôme-Rhône 2590M a jen 35 dostalo původně určené Chauviere 371. K 10. lednu 1940 Armée de l´Air převzala 138 MB-151 (jen 76 z nich letuschopných) a 274 MB-152, z nichž však 170 nemělo žádnou, nebo jen provizorní vrtuli. Taková situace byla vskutku tristní.
Během podivné války (3. 9. 1939 – 10. května 1940) sestřelili piloti Blochů jen jeden nepřátelský letoun. Stalo se to 20. dubna 1940, kdy adj. Amouroux z GC III/9 napadl nad Ozollem osamocený Junkers Ju-88 a nahlásil jej jako sestřelený. Na začátku německého útoku na Francii (10. května 1940) mělo francouzské letectvo k dispozici 140 MB-151 a 363 MB-152, se kterými se mělo postavit německé lavině. Objektivně řečeno, v malých výškách létaly Blochy celkem dobře. Byly obratné a dobře reagovaly na řízení. S rostoucí výškou ale tyto vlastnosti ztrácely. Rychlostí na Messerschmitty Bf-109E nestačily v žádné výšce a měly i menší dolet. Navrch měly výzbrojí, ta ovšem měla tendenci zamrzat a selhat v njméně vhodný okamžik. Jednotky vbavené těmito letouny tak utrpěly velké ztráty a moc na tom nezměnila ani poměrně vysoká odolnost Blochů, respektive schopnost pokračovat v letu i s poměrně těžkým poškozením. Během Bitvy o Francii sestřelili Blochy 146 nepřátelských letounů a dalších 34 pravděpodobně. Avšak při vlastní ztrátě 270 strojů! To bylo ze všech francouzských letadel nejhorší skóre.

Piloti MB-152 příliš v lásce neměli. Říkali, že jsou to „stroje pro čtyři ruce“. Ve střemhlavém letu měl totiž MB-152 snahu stavět se „na hlavu“ (svisle) a piloti proto museli pravou rukou držet řídící páku, levou ovládat přípusť motoru a zárověň nastavovat vrtuli (aby otáčky nepřekročily povolenou mez) a ještě nastavovat vyvažovací plošky výškového kormidla. Pokud se tohle dělo během vzdušného boje, pak ještě kontrolovat situaci kolem a bojovat. Připočteme-li k tomu výše zmíněné slabiny proti nepříteli, nevychází hodnocení pro Bloch MB-152 zrovna nejlépe.
Na Blochách létali také naši. Po okupaci mnoho pilotů československého letectva uteklo do zahraničí, aby dále mohli bojovat proti Němcům. Přes POlsko, Rumunsko a Moldávii jich nakonec většina dorazila do Francie. Tam se také setkali s M.B.151 a 152 a létali na nich. Bojovali, pokud se ví, u třech jednotek. GC I/1, kde bylo celkem šest Čechoslováků, z nichž Bitvu o Francii přežili čtyři. U GC I/1 dosáhli naši celkem pěti sestřelů, ať už sólo, nebo ve skupině. 12 jich bylo u GC I/8. Tři se u jednotky neohřáli a byli odveleni jinam, na jiný typ letounu, jeden letec v průběhu bojů padl a zbylých osm přežilo a mohlo bojovat dále na jiném bojišti. GC I/8 opustili 19. června 1940, po 325 odlétaných hodinách a pěkným výsledkem 11 sestřelených nepřátelských strojů. U GC III/9 létali tři naši letci. Strávili zde pouhé cca dva týdny, během nichž nalétali celkem 35 hodin, na hlídkových letech, při nichž nezaznamenali bojový úspěch. Pak byli převeleni k jiné jednotce s jinými stroji.

