Vyloďovací člun pro osoby a vozidla, jak by zněl asi nejrozumnější překlad zkratky LCVP (Landing Craft Vehicle, Personnel), nyl navržen Andrewem Higginsem na základě člunů používaných v močálech. Lodě jako tato a jí podobné mají jednu z hlavních rolí při víceméně všech obojživelných operacích druhé světové války. Higginsova společnost a vlastníci licencí jich vyrobili více než dvacet tisíc. Ještě ve vietnamské válce používala říční flotila USA tyto čluny, které byly na hlídkové upraveny jen speciální nástavbou.
Model od Airfixu se lepil poměrně snadno. Co se týče barvení, tam to bylo trochu ložitější. Jednak výztužná žebra vlnolamu jsou prokládaná, jednou na palubě, podruhé na vlnolamu, jednak je třeba udržet linii čáry ponoru. Zde jsem musel sáhnout po maskovací pásce. A stříhat, a opravovat, a upravovat…. Zábava byla i s kulometnými „hnízdy“. Co má být bílomodré, a co už šedé ? Horní a vnitřní plochy jsou natřeny tmavou šedou, boky, příď a záď jsou natřeny bílomodrým kamuflážním schématem. Identifikační číslo je červené. Patina je na hnědém základu, v podstatě má znázorňovat jisté „opršení“ a stékání rzi.
V této podobě člun účinkoval při vylodění v Normandii, na některé z britských pláží a pod taktovkou Royal Navy. Vzhledem k tomu, že britové později použili čluny při překročení Rýna, je pravděpodobné, že se tam objevil i tento člun. Toho nápadu jsem se chytil a člun jsem umístil na podval Rogers M-9. Použil jsem stojánek ze stavebnice – nevím, jestli to byl účel, ale vypadal jako z mohutných dřevěných trámů – ten se ale na Rogerse nevešel. Takže jsem celkem dlouho laboroval, jak budou tři kozy, propojené podélníky, pasovat na profilované dno člunu. Nakonec jsem vynechal prostřední kozu a podélníky zkrátil. Zjistil jsem, že tam jistá tolerance je. Spoj jsem přetmelil a přebrousil, aby toto zjednodušení nebylo patrné. Také spodní část koz jsem musel upravit, aby správně dosedly na plochy podvalu. Myslím, že se celkem povedlo.