Hanomag SS-100 Gigant

Robustní tahače Hanomag SS-100 Gigant se objevovaly na všech frontách 2. světové války a tahaly Němcům všechno možné, od několika přívěsů s nákladem, přes děla, letadla, až po rakety V-2. Byla to původně civilní vozidla, za války byla militarizována a jejich výroba pokračovala i po válce, a to jak v civilní, tak ve vojenské podobě.
Historie firmy Hanomag (Hannoversche Maschinenbau AG) sahá do roku 1835. Georg Egerstorff zakládá v Lindenu u Hannoveru Eisen-Giesserey und Maschinenfabrik. Začínají s malými parními stroji, o rok později přidávají zemědělské stroje a o dalších deset let později první lokomotivu. Jezdila pro Königlich Hannöversche Staatseisenbahnen a nesla hrdé jméno „Ernst August.“ Do roku 1870 už mají na kontě více než pět set lokomotiv, které dodávají i mimo Německo a v roce 1871 mění název na Hannoversche Maschinenbau Actien-Gesellschaft vorm. Georg Egestorff, Linden vor Hannover.
Roku 1905 dostávají zakázku od Reichswehru na dodání parních automobilů, od roku 1912 začínají vyrábět vozidla s benzínovým motorem a zemedělské traktory. Ve dvacátých letech je s parními auty definitivní konec a Hanomag vidí budoucnost v osobních automobilech, zejména v ekonomických modelech. V roce 1925 přichází jedno z ikonických vozidel firmy, Hanomag 2/10.  Malý, velmi lehký a konstrukčně jednoduchý dvoumístný vůz s motorem vzadu. Společnost jej eufemisticky pojmenovala Zweisitzer Limousine (dvoumístná limuzína), veřejnost mu dala jméno jiné. Pro jeho jednoduchost a tvar, připomínající bochník vojenského chleba se mu začalo přezdívat Kommissbrot, tedy komisárek. O jednoduchosti modelu svědčí i dobová říkanka Zwei Kilo Blech, ein Kilo Lack, fertig ist der Hanomag, u nás volně překládáno jako trochu plechu, sem tam lak, hotový je Hanomag. Ačkoli se Kommisbrotů vyrobilo více než 15 000 (nenechme se mýlit, v té době to bylo úctyhodné číslo), vzhledem k ceně 2 300 marek na nich společnost moc nevydělala. S Hanomagem 3/16 v roce 1928 se situace trochu zlepšila, ale ne nadlouho. už v říjnu 1929 dochází ke krachu na newyorské burze a přichází hospodářská krize. Aby se Hanomag udržel nad vodou, prodává divizi železničních lokomotiv společnosti Henschel & Sohn, sídlící v Kasselu.
V roce 1930 se situace  trochu zlepšila a společnost získala 14 procent domácího automobilového trhu, což je druhé místo za Opelem, a v roce 1931 začali se stavebními stroji, v témže roce ale přišla nová rána a nová krize, když banky ve snaze vyřešit své problémy požadovaly splacení úvěrů. Továrna byla zastavena městu Hannover a trustu Vereinigte Stahlwerke a společnost znovu začíná jako Hanomag Automobil und Schlepperbau GmbH. V roce 1932 představila nové malé auto s motorem  o objemu 1 100 cm³ s názvem Garant, tento vůz zaznamenal obchodní úspěch, stejně jako větší Rekord s patnáctistovkou o rok později. Ve stejném roce vzniká také Silniční tahač SS-55 s tažnou silou 15 tun. V roce 1936 je na berlínském autosalonu k vidění Hanomag Rekord s  naftovou devatenáctistovkou, což z něj činí jeden z prvních osobních vozů s dieselem. Ve stejné době vzniká také těžký silniční tahač SSA-100. Vozidlo bylo schopné táhnout (ve dvou přívěsech, protože tak mohutný, aby to pobral najednou ještě neexistoval) až dvacet tun rychlostí 40 km/h. Možná si říkáte, proč takhle, proč nepoužít jinou konfiguraci. Inu, dnes nejrozšířenější návěsy tehdy běžné nebyly a klasická členěná souprava – dobové materiály tvrdí, že použití tahače a dvou vleků vyšlo o polovinu levněji, než použití jiných dostupných vozidel.