Něco ke konstrukci Blocha M.B.152. Ač se to nezdá, vzhledem ke všem problémům a výkonům stroje, šlo o letoun celkem moderní. A možná právě to bylo zdrojem potíží. M.B.152 byl stíhací jednomístný jednomotorový samonosný dolnoplošník se zatahovacím podvozkem ostruhového typu.Bylo vyrobeno celkem 623 letounů MB-150 až 154 (z toho 140 MB-151, 482 MB-152 a 1 MB-153).
Trup letounu byl celokovový, duralový, skořepinové konstrukce. Kryt kabiny se odsouval vzad. Křídlo bylo dvounosníkové a rovněž celokovové, duralové, včetně potahu křidélek a klapek. Tyto pohyblivé části byly ukotveny na zadním nosníku. Klapky se ovládaly hydraulicky. Celokovové ocasní plochy byly vybaveny vyvažovacími ploškami, svislá pouze pevnou, na zemi seřiditelnou, vodorovná měla plošku pohyblivou. Každá polovina vodorovné ocasní plochy byla vyztužena jednou profilovanou vzpěrou.
Přistávací zařízení tvořil hydraulicky zatahovaný podvozek Messier ostruhového typu. Nohy hlavního podvozku měly olejopneumatické tlumiče s rozchodem tři metry a zatahoval se směrem k trupu, kola samotná už přímo do trupu. Kola měla pneumatické brzdy. Ostruha nebyla vybavena kolečkem, tvořila ji pouze kluzná patka.
Letoun byl poháněn různými verzemi motoru Gnôme-Rhône 14N různých verzí. Aby se zabránilo bočení letounu, byl motor vyosen o 2,5 stupně vlevo. Nejčastěji používané motory 14N25 a 14N49 měly výkon 808 kW (1100 k) a 735 kW (1000 k) při 2400 ot/min. M.B.152 měl předepsánu třílistou, za letu pneumaticky stavitelnou vrtuli Chauviere 371. Ta však ne vždy byla, či spíš většinou nebyla, a tak se jako nouzové řešení montovaly pevné dřevěné čtyřlisté vrtule Chauviere 5414, nebo třílisté na zemi stavitelné Gnôme-Rhône 2590M. Průměr vrtulí byl 3,05 m. Palivová nádrž o objemu 415 l se nacházela pod podlahou kabiny. Před kabinou byla umístěna olejová nádrž na 47 l oleje.
Výzbroj, ať už byla čistě kulometná, nebo kombinovaná (kanóny a kulomety), byla všechna v křídle (kanóny byly blíže u trupu), ač se to u letounu s hvězdicovitým motorem nabízí, nebyly zbraně umístěny v kapotě. Původní kolimátorové zaměřovače GH 38 byly později nahrazeny typem OPL R-39.

Technický popis Bloch M.B.152

• Výrobce: Société des Avions Marcel Bloch, po znárodnění Société nationale des constructions aéronautiques du Sud-Ouest, Villacoublay, Francie
• Typ: jednomístný, jednomotorový stíhací letoun
• Motor: 1x zážehový, dvojhvězdicový čtrnactiválcový motor Gnôme-Rhône 14N různých verzí, nejčastěji 14N25 o výkonu 808 kW (1 100 k) a 14N49 o výkonu 735 kW (1 000 k)
• Výzbroj: 4 kulomet MAC 1934 ráže 7,5 mm, nebo 2 kanón Hispano-Suiza HS 404 ráže 20 mm a 2 kulomet MAC 1934 ráže 7,5 mm. Zásoba střeliva činila 300 nábojů na hlaveň u kulometů a 60 nábojů na hlaveň u kanónů
• Rozpětí: 10,54 m
• Délka: 9,10 m
• Výška: 3,90 m
• Nosná plocha: 17,32 m2
• Hmotnost prázdného letounu: 2 103 kg
• Vzletová hmotnost: 2 693 kg
• Maximální rychlost: 482 km/h
• Dostup: 10 000 m
• Stoupavost: 833 m/min
• Dolet: 580 km

Model ze staré stavebnice Směr (jedná se o přebalený Heller z roku 1965) ztvárňuje letoun 4. letky GC II/9 z letiště Clermont-Ferrand. Pilota se mi zjistit nepodařilo. Stavěl jsem bez úprav, po nanesení laku se barvy poněkud rozmyly a vypadá to jako patina, ale v tomto případě jsem úmyslně nepatinoval.