Stavebnici Bristolu Beaufighter, zkráceně Beau, jsem stavěl tak trochu pod vlivem. Pod vlivem Bigglesse. Konkrétně knihy Biggless na Borneu. Proto také ten červený pruh na trupu. Jinak zbarvení opravdu odpovídá RAAF v tichomoří, stroji 31, letky, 77. křídla v Holandské východní Indii v roce 1944. Navíc je opravdu jen ten bigglessovský rudý pruh.

Stavebnice je dneska ultra oldschool. Novo. Co jsem tak pátral, tak někdy z přelomu 80, a 90. let. I když ano, patrně tu mám i starší. Ale dneska už je to rarita, a odpovídá svému věku. když člověk vidí sílu výlisků a některé detaily…

Jinak ale při stavbě nenastávají zásadní faily, i když pilník a tmel se stali mými dobrými kamarády. Nejhůř jsou na tom vrtulové hřídele. Ty se v motorech vaklají hrozným způsobem – na formě je patrné už jisté opotřebení. Model už je ve vitríně a pořád mám hejble ty vrtule zakápnout lepidlem.

Výzbroj jsem poskládal možná…já si nejsem jistý. Vím, že když Beau nesl torpédo, neměl kanóny. Výstřelný otvory čtyř dvacítek v přídi jsem opravdu neřešil. Neřešil jsem ani ty v křídle, ale to jsem v pásech očoudil, takže těch deset kulometů tam je……Pod trupem je torpédo a na křídlech dvěbaterie raket. Zde si nejsem jistý, jestli tato kombinace byla možná, ale už je tam.

Celé jsem to lehce stříkl hnědočerným washem (často ho užívám, co ?Ale když ony se povětrnostní vlivy a taková ta provozní špína těžko napodobují něčím jiným), což je s kouřovými stopami u kulometů a výfuků motorů jediná patina.