O rok později je SSA-100 modernizován a přeznačen na SS-100 Gigant. O vůz byl velký zájem v civilním sektru, ale ještě větší ve vojenském. S blížící se válkou trhaly armádní složky Hanomagu doslova ruce. Za války se dokonce vyráběl i licenčně ve Vídni u Fross – Büssing. Výroba běžela –  v rámci možností – celou válku a ukončena nebyla ani po ní. Hanomagy doslova budovaly novou Evropu a do ukončení výroby v roce 1950 bylo postaveno pro civilní sektor více než 1 000 vozidel.
Vozidlo samo nebylo nijak převratné. Stálo na klasickém žebřinovém rámu z lisovaných U-profilů, tuhé nápravy zavěšené na listových pérech, pod kapotou dieselový šestiválec D-85S o výkonu 100 koní, přes čtyřstupňovou převodovku pohánějící zadní kola. Se spotřebou 50 l na 100 km dokázal tahač, jehož váha se pohybovala podle výbavy od 5 do 6,5 tuny, a jehož nádrž pojmula 250 litrů, ujet se zapřaženým nákladem 500 km. Byla vyráběná verze jak s krátkou kabinou (2-3 místa), tak s dlouhou (5-6 míst). Pro vojenské složky byla vyráběná pouze verze s dlouhou kabinou. Na konci války, kdy Němcům docházely zásoby paliva, bylo mnoho Hanomagů přestavěno na dřevoplyn. Tato vozidla nedosahovala výkonnosti původní naftové verze, ale i tak Němcům v týlové službě odváděla užitečnou a potřebnou službu.
Vyráběny byly následující verze
SS 100 N – základní model nové řady
SS 100 LN – dodáváno s navijákem a dvojitou kabinou, také pro armádu
SSA 100 N – Truck Tractor (A znamená Auflieger), delší, ale lehčí než traktor, menší nádrž
SS 100 NH – základní model s generátorem na dřevoplyn (H pro Holzgas)
SS 100 NWH – stejně, navíc naviják
ST 100 – přejmenovaný poválečný model SS100N
ST 100 W – přejmenovaný poválečný model SS100LN

Technický popis Hanomagu SS100 4×2

• Výrobce: Hanomag Automobil und Schlepperbau GmbH, Hannover, Německo
• Hmotnost: 5 000 – 6 500 kg dle vybavení
• Délka: 5 060 mm
• Šířka: 2 480 mm
• Výška: 2 420 mm
• Motor: řadový vznětový vodou chlazený šestiválec Hanomag D85  o zdvihovém objemu 8.550 cm³
• Výkon motoru: 100 hp při 1 500 ot/min., verze s pohonem na dřevoplyn o 20% slabší
• Max. rychlost: 65 km/h
• Dojezd: 500 km s nákladem
• Posádka: až 6 mužů podle potřeby
• Výzbroj – žádná

Hanomag SS-100 pochází ze stavebnice Special Armour, podle čísla dokonce jejich první v meřítku 1/72, stavebnice celkem pěkně lepitelné, bez větších záludností. Postavil jsem z krabičky, bez patiny. Nedodržel jsem zbarvení, respektive, plánek a aršík umožňuje postavit dvě verze Gigantů Luftwaffe a jednoho z Peenemünde. Chtěl jsem nějakého z útvarů, které vystřelovaly operační rakety na spojenecké cíle, kamufláž jsem proto sjednotil s Meillerwagenem. Značka je ale z toho tahače z Peenemünde. Model je začleněn do diorámy V-2 Feuerstellung.