Autobus Opel od Rodenu je patrně jeden z nejpropracovanějších, které jsem kdy dělal. A na zdejší poměry jsem ho dělal i poměrně dlouho, nestává se mi až tak často, že by mi model strávil na stole více než měsíc.
Začnu negativy, pozitiva to potom přebijou. vyhazovače, vyhazovače, vyhazovače, vyhazovače. Jsou úplně všude. Někde to nevadí, někde ano. Otřepy a celková přesnost dílů….no…dost jsem piloval a dost ucpával štěrbiny. A celkem chudý aršík. Vlastně jen RZ a znak DAK. žádné další jednotkové značení, byť tyto autobusy fungovaly jako štábní určitě i na nižších úrovních velení.
Pozitiva ? Detaily, detaily, detaily detaily. Motor obsahuje detailní chladič včetně ventilátoru, hadice, dynamo, zapalovací cívku, rozdělovač, vzduchový filtr….na to, že měří na modelu na délku asi tak centimetr, navíc se dá otevřít kapota….interiér to samé. Příhrádka na mapy, stůl s velkou mapou, polní telefon, radiostanice, psací stroj….stavebnice je doplněna lepty, které tvoří okenní zástěny, střešní nosič, žebřík, směrovky, tykadla na blatnících…. Přední náprava se dá postavit v rejdu a kdyby člověk chtěl, tak asi nejspíš i s rejdovacími koly. Když jsem poprvé viděl tuhle stavebnici, říkal jsem si „To prostě musím mít“.
Stavba byla trochu složitější. Vzhledem ke zmíněným negativům, jsem měl co dopasovávat a ani tak vše úplně nesedlo optimálně. Zcela jsem rezignoval na okenní zástěny – na co dělat detailní iteriér, kdy pak nebude vůbec vidět ? On je i tak vidět celkem blbě. rezignoval jsem i na stěrače, zde zcela pragmaticky – pravděpodobně bych nadělal víc škody než užitku, snaže se tam s drobounkým leptem trefit. mírně jsem musel improvizovat u zpětných zrcátek, vlastní chybou. Na interiéru jsem se celkem vyřádil, byť jsem opět rezignoval na některé detaily. Nevybarvoval jsem stupnice radiostanic, neboť jsem si říkal, že to stejně nebude vidět. Do skříňky na mapy jsem vyrobil nějaké mapy a netuším, jestli jsou vidět :-). Přední kola jsem postavil do rejdu a celkem i do roviny, bohužel se mi ulomil konec nápravnice, a ačkoli jsem ho dokázal přilepit zpět, už nemám kola v rovině. Bohudík jen minimálně. Hodně jsem se také vyřádil na střešním nosiči. Tak nějak mi přišlo škoda, aby zůstal prázdný. Naložil jsem tedy rezervní kolo, čtyři bedny tuším ze stavebnice 8,8 cm FlaKu, balík maskovací sítě z obinadla, celtu a dva pytle z buničitého tamponu a celé jsem to přikryl další maskovací sítí. Podvozek jsem lehce stříkl černohnědým washem – no, mohl jsem i víc. Zbytek vozidla jsem ale opravdu důkladně zaprášil pigmentem CMK sandy dust. Tedy kromě oken. Chtěl jsem, aby bylo aspoň trochu vidět dovnitř. V budoucnu bych si rád postavil ještě jeden Blitz omnibus, tentokrát ale jako klasický bus. Mám v plánu takové menší dioráma….autobusové. Ale znáte mně. V plánu, to může být také za deset let. Když na to za deset let ještě vůbec uvidím.
Titulkní fotografie tentokrát nebude. Začal jsem dávat hezké, barevné, muzejní, dochovaných kousků. Štábní autobus Opel Blitz se bohužel nedochoval ani v jednom jediném exempláři. A zdá se, že ani jiné verze autobusu Opel Blitz téhle velikosti.