Jéesdvojka je jeden opožděný vánoční dárek. Objednaný 18. prosince, přišel po několika urgencích koncem ledna. Navíc PST, místo Italieri. No, kdybychom trvali na italce, možná by tu nebyl doposud. Nebudu se rozvíjet na téma, kterak objednávající týden před objednávkou kontaktuje e-shop s dotazem na dostupnost, načež se kvůli dostupnosti měsíc čeká, aby následně došlo k výměně dočasně nedostupného modelu za skladový. Nelituji toho. To PST není vůbec špatné, navíc nabízí možnost stavby několika typů. Tedy takhle: Oni u PST balí stejnou stavebnici jako JS-1, jako JS-2 i jako JS-2m. Liší se jenom návodem, ve které jsou znázorněny díly pro konkrétní verzi. Proto jsem se návodu úplně nedržel a stavěl podle fotek konkrétního tanku, který jsem chtěl zpodobnit. Do návodu jsem se pak koukal, když jsem si nebyl jistý.
Hned zkraje nutno říct, že se nestavělo zle. Byť bych asi některé věci dělal jinak. Proč dělat vanu za tří kusů, když je pro všechny postavitelné stejná – a tudíž výměnné boky nemají opodstatnění ? Je to jen možný zdroj nepřesností. Ocenil jsem zajímavý způsob sesazování hnacích kol – náboj podélně rozříznutý. Sestavení snadné, ale opět možná nepřesnost. Ale modely asi nemají být pro blbce a pokud se mi nepřesnost povedla, tak dobře mi tak 🙂 Ostatně nejvíc nepřesností mám na pásech, i když méně jak minule na Jägerovi. Mně prostě článkovaný pásy dělaj problémy 🙂
Hned ze začátku bylo jasné, jakou JS-2 postavím. Několikrát zhanobený pomník padlým sovětským tankistům, který kdysi stával na Štefánikově náměstí v Praze na Smíchově (později nám. Sovětských tankistů a dnes nám. Kinských), celý článek zde.
Tank číslo 23. Ano, já vím. Nebyl to první tank, který vjel do Prahy, jak se nám léta říkalo. Ale oběti na ruských tankistech nelze zpochybnit, a zhanobení jejich pomníku se nedá omluvit. Ničím. Ale zpět k modelu.
Poprvé jsem na celý model použil barvy Tamiya, a pracuje se s nimi lépe než s plechovkovými Revellkami, či Humbrollkami. Všude se popisuje stříkání tamkami, já jsem zavilý štětkař a tamky se i štětkují dobře. Maj tu správnou hustotu, aby nevytvořily bahno, jaké se mi povedlo na Bedfordech příliš hustou barvou. Kryjí. Jen se musí dobře promíchat. Šroubovací lahvička navíc těsní lépe než plechovka. Ale dost reklamy na tamky.
Model se vcelku povedl, nedopustil jsem se na něm výraznější prasečiny, vytknul bych si jen ty pásy, tažná lana – já snad neseženu vhodné vlákno – a číslo na věži (to je specialita. Na aršíku totiž vypadala ta dvě čísla stejná, a nejsou. Je tam asi milimetr rozdíl, který je ovšem v 1/72 poměrně znatelný. Jo a upevnění děla jsem pohnojil. Mělo se pohybovat, ale nakonec je zalepené napevno. Nějak jsem zprvu nepochopil, jak má držet na svém místě, a až když bylo přilepené, tak mi doteklo. Zcela záměrně jsem vynechal patinu – u pomníku (udržovaného) – by se asi nevyskytovala, nějak výrazně.
A teď je do konce dubna s modelařinou konec. Do konce dubna proto, že koncem dubna mám narozeniny, a doufám, že se zas nějaké modely sejdou 🙂 A teď už hurá na fotky